Postava v černém plášti potichu vztoupila do chatrče.
Zebra si jí vůbec nevšimla a pokračovala ve vaření lektvaru. Přistoupil k ní zezadu a přiložil jí ke krku kudlu. Zebra překvapeně vydechla.
,,Náštěva nemusí být nepříjemná,
aby dostala co chce.
Tak ať kudlu pryč dá,
a řekne co ch-" neznámý jí kudlu přitlačil k hrdlu, až se objevil proužek krve.
,,Nech si básničky pro hříbata, Zecoro. Já chci ten amulet, a vím že ho tu někde máš!" Zecora nervózně polkla.
,,Nemohu ti ho dát,
trestu bych se musela postavit....."Neznámý si zlostně odfrkl.
,,Ale dáš, ať už dobrovolně nebo ne. Počítám do tří......." Řekl, a roh se mu pomalu začal rozsvěcovat. Zecora zavrtěla hlavou.
,,Jeden......" U neznámého se objevily vidle.
,,Dva....." Namířil je na Zecoru, ale ta nehnula ani brvou.
,,Tři......." Zasáhly ji přímo do žaludku a přišpendlili ji ke stěně. Ze vzniklé rány vytákala krev a Zecora sebou škubal a jako ryba na suchu. Neznámý se zasmál a začal se prohrabovat různými lahvičkami a pytlíčky co byly na policích. Házel je na zem, lahvičky se rozbíjely a kusy skla padaly na Zecoru, která stratila z bolesti vědomí. Nakonec se vrhl na masky, až v jedné z nich nalezl zlatý náhrdelník s černým rubínem. Triumfálně se usmál a nasadil si ho na krk. Zpustošenou chatrč Zecory opustil.

,,Nádherný den, že Fénixi?" Žlutý pegas přikývl a vzal Celestii za kopýtko.
,,Moc hezký, Tio, ale né tak jako ty!" Začervenala se a políbila ho. Fénix ji objal. Luna je z povzdálí sledovala. Byli v královské zahradě, jako vždy kdy se sešli. Luna radši odešla dovnitř zámku, vyřizovat různé doklady. Seděla na svém trůnu, náhle k ní doběhl strážný s dopisem v kopýtku.
,,Princezno Luno! Máte tu duležitý dopis!" Podal jí ho a odešel. Luna si ho začala číst, s každou řádkou se zamračila.
,,No skvělé....." Zabrblala. Do sálu vešla Celestie s Fénixem.
,,Co se děje?" Zeptala se. Luna se otráveně usmála.
,,Někdo málem zabil Zecoru, a získal jakýsi amulet, co měla ve svém domě. Nevíme o jaký se jedná, ale podle všeho bude
dost mocný,"povzdechla si. ,,Co budem dělat?" Clestie a Fénix se zamračili.
,,Mají nějaké podezření?" Zeptal se Fénix. Luna protočila očima.
,,Ne. Až se Zecora probere z kómatu tak nám ho, či ji, může popsat. Teď mě omluv, jdu zkontrolovat stráže," řekla rychle a odešla ze síně.

,,Beky! Musíš se chovat vznešeně, jsi přece princezna!" Řekla Pack Pa. Beky Black jen protočila očima.
,,Vždyť ani nejsem alicorn! Nemusím se chovat královsky, stejně je to fuk!" Prohlásila. Její matka se zamračila.
,,Ale notak! Vezmi si příklad z Twilight! Je princezna přátelství! Můžeš být ráda když se dostaneš na podobnou pozici! Třeba princezna.....Hudby? Musíš se ale chovat na svoje postavení!" Pack Pa rozsvítila roh a vyčarovala velkou tabuli s princeznami. Celestie, Luna, Twilight, Cadance, Aurora a ona sama.
,,Ale notak! Už zase Twilight? Máš ji radši, přiznej to!"zakřičela, ale pak se jedovatě usmála. ,,Jsi poslední! Nemáš co po mě chtít být lepší, když ty sama máš jen titul princezna bouřky!" Pack Pa se zamračila.
,,Máš domácí vězení! Takhle se mnou nebudeš mluvit, mladá dámo!" Řekla, Beky se s dupotem odebrala do svého pokoje.
Fialová pegaska se otočila na fotku své sestry a matky, která visela na zdi, a zlostně si odfrkla.
,,Ty svině......" Hodila po ní budík, sklo zakřupalo a po fotce se rozprostila pavučina prasklin. Pohodila černo-fialovou hřívou a usmála se.
,,Ještě že jsi teď tak daleko, Twilight....." Vzala si batoh a začala do něho ve vzteku cpát různé věci. Peníze, bundu, mapu..... Nakonec přistoupila ke dveřím, zavřela je a došla k oknu. Venku už vládla tma, na nebi svítil smutný úplněk a blikaly hvězdy. Došla na malý balkón a chvilku pozorovala klidnou noční krajinu. Vítr jí čechral krátkou hřívu, roztáhla křídla a protáhla si je.
,,Už žádná hodná Beky......." Vzlétla do noci, směrem k nádraží, na kterém nasedla na vlak do Canterlotu. Posadila se k oknu, ubíhající noční krajina ji pomalu ukolíbala k spánku.
,,Konečná! Vystupovat!" Ozvalo se. Beky otevřela rozlepené oči, vzala batoh a vyšla z vlaku na přeplněné nádraží. Hluk velkoměsta ji ihned probral.
,,Dávej pozor!" Prskl na ni nějaký tmavě modrý poník, do kterého málem narazila. Beky jen zamrkal očima a omluvila se, ale poník se už ztratil někde v davu. Šla tedy dál.

,,Ne!" Ozvalo se soudní síní. Všechny oči se upřely na klisnu, co stála v poutech na stupni obžalovaných.
,,Moje sestra nic neudělala. To já..... Je nevinná..." Prohlásila. Blue Sky se vyplašeně podívala na svoji sestru, vedle které stála.
,,Ale Dark....." Chtěla něco říct, ale ona ji zastavila.
,,Je nevinná. Zavřete mě...." Soudkyně si ji pořádně prohlédla.
,,Je to pravda, Blue Sky?" Otočila se na hnědou pegasku.
,,A-ano," řekla s těžkým svědomím.
,,V tom případě u toho soudu nemáte co dělat. Vaše sestra bude souzena podle práva....." Dva poníci k ní přistoupili a násilně ji odvedli ze síně. Blue Sky se spírala, Darknes Sky se usmála.
,,Uvidíme se někdy jindy...." To byla poslední slova která slyšela než se před ní zavřely dveře síně. Chtěla aspoň počkat na rozsudek, ale vyhnali ji. Zlostně si odfrkla, pohodila tmavě azurovou hřívou a rozletěla se domů. Jako vichřice proletěla domem, převracela nábytek a rozbíjela věci. Stejně to nebyl jejich dům. Před dvěma týdny zabily jejich majitele, a nastěhovaly se. Nebýt toho že je chytli v lese, při zahrabovaní další mrtvoly, už by se stěhovaly dál.
Po zrcadle v předsíni hodila vázu. Sklo se s břinkotem vysypalo na zem a střepy vázy pokryly podlahu. Blue hluboce oddychovala.
,,Nemá cenu tu zůstávat. Dark Sky jistě půjde do Tartatu.....Musím jít pryč," zabrblala potichu. Vešla do "svého" pokoje, zbalila si věci a vybrala všechny peníze. Zpustošený dům opustila a vzlétla na modravou oblohu.

Poprvé zmíněny:
Beky Black-Beky-Black
Blue Sky-Slepicevkurniku