Beky byla v pokoji sama. Její matka pomáhala napravit škody, co ten poník způsobil. Bylo po něm vyhlášeno pátraní, jelikož doslova zmizel. Beky si povzdechla a zabořila hlavu do polštáře. Ozvalo se slabé zaklepání na dveře.
,,Dále...." Zamumlala do polšťáře. Do místnosti vešel krysopony, a sedl si vedle ní na postel.
,,Ahoj Beky. Můžu ti dělat společnost?" Beky se pousmála a podívala se na něho.
,,Co budeme dělat?" Zeptala se. Rat se pousmál a zrudl. Beky sklonila hlavu a ruměnec se jí rozlil po tváři. Rat ji opatrně obejmul. Mladí poníci se políbili, a v objetí zůstali ještě dlouhou dobu.

,,Tak......co teď?" Zeptala se Blue. Devil si povzdechlo.
,,To nevím....."
,,Ale notak! Jsme v Křišťálovém kralovství, můžem tu něco ukrást, někoho zabít......." Moon pokračovala ve svém seznamu.
,,Máš pravdu! Pojďme někoho zamordovat!" Vykřikla Blue, vyběhla z domu a ostatní ji následovaly. Po chvilce nalezly pár poníků, asi turistů, bloudících po městě. Jen se usmály a pustily se do práce.

Nightmare překvapeně zamrkal očima. Byl v jakési komnatě, poznal že v jejím rohu někdo je.
,,Kde to sakra jsem, osobo!?" Zvedl se na zadní kopyta a skenoval ji pohledem. V tmě se objevily žluté oči a postava k němu došla.
,,Dobrý večer, Skintakere." Prohlásil hlas, který mu byl známý. Nightmare se pousmál.
,,Vám taky, Auroro.....Co chceš se mnou dělat?" Zeptal se. Princezna se pousmála a přiblížila se natolik aby si viděli do tváře.
,,Mám pro tebe nabídku. Teď sis pěkně zavařil, a jestli tě najdou, shiješ v Tartaru. Ale když tě tu nechám, dám ti práci, a menší domek v lese, máš šanci na normálnější, klidnější život. Přijímáš?" Nightmare jakoby nebyl schopný slova.
,,Proč....mi.....chceš pomoc?" Vysoukal ze sebe. Aurora se usmála. Její domněnka se potvrdila.
,,Myslím že každý si zasluhuje druhou šanci. Necháš si tedy pomoc?" Zeptala se ho znovu. Nightmare se na chvilku odmlčel, pak přijal její kopyto, a potřásl si s ní.
,,Přijímám. Jsem ti to smrti zavázán...." Stiskl jí kopyto, pohledem uhýbal jinam. Aurora se na něho pousmála.
,,Jakou práci mi dáš?" Zeptal se přidušeně. Aurora se krátce zasmála.
,,Osobní strážce. Jsi silný, a tvé schopnosti mne ochrání jistě skvěle." Prohlásila s lehkým úsměvem. Nightmare ji jen němně sledoval a přikývl. Aurora se s ním teleportovala do malého domečku v lese. Byl hodně, hodně malý, ale jinak útulný.
,,Tady budeš bydlet. Od mého zámku to je asi pět kilometrů, do města tři. Práce ti začíná od rána, v půl osmé se dostav v hlavní síni. Třeba se teleportuj, energie máš nyní narozdíl ode mne dost." Řekla a už chtěla odejít, ale on ji zastavil.
,,Děkuji." Řekl se skloněnou hlavou. Aurora se usmála a odešla.
Nightmare tam dál stál jako solný sloup, neschopen pohybu. Cítil dlouho neznámou emoci.
Vděčnost.

Trochu kratší kapitola, knížka dokončena.
Děkuju za všechny hlasy a pozitivní komentáře (^^)