Je pondělní ráno a já se probouzím v prázdné posteli. Dimitrij se zas vypařil. Tohle mi dělá pořád, ale nemohu se zlobit. Určitě ho zas zavolali. Smutně si povzdechnu a vylezu z postele. Mířím do koupelny, kde si dělám ranní hygienu a beru si na sebe legíny s nátělníkem.

Když vcházím do pokoje, uvidím, Dimitrije ležet na mé posteli. ,,Co tu děláš? " zeptám se ho nechápavě. Dimitrij se lehce usměje a pokyne směrem k psacímu stolu. Když se na něj podívám, uvidím plno pečiva, sýrů a salámů.

S Dimitrijem jsme se tedy nasnídali a začali plánovat dnešní den. Po chvilce Dimitrijovi zazvonil strážcovský telefon a já věděla, že nic plánovat nemusíme. Dimitrij ho zvedl a po chvilce se na mě smutně podíval. Hned jsem věděla, že bude muset odejít. Políbil mě tedy a odešel.

Bez Dimitrije to tu bylo velmi prázdné. Nakonec se zvedám z postele a jdu ven. Potřebuju si s někým pokecat. Jako první mě napadne Mason. Byli jsme si tak blízcí a on je stejný blázen jako já. Nakonec mířím k jeho kampusu. Když stojím před jeho dveřmi, chvíli váhám. Nakonec ale za klepu.

Mason byl docela překvapen, že jsem za ním přišla. ,,Tak co holky?" zeptám se ho. Sedíme na jeho posteli, opření o zeď. ,,Nic Catrin. " prohlásí sklesle. ,,Jakto?" to je jediné, co mu na to mohu říct. ,,To ty za to můžeš, ukradla si mi srdce..." řekne a koukne se mi do očí.