Dimitrij se pořád na sebe zlobí kvůli té hlavě. Vždyť on za to nemohl.

"Slečno Catrin, zas jste duchem nepřítomná..." prohlašuje profesorka Delion.

"Omlouvám se." říkám a začínám si psát zápis z hodiny.

Nejradši bych se teď zamkla u sebe v pokoji a jen ležela v posteli.

Když zazvoní, zvedám se z lavice.

"Slečno Catrin, prosím na slovíčko..." říká profesorka Delion. Jen protočím očima a jdu za ní.

Dnes mi nikdo nedá pokoj!

"Ano profesorko Delion?" ptám se jí otráveně.

"Koukala jsem na váš průměr. Propadáte..." říká s ustaraným výrazem.

Cože!!! Jak můžu propadat. Nesmím propadnout, jinak mě nepřidělí k Nicol a to se nemůže stát.

"Nebojte, okamžitě se začnu učit, abych dosáhla alespoň na trojku" říkám.

Profesorka Delion jen kývne na souhlas a tak odcházím. 

Já nesmím propadnout, to se nesmí nikdy stát!

Úplně jsem přestala vnímat okolí, takže se divím, že jsem už u tělocvičny.

"Ahoj Catrin." zdraví mě Dimitrij. Dimitrij stojí u figuríny a boxuje. Je překrásný, když bojuje.

"Ahoj." říkám a mířím k němu, abych ho objala a políbila.

"Chyběla jsi mi." šeptá mi do ucha. "Ty mě taky." říkám a objímám ho kolem krku a věnuji mu dlouhý polibek.