Když pilot startuje, čímž způsobuje takový hluk, že si málem ani nevšimnu, přijde mi esemeska z čísla, které jsem si prozatím uložil jako Lou sekuriťáček. Ihned usuzuji, že bych si měl vypnout zvonění. Mé manipulace s mobilem letuška chápe tak, že ho po jejím pokynu vypínám. Stojí přímo vedle mě, proto musím počkat, než si odukazuje své a odejde.

Letadlo se pomalu dává do pohybu, abychom se dostali od terminálů na runway, a já jako zloděj odemykám mobil skrytý vedle stehna. Otevřu přijatou zprávu.

'Harry. To jméno se k tobě hodí. Je nebezpečně sexy, jako jsi ty,' přečtu si v duchu. Přijímaje fakt, že mě balí, tiše vydechnu. Hned se ho v další zprávě ptám, proč to dělá, k čemuž připisuji smajlíka se zoufalým výrazem, který také doopravdy na tváři mám, protože úzké džíny se perou s mojí erekcí.

'A co prosímtě dělám? :D'

Z jeho zprávy přímo cítím to, jak se baví a tak jen naštvaně zamručím a vyťukám odpověď, že mám pocit, že mě snad balí.

Dlouhou dobu se odpovědi nedočkám, možná i proto, že mi při rychlém rozjezdu po runwayi a vzletu vypadne signál. Přemýšlím, jestli má zpráva nebyla moc troufalá. Přeci jen se vůbec neznáme. Avšak v momentně, kdy si přečtu jeho odpověď, říkám si, že teď už mu můžu napsat naprosto všechno.

'Chytrej kluk. Chci tě o něco ohnout a tvrdě zezadu ošukat…'

Jsem schopný jen zalapat po dechu z té představy. Nedokážu odepsat. Mobil nechávám na sedadle pod svým stehnem. Otupělými prsty přejedu přes v rozkroku napnutou látku, čímž se chci trochu uklidnit, nicméně představa, že se mě tak dotýká on, mi nepomáhá, naopak se vzrušuji ještě víc. Nutně se potřebuji sám sebe dotknout.

Rozhlédnu se kolem. Poměrně rozměrný stařík vedle mě tiše chrápe a svým břichem zakrývá výhled na mě z uličky, což je vyhovující. Nenápadně zkontroluji místa za sebou, kde sedí dvě slečny se zavřenýma očima a sluchátky v uších - ty mě taky sledovat nebudou. Místa před sebou nechávám být a svezu se v sedadle níž, rozepínaje kovovou sponu pásku, která to vše začala.

Právě v momentě, kdy se prsty jemně dotknu své nahé kůže v podbřišku a chystám se přejet jimi po svém údu, zavibruje mi pod stehnem mobil, což značí další esemesku.

'Snad jsem tě nevyděsil :P' hlásí šedá bublinka.

'Vzrušil,' odpovídám prostě. Hned poté, když si na informační obrazovce všimnu aktuální výšky, píšu další zprávu, že už jsme moc vysoko a já za chvíli nebudu mít signál.

'Aspoň mysli na mě, když si děláš dobře sám. A ozvi se pak, budu na to čekat.'

Sotva zprávu dočtu, mobil hlásí žádný signál. Nastavím režim pro letadlo, aby aspoň odteď nijak nerušil, i když si nemyslím, že by to na to doopravdy mělo nějaký vliv, a pak mobil strčím do zadní kapsy.

Zamyslím se nad tím, jak sakra věděl, že si dělám dobře - nebo že jsem chtěl, než mě přerušil. Avšak když si znovu vzpomenu na znění jeho zprávy, uposlechnu jeho slov a za lehkých doteků v mých boxerkách, myslím jen na něj. Na nic jiného ani myslet nejde.

Zbývá mi ještě sedm a půl hodiny letu, než se mu budu moct ozvat.

*****

Když se konečně dostanu do hotelu a znaveně se svalím do postele, vzpomínám na toho buzeranta nadrženýho a místo esemesky rovnou vytáčím jeho číslo, samozřejmě se správnou předvolbou.

"Ano?" ozve se z druhé strany ospale. Nedošlo mi, že když tady je ráno, on tam bude mít noc.

"Dobrou noc, sekuriťáčku," směju se něžně.

"Jéé, kudrnáč," zní najednou až moc probuzeně, "jak sis užil let, co?"

"Užil no."

"Jaká byla ruka?" provokuje.

"Drž hubu," odseknu štěkavě.

"Ale notak," zamlaská, "rád bych tam byl s tebou a honil ti osobně. Anebo kouřil. Anebo bych tě vyprstil, načež bych tě přetáhl na záchodku."

"A tohle je sex po telefonu, nebo co?" brouknu, snaže se na to moc nemyslet, abych se zase nevzrušil a nemusel si během jednoho dne honit znovu.

"To by jistě bylo moc fajn, kdybych ovšem neusínal," zaslechnu úsměv a hned po něm zívnutí, "kdy se vracíš?"

"V sobotu odpoledne."

"Fajn. Uvidíme se?" optá se něžným tónem.

"Rád bych, sekuriťáku," ujistím ho s úsměvem, který on může aspoň slyšet.

"Tak se domluvíme, kudrnáči," broukne také s úsměvem.

"Dobře. Tak se hezky vyspi."

"Hezky se vyspim až s tebou," zamumlá už skoro ze spaní. Než mu to típnu, ještě se uchechtnu.

Už jen 160 hodin, než ho uvidím.

*****

Každý by si asi přál, aby jeho dovolená trvala věcně. Já jsem však rád, když se v sobotu ve čtyři odpoledne dostávám zpět na Londýnské letiště. S Louisem jsme domluvení, že se sejdeme u hlavního vchodu, až mu napíšu, že tu jsem.

Stojím tu jen pár minut, když ho zahlédnu mezi lidmi. Se svým andělským úsměvem ve své modré košili a kravatě si probojovává cestu ke mně.

Ani jeden neřekneme jediné slovo, ani se nepozdravíme. To první a jediné, co uděláme, je hluboký vášnivý polibek, přičemž se na sebe silně tiskneme, absolutně ignorujíce fakt, že kolem nás chodí desítky lidí a zajisté se jim naše jednání moc nezamlouvá.

"Dnes nikam nespěcháš, že?" optá se, což mu pokýváním hlavy odsouhlasím, "takže teď můžu splnit vše, co jsem ti napsal a řekl po telefonu."