Je schoulená u vchodových dveří svého ,bytu' a nad ní visí rozpáraná liška. Jakmile se dostávám zpět do své hlavy, zvedám se a utíkám pryč ze třídy. Musím za Dimitrijem ten mi pomůže. Mířím do jeho pokoje. Rozrážím dveře a pohledem ho hledám. Leží na posteli a má sluchátka na uších. Přicházím k němu a lehce s ním zatřesu. Jakmile si sundá sluchátka, říkám mu, co jsem viděla. "Catrin, rychle musíme za ní!" říká a bere si svůj dlouhý hnědý kabát. Rovnou míříme k jejímu ,bytu'. Vypadá to mnohem hůř, než jsem to viděla z její hlavy. Okamžitě ji objímám a zkouším ji uklidnit. Jde vidět, že Dimitrij má potíže, udržet svůj oběd v sobě. Proč to někdo dělá Nicol? Je to nelidské. Za nedlouho se objevují další strážci a ředitelka Krutá. Já, Dimitrij a Krutá bereme Nicol dovnitř a tam najdeme tohle:
Nezbývá moc času

Krutá posílá dovnitř strážce, aby nápis odstranili. Pak pokládáme Nicol na gauč a Krutá jí píchá sedativa. Odcházíme, aby se mohla vyspat. Když se chci vrátit zpět na hodinu, Dimitrij mě chytá za ruku a odvádí mě za roh. Miluju, když se mě dotkne. "Catrin. Jak si myslela to, že si jen moje žačka?" začíná. Čekala jsem, že se mě na to zeptá, ale ne teď. "Tak, že mezi námi nebude žádný jiný vztah..." odpovídám a uhýbám pohledem. Moje odpověď ho asi překvapila. "Jak to můžeš vědět?" vyptává se dál.
Proč se tak hloupě ptá jako kdyby to nevěděl. Znovu na něho upřu zrak. Jeho oči mluví za vše. Vše myslí vážně. "Protože až odmaturuju, tak oba budeme Nicolinými strážci a pokud by něco mezi námi bylo tak, kdyby jste byli oba v nebezpečí, tak bych zachránila tebe, ale to by nešlo. Oni mají přece přednost!" říkám se slzami v očích. Zaháním je mrkáním. Nechci se tady rozbrečet. "Máš pravdu..." usoudí nakonec. Proč je to tak těžký? Je snad zakázané ho milovat. Už si konečně musím uvědomit, že ho nikdy mít nebudu. Je to tak těžké si to vnutit? No tak holka, vždyť máš Masona. Tuhle větu si vždy musím opakovat, když jsem s ním, ale nikdy nezabere.