Kupuju chleba u pekaře.
„Páni, ten vypadá staře!“
utrousím si pod nosem.
„Pokryt mouky nánosem!“

Pekař si odplivl. „No tak ptfuj,
když chceš, sežer radši hnůj!“
„To nechci.“ „Dobrá, do dlaně
chci pět zlatých na daně.“

To je dost, pomyslím si v duchu.
„Co takhle halíř a mrtvou muchu?“
zkusím na něj. Vždyť švorc jsem!
Ušklíb se. „A je to pro mě přínosem?“

Vytahuju mobil. „Hleď! Wikipedie!
Před ní se i encyklopedie skryje!
Ta ti poví, pekaři, za kolik
je chleba samá plíseň, ďolík!“

Není divu, že statný muž
vytáhl si na mě nůž.
„Čarodějka! Toť nástroj zla!
Čarodějka! Ta mě okradla!“

Přiběhla stráž. Beru nohy
na ramena, míjím rohy
domů, kostela, náměstí…
Kdo si zaslouží takový neštěstí?