Tohle nepokaš do teď si to drmolil jakž takž ale ať tento nezní falešně prosím... 
Protože teď to přijde

Odnesla jsem Adamovy talíř a čekala až ostatní do jí polévku a po Adamovi házela omluvné pohledy. 

Na řadu přišla svýčková Adam dostal šest knedlíků já slíbené čtyři, Pavel si vzal pět brácha dva mamka sedm a táta jeden. 

,,mluvil jsem já o svých zájmech tak ať mluví ted někdo další." Řekl Adam a zakrojil do masa. 

,,no já se toho s prominutím ujmu." Hlesl Pavel a Adam kývl jak tak seděli proti sobě ve tváři se jim střídaly pocity rty i ruce se chvěli a mě mě se chtělo spát. 

,,já jsem teda Pavel Bémrt je mi 34 studoval jsem chirurgii ale teď hraji jako virtuos na klavír pět let jsem cestoval a poznával Čechy." Přetl ho Adam. 

,,dál jste se nedostal?"

,,nechtěl jsem. "

,,měl jste třeba by jste si je uvědomil kde je pro vás doma."

,,tady?"

Vložil se do toho táta

,,před pěti lety po tom tvém slavném cestování si se sem  vrátil před tím tvým cestovním si se tu ukrýval po státních a slibil si že si najdeš práci. Tu si nenašel ale cestoval si pět let ale nevím jestli se tomu že jedeš vlakem do Kolína, Brna a Prahy občas do Budapešte která není ani v Čechách jak si tvrdil hrál si tam spal si na nádraží a pak když ses vrátil tvrdil sis jak dobrou práci sis našel."hlesl táta. 

,, také dost ze mě tady někdo blbce dělat nebude."

,,protože ním jste?" Pipl Adam

Pavel se zvedl a zmyzel nahoru.  Do svého pokoje.