On jediný mi říká Canty. "Nic." odpovídám. Dimitrij přistupuje ke mě zezadu a chytá mě za paži. Tím mě donutil si stoupnout .Druhou rukou mě chytá za bradu a zvedá mi hlavu, aby mi viděl do očí. "Canty. Chci slyšet pravdu," říká. "Jen jsem nejspíš dostala kopačky..." odpovídám a skláním zrak. Jeho stisk povolil, ale nepustil mě. "Co se stalo?" ptá se. "Nic. Jen nás viděl za Nicoliným bytem, a jak mě držíš za ruku..." odpovídám a krátce se mu podívám do očí. Má v nich tolik pochopení. "Promiň. Nevěděl jsem, že způsobím zrovna tohle." říká se smutným hlasem. "Ty jediný mě chápeš." říkám a chytám ho za ruku. Nejdřív se podívá na naše ruce, pak na mě a nakonec mi dávám polibek na čelo. Ach, jak moc ho chci. "Canty, pojď se projít. Chci si s tebou promluvit, aniž by nás někdo viděl." říká. Jakmile se dává do chůze, následuji ho. Je asi o dva kroky napřed, ale hned jak si všimne, že mu nestačím, srovná se mnou krok. Míříme k hranicím ochranné linie. Když spatřím chatku, dojde mi kam jdeme. Chce být o samotě. Nechce být rušen. Tyhle chatky sloužili hlavně pro strážce, kteří hlídali hranice, ale už se nepoužívají. Dimitrij mi otvírá dveře a já vcházím dovnitř. Je to tu docela útulné.
Dimitrij mě pobízí, ať se posadím, a tak  si sedám na postel a Dimitrij na židli. Chvíli mě upřeně pozoruje, a pak promluví.  "Catrin, asi si všímáš těch chvil, které jsou mezi námi. Těch neplánovaných polibků, a tak dále."  říká se smíchem. "No asi jo!" odpovídám s úsměvem. "Pokud ti to vadí, tak mi to teď řekni." pobízí mě.
"Noo. Mě to ani nevadí. Spíš se mi to líbí..." odpovídám a okamžitě se proklínám za to, co jsem teď řekla. Dimitrij na mě nevěřícně kouká. Jsem fakt kráva. "Canty, nedělej si ze mě srandu!" napomíná mě. Je tak roztomilý. "Já to myslím vážně!" odpovídám. Fakt se mi to líbí, protože ty polibky jsou od něho. Pak se přisouvá blíž ke mě a chytá mi obličej do dlaní. Chvíli váhá, ale pak mi věnuje polibek. Když se ode mě odtrhává, ptá se.  "Líbilo?" Wau! "Nelíbilo. Byl to nejhezčí polibek, který jsem dostala." odpovídám. Usměje se, tak jak jsem ho nikdy smát neviděla. Pak mi věnuje další polibek, a další, a další, až si leháme a začínáme se vášnivě líbat. Je to tak nádherné. Tohle jsem s Masonem nikdy nezažila. Dimitrij mě přitahuje něčím, že ani sama nevím čím. Nechci, aby tahle chvíle skončila. Chci, aby se zastavil čas. Miluju jeho doteky. Miluju jeho. Náhle se zarazí. "Co se děje?" ptám se nechápavě. "Catrin, chci tě. Tolik tě chci, ale..." prohlašuje a větu nedokončuje. "Ale, co?" ptám se dál. "Ale nedostanu tě. Oba víme, že se staneme Nicolinými strážci. A já vím, že budu chránit jen tebe" větu dokončuje. Ach, to je tak romantické. Tohle jsem chtěla slyšet celou dobu. A on mi to splnil. "To nějak vyřeším..." říkám a usměji se na něj. "My to vyřešíme!" opravuje mě. Pak mě znovu začíná líbat. Já ho objímám kolem krku. A on mě drží kolem pasu a druhou mi sjíždí dolu po stehně a nadzvedává mi nohu. Pak se oba současně zastavíme, ale neodtáhli jsme se.

Tahle chvíle byla nejdůležitější na světě.