,,Takže ty jsi mu vysál energii, Skintakere?" Luna spražila medvědoponyho pohledem.
,,Jen jsem ochutnal....." Prohlásil s širokým úsměvem. Princezna si povzdechla.
,,Nemám čas to řešit. Prostě máš na triku další půlrok pobytu v Tartaru. Příště ti třeba zmenšíme dávky jídla. To by ti vadilo, ne? Nebo tě necháme mučit. Jasné? Buď hodný, Nightmare!" Už se otočila k odchodu, ale Nightmare ji zastavil.
,,Co chceš, Skintakere?" Zeptala se ho.
,,Jen...přeju Celestii hodně štěstí k uzdravení..." Luna se podivila. Tohle by od něho nečekala.
,,D-děkuji..." Podezíravě si ho prohlédla. Díval se do země a měl skoro smutný výraz. Jeho změna nálady byla podezřelá.
,, Ještě....kdy přijde Aurora?" Zeptal se náhle.
,,Proč tě to zajímá? Aurora tě nemusí kontrolovat denně.."
,,Jen tak....." Pousmál se. Luna protočilo očima a odešla.
Skintaker si povzdychl a vrátil se ke své práci- kreslení kusem uhlíku na noviny.

Beky a Rat došli k bráně malého paláce. Stráže ji ihned pustili, je přece dcerou princezny. Po chvilce se dostali do trůního sálu, kde seděla Pack Pa.
,,Ach, Beky! A kdo je...tohle?" Nakrčila nos nad krysoponym.
,,To je Rat, můj kamarád. Nemá kde bydlet, může být se mnou v pokoji?" Zeptala se jí a udělala psí oči. Pack Pa si povzdechla.
,,Ehm....dobře.... Ahoj Rate. Kde jsi byla, Beky?" Zvážněla a pozorovala svou dceru.
,,Ale....malý výlet." Nervózně se pousmála a radši rychle odešla do svého pokoje. Rat ji poslušně následoval, a nadšeně si prohlížel pokoj.
,,Wow, máš nádherný pokoj!" Prohlásil začal si prohlížet fotky. Beky se pousmála a ze skříně vytáhla spacák.
,,Můžeš v něm spát, myšáčku," Rat nadšeně vypískl a usmál se na ni.
,,Pojď, ukážu ti království!" Řekla a táhla ho z hrádku na ulici. Pak mu ukazovala památku za památkou, obchody, lesíky, a podobně. Zastavili se v cukrárna, podívali se do velké knihovny, a nakonec se na oběd vrátili do paláce.
V jídelně usedli ke stolu vedle Pack Py.
,,Beky, drakoušku, zítra půjdeme na náštěvu k Cadance a Shiningovi." Oznámila jí. Beky protočila očima.
,,Může Rat s námy?" Zeptala se. Pack Pa zavrtěla hlavou.
,,Nepřipadáv úvahu. Promiň, ale on není...královský. Nemá
modrou krev, a jeho vychování....troufám si říct že není nejlepší...."spražila hřebce, který se pokoušel sníst řízek na jedno sousto. Ten se nervózně pousmál.
,, Ale já tam nechci! Bude ro nuda....nuda! Když nejde Rat, tak ani já!" Prohlásila pegaska. Její matka si povzdechla.
,, Dobře tedy. Ale Rat se slušně obleče a zopakuje si etiketu. Dobrou chuť!" Pustila se do svého oběda.

Celestie otevřela oči. Byla...naživu. Nad postelí stál doktor
a Fénix.
,,Zlatíčko!"Její manžel ji silně obejmul, oba dva se rozplakali.
,,Je v pořádku....." Řekl ještě doktor a nechal je o samotě.           Princezna se téhož dne vrátila do svého hradu a přebrala
povinnosti. Luna si oddechla.
,,Konečně mám jen svou práci...." Ale usnula na vavřínech.
,,Půjdeme na svatební cestu! Za týden, na týden. Postaráš se o království, Luno?" Alicornka si povzdechla.
,,Dobře, sestro......"

Černý hřebec k ní přišel.
,,Co děláš v mém snu, Skintakere?" Optala se s úšklebkem. Medvědopony se zasmál a chytl ji za kopyto.
,,Ale, ale, princezno Luno.....měla bys to vědět...." Protočila očima a vyškubla se mu.
,,Odejdi z mého snu!" Přikázala mu. Medvědopony se pousmál.
,,Dobře. Už tě nebudu otravovat v tomto vysněném světě....." S těmito slovy sen skončil. Luna se probudila, pootevřela oči a protřela si je. Z okna viděla že ještě není den, ale asi půlnoc. Otočila se k nohám postele a strnula. Stála tam nezaměnitelná silureta s krvavýma očima.
,,S-skintakere j-jak....?" Nestačila doříct, hřebec jí kouzlem umlčel a zablokoval magii.
,,Nikomu se nedovoláš. Ale neboj.....nikoho nezabiju......" Zasmál se a teleportoval se pryč. Luna se  rozběhla ke dveřím, pokusila se je otevřít, ale byly zavřené magií. Když došla na balkón, zjistila že je okolo něho bariéra. Povzdechla si.
  Jinak klidnou nocí zazněl výkřik, který ihned zburcoval stráže, kteří se vydalo ke komnatám princezny Celestii a jejího manžela. Když vtrhli do pokoje, naskytl se jim pohled na bledou Celestii jen tak tak se držící na kopytech, a Fénixe v řetězech, podobně pobledného. Oba dva je držel za kopyta černý medvědopony, s výraz naprostého štestí jim drtil kopyta.
,,Ihned je puste a-" Začal jeden strážný, ale Celestie mu naznačila aby mlčel.
,,Tímto....nařizuji....aby jste.....poslouchali toho poníka..jinak....jinak....." Nedořekla a zhroutila se k zemi.
,,Jinak zažijete peklo, že Celestie?" Dokončil medvědopony, a královna slabě přikývla. Stráže viděšeně couvli.
,,Nařizuju.....aby jste je oba vsadili do kopky! Ne, počkat, radši to udělám sám! Vy se vraťte na svá místa, a ani slovo! Stěny mají uši, a ten co můj rozkaz nesplní, bude....mučen...." U posledního slova se ušklíbl. Stráže se vyplašeně vrátili na svá místa. Nightmare je zatím vzal do své magie a teleportoval se do vězení. Tam je umístil do maličké cely, s jednou postelí.
,,Tohle ti neprojde!" Prohlásil Fénix, vrávoravě přišel ke mřížím a věnoval mu pohled plný nenávisti. Nightmare se ošklivě zasmál.
,, Asi ti zůstalo ještě moc energie. Pozor na jazyk, nebo přijdeš i o ni! Dobrou noc, krysy!" Prohlásil a odešel. Celestie a Fénix se k sobě schoulili.
  Nightmare zasedl za stůl v Celestiině pracovně, vzal kus pergamenu, strčil ho do psacího stroje a začal na něho psát. Po půlhodince pergamen vyndal a pyšnil se svou prací. Teď stačil jen podpis.....