Neúspěšný lov, nahromaděný vztek. Musí si ho někde vybít. A právě k tomu je tady

Omega,

ne? Leželi vedle sebe, poklidně. Do doby, než výše postavený vlk vyskočil a vrhl se na Omegu. Nejednalo se o smrtelné rány, on přesto kňučel. Občas to bolelo, občas píchalo. Alfa vlk ho strhával k zemi, štípal ho, sem tam zakusoval, ale nikdy ne do krku. Nikdo nezasahoval. Držel ho tlapkami, Omega se válel na zádech. Natahoval tlamu a olizoval útočícího vlka, lísal se k němu, aby jej uklidnil. To se také podařilo, a když o něj Alfa přestal jevit zájem, začal si spořádaně čistit srst.