Tak proklatě moc jsem s ním nechtěl mluvit. Nenáviděl jsem se za to, že jsem mu dal možnost k tomu, aby zjistil, že na to místo chodíme oba. Jako by nestačilo potkávat ho v práci. Navíc, stejně jsme si určitě neměli co říct. A nejdebilnější na tom celé byl fakt, že byl pátek a já tak nemohl zmizet někam, kde by mě opravdu nemohl najít. Na malý moment mě napadlo, že bych prostě mohl poprosit Harryho, aby za mě pro dnešek vzal recepci někdo jiný, ale nakonec se mi ho stejně nikde nepovedlo najít a volat mu kvůli tomu mi přišlo hloupé, jelikož měl pravděpodobně na práci něco mnohem důležitějšího.

S protestným zaskučením jsem zapadl za recepci a snažil se nepanikařit předem. Třeba opravdu o nic nešlo. Mohl vážně jen mít strach o to, že nepracuju tak, jak bych měl. Harry předtím říkal něco o tom, že se po mně bojí vyjet jen kvůli tomu, aby mu pak jediný schopný pracovník nepláchnul. I tak mi to ale připadalo neskutečně bláznivé. Podepřel jsem si pravou rukou bradu a druhou jen hloupě ťukal tužkou do desky stolu. Chtěl jsem to už celé mít za sebou. Zbavit se mého hloupého šéfa a jen se rozčilovat nad jeho nekonečnou arogancí. Stejně tohle nikam nevedlo. Nebyl to člověk, s kterým bych mohl nějakým způsobem najít společnou řeč, tím jsem si byl stoprocentně jistý.

Přikrčil jsem se za recepcí stejně, jako pokaždé, když ten mizera vešel do dveří, ale tentokrát jsem se zase rychle narovnal. Ne. Nesmím mu dát ani trochu najevo, že má navrch. Neměl jsem z něj strach, ani respekt, nebyl k tomu zatím jediný důvod. Nemusel být vůbec dobrý Pán, vlastně všechno zatím svědčilo o opaku. Proč by jinak potřeboval Harryho, aby ho učil, kdyby byl dobrý? Nedávalo to smysl. Stejně jsem ale cítil, jak se můj žaludek stahuje a dělá mi celou tu situaci ještě nepříjemnější. Bože, tak moc jsem s ním nechtěl mluvit. Modlil jsem se, aby zase zapadl na sedačku a začal se bavit s ostatními, jako to udělal minule, i když jsem moc dobře věděl, že na naši malou „dohodu" jen tak nezapomene. Bezvadné. Pravděpodobně dostanu padáka a Harry mě následně sežere zaživa, jestli budu k Troyeovi drzý v jeho klubu. Ten arogantní pitomec byl vlastně docela chytrý.

„Mám si udělat pohodlí tady nebo půjdeme tam?" vyštěkl na mě a těkl pohledem ke stolkům v rohu. Páni, to je mi ale přivítání. Hned jsem ho miloval o něco víc. Kretén.

„Taky Vás zdravím," zavrčel jsem podrážděně a zíral se zájmem do monitoru, předstíraje, že mám nějakou práci.

„Oh, to vážně musíme zůstat u vykání i tady? Není to příliš svázané?" opřel se lokty o recepci a zatvářil se dotčeně. Vážně mě zajímalo, jestli má tenhle Troye a ten z kanceláře vůbec něco společného.

„Nemáme se o čem bavit. Musím pracovat," odsekl jsem rychle a snažil se ho ignorovat. Třeba ho to přestane bavit.

„To jste měl ale minule taky," zasmál se a trochu se narovnal. „Myslel jsem, že o svojí práci stojíte trochu víc."

„Stojím o tu práci víc, než o cokoli jiného," zamračil jsem se a zvedl k němu oči. „Ale to nemá s tímhle klubem nic společného. Je pátek večer. Jen si tu zajišťuju, abych měl kde spát vzhledem k tomu, že z Vašeho platu bych to v tomhle městě těžko zvládl," zamumlal jsem podrážděně a pokroutil hlavou.

„Tak proč o ni tolik stojíte, když Vám platím tak málo, huh?" nadzvedl pobaveně obočí.

„Mám rád psaní. Ta prací mě baví, nedělám to pro peníze," pokrčil jsem lehce rameny.

„A proto v ní spíte, to dává smysl," pokýval hlavou a se zájmem mě pozoroval. Kretén, kretén, kretén. Tak proklatě jsem ho nenáviděl.

„Nechci. S Vámi. Mluvit," zatnul jsem silně čelist a těžce polkl. „Není to Vaše věc. Psát články stíhám, tak o co jde?"

„O to, že nám to místo znechucujete oběma. Co je tak těžkého na tom nebýt osinou v zadku?" zamrkal a trochu se zavrtěl.

„Vážně?!" Vyjekl jsem podrážděně a rychle se přikrčil, když se za mnou otočil hned několik lidí. „Na to se ptáte Vy mě? To Vy mě prudíte za každou blbost, hledáte chyby i tam, kde nejsou. Musím opravovat cizí články, což mimochodem vůbec nemá být moje práce!" vztekal jsem se a vyjekl, když na má ramena někdo položil ruce a pevně je stiskl.

„Přestaň tolik křičet, Srnče. Přitahuješ k sobě zbytečně moc pozornosti," zavrčel mi Harry do ucha a letmo mě políbil do vlasů. „Děje se něco, kvůli čemu je třeba se tolik rozčilovat?" zeptal se se zájmem a stále pevně svíral má ramena.

„Jo!" přikývl jsem rychle a rozčíleně se zavrtěl. „Můj kreténský šéf mi musí ničit život i tady," zaskučel jsem uraženě a snažil se slézt ze židle, ale Harry mě na to držel až moc pevně. Trhl jsem sebou, ale nebylo to nic platné. Zoufale jsem zvedl pohled a panicky dýchal. Tohle nebylo fér. Na tohle neměli právo. Ani jeden z nich. Dobře, Harry možná trochu ano, ale Troye měl teď ten debilní úsměv na tváři úplně zbytečně. Skvělé. Jakoby nestačilo, že mě ponižuje denně v práci. Proč se necítil děsně i tady.

„Uklidni se," zabroukal Harry mírně a přejel palci po mém krku. „Jistě to půjde nějak vyřešit, hm? Nebudeme tu ale dělat nikomu představení. Rozhodně ne takhle."

„Chci jít nahoru," zafňukal jsem zoufale a znovu se pokusil vymanit z jeho sevření. „Mohl bych jít nahoru, prosím?"

„Connore," tentokrát to byl Troye, kdo se ujal slova. Přál jsem si ho praštit. Tak hrozně moc. „Dej mi alespoň šanci to zkusit. Třeba by to pak mezi námi bylo v kanceláři o trochu klidnější," prohodil mírně a snažil se se mnou navázat oční kontakt.

„O čem to zatraceně mluvíte?" Zamračil jsem se a natlačil se trochu do Harryho doteku. Možná bylo dobře, že tu teď byl. Nenechal by mě udělat žádnou blbost. Věděl jsem, že ne.

„Nech mě vzít tě do herny. Jen jednou. Neudělám nic, co je ti proti srsti. Můžeme s sebou vzít Harryho, pokud ke mně nemáš důvěru," prohodil opatrně. No on si snad dělal prdel?! Tohle nemohl myslet vážně!

„Vy jste zešílel," zasmál jsem se. „Harry, on zešílel. Řekni mu, že nic takového se dít nebude," zaskuhral jsem panicky.

„Tak podívej," zavrčel modrooký kudrnáč, natáhl se přes bar recepce a silně stiskl mou čelist. „Nemáš nejmenší ponětí, jak moc těžké pro mě je se ovládat, když se v kanceláři chováš tak, jak se chováš. Buď mě necháš srovnat si tě tady a tak, jak je to pro nás oba přirozené nebo si v pondělí můžeš přijít podepsat výpověď. Jak ti to teď zní? Je to pro tebe takhle lepší, než po dobrém?"

„Tohle je ale vydírání!" zaskučel jsem bezmocně a praštil ho přes ruce, aby mě pustil. Idiot! Totální kretén. Největší kretén všech kreténů.

„Mohl jsem tě vyhodit hned poprvé, co jsem tě načapal spát. Není na tobě těžké poznat, kdy máš kocovinu, Connore. Toleroval jsem ti toho poměrně dost a vzhledem ke všem těm okolnostem si nemyslím, že bych po tobě teď chtěl něco tolik hrozného. Jen se snažím zachránit ti zadek. Nesnesu tě tam s takovým chováním," zabroukal a odtáhl se. Nenáviděl jsem ho. Tak zatraceně moc jsem ho nenáviděl. Možná bych si vážně mohl najít jinou práci. Jenže, po tomhle mi těžko dá nějaké doporučení.

„Není nic, co byste se mnou mohl udělat. Nefunguju, jak bych měl," zaskučel jsem a konečně ze sebe shodil i Harryho ruce. Nevím, proč mě v tu chvíli dorazila zrovna tahle věc. Přelítla mi hlavou myšlenka na to, jak mu vysvětluji svoje limity. Nesvlékat. Nic sexuálního. Žádné svazování nebo omezování pohybu. Oh, bože. Byl jsem nepoužitelný.

„To nemůžeme vědět, dokud to nezkusíme," nahodil jeho typický, povýšenecký úšklebek. On si snad myslel, že s ním teď vážně docupitám do herny a budu poslouchat každý jeho rozkaz.

„Vím, jak na tom jsem," zavrtěl jsem hlavou. „Bylo by to zbytečné. Jen ztráta času. Pro mě. Vy byste si to jistě vychutnal se vším všudy," zamručel jsem znechuceně.

„No tak, Connore. Co můžete ztratit?" naklonil se zájmem hlavu. Oh, páni, on si dokonce vzpomněl, že by mi měl vykat. Možná bude vážně dobré odtamtud vypadnout. A odsud taky. Byli to zrádci. Hlavně Harry. Vůbec mě neměl nechávat s ním mluvit.

„Nic," zasmál jsem se. „Ale nedám Vám tu možnost mě ponížit," zavrtěl jsem hlavou a chystal se odejít. Nechápal jsem, jak ho to mohlo vůbec nepadnout.

„A co kdybych ti nabídl, že se pak můžeme vyměnit, pokud tě nedovedu do stavu, v kterém ti bude dobře?" vyhrkl rychle a já cítil Harryho dlaň, jak mě chytá za zápěstí.

„No tak, Srnče. Je to tvoje šance. Budu tě držet. Nestane se ti nic špatného."