"Tak co škola?" ptá se mě Dimitrij o pauze. "Zjistila jsem, že propadám..." říkám se smutným výrazem. Dimitrij okamžitě ke mě přistupuje a objímá mě kolem pasu.

"Myslím, že by jsme se na chvíli měli přestat scházet. Potřebuješ se učit." navrhuje Dimitrij.

"Máš pravdu, ale chci se s tebou scházet!" odsekávám. "Budu tě rozptylovat.." upozorňuje mě.

V tom mě napadlo, že by mě Dimitrij mohl doučovat. Jelikož je z Ruska, umí perfektně rusky.

"Mohl by jsi mě doučovat. Já zrovna propadám z ruštiny. Ty budeš výborný učitel!" říkám s úsměvem.

Dimitrij mi úsměv oplácí a přitahuje si mě blíž. "Dobrá." souhlasí nakonec.

Po pauze se znovu začínáme věnovat boji a strategii.

Dimitrij mě už naučil probodnout srdce a různé bojové triky.

"Budeš výborná strážkyně." lichotí mi. "Bez tebe bych nebyla nic..." prohlašuji.

V tom slyším Nicolin hlas v mé hlavě. "Sejdeme se u fontány, mám novinky!" říká mi.

Já jen protočím očima a omluvně se podívám na Dimitrije. "Promiň musím jít, Nicol volá..." říkám mu a věnuji mu polibek na rozloučenou.

"Pak přijdu, abych tě doučoval!" říká se smíchem a pouští mě.

Nakonec vycházím z tělocvičny a mířím k fontáně, kde na mě čeká Nicol s nějakýma novinkami.

Docela jí chápu, že mě chce vidět, protože už netrávíme spolu hodně času.

Když jsme byli na útěku vše bylo úplně jinak!