"Miluju tě."
Opět mě políbil, tak že jsem neměla šanci k tomu něco dodat. Potom jsme tam ještě chvíli leželi v objetí a moc nemluvili. Takhle bych vydržela věčně, jenže jsme oba dobře věděli, že musíme jít. Určitě budou hledat Dimitrije, aby ho zas zaúkolovali. A kdyby nás našli takhle, určitě by to nebylo nic příjemného. Tak jsme se oblékli, což nebylo nic jednoduchého, protože jsme se nedokázali přestat líbat. A nakonec jsme neochotně opustili chatku. Drželi jsme se za ruce, ale věděli jsme, že se za chvíli musíme pustit. Když jsme se blížili k budově kostela, naposled jsme se políbili, pak pustili a nakonec šel každý svou cestou. Na ráno jsme si domluvili schůzku u něho. Už se tak moc těším.

Mířím do svého pokoje, abych se osprchovala. Před dveřmi seděl Mason. "Tady si lásko!" říká, když mě uvidí přicházet. "Rozešli jsme se..." říkám suše. "Jo, ale chci tě zpátky!" Ty slova mi zůstala v hlavě. Ne mám Dimitrije. "Ne!" říkám a vcházím do pokoje. Chci zavřít dveře, ale Mason mi v tom zabraňuje. "Proč?" ptá se.
Podívám se mu do očí a vidím v nich zoufalství. "Nechápeš mě..." odpovídám a zavírám dveře.

Mířím rovnou do koupelny. Tam se svlékám a lezu do horké vany. Vanu si naprosto užívám. Mám za sebou těžký den, a tak si jí zasloužím.

Brzy ráno:
Za chvíli svítá, takže se jdu připravit na schůzku s Dimitrijem. Na sebe si beru: vínové džíny a košili s odpáranými rukávy. Teď si jen vyčešu vlasy do culíku, tak jak to má rád. Když nastává čas, vyrážím k Dimitrijovi do pokoje. Mířím přes nádvoří ke kampusu pro strážce. Když přicházím k Dimitrijovi pokoji, váhám jestli mám zaklepat, ale nakonec zaklepu. Skoro hned po zaklepání se dveře otevírají. Dimitrij mě s úsměvem vítá a pouští mě dál. Sedám si na gauč a on na postel. "Catrin. To co se odehrálo v té chatce..." začíná. "Já to věděla. Už zase řekneš, jak špatné to bylo!" přerušuji ho.