Už to držím druhý den,
nevydržím, chce to ven,
ale bez mísy z porcelánu
nedám hovno ani ránu.

Toaleťák mi taky chybí,
po ruce mám jen kůstky rybí
a kus žlutého pergamenu.
Jo, na to ať zapomenu.

Chci napsat vzkaz své generaci,
doufat, že se tam najdou tací,
co moje písmo přečtou snáz
než azbuku americkej Děda Mráz.

Tak ho nesmím pošpinit, ne,
jinak vzkaz nikdo nedostane.

Co to melu? Už blázním zcela,
doma na mě čeká kazajka a cela,
v níž se snad vyseru na všechno bytí,
to šťastný, co hajzlpapír smí míti.

Míso má z porcelánu, jedině ty
smíš okusit půlky mý nahoty.
Nech mě si sednout a přetrpět smrad,
pokud mě máš, Bože, trošku rád.