Je to Mason. Jen se usměji a zvu ho dál. Jdu si sednout na postel a on mě následuje. "Co se ti stalo?" ptá se smutně a ukazuje na mojí nohu. "To víš, neumím běhat." odpovídám. Pak mu věnuji krátký polibek. "Miluju tě." říká s úsměvem. Leháme si na postel, kde se mazlíme. "Catrin. Chci tě!" oznamuje mi.

"Vždyť mě máš." odpovídám. On se jen usměje a věnuje mi další polibek. "Nebudeš mít problém, že jsi tady?" ptám se. "Kvůli tobě to risknu." odpovídá. Jen se usměji a rukou mu prohrábnu vlasy. Když se podívám na hodiny,  je deset večer. "Masone, za chvíli začíná vyučování, měli bychom jít..." říkám. "Máš pravdu." uznává.

Rychle se jdu převléct a upravit. Pak přichází Mason, chytá mě za ruku a jde se mnou na hodinu. První hodinu máme nauku o slovanské architektuře. Je to totální kravina. Vůbec nevím k čemu to potřebujeme. Jako ta hodina je zajímavá, ale kdyby jí vyučoval někdo jiný než Profesor Berou, tak mě mnohem víc baví.

Když vcházíme do třídy, všímám si Dimitrije. Ten mě snad sleduje. Mason mě vede někam do posledních lavic. Tam si sedáme vedle sebe. Profesor Berou zase začíná svým nudným proslovem. Pak se podívá na Nicol a říká. "Óóó. Slečna Drigová se nám vrátila." Jeho hlas zní agresivně. Mám sto chutí mu jednu vrazit, až by proletěl zdí. Ale Mason mě chytá za ruku, a tak se uklidňuju.

Dimitrij se zatváří smutně, a pak odvrací zrak. Nejspíš žárlí. Ne to těžko, co mě to napadlo. Najednou vnikám Nicol do hlavy. Je bezbranná, bojí se posměchu, chce si znovu ublížit. Já tomu Berouovi utrhnu hlavu, ale ne teď, když je tu plno svědků a Dimitrij. Hned jak zazvoní, nechávám Masona na místě a ,běžím' za Nicol. "Nicol uklidni se, bude to dobrý." uklidňuju jí.

Najednou mě odhazuje, asi o metr dopředu. "Ne! Nebude!" vykřikuje, a pak odchází. Rychle ke mě přibíhá Mason. "Jsi v pořádku?" ptá se nervózně. "Ne, moje noha. Šíleně to bolí" říkám se slzami v očích.