Vždy, když jsem s ním na Masona zapomenu. Když jsem v jeho přítomnosti, poddám se jeho kouzlu. Když jsem s ním, jakoby žádné zábrany neexistovali. "Prostě se to nikdy nestane a ty by si to ani nechtěl..." prohlašuju a připravuju se k odchodu. Ale on mě chytá za ruku a přitahuje si mě blíž k sobě. "Neříkej to! Už nikdy to neříkej!" říká. Nakonec jen přikyvuju. "Promiň." omlouvá se a pouští mě. Než něco stačím říct, mizí za rohem. Už jsem to zase zkazila. Po nějaké době taky odcházím. Celkově škola skončila, a tak mířím do Masonova pokoje. Když chci zaťukat, dveře se otevírají. Ve dveřích stojí Eduard, Masonův nejlepší kamarád. "Kde je Mason?" ptám se s úsměvem. "Pojď dál, už na tebe čeká." říká Ed a pouští mě dovnitř. Mason sedí na své posteli a je opřený o zeď. "Tak tady si." prohlašuje, když mě uvidí. Otáčím se na Eda a prosím ho, aby nás nechal chvíli o samotě. On nakonec mojí prosbu vyslyší a odchází. "Masone, co se děje?" ptám se ho. "Jako bys nevěděla" pokračuje. "Viděl jsem tebe a Belikova za Nicoliným bytem" říká nevrle.