Mám hodinu, než začne má druhá zkouška. Oblíkám si na sebe legíny a bílé triko. Když si udělám culík, vydávám se ven. S Dimitrijem jsme si domluvili schůzku v zadní části zahrady. Jsem docela nervózní a také se trochu bojím. Chci se ho zeptat na naší budoucnost. Doufám tedy, že společnou budoucnost plánuje. Bojím se jeho odpovědí. Jsem tolik ponořena do svým myšlenek, že narazím do vchodových dveří. Když se otřepu vycházím ven. Je docela teplo, takže si neberu bundu, která visí na věšáku. Jdu podél domu vydlážděnou cestou. Natalián to tu má velmi nádherné. Během chvilky spatřím Dimitrije. Sedí ke mě zády, takže ho mohu překvapit. Pomaličku a hlavně potichu se k němu začnu přibližovat. Když jsem u něho dám mu ruce na oči. ,,Kdo to je?" řeknu vyšším hlasem, aby mě nepoznal. ,,Moje úžasná přítelkyně, můj anděl strážný a moje všechno." řekne a chytne mě za ruce. Těmihle slovy mě omráčil. Nakonec se otočí na mě a stáhne mě k němu do klína.

,,O čem si chtěla mluvit?" zeptá se mě po chvíli ticha. Nyní musím sebrat všechnu odvahu a zeptat se ho. ,,Plánuješ naší společnou budoucnost?" zeptám se ho skoro šeptem. Jelikož dhampýři mají vynikající sluch, slyšel to. Když jsem se na něho podívala, vypadal, že nad něčím přemýšlí. Jako kdyby váhal. ,,Canty..." řekne a podívá se mi do očí. ,,Plánuju jí od začátku našeho vztahu. Jsi moje všechno. Bez tebe bych již nemohl žít." řekne a políbí mě na rty. Tolik ho miluji. Zbytek našeho času jsme trávili povídáním. Nejvíc jsme si povídali o tom co cítíme k tomu druhému.

Když nadešel čas odejít, vůbec se mi nechtělo. Ale musela jsem myslet na Nicol. Musím projevit bojovnost. Mám přece být její strážkyní. Zbývají mi jen dvě zkoušky, tahle a pak ta jedna. Mám docela nervy, nevím jestli tu poslední zvládnu. Už se chci vrátit na akademii, chci za Nicol.

Nyní stojím před druhou zkouškou.

zde slíbená kapitola