Když bylo po všem, oba jsme se šli vysprchovat. Když se blížila jedenáctá hodina, oblékla jsem si černé legíny a šedou mikinu. Nakonec jsem si vlasy dala do culíku. S Dimitrijem jsme se dohodli, že půjdeme o půl hodiny dřív, aby jsme ještě probrali strategii. Když bylo za pět půl dvanáct, vyšli jsme. Šli jsme za dům, kde jsme si sedli na lavičku. Musela jsme uznat, že jsem se docela bála. ,,Vždy útoč na nohy." radí mi Dimitrij. Hltám každé jeho slovo. Nyní mi je každá rada dobrá. ,,A dál?" naléhám. Dimitrij se zasměje, ale pak pokračuje ve svém výkladu. ,,Nikdy nesmíš o sobě pochybovat, mohl by toho využít. Také se moc dlouho nerozhoduj, čas je velmi cenný. Krýt se hlavně. Také chvíli počkej až se unavý, a pak teprve zaútoč!" když dokončí proslov, políbí mě.

Čas strávený s Dimitrijem utekl rychle. Během chvilky již bylo za pět minut dvanáct. Dimitrij mě doprovodil na místo, kde jsme se měli s Nataliánem sejít. Je to místo, kde jsem včera startovala. Když jsem viděla Nataliána v teplákách a tílku, musela jsem se zasmát. Dimitrijovi také cukaly koutky. Chtěla jsem se začít nahlas smát, ale je to velmi nevychované. ,,Jsi připravena?" zeptá se mě Natalián, když k nám dojde. Podívám se nejdříve na Dimitrije, a pak na něho. Nakonec jen řeknu: ,,Vůbec!"

Po chvilce se Dimitrij musel odebrat trochu dál, aby mi nenapomáhal v boji. Ví, že by mi Dimitrij okamžitě pomohl. Jakmile byl v dostačující vzdálenosti, mohli jsme se postavit do bojových pozic. Použila jsem stejnou jako Dimitrij na akademii a Natalián použil jeřába. Divila jsem se, že umí ještě udržet rovnováhu. Když nám to Dimitrij odstartoval, boj mohl začít.

Oba jsme okolo sebe kroužili jako supi. Nevěděla jsem, co od něho mohu očekávat. Ani Dimitrij nezná jeho strategii. Když se poprvé na mě vrhl, uhnula jsem mu, ale po druhé to bylo pomalé. Oba jsme skončili na zemi. Vzduchem létali pěsti. Schytala jsem pěstí do břicha a Natalián do spánku. Oba jsme sykli bolestí. Náš boj byl chvílemi vyrovnaný, ale někdy jsem vedla já a někdy on.

Asi po dvaceti minutách byla na Nataliánovi vidět únava. Také má již své léta. Když se na mě rozeběhl, využila jsem Dimitrijovi rady. Zaútočila jsem mu na nohy. Během chvilky se skácel k zemi, ale během několik vteřin byl opět na nohách. Nechala jsem ho na sebe útočit. Musím ho nechat unavit, a pak se chopím šance. Když se sotva držel na nohou, zaútočila jsem. Natalián vykulil oči. Chtěl uhnout, ale již bylo pozdě. Během chvilky ležel na zemi a já na něm. Simulačně jsem mu probodla srdce, čímž jsem vyhrála souboj.

Když to Dimitrij viděl, rozeběhl se ke mě. Pomohli jsme Nataliánovi na nohy a potřásli jsme si rukou. ,,Vyhrála si, zkoušky jsi splnila. Budeš oficiální strážkyní princezny Drigové gratuluji. Zítra ti předám dopis pro Krutou a můžete odjet." prohlásí a poté odchází do domu. ,,Dokázala jsi to!" řekne vesele Dimitrij a rozevře svou náruč. Okamžitě mu do ní skáču. ,,To jen díky tvým radám lásko!" řeknu a dlouze ho políbí.