Zdravím zlatíčka! V šuplíku jsem pro Vás vyhrabala čtyři roky starou jednorázovku na pár KakaNaru. Snad se Vám bude líbit! :3 povídka kdysi vznikla na přání pro mou drahou Sakurako, od které jsem dostala zadaný KakaNaru pár a slovo Akvárium.

Enjoy! 

***  

Šedovlasý chlapík s podivně rozcuchaným účesem se loktem znuděně opíral o pult, pozoruje lidi v obchodním domě, jak chodí sem a tam, nakupují, hubují svým dětem či si projevují letmé projevy lásky polibkem na ústa či tvář. Otráveně si povzdychl, když uviděl, že se za výlohu obchodu podívala jakási dívenka a ukazovala na velký a měkký pelíšek po psy. O chvíli později k ní přišla její maminka a zvědavě si ho prohlížela, než něco pověděla své dceři. Už to vypadalo, že vstoupí dovnitř a prodejce téměř zajásal, než se jeho pohled střetl s tím ženiným a ona vykulila oči. Drapla dcerku za ruku a už se za nimi jen prášilo.

„Předsudky," odfrkl si znechuceně.

„Už nám zase plašíš zákazníky, Kakashi?" vytrhl ho z rozjímání brigádník, jenž byl u nich v obchodě zaměstnán přes léto na nějakou tu lehčí výpomoc.

Jmenovaný se zakabonil a pohlédl na mladšího muže. „Nechápu, jak můžou mít lidé takové předsudky. Dělají, jako by mi narostla druhá hlava," zamručel a druhý se zasmál. „A vůbec, to nemáš nic na práci, Suigetsu?"

„No, abych řekl pravdu, chtěl jsem tě poprosit, jestli bys to tady nezvládl sám. V šest mám jít s Karin do kina, no, a abych řekl pravdu..." začervenal se, „nerad bych to zkazil. Takže bych si ještě skočil vedle k Ino pro nějakou kytku a pak šup do sprchy."

Druhý, zvaný Kakashi, protočil očima. Stejně nebudou mít žádné zákazníky. „Tak upaluj," vyzval ho a zavrtěl hlavou nad svou měkkostí. Být tam vedoucí, nikam by ho nepustila.

„Skvělý, jsi nejlepší!" pěstí bouchl staršího muže do ramene, sundal si cedulku s nápisem Brigádník a zmizel.

Kakashi se vrátil do stejné pozice, v jaké byl před chvílí. Takhle dopadnete s doktorátem z Japonské literatury, pomyslel si. Jeho jméno bylo Hatake Kakashi a určitě byste ho nemohli považovat za normálního člověka. Byl velice chytrý a pomalu mu táhlo na třicítku, místo toho, aby však pracoval ve svém oboru, skejsnul přímo tady. Ve zverimexu. A to to ani nebyl bůhvíjak navštěvovaný zverimex. Otevřela si ho jedna místní chovatelka i přesto, že věděla, že ve městě už jeden takový obchod byl. Něco jako konkurence jí pravděpodobně vůbec neříkalo, a tak jejich tržby moc vysoké nebyly. A prodavač ještě ke všemu odpuzoval zákazníky.

***

Blonďatý mladík si zvesela vykračoval po OC Konoha. Byly prázdniny, v práci měl volno a rodiče byli na dovolené – naprosto parádní situace, po které toužila většina středoškoláků. Všichni jeho spolužáci bohužel byli někde na prázdninách a on nevěděl, co s časem. Chvíli se doma válel na posteli, než mu padl zrak na prázdný, poměrně veliký výklenek ve stěně jeho pokoje. Nad hlavou se mu v ten okamžik ukázala malá svítící žárovička. Dostal nápad, ten prostor přeci nesměl zůstat prázdný! A tak byl teď tady. Nejdříve chtěl zajít do Inuzuka's pets, ale pak si vzpomněl, že ve městě je ještě jeden nový obchod se všemi možnými potřebami jak pro klasické domácí mazlíčky, tak pro akvarijní rybičky. Dosrkal colu z kelímku, jenž následně na to vyhodil do odpadkového koše a zamířil přímo do obchodu.

Kromě jednoho muže byl prázdný a ten týpek si ho nejspíš ani nevšiml. Zakřenil se. Byl inkognito. Zamířil do menšího oddělení s akvárii a z kapsy vyndal papírek, kde měl napsané přesné rozměry, které potřeboval. Usoudil, že do výklenku v pokoji mu bude nejlépe pasovat akvárium ve tvaru kvádru.

***

Kakashi zavrtěl hlavou. Skoro usnul, to nebylo dobré. Rozhlédl se kolem – nikde nikdo. Povzdechl si. Dneska už stejně nikdo nepřijde, mihlo se mu hlavou, a tak stáhl drátěné dveře dolů, aby bylo všem jasno, že zavírají. Už si chtěl jít odložit věci do menší komory vzadu, když si všiml, že v obchodě není sám. Zloděj? napadlo ho ihned, a tak zrychlil krok a potichu došel až k vetřelci.

„A mám tě! Si myslíš, že tady budeš krást?!" zavrčel nebezpečně, když ho otočil za rameno. Strnul. Koukaly na něj dvě vyjevené modré oči.

„Ehm... promiňte..." vypadlo z dotyčného a začervenal se. „Já jsem nekradl."

Bránil se slovně a sklonil se pro papírek, který mu vypadl z ruky. „Hledal jsem akvárium, které by odpovídalo těmto rozměrům," zamračil se a podal mu ho.

Kakashi nakrčil obočí a papírek si od něj vzal. Prohlédl si velikost, kterou mělo zboží mít, a chvíli přemýšlel. Nic takového momentálně skladem neměly, ale další den mělo přijít nové zboží. Snad ten mladík příliš nespěchal, nerad by přišel o zákazníka, který k nim tak dobrovolně nakráčel. Najednou na sobě ucítil zkoumavý pohled. Už zase. Už zase si ho někdo prohlížel! Když však vzhlédl, neviděl v chlapcově tváři nic jiného než upřímný úsměv.

„Zítra by mělo přijít nové zboží a myslím, že akvárko, které hledáš, by mezi ním mělo být. Když vydržíš do zítřka. Někam si tě sem napíšu, abych na tebe nezapomněl. Pojď se mnou," vysvětil a rozešel se ke kase, kde si vytáhl bloček a tužku.

„Jak se jmenuješ?" zeptal se.

„Uzumaki Naruto," usmál se zářivě a podal mu ruku. Když se setkal jen s nakrčením obočí, úsměv mu odpadl a ruku spustil.

Divný kluk, pomyslel si Kakashi, ale jeho jméno si zapsal. „A adresa bydliště?"

Když mu ji mladík jménem Naruto nadiktoval, také si jí zapsal a podíval se na něj.

„Není to levná záležitost, budeš na to mít finance?"

„S tím nebude problém, nemusíte mít strach," mrkl na něj. „Dobře, tak tedy nashledanou..." podíval se na cedulku na jeho košili. „... pane Hatake."

***

Když druhý den pozdě odpoledne zazvonil zvonek, Uzumaki se jen s mručením převrátil na druhý bok a hlavu schoval pod peřinu, aby ho neslyšel. V noci to trochu přehnal s GTA 5, a tak se chtěl ještě chvíli vyspat. Uběhlo deset minut a někdo stále mačkal ten příšerný knoflík. Blonďákovi nezbývalo nic jiného, než vztekle vylézt z postele a namířit si to rovnou ke dveřím. Vůbec ho nezajímalo, že je jenom v trenýrkách. Nakvašeně je otevřel, ale hned se zarazil. Před ním stál ten chlápek z obchodu. Opět ho na něm jako první věc zaujaly různobarevné oči. Jedno oko téměř černé, to druhé skoro dočervena. A přes ono červené oko velká jizva sahající mu od obočí až k čelisti. Nejspíš měl nějakou nehodu, pomyslel si Naruto. Hodně lidí na něj určitě muselo koukat zvláštně a skrz prsty, ale jemu se ty rozdílné barvy celkem líbily, bylo to zajímavé. A ta jizva byla docela sexy! To všechno mu proběhlo hlavou během vteřiny, než mu došlo, co tady ten týpek vůbec dělá. Měl si dneska přece přijít pro to akvárko, sakra!

Kakashi nad jeho sporým oblečením jen nakrčil obočí, přesně, jak bylo jeho oblíbeným zvykem. Tomu mladíkovu to docela slušelo, bylo znát, že se právě probral. Stál před ním jenom v trenkách, vlasy rozcuchané. Zvědavě shlédl na pěkně se rýsující pekáč buchet na břiše, když dotyčný před ním zívl a zavřel oči. Musel se pro sebe usmát, jak to bylo roztomilé. Nedal na sobě však nic znát.

„Nezapomněl jsi na něco?" byla první věc, co z něj vypadla, přičemž sledoval červenajícího se Naruta.

„Trošku jsem zaspal," zamumlal. „Nepůjdete dál? Docela bych na sebe něco hodil, je tu trochu chladno," zeptal se a ukázal mu svou ruku jako důkaz, jakou má ohromnou husí kůži. Toho dne nebylo nijak veliké teplo, jak se od července dalo předpokládat.

Hatake kývl a když vstoupil do bytu, zavřel za nimi dveře. Naruto na sebe naházel nějaké oblečení a vrátil se za Kakashim.

„Dáte si kafe, nebo něco?"

„Ne, děkuji," odmítl zdvořile.

„No, to já si ho dát musím," řekl si pro sebe, přičemž si začal připravovat kávu. Když byla hotová, zasedl ke stolu a stejně tak Kakashi. „Takže to akvárium pořád máte?"

„Samozřejmě," odpověděl, ačkoli musel odolávat chuti říct mu, že už je vyprodané. Docela by ho zajímala jeho reakce. Na druhou stranu si vzhledem k bídným tržbám nemohl dovolit přijít o zákazníka.

„Super, tak se pro něj můžeme stavit."

„Můžeme?"

„Přece si nemyslíte, že bych ho sem zvládl dotáhnout sám," vykulil oči Naruto. „Zas tak svalnatý nejsem a vy určitě máte větší sílu než já."

Takhle si Hatake opravdu zbytek dne nepředstavoval, že bude s nějakým výrostkem stěhovat ten ohromný kus skla.

„Také jsem koukal, že máte v obchodě nějaké perutýny. Měl bych o ně zájem, kolik stojí kus?"

Ten kluk se zbláznil, perutýny? „Ehm, uvědomuješ si, že jsou jedovatí, že jo?"

„Jistě, dříve jsme už jednoho měli, ale to už je dávno. Představoval bych si jednoho perutýna ohnivého a pak nějaké malé rybičky k tomu. A nějaké korály samozřejmě."

„Myslel jsem, že perutýni loví malé rybky jako potravu."

„Vy toho o akvaristice moc nevíte, viďte?" zarazil se Naruto.

„Samozřejmě že ne, jsem jen prodejce ve zverimexu. A přestaň mi vykat, zas tak starý nejsem," zamručel.

„Podle vaší... tvojí barvy vlasů, bych řekl, že..."

„Být tebou, tak barvu mých vlasů bych nezmiňoval. Nejsou to šediny, takhle to mám už odmalička."

„Fajn," zasmál se Naruto a kopl do sebe zbytek kávy. „Tak já můžu."

Kakashi si vzal bundu z věšáku a chtěl otevřít dveře od bytu, to samé však v tu chvíli napadlo Naruta, a tak se jejich ruce střetly.

„Ehm, promiň," začervenal se Naruto.

***

Trvalo tři dny, než dali dohromady úplně všechno. Už jen akvárium odvést, pouhý základ toho všeho, byla příšerná dřina a to ještě Naruto bydlel ve třetím patře. Ke Kakashiho smůle ani neměli výtah, ale když Naruto sledoval, jak se pod tou tíhou Hatakemu napínají svaly, měl hned o něco lepší náladu. Sehnat mořskou vodu byl další problém, a jelikož si posledního perutýna někdo koupil předešlý den, museli se vydat dvě hodiny jízdy od Konohy k moři, aby si nějakého pokusili chytit. Šedovlasý měl docela strach, přeci jen neměl s rybičkami žádné zkušenosti, a tahle byla ještě ke všemu jedovatá. Mladší z nich však prozradil, že už dva roky má za sebou absolvovaný kurz potápění, a tak s ničím nebyl problém. To ale Kakashimu nezabránilo se o mladíka bát. Než se vydali na zpáteční cestu, nezapomněli se ve vodě pořádně vyřádit.

Znali se teprve čtyři dny, ale jeden druhému se poměrně zalíbili. Kakashi byl sice o osm let starší, ale Uzumaki nevypadal, že by mu to nějak vadilo. Jednoho večera tak Naruto udělal něco zhola šíleného.

„C... co to děláš?" vykulil oči Kakashi, když se blonďáček přitiskl na jeho rty. Málokomu se kdy povedlo Kakashiho vykolejit, tomu blonďákovi se to ale docela povedlo.

Naruto se od něj odlepil a trochu se začervenal. „Já vím, že se moc neznáme... ale pozítří se vrací rodiče, a tak jsem myslel..."

Sice tu větu nedořekl, ale jemu to bylo jasné. Chtěl si ty poslední chvíle volného bytu pořádně užít.

„Jsem o dost starší..." namítl.

„To... to nevadí, vždyť spolu přece nemusíme hned nějak chodit... nebo tak," podíval se na něj svýma velkýma modrýma očima.

Hatake si povzdychl a Naruta k sobě přitáhl. Přivlastnil si jeho rty a zavřel oči, modrooký mu začal jemně odpovídat. Páni, nečekal, že to bude takhle dobré! Prohloubil polibek, tohle mu nestačilo. Naruto mu obmotal ruce okolo krku a celý se na něj přitiskl. Druhý muž cítil, jak je vzrušený a to zase nastartovalo jeho. Vzal ho pod zadkem a vyzdvihl ho do vzduchu, byl lehoučký jako pírko. Pomalým krokem, stále ho líbaje, přešel k lince, na kterou ho položil. Rukou mu zajel do vlasů a bral si od něj čím dál vášnivější polibky. Uzumaki se zachvěl, tak pozitivní odezvu opravdu nečekal. Rukama mu zajel pod tričko a když se Kakashi z jeho úst přesunul na krk, zatnul mu nehty do břicha.

„Tak ty budeš škrábat, jo?" zašeptal mu zastřeným hlasem Kakashi do ucha a následně ho zkousl. To už bylo na blonďáčka moc a zasténal. Kakashi si tričko sundal a stejně tak i to Narutovo. Opět se k sobě přitiskli. Narutovy ruce automaticky zabloudily do klína druhého muže. Látka kalhot se napínala pod již ztvrdlým mužstvím. Když ho jeho dlaň promnula, uslyšel od Kakashiho tiché zasténání. Šibalsky se usmál, rozepl mu pásek a potom ho kousek odstrčil. Seskočil z linky a klekl si.

Hatake nevěřil svým očím. Ten malý prevít si před něj právě klekl, rozepnul mu kalhoty a...

„Proboha..." zasténal, když ho blonďák vzal do ruky a následně ho olízl. „Naruto..."

Dotyčný si nebral servítky, párkrát ho olízl a pohonil, než ho vzal do úst a začal pohybovat hlavou tam a zpět. Občas nezapomněl jemně kousnout, ale jen tak, aby mu neublížil, a svoje pohyby prokládal sáním. Kakashi byl na vrcholu blaha, ruce mu nevědomky zabloudily do Uzumakiho vlasů a on si po chvíli začal udávat vlastní tempo. Šukám tu jeho ukecanou tlamičku, pomyslel si perverzně. Vypadalo to, že mladík nemá absolutně žádný dávicí reflex, místo toho měl bohaté zkušenosti. Proboha v jeho věku jsem neměl zdaleka tolik zkušeností jako on, napadlo jej, když mu Naruto začal masírovat koule. Tohle neměl šanci vydržet.

„U... už budu," vzdychl a byl připravený na ten krásný, vrcholný konec. Doufal, že tímhle dnešní noc neskončí, tohle by ho opravdu nenapadlo, když před pěti dny znuděně seděl v práci.

V ten okamžik se však ozval nepříjemný zvuk klíčů a otevírání dveří. Naruto se polekaně zarazil a měl co dělat, aby ho Kakashimu neukousl. Zezdola se na něj podíval. Ten neváhal, vytáhl Naruta za paži, urychleně nasoukal svoje uvadající mužství do kalhot a bleskurychle si oblékl tričko. Přesně v u chvíli se otevřely dveře.

„Jsme doma, Naruto!" zavolala do bytu Uzumaki Kushina a položila kufry na zem. Hned za ní se objevil Minato, pohled mu padl na zvláštní výjev v kuchyni. Jeho syn stál, červenaje se, naproti nějakému neznámému muži, který vypadal, že právě uběhl maraton. Ještě ke všemu působil dost divně, měl každé oko jiné a přes jedno se mu táhla jizva. Proboha, co když to byl nějaký feťák?

„Huh, Naruto... co se tady dělo? Kdo je ten chlap?"

„T-tenhle chlap?" hlas se mu ještě trochu třásl, jak mu z pusy před chvíli bylo vyndáno něco tvrdého a horkého. „To je jen prodejce ze zverimexu... pomáhal mi zařizovat..."

„Co ti pomáhal zařizovat?" zděsila se Kushina a Minato se zamračil.

„Akvárium...?"