Poník se procházel po ulici. Směšně učesaná hnědá hříva mu padala do obličeje, a bránila mu v rozhledu. Díky tomuto faktu narazil do nějaké pegasky.
,,Promiň!" Řekl s úsměvem a chtěl jít dál, ale klisna ho zastavila dobře mířeným bodnutím do oblasti žaludku. Ještě než stačil vypustit z úst srceryvný výkřik, nacpala mu do nich násilým kámen. Poník se začal dusit krví z rozedraného dásna, a třeštil oči na pegasku, co zatím vyndala nůž z jeho břicha. Ven se vyvalily střeva a další, tmavší a husčí krev. Klisna se šíleně smála, vyndala střeva a omotala si je okolo krlu jako šálu. Poník zatím od bolesti upadl do bezvědomí, ze kterého se už neprobudí.
,, Ach Satane, řeklo se že budem nenápadné! A ty hned další den jdeš a zavraždíš ponyho. Pro Boha, Blue Sky!" Povzdechla si šedá jednorožka, vzala ji za kopyto a násilím odvekla pryč.
,,Hele jakou nádhernou šálu mám!" Prohlásila se smíchem Blue, a ukázala na střeva, ale Moon Cross její nadčení nezdílela. Náhle do jinak poníkuprázdné uličky vztoupila obtloustlá klisna s tabulkou čokolády v kopýtku. Moon Cross se zůžily zorničky.
,,Ehm.....proč jste od kr-" Nedořekla, jedno jednoduché kouzlo do krku stačilo. Svalila se na zem, Moon zatím šťastně vzala čokoládu a začala ji pomalu pojídat.
,,Haha......mě peskuješ a sama zabiješ někoho kvůli čokoládě....." Moon Cross protočila očima a teleportovala se i s ní do táboru, kde již chrápalo Devil. Moon si sedla vedle ohně a dál jedla čokoládu. Blue si hrála ze střevy, s radostí malého dítěte.

Luna se utápěla v papírech, listinách a smlouvách.
,,Ach, jak to do háje stíhá?" Prohlásila a teleportovala se k Auroře.
,,Byla bys tak hodlá a pomohla mi, Auroro?" Zeptala se jí a ukázala na hromádku listin. Aurora pomalu přikývla. Nebyla si jistá jestli by se měla zmínit Luně o...snech.
,,Dobře Luno. Celestii je lépe?" Zeptala se ještě.
,,Ano, je jí líp. Zatím ahoj!" Teleportovala se zpět. Aurora si povzdechla a začala vyplňovat listiny. Myšlenkami ale byla jinde.....

Královna Snow Heart se usmála na svou mladou dcerku.
,,Je na čase hledat ti vhodného ženicha, Auroro." Prohlásila, mladičká klisnička překvapeně zamrkala.
,,Je mi teprve štrnáct, proč bych se měla oženit v tomto věku, matko?" Snow si povzdechla.
,,Království má sice princeznu, ale potřebuje co nejdříve dalšího následníka. Jestli se něco stane nám, budeš vládnout ty, má dcero. Ale jestli se něco stane i tobě......od moru, války, zabití....Tak se naše království zhroutí. Čím dřív se oženíš, tím dřív porodíš svého potomka, tím více bude náš rod dál od vymření."Prohlásila královna a napila se čaje. Aurora posmutněla.
,,Ale co když se mi nikdo nelíbí? Co když se nelíbím já?"
,,O tebe se již nyní uchází mnoho hřebců. Jistě si vybereš, zlato..." Usmála se královna. Aurora opustila jídelnu, a odebrala se do svých komnat. Pohlédla na své perlové náramky na kopýtcích.
,,Co když......mu ublížím?"

,,Dávám zbohem všem břehům proklatejch, který v drápech má Ďábel sám......" Přerušilo ho naštvané podupávání strážného.
,,Mlč obludo! V Tartaru se mají ozývat jen výkřiky strachu, bolesti....ne tvá blbá píseň!" Prohlásil a přiblížil se víc k mřížím.
,,A co když nebudu mlčet, nováčku?" Zeptal se posměšně a přišel k mřížím.
,,Tak tě umlčím ručně, dělová koule!" Dal kopyta na mříže a nenávistněho ho propaloval pohledem.
,,Asi tě moc neinformovali o bezpečnosti...." Zamumlal potichu, dal kopyta na mříže a vysál mu okamžitě část energie. Strážný pobledl a skácel se na zem.
,,C-co jsi udělal?" Nightmare se zasmál a olízl se.
,,Celkem dobrá....jako borůvky, sladký sýr a pečeně....hmm....chci přidat!" Rozesmál se a pozoroval strážníka. Ten se zvedl na kopyta a otřepal se.
,,Budeš mít velký problém!" Prohlásil jen, otočil se a odešel.
Skintaker protočil očima a lehl si na postel. Zíral na strop a přemýšlel. Náhle luskl drápy a na hlavu mu spadly noviny. Se zaujetím si je přečetl.
,,Pokus o atentát na Celestii byl nezdařelý, naše milovaná vládkyně se uzdraví.... Svatba zkažena, ale slib byl dán a Celestie a Fénix jsou manžely..." Pořádně si prohlédl fotku Celestie a Fénixe chvíli před napadením. Fénixovi věnoval obzvlášť dlouhý pohled. Noviny odložil a zavřel oči. Po chvilce se zasmál.
,,Skvělej námět, Skintakere......"

Fialová pegaska a krysopony byli k sobě přivázani provazem. Znovu. Byli k sobě zády, a asi spali.
Beky pohlédla na Darise. Spal a potichu chrápal.
Jemně žduchla do Rata, který se probudil. Naznačila mu aby mlčel, a hlavou kývla k noži, co zůstal ležet na stole. Rat přikývl. Zvedli se na zadní kopyta a došli k němu. Rat vzal nůž do tlamy, předklonil se a pokusil se nožem přeřezat provazy. Trvalo to dlouho. Daris se v jednu chvíli otočil na druhý bok a něco zamumlal. Beky málem vypískla strachem. Konečně byla lana přeřezána a byli volní. Pomalu se vyplížili z domu.
,,Kam jdeme teď?" Zeptal se Rat. Beky pokrčila rameny.
,,Šla bych domů....." Řekla unaveně a vydala se k vesnici. Rat ji následoval.
,,Můžu jít s tebou?" Zeptal se vystrašeně.
,, Samozřejmě.....jsi můj kamarád...." Řekla se slabým úsměvem. Po hodince došli do vesnice, a nasedli na vlak do Křišťálové říše. Beky se smutně dívala z okna.
,,Zase doma....." Zamumlala. Rat se k ní přisunul blíž a jemně ji pohladil po rameni.
,,Ale notak.....Zůstanem kamarádi, ne? Můžeš se mnou trávit čas...." Beky se pousmála a otočila se na něho.
,,Máš pravdu, s tebou na všechno co mě štve zapomenu. Třeba budeš se mnou bydlet na zámku... To by bylo super, ne?" Rat nadšeně přikývl a obejmul ji. Klisna sčervenala a schoulila se do jeho hnědé srsti.

Byl v trůním sálu, okolo něho bylo mnoho poníků. Fénix mezi nimi marně hledal Celestii. Náhle k němu přistoupila nějaká bílá klisna s fialovou, kudrnatou hřívou.
,,Zdravím vás Fénixi. Nezatancujem si?" Chytla ho za kopyta a roztočila v zběsilé piruetě. Sál se změnil na nemocniční pokoj, kde byla Celestie. Fénix se od ní odtrhl a rychle došel k postely.
,,Celestie?" Vzal ji za studené kopyto.
,,Celestie!" Snažil se jí nahmatat tep, ale marně. Klisna to pobaveně sledovala.
V pláči ji obejmul a naříkal jak je to nespravedlivé. Klisnu to velmi popudilo, pokoj se změnil na katakomby, a Celestie zmizela.
,,Co chceš dělat? Kdo jsi?" Zeptal se, a utíral si z tváře slzy.
,,Stará známá...." Usmála se a došla k němu. Hřebec si stoupl na kopyta a naštvaně ji skenoval.
,,Neznám tě...." Zavrčel. Náhle se za ním objevila jakási železná truhla, či co.
,,Železná panna," objasnila neznámá, nástroj se otevřel a ona ho šoupla dovnitř a zavřela.
,,C-co to....." Větu přerušil jeho výkřik, když se mu jehly zabodly do těla.
,,Jako hudba pro mé uši....." Nechala ho pomalu zemřít. Pak se objevili v cukrárně.
,,Co tady, jako?" Zeptal se se smíchem.
,,Já být tebou nesmál bych se....." Prohlásila a dupla do země. Fénix byl rázem svázaný na židli. Vzala jeden koláč, a nacpala mu ho do pusy.
,,Hm.....uvidíme kolik se do tebe vejde...." Zasmála se a donutila ho polknout. To opakovala několikrát, až měl Fénix pocit že praskne.
,,Už...ne....prosím...." Klisna zavrtěla hlavou a zasmála se. Vzala poslední, malinký bonbón a narvala mu ho do krku.
Fénix zavřel oči, a když je otevřel, naskytl se mu pohled na své prasklé břicho a vnitřnosti, krev a nestrávený obsah žaludku, hrnoucí se z něho. Vyzvracel krev, která zaplavila celou podlahu. Klisna se rozesmála, vše sčernalo a Fénix se propadl do temnoty.
,,Jsi poslední kterého chci potrestat za minulost....tebe si vychutnám, Fénixi!" Ozvalo se těsně než se probudil.
,,U svaté Celestie......to bylo nepříjemné....."