Když začne hodina, položím obálku na stůl. Nejdříve si napíšu test , a pak si přečtu ten dopis. Učitelka nám rozdá prázdné papíry a zadání testu. Po chvilce se mi v hlavě ozve Nicolin hlas. Dělám dvě chyby, aby to nebylo nápadné. Když se Nicol na mě otočí, naznačím jí prosté slovo vděku. Po pěti minutách se test vybere. Beru zalepenou obálku od Dimitrije do rukou a otevírám ji. Jako první ucítím jeho vodu po holení. Rozkládám papír a začínám číst.

-Promiň Canty, že dnes nehlídám tvojí třídu. Krutá, mě a Alenu pověřila úkolem. Uvidíš mě hned druhou hodinu při matematice. Doporučuji ti, si sednout hned do první lavice. Chci, aby si zazářila. Dimitrij.-

Sakra! Proč chce, abych si sedla na matematiku úplně dopředu? A čím jeho a Alenu pověřila Krutá? Vypadá to, že odpovědi na své otázky dostanu druhou hodinu. Nakonec dopis vkládám do obálky a strkám do báglu. Pak si do ruky beru propisku a začínám si psát zápis z tabule. Ta hodina mi připadá nekonečná. Minuty ubíhají jako hodiny. Zkouším i zhypnotizovat zvonek, který visí nad dveřmi, aby začal zvonit. Když do konce hodiny zbývá pět minut, pomalu se začínám balit. Po chvilce uslyším to osvobozující zvonění. Okamžitě se zvedám ze svého místa a mířím do přístavby, kde se koná hodina matematiky.

Dám na Dimitrijovu radu a sedám si do první lavice. Je to docela nezvyk. Když uběhne deset minut z hodiny, někdo rozrazí dveře učebny. Další jsou v okně! Všechny ty postavy jsou zcela v černém a mají na obličejích masky. Vím přesně co dělat! Okamžitě se zvedám z místa a se mnou dalších pár noviců. Tohle je simulace útoku strigojů!