Akord druhý
Sejdu schody podívám se po matce má červené společenské šaty vlasy za ušima a decentní úsměv.
Za mými zády sejde schody i Pavel který má modrý oblek s motýlkem vlasy má v culíku, co nevidět se jich ale stejně zbaví chodí darovat na onkologii každých 30 cm, chodí datovat i krev, tuk, sperma a po smrti vi jedno mají pohřbít jeho ruce a zbytek těla dá na výzkumi pro mladou generaci Chirurgů.
Vystudoval ošetřovatele pak i post chyrurga ale pak tomu propadl.. Hře na klavír totálně ji propadl. Pořádal koncerty a na konec se na nějaké další studium vybodl.
Pohled jsme stočila na otce který měl smetanovy oblek a na bratra který měl po celém těle pearsingy v uchu roztahováky a ve rtu rybářský háček usmál se bylo to tak jemné, a na sobě měl o stejné co otec.
Pak do kuchyně vešel Adam jemně se usmál jeho hubenou postavou kopíroval oblek který obepnul každý kus jeho těla. Vlasy měla ala Elvis jen v nose měl pak kroužek.
Na krku se mu houpal křížek což mě trochu děsilo nejsem křesťanka prostě na nic nevěřím sem normální pohan a křížky nemám ráda už jen protože jsou symbem smrti a te se já bojím.
Moc bojím.
,,posaď se u nás."pověděla jsme abych protrhla to palčivé ticho které vládlo všude kolem nás.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro