Pšikla jsem si před sedlákem,
úsměv – zub pokrytej plakem
věnoval mi, středověkej pán.
Zazubila jsem se, úsměv hrán
darovala jsem. A pak znovu
do rukávu.

Vtom se ozval celý sbor:
„Pozor na ni, ta má mor!“
Já se ksichtím na legie.
„Kdepak, to jen alergie.“

V díře sedím, čekám smrt,
z výletu sem mám tak prd.
Až ty zkusíš cestovat časem,
husu ubij tím pitomým klasem
a vem zásoby antihistaminik,
jinak tě ten jeden pšík
přivede do díry, co hůř, za vinu,
žes jich nakazil polovinu,
polezeš pod gilotinu.