DIMITRIJ

Když jsem se poprvé zde probudil, nevěděl jsem která bije. Nakonec jsem si na toto prostředí začal zvykat. Nacházel jsem se ve sklepě, kde bylo jediné malé okénko. Poprvé, když jsem si ho všimnul, chtěl jsem se podívat ven, ale je zazděné. Za tu dobu co tu jsem, jsem ještě nespatřil své věznitele. Už ani nevím, co je za den a nebo jaké je datum.

Zajímalo mě též jestli po mě někdo pátrá, ale moc nadějí jsem tomu nedával. Jen přeci jsem všem ublížil, tak proč by mě hledali. Bylo mi to všechno jedno, jediné co jsem chtěl, bylo omluvit se mé Canty. Nikdy jsem jí neměl opustit.

Náhle se na dveřích otevřeli malá dvířka. Nic zajímavého se nedělo, pouze mi opět podstrčili chléb a vodu. Dnes ale k tomu byla i obálka. Moje zvědavost všechno přemohla a já se vrhl po obálce. Jedním pohybem jsem jí otevřel a rozevřel jsem papír.

-Ujišťuji tě drahý příteli, že se odtud neodstaneš. Nyní za všechno budeš pikat.-

Nevěděl jsem od koho ten dopis byl a ani jsem nevěděl za co mám přesněji pikat. Nakonec  jsem papír zmuchlal, vzal jsem si láhev vody a šel jsem si lehnout do rohu místnosti.