„Neříkáš to jen proto, abys mě přemluvil, že ne?" nakrčil jsem nedůvěřivě nos a nervózně si pohrával s prsty. U Andyho to tak taky ze začátku bylo. Sliboval mi, jak mě bude tolerovat. Vydrželo mu to sotva pár dní a to možná jen proto, že hned nevěděl, kde jsou moje slabé body.

„Říkám to, protože to tak je," zavrtěl hlavou, „mnohem víc mě trápí, že se nechceš nechat svázat. Vypadal bys tak moc dobře. Vím to," zabroukal s úsměvem a konečně pustil mou bradu.

„Necítím se na to. Nechci, abys ode mě něco čekal. Budeš jen zklamaný," zamumlal jsem. Vylučovalo se to. Nemohl jsem být jeho sub, aniž bych s ním neměl něco sexuálního. Namlouval jsem si, že to jde až moc dlouho. Bylo zvláštní, že mi v tomhle otevřel oči zrovna on. Tyler se o to snažil tak dlouho.

„Co kdybychom to probrali někde u lahve něčeho, co nás oba trochu uvolní? Harry by to jistě pochopil," pousmál se vítězně a zvědavě na mě zíral. Opít se v jeho přítomnosti vůbec nepůsobilo jako dobrý nápad. Na druhou stranu, pokud jsme tohle vážně chtěli dělat, tak to pravděpodobně byl ten nejrychlejší způsob, jak se opravdu seznámit. Navíc, opravdu jsem se potřeboval něčeho napít.

„Pokud mu to řekneš ty," pokrčil jsem s nezájmem rameny a pomalu kolem něj proklouzl ke dveřím. Slyšel jsem jen tiché zavrčení, ale kupodivu nic víc neudělal. Ani nevím, zda jsem za to byl rád, nebo naopak.

„Dojdi si pro věci, zařídím to. Za deset minut se sejdeme před klubem," zamručel a počkal, až zmizím. Ušklíbl jsem se a vyběhl z herny, míříce rychle po schodech do svého pokoje. Nemohl jsem uvěřit tomu, že s ním opravdu půjdu někam pít a navíc probírat něco tolik osobního. Možná byla někde jen skrytá kamera. Ano, to by odpovídalo. Bylo to asi tak stejně pravděpodobné jako to, že by měl být Troye mým Pánem.

Zaklapl jsem za sebou rychle dveře a snažil se mezi mými věcmi najít něco, v čem jsem se cítil alespoň trochu sebevědomě. Nechtěl jsem se vedle něj teď nervózně ošívat a být nesvůj. Bylo to zbytečné. Neměl jsem v plánu podřídit se mu jen tak – z principu. Vyhrabal jsem nakonec alespoň žlutý svetr. Možná bylo hloupé brát si ho někam do baru, ale ta barva mě uklidňovala. Stýskalo se mi po ní, tak nějak, i když to bylo neskutečně hloupé. Vzal jsem si ještě peněženku a telefon a pomalu kráčel dolů ze schodů. Bylo to dobré, pořád mi tak nějak nedocházelo, jak bláznivou věc vlastně dělám. Jen jsem doufal, že si Troye nemyslí, že mě opije a ukáže mi, jak moc vlastně sex miluju. Oh, bože. Nesmím se opít. Andy to takhle dělal poměrně často. Zjistil, že opilý nemám moc energii se mu bránit. Na druhou stranu, tím lépe jsem vždy věděl, že něco plánuje. Bylo lehčí se tomu vyhnout. Tedy alespoň dokud si nenašel nějaký jiný způsob. Rychle jsem poklepal hlavou a vyšel ven z klubu. Harry tu kupodivu pořád nebyl, což bylo možná fajn. Alespoň neměl blbé otázky nebo narážky. Jistě by to nenechal jen tak. Udělal by mi přednášku o tom, co všechno Srnče smí nebo nesmí. Měl jsem jeho starostlivost rád, ale teď jsem byl opravdu prima, že to za mě udělal Troye.

„Víš, že jdeš pozdě?" prohodil kudrnáč poměrně hrubým hlasem a jen hloupě nadskočil leknutím. Myslel jsem, že ještě bude uvnitř. Ušklíbl jsem se a pomalu k němu zvedl pohled. Nebude mě peskovat hned od začátku.

„Mhm. Asi bych si měl pořídit nějaký časovač," zabroukal jsem s úšklebkem a přetáhl si rukávy svetru přes prsty. „Kam chceš jít? Rovnou říkám, že k tobě domů nejdu. Nejsem zase tolik hloupý."

„Nikdy jsem neřekl, že jsi hloupý," protočil oči a rozešel se směrem k centru. „Mohli bychom zapadnout někam do baru. Máš tu nějaký oblíbený?" otočil ke mně se zájmem hlavu.

„Ne. Neopíjím se venku. Není to moc praktické," vydechl jsem a udržoval si od něj bezpečný odstup. „Ale dnes to nevadí. Nechci se opít. Ne moc. Nedovolím ti, abys mě dostal tak rychle."

„Connore," zavrčel a zastavil se, přirážeje mě rychle ke stěně budovy, kolem které jsme zrovna procházeli. „Chápu to, jasné? Přestaň tím být tak posedlý. Nechci tě hned ošukat," probodl mě pohledem a rychle mě pustil.

„Dobře," zakňoural jsem a protřel si zápěstí, za které mě předtím stáhl ke zdi. „Jen. Opravdu to nechci. Nevím, jestli to chápeš," zašeptal jsem a šel vedle něj se skloněnou hlavou.

„Nechápu," prohodil s úsměvem, „proto teď jdeme někam na panáka. Nebo panáky. Záleží, jak zlé to bude. Ale to, že tomu nerozumím, neznamená, že to nedokážu tolerovat, jasné? Tyhle věci pro mě nejsou nové, i když si to nejspíš po tom, cos mě před pár dny viděl s Harrym v herně, myslíš. Nebyl bys můj první submisiv, rozhodně na tobě nic nezkouším. Pokud je sex tvůj limit, nepůjdu přes něj, dokud si sám neřekneš. A teď hýbni zadkem. Na tuhle konverzaci vážně potřebujeme malou pomoc alkoholu. Nebo alespoň já," zamručel podrážděně. Musel jsem se usmát. Ne proto, že jsem ho nejspíš rozčílil, ale proto, jak mluvil. Možná jsem to předtím Andymu celé jen špatně vysvětlil. Třeba se celou dobu jen snažil udělat mi dobře. Vždycky to říkal.

Cesta probíhala mlčky a Troye nakonec bez jakéhokoliv upozornění zapadl do prvního baru, který se nezdál být přecpaný. Neměl jsem náladu na hromadu ožralých lidí nebo přehnaný hluk. Myslím, že se to pro tu chvíli ani nehodilo a kupodivu to vypadalo, že na tomhle místě budeme mít až naopak moc prostoru a klidu. Nechal jsem Troye, aby nám objednal a zatím došel hledat místo k sezení. Našel jsem prázdný stůl téměř hned a rychle zapadl na lavici u stěny, pohrávaje si nervózně s prsty. Snažil jsem se nemyslet na to, jak moc bude takhle konverzace trapná. Vlastně jsem byl zpětně rád za ten nápad s alkoholem, i když jsem si pořád nebyl moc jistý, jestli to není jen past. Troye mohl říkat cokoliv a nic z toho nemusela být pravda.

„Ani jsi mi neřekl, co piješ, takže doufám, že vodka s redbullem bude pro začátek fajn?" usadil se těsně vedle mě a přistrčil ke mně plnou skleničku. Rychle jsem přikývl a zadíval se na prsty u rukou. Nečekal jsem, že si přisedne vedle mě. Čekal jsem ho naproti. V bezpečné vzdálenosti.

„Byl bych rád, kdybys se mnou zkusil alespoň dneska mluvit," zamručel a přiťuknul si skleničkou o tu mojí. Protočil jsem oči a pořádně se napil. Nevěděl jsem, jak začít. Celé mi to připadalo absurdní. Takhle to přece probíhat nemá. Nebo ano?

„Nevím, co říkat," šeptl jsem a znovu se napil. Byl jsem z něj bláznivě nervózní, tak daleko od Harryho a jakéhokoliv úkrytu. Věděl jsem, že mi pravděpodobně nic neudělá, pořád by se mě možná někdo zastal, kdybych začal křičet, ale ani tak se mi ta situace nelíbila.

„Co kdybys začal tím, proč nechceš, aby tě tvůj Pán znehybňoval, hm? Nemám nejmenší problém s tím tvým druhým limitem, i pokud budeš v boxerkách, tak se s tebou dá dělat plno věcí. Ale bez toho, aniž bych si tě nějak svázal, si to představit moc neumím," poposedl si a zíral přímo na mě. Nechápal jsem, proč tím byl tolik poblázněný. Nevypadal jako někdo, kdo by rád trávil hodiny jen vázáním.

„Andy," nadechl jsem se a rychle se napil, pokládaje na stůl prázdnou skleničku. Troye jen mávnul na číšníka, aby mi donesl další pití, ale ani na okamžik ze mě nespustil oči. Tolik k mému neopíjení se. Bože. Skončím na kaši.

„Pokračuj," pobídl mě trpělivě a taky se trochu napil. Až teď jsem si všiml, že držel jen menší skleničku, pravděpodobně s whisky. Rozhodně s tím vypadal lépe, než kdyby měl to samé, co já. Navíc s brčkem. Lehce jsem se zasmál a poklepal hlavou. Nechtěl jsem, aby si myslel, že se směju jemu, ale ta představa mi zkrátka přišla neskutečně komická.

„Dělal to tak, když se mnou chtěl spát. Tedy. Až ke konci. Když věděl, že ho jinak nenechám," zašeptal jsem a netrpělivě se vrhnul po další skleničce. „Nemyslel to zle. Myslím. Říkal jsem mu, že mám bezmoc rád."

„Je sladké, že se ho pořád zastáváš," uchechtl se a odtáhl ode mě skleničku, při čemž mi věnoval přísný pohled. Oba jsme věděli, že bych měl brzdit, ale mě to popravdě až tolik nezajímalo. Líbilo se mi, jak moc mě alkohol uvolňoval. „Takže. Sex je tabu, tomu rozumím. Ale co ostatní věci, Connore? Nechceš, aby se tě tvůj Pán dotýkal? Aby ti udělal dobře? Nebo aby tě líbal?" zamrkal na mě a já rychle polknul. Takhle odděleně jsem nad tím nikdy neuvažoval. U Andyho tahle možnost neexistovala. On byl vždycky ten přednější, což bylo správné, protože on by Pán a já jeho čubka. Já se měl starat o jeho potřeby, ne on o ty moje. Proboha. Tak moc jsem selhal.

„Já nevím," špitl jsem a otřásl se. „Nemám to rád."

„Ale tvoje tělo na všechno reaguje, jako by tomu bylo naopak," chytl mi znovu bradu mezi prsty a vážně se na mě zadíval. Nevypadal nijak naštvaně, spíš zmateně. A trochu rozmazaně. Vodka s redbullem asi nebyla uplně žúžo rozhodnutí.

„Jo. Já vím. Nenávidím ho za to. Občas je to silnější, než já. A pak se cítím hrozně špatně. Jako děvka. Jen ne v tom správném, kinky stylu. Prostě. Jen špinavě. Jako když chceš zhubnout, ale večer sežereš celý balíček brambůrků, který pak musíš vyzvracet, aby ses cítil o trochu lépe," zamumlal jsem a snažil se dívat kamkoli, jen ne do jeho očí. Musel jsem mu připadat jako blázen.

„A takhle špatně se cítíš, i kdyby ses jen líbal?" prohodil opatrně a pustil mou bradu, přistrkuje ke mně pomalu zpátky skleničku. Přišlo mi to úsměvné. Vnímal jsem to jako pochvalu, což bylo ujeté. Možná bych jen vážně neměl dál pít.

„Ne," zaskučel jsem a zavrtěl se na místě. „Líbání je fajn. A mazlení. Mám rád, když mě někdo mazlí," přiznal jsem a kopnul do sebe zbytek skleničky.

„Vidíš, to není tak zlé," vytrhl mi skleničku z ruky a tiše si povzdechl. „Měl bys brzdit. Jinak zpátky do klubu po svých nedojdeš."

„Já nebyl ten, kdo mi objednal další," uculil jsem se přihlouple a prohlížel si interiér baru. Zdechnul bych, kdybych měl tuhle konverzaci vést za střízliva.

„No, alespoň už si nemyslíš, že tě chci ošukat," zasmál se pobaveně. „Co kdyby sis mi teď sedl na klín, hm?" navrhl tiše a hypnotizoval mě pohledem.

„Šílíš?" vypískl jsem a rychle kroutil hlavou. „Zaprvé ne, protože bych tě rozsedl. A zadruhé. Doprčic, ty si vážně rád protiřečíš, co? Nejdříve řekneš, že mě nechceš ojet a pak chceš, abych si ti sedl na klín? Slyšíš vůbec, jak debilně to zní?!"

„Connore," vydechl ostře a nespokojeně zamručel. „Nevyšiluj. Máš snad pocit, že nějaká šance na to, abych něco takového mohl udělat tady?"

„Jenže já mám strach," zamumlal jsem a silně se kousl do rtu. Měl pravdu a já to věděl. Těžko mě tady mohl opíchat. Jasně, možná na hajzlíkách, ale tam by mě bez křiku nedotáhl.

„Slibuju, že ti nic neudělám," ujistil mě s povzbudivým úsměvem. Nenáviděl jsem ho za to, jak moc klidně se mnou uměl jednat. Andy by mě už táhl domů, kdybych po něm takhle vyjel na veřejnosti.

„Tak jo," šeptl jsem rozklepaně a silně se kousl do jazyka, přelézaje si velmi opatrně obkročmo na jeho klín. Tohle bylo tak moc špatné. Nebo vlastně možné ne. Vůbec ne. Bylo to dobré. Ne. Prober se, no tak. Tohle není ani trochu dobré.

„Hej," broukl a položil ruce na moje boky, „uvolni se. Nic ti nedělám. Můžeme toho nechat, pokud je ti to nepříjemné. Je ti to nepříjemné, Connore?" upozornil na sebe tím, že více stisknul mé boky. Zakňučel jsem a potupně sklonil hlavu. Nelíbilo se mi, že mě tolik zahání do kouta.

„Slova. Chci, abys mi odpovídal slovy, ano?" vydechl mírně a palci vytvářel malé kroužky na mých bocích. Uklidňovalo mě to, tak nějak, i když jsem pořád vnitřně panikařil.

„Dobře," přikývl jsem slabě a stále zíral dolů, snažíce se uklidnit svůj dech.

„Dobře není moc odpověď na mojí otázku," uchechtl se a pořád mě pevně svíral. Stejně tak, jako předtím. Jen tak silně, jak bylo třeba.

„Není mi to nepříjemné," vyhrkl jsem rychle a zvedl k němu poplašeně pohled. „Mohl bych dostat ještě jednu skleničku, prosím?" zamrkal jsem na něj.

„Když poprosíš hezky," přikývl a trochu se pode mnou zavrtěl. Usmíval se. Ne tak odporně, jako v práci. Tenhle úsměv byl upřímný a neprobouzel ve mně ani kapku nechuti.

„Pěkně prosím?" naklonil jsem mírně hlavu a Troye se jen hlasitě zasmál, stiskávaje více mé boky.

„Ne, Connore," zavrtěl pobaveně hlavou. „Víš moc dobře, co po tobě chci," přestal kroužit palci a díval se přímo do mých očí. Chtěl jsem z něj v chvíli slézt. Utéct, ale držel si mě u sebe až moc pevně.

„Tohle není fér," zakňoural jsem uraženě. Parchant. Měl vážně zvláštní způsoby, jak něčeho dosáhnout. Bože. Tak dobře. O nic nešlo. Mohl bych to druhý den svézt na alkohol. Bingo. Bylo to jen alkoholem. Jinak bych mu na klíně neseděl a už vůbec bych si neužíval to, že se mě dotýkal. Byl to můj kreténský šéf, do háje! Ale já tak moc chtěl další skleničku. Zůstat ještě chvilku tolik klidný.

Tak fajn.

„Mohl bych dostat ještě jednu skleničku, prosím, Pane?"

Trm. Jup. Dnešek je divný. Možná jsem si tuhle část měla schovat a vydat jí později, ale já to nejspíš neumím, takže prostě hloupě zveřejním dvě části za jednu ještě víc hloupou neděli. 

Neděle by se měli zakázat, jen tak mimochodem.

N.