,,Ten poník je příšerný. Moc se ti nebude líbit," prohlásila Luna. Vedle ní šla mladá šedá alicornka, s modravou hřívou a perlami.
,,To je jedno. Vylíčila jsi mi ho velmi zajímavě, a já ho chci vidět," odvětila. Obě dvě klusaly mosty mezi ostrovy Tartaru.
,,Možná bych se na něho chodila dívat za tebe, když je tak nepříjemný. Tii by to snad nevadilo, ne?" Luna se usmála.
,,Klidně, portál můžeš otevřít kdekoliv, máš od nás povolení. A já ho nemusím kontrolovat! A vůbec, nechápu proč jsem měla kontrolovat vězně já. Je to práce strážných, nemusím se na ně chodit dívat," zabručela Luna. Aurora se pousmála. Už byly na místě, u cely ve které pospával Nightmare.
  Cela byla skromně zařízená, byla v ní malá postel s dekou, malinký stolek a lampa. Nightmare ležel na zádech, hluboce oddychoval a chrápal.
,,Tedy, ten je.......obrovský. Vyšší než Celestie," Aurora si ho ze zájmen začala prohlížet. Luna si odkašlala.
,,Nightmare Skintakere, zbuď se. Přišly jsme tě zkontrolovat," řekla. Medvědopony otevřel své červené oči, sedl si na postel a příchozí skenoval pohledem.
,,Dobrý den Luno a.....moc hezká, neznámá klisno," prohlásil s úsměvem. Luna protočila očima.
,,Prý jsi zlobil. Nedodržoval jsi večerku a hodně sis stěžoval na jídlo a štval strážné," podívala se na něho Luna.
,,Jo večerka.....Zas tak hlasitej nejsem. A jídla mi dávají strašně málo. Jsem větší, a měl bych mít dvakrát tak velké porce, ne?" Prohlásil Nightmare. Aurora se pousmála.
,,Tobě by zrovna neuškodilo zhubnout, Nightmare, tak si nestěžuj na porce," řekla s náznakem smíchu Luna. Nightmare protočil očima a olízl se.
,,My se ještě neznáme. Já jsem Aurora, princezna polární záře," představila se mu Aurora. Nightmare se pousmál a přišel k mřížím. Obě dvě klisny se od něho s odporem odtáhly.
,,Co utíkáte? Přes mříže nedám kopyta, jsou moc tlustá, nemůžu vám ublížit,"řekl a na demonstraci se pokusil prostrčit je mřížemi.
,, Snažil si se získat pozornost stráží různými poznámkami a otravováním," pokračovala Luna. Nightmare si založil kopyta na hrudník.
,,Je tu strašná nuda. Nemám co dělat, tak je otravuju, no a co? Dejte mi knížku, papír a tužky, a já budu zaměstnaný," prohlásil. Luna se na něho zamračila.
,,Ale o tom je Tartar. Vězni se musí naučit kázni, a zpytují svá svědomí. To ti jen prospěje," řekla s úsměvem.
,,Pokud jsem tuhle metodu správně pochopil, tak budou i odměněni, ne?" Zeptal se. Aurora si všimla že se mu trochu klepou kopyta.
,,Máš abstinenční příznaky. Chybí ti cigarety?" Zeptala se ho. Nightmare sklopil uši a přikývl.
,,Tak vidíš, zlepšíš své chování, zhubneš a odnaučíš se kouřit!" Zasmála se Luna. Nightmare jen podrážděně zavrčel.
,,Jinak je vše v pořádku. Ještě jsme se neschodly kdy tě pustíme, ale dřív než za rok to nebude. Tak nezlob, Skintakere!" Obě klisny se vydaly k portálu zpět do jejich království.
,,Budu ho kontrolovat za tebe. Stejně si musím na Tartar zvyknout, je to duležité místo." Prohlásila Aurora. Luna se usmála a oddechla si.
,,Díky Auroro. Ale za nikým jiným nechoď. Tirek a podobní jsou nebezpeční," řekla než prošly portálem do královského sálu.
  Luna pozvala Auroru na večeři společně s Celestií. Aurora se trochu nimrala v salátu co měly. Je zvyklá spíš na ryby.
,,Chutná ti večeře, Auro?" Zeptala se s úsměvem Celestie. Aurora přikývla a rychle si dala do pusy velkou vidličku salátu který s nechutí spolkla.
,,Jak vypadá tvé království? Už jste opravily hrad?" Zeptala se Luna. Aurora se pousmála.
,,Opravy jsou skoro u konce, a obyvatelé si zvykají také dobře. Na konci oprav uspořádám ledový ples, a samozřejmě jsou všichni srdečně zvaní. Budu moc ráda když příjdete taky," prohlásila. Celestie se usmála.
,,Moc ráda. Tak na severu jsme dlouho nebyly, že Luno?" Luna přikývla.
,,Ale nemám žádného partnera, narozdíl od tebe Celestie," zabručela naštvaně modrá alicornka. Aurora protočila očima.
,,To ani já ne. Ale vůbec to nevadí, můžeš tančit s Polarem-je to moc dobrý poník, a jistě se ti bude líbit," Luna vzdychla.
,,To je to se mnou tak špatný, že potřebuju někoho dohodit? Díly, ale ne, nemusím tančit," řekla naštvaně a vztala od stolu.
,,Nemám moc hlad. Dobrou noc," odebrala se do svých komnat. Aurora se taky zvedla.
,,Budu muset jít. Za chvilku mi jede vlak. Dobrou noc Celestie," rozloučily se. Aurora si vzala věci a vyšla ze zámku. Pomalu šla náměstím na nádraží, kde si koupila lístky a nastoupila do vlaku do Severního království. Vybrala si místo u okna a pozorovala klidnou noční krajinu, která ji ukolíbala do spánku. Probudila se chvíli než vlak zastavil na nádraží. Tam vystoupila a vydala se k zámku. Náhle k ní přiběhl bílý hřebec se šálou okolo krku.
,,Dobrý den princezno Auroro! Jak bylo v Canterlotu?" Zeptal se.
,,Nebylo to špatné, Polare. Opravy probíhají v pořádku?"
,,Ano, vše je v naprostém pořádku. Ve městě začali rekonstruovat přístav, a brzy bude dokončen též. Mám vám pomoc se zavazadly?" Nabýdl jí, ale Aurora odmítla.
,,Jsi moc milý, Polare. Nemusíš mi vykat, už se známe celkem dobře," řekla s úsměvem a společně odešli do hradu. Hrad byl sice v rekonstrukci, ale byl dobře bytelný a pomalu získával svůj bývalý honosný vzhled. Aurora se vydala do svých komnat, kde si vybalila věci. Z police knihovny vytáhla knížku a začala si číst. Knížka byla o ponících. O jejich druzích a schopnostech. Četla si do oběda, pak se vydala do jídelny kde už byla nachystaná ryba s bramborami. Sedla si k dlouhému dubovému stolu, a smutně se rozhlédla po prostorné místnosti. Nikdo tu kromě ní nebyl. Zpomněla si na ty krásné časy, které trávila s rodinou u stolu. Na společné obědy se těšila, jelikož rodiče většinu dne neviděla. Ale teď jsou stovky let mrtví.....
Pomalu po soustech snědla oběd, a šla se podívat na průčelí hradu, které se opravovalo. Vše bylo v pořádku, poníci byli příjemní a pracovití. Šla tedy zpět do svého pokoje číst si knížku.
  Existují i hybridi mezi poníky a zvířaty, jako třeba liškoponíci, medvědoponíci, králikoponíci atd. V dávných dobách byly stardantnými obyvately, ale postupně začali mizet. Šance aby se narodil hybrid nehybridným rodičům je 0,001%. To je jeden z důvodů proč nyní prakticky vymřeli. Často se u nich projevoval gigantismus a nanismus, měli stardantní znaky zvířat i zvířecí chování. Někteří byli dokonce více zvířata, a právě u nich se toto chování ukazovalo. Vrčeli když byly naštvaní, kňučeli ze smutku a bolesti, vrněliz radosti a požitku. Rádi lovili, jedli a měli partnery a partnerky. Jako zvířata. Mohli být jednorožci i pegasové, ale jejich síla nebyla většinou moc silná. Nemívali žádné zvláštní schopnosti ani talenty, byli náchylní na různé psychické poruchy. Mohli být i kanibalové, a projevoval se u nich tzv. syndrom dravce v kleci. Když dáte dravce, třeba vlka, do klece a necháte ho tam pár hodin, budete ho pošťuchovat a trápit, naštve se a bude čím dál zuřivějsí. Tak to funguje i u těchto poníků. Když jsou dlouho v nepříjemné situaci, cítí se lapeni jako v kleci, začnou být agresivní, přestanou se ovládat a budou se chovat jako zvířata. Hodně silně na ně působí hlavně traumata z dětství.
  Zajímavé, pomyslela si Aurora a odložila knížku na stůl. Odebrala se do trůního sálu, kde bylo skoro prázdno. Ještě se nezařídil, stěny hradu jsou duležitější. Sedla si na trůn, který byl dominantou místnosti, a zadívala se z okna. Sněžilo, jako většinu dne, a na království padala tma. Někdo zaklepal na dveře.
,,Dále....." Řekla nepřítomně. Do sálu vztoupil Polar s nějakými listinami.
,,Dobrý večer Auroro, nesu vám listiny a staré smlouvy o hradu, co jste chtěla," Aurora si vzala listiny do magie a pokynula Polarovi že může jít. Sama si je pak přečetla.
,,Hrad je vlastnictvím královské rodiny, pokud její poslední člen zemře, přechází do vlastnictví komšelů, starostů a podobných, vysoko postavených občanů." Dočetla a povzdechla si. Jelikož byla několik set let zmrzlá v ledu, byla předpokládána za mrtvou, a hrad byl ve vlastnictví starosty. Ale teď, když se objevila, je znovu její, ne? Odložila listy a došla do jídelny na večeři. Potom šla do své komnaty, rozčesala si hřívu a lehla si do postele. Po chvilce upadla do tvrdého spánku.