Bolí mě zuby. Ale to je cajk,
že mám kazy, pozná i lajk,
že k zubaři nechodím co půl
roku, vím. Prý jsem trochu vůl,
když si takhle kazím zdraví.
Já mám ale osobnost kraví,
protože dnes jdu ke kováři, tak
bych měla odstranit ten plak.

Klepu se strachy. Je to blbý,
staroch kovář se u kleští hrbí,
čumí na mě a já na něj. „Hele,“
povídám, „začni už, do prdele.“

Jak jsem mohla tušit, že muž
je nahlouplý, starý a hluchý už.
Otočil mě na stolici a kdyby byl
rychlejší a držel mě ze všech sil,
asi bych se nechlubila dírou po zubu,
ale kleštěma v anále. Tak držím hubu,
když se mě ptají, jestli mě bolí,
pro jistotu je praštím holí.

Fráze, fáze, kraviny a záď,
jestli mám mít kazy – tak ať!