Počkat si na vhodnou chvíli, přesně tak. Správné načasování bylo důležité. Vždyť on o tom něco věděl. Se zježenou srstí cenil tesáky, z tlamy mu odkapávaly sliny. Jeho vrčení se mu odráželo od celého těla. Vlk proti němu se přikrčil, napjal – a skočil. Rvali se, cvakali tesáky, zasazovali rány. Sliny se mísily s krví. Vyzyvatel prohrával, nebyla jiná cesta, než zvolit útěk. Vystřelil pryč, ale on ho pronásledoval. Vyzyvatel měl náskok a on nakonec zastavil a jen sledoval, jak poražený vlk volí zbabělý útěk, aby si zachránil život. Švihl ocasem a varovně i vítězně zavyl. Já jsem tady

Alfa,

sděloval ostatním vlkům, ostatním případným vyzyvatelům. Obhájil svou pozici, porazil vyzyvatele. Já bráním tuhle smečku! Já jsem její vůdce!