Pán mě odnesl nahoru do pokoje, který jsem moc nepoznával. Až po nějaké době, kdy jsem ležel na měkké posteli a on mi čistil rány na zádech mi došlo, že jsme u něj v ložnici. Předtím mi sice ukazoval, kde ten pokoj je, ale dovnitř jsem nešel. Všechno bylo černý. Úplně všechno! Koberec, nábytek, prostěradlo, povlečení. Závěsy na oknech. Jen lampičky na nočních stolcích svítily divnou bílou. Alespoň jsem teď věděl, jaká je jeho oblíbená barva. Překvapivě to ani nepůsobilo depresivně. Kdyby mi někdo řekl, že má celý jeden pokoj v černé barvě, tak bych čekal, že ta osoba do několika dní spáchá sebevraždu. Jenže tohle bylo v pohodě. Vlastně hodně v pohodě.

„Tam au," zakňučel jsem tiše, když se Troye dotknul moc rozbitého místa. Nevěděl jsem sice, jak má záda vypadají, ale chvílemi to vážně bolelo. Stále jsem byl dost mimo a hodně unavený. Ten stav se mi zamlouval. Byl tolik uvolňující. Nic takového jsem nikdy předtím necítil. Tušil jsem, že druhý den budu skučet při každém pohybu, ale teď to bylo jedno. Nezáleželo na tom. Tiskl jsem se k černému sametovému povlečení a ozval se jen, když to bylo vážně zlé.

„Přehnal jsem to, že ano?" prohodil Troye, načež se odtáhl a hlasitě si povzdechl. Byl z toho snad smutný? Neměl být! Já byl šťastný. Opravdu. jen unavený.

„Ne," zamumlal jsem tiše a naprázdno polknul, abych ze sebe opravdu dostal něco víc, než jen hloupý chraptění. „Bylo to parádní. Jenom nejsem zvyklý," šeptl jsem. Nemohl jsem přestat myslet na to, že jsem opravďácky v jeho ložnici. Pořád to přeci byl ten blbec. Blbec s vkusem a blbec, který moc dobře věděl, kudy k mému subspace.

„Byl bych o moc klidnější, kdybys spal dnes tady," zamručel a vrátil se s mokrým ručníkem zpátky k mým zádům. „Pokud by to pro tebe nebyl problém."

„Já nevím. Není to asi moc dobrý nápad"

„Connore."

„Jsem tak mimo, že bych si ani nepamatoval, kdybys mě přetáhnul," zasmál jsem se hlasitě a vyhrabal se pomaličku na čtyři. „Mám trochu žížu. Máš tu i nějakou černou vodu? Vypiju cokoli," šeptl jsem a sedl si podobně jako pes. V ten moment to bylo docela pohodlné.

„Jsi drzý," postěžoval si ublíženě a podal mi skleniču. „Mám tu normální vodu. A jestli mě budeš srát, tak půjdeš dolů na řetěz."

„To bys neudělal!"

„Vsadíš se?"

--

Neudělal to. Ráno jsem se probudil u něj v ložnici, jen kousek od jeho těla. Nahýho těla, sakra! Dobře, možná ne uplně nahýho, ale zatím jsem viděl jen odhalenou kůži. Bylo to zatraceně děsivý. Kousal jsem se silně do rtu a jen zíral na jeho záda. Působil takhle tolik jinak. Jako naprosto odlišný Troye. Natáhl jsem ruku, abych mu mohl prohrábnout vlasy. Probral mě až nějaký příčetný Connor uvnitř mě, takže jsem ruku naštěstí stihl stáhnout zpátky. Tolik pitomý nápad.

„Těch zrcadel sis asi nevšiml, viď?" zasmál se Troye do ticha a já jen úzkostně zakňoural. Kurva. Viděl to? Můžu zmizet? Hned teď, prosím?

„Chtěl jsem tě uškrtit. Za Aarona," protočil jsem oči a lehnul si na záda. Líbal bych nohy každému, kdo by ze mě udělal součást té postele. Strávil jsem s Troyem právě noc v jedné posteli a ještě jsem z toho celého vyšel jako totální trouba.

„Tak to rozhodně vypadalo," uchechtl se a posadil se. „Ještě spi. Půjdu si dát sprchu a připravit snídani."

"Troye?" vydechl jsem rychle a přetočil se tak, abych na něj pořádně viděl.

„Ano?"

„Co kdybych dnes pracoval odsud? Notebook tu máš. A je přeci jedno, kde budu psát. Mohl bych ti připravit večeři, kdybys chtěl," zamrkal jsem a silně se kousal do rtu. Bylo tak pěkné věřit tomu, že by to mohlo vyjít. Žádný Aaron, žádný schody a hlavně - žádný oblečení. Pořád jsem na sobě měl jen spodní prádlo a opravdu jsem se bál, že moje záda umřou, pokud na ně dám nějakou látku. Byl jsem zdechlina. Totální.

„Tak na to zase rychle zapomeň," zavrtěl hlavou a otočil se na mě až ve chvíli, kdy už na sobě měl černé triko. "Gus by bez tebe byl smutnej. Koho by chodil otravovat"

„Kdo?" zamračil jsem se a líně se posadil.

„Aaron," pokrčil rameny a rozsvítil. „Vlastně už možná vstávej. Jít do herny ráno nezní zle"

Neřekl jsem ani slovo. Vlastně jsem vyletěl z postele tak rychle, jak jen to šlo. Záda mě sice pořád bolela, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Vletěl jsem do koupelny, vyčistil si zuby a hnal se dolů do herny. Troye byl pořád v kuchyni a něco vařil, ale nezajímalo mě to. Ta představa užít si ten krásný pocit hned ráno byla až moc perfektní. Kleknul jsem si na svoje místo a nadšeně se usmíval. Věděl jsem, že Pán teď bude muset být opatrný, ale nijak mi to nevadilo. Zatím měl jen dobrý nápady. Jistě vymyslí něco perfketního.

„Pořád neumíš klečet rovně!" zavrčel Pán hned, co vešel do herny. „Copak mi nechceš udělat radost?"

„Chci!" vyhrkl jsem rychle a snažil se narovnat. Bolelo to. Vlastně bolel úplně každý pohyb. Tolik dokonalý. Olízl  jsem si rty a pomalinku vydechl. Pán byl jen kousek ode mě. Sebral jsem veškerou odvahu a pomalu k němu po čtyřech došel. Neopovažoval jsem se zvednout, ale tohle by ho nemuselo rozčílit. Otřel jsem se slabě nosem o jeho nohu a na chvíli se přestal hýbat úplně. Byl jsem zatraceně nervózní. I Troye to nejspíš rozhodilo, protože se přestal hrabat v šuplíku jedné z komod. „Chci, Pane," vydechl jsem tiše a přesunul se ještě blíž. V tu chvíli mi bylo opékáček, co plánoval. Chtěl jsem jen být vedle něj. Nenáviděl jsem se za to, ale zároveň to byl naprosto boží pocit. Znovu jsem si kleknul a jen se o něj opřel, zavíraje oči. Byl jsem sice moc nízko na to, abych vnímal jeho dech, ale stejně jsem měl pocit, jako bych na něj byl napojený. Věděl jsem o všem. Kdy se nadechl, kdy si olízl rty nebo se víc napřímil.

„Ty si pořád myslíš, že změknu a nechám tě doma, viď?" zasmál se a udělal krok zpátky, díky čemuž jsem si málem rozbil čumák. Nechápal jsem to. Vždyť jsem přece nic neprovedl. Nebo jo?

„O to mi teď vážně nešlo," zakňoural jsem a otočil se za ním. Tohle si myslel?

"Jen nelži. Nesnáším přetvářku. Jednoduše chceš zůstat doma a já ti ty tvoje lži nežeru, Connie."

Connie

Connie

Connie

Zvedl se mi žaludek hned, jak tu zdrobnělinu vyslovil. Několikrát jsem spadnul, když jsem se snažil z herny utéct. Zpátky už mě nedostane. Nikdy. Kretén. Debil. Idiot. Nenáviděl jsem ho! Bylo mi jedno, jak daleko od města jsem. Ani nezáleželo na tom, že mám všechny svoje věci u něj ani na tom, že jsem byl téměř nahý. Vyběhl jsem z domu a hnal se pryč. Kretén. Byl to přece debil už od začátku. Tak proč jsem si sakra myslel, že by to mohlo fungovat?!