*Peggy's P.O.V.*

Pro nás všechny to bylo pár smutných dní. Pro některé víc, než pro ostatní. Zůstala jsem s Ashley asi 30 minut, než nás Phillips vyhnal ven. Ashley od toho dne nepracovala a opravdu se o ni bojím. Vím, že je silná, ale tohle může být to, co ji zlomí. Ani já ani Howard nechce, aby se to stalo.

„Hej, Carterová," zaslechla jsem někoho volat ze strany. Vzhlédla jsem a viděla jsem Howarda, jak ke mně běží.

„Něco špatně, Starku?" zeptala jsem se ho.

„Ne. Ani ne. Jenom jsem se tě chtěl zeptat, jestli jsi někde neviděla Ashley, ty víš, od toho dne?" Každý se mě ptal na Ashley, ale já jsem jim řekla, že teď není ta správná chvíle.

„Ne, neviděla. A ty?"

„Nope," zavrtěl hlavou, „bojím se o ni, Carterová."

„To já taky."

„Myslíš, že bychom ji měli najít?" zeptal se, než něco za ním zaujalo mou pozornost."

„No, pokud ano, tak jsem už vyhrála." Kývla jsem za něj a on se otočil, aby viděl Ashley, která mířila do kanceláře. Šla jsem před Howardem, abych se k Ashley dostala jako první, když šla naším směrem. Všechny oči byly na ní, ale ona se je snažila ignorovat.

„Ahoj," řekla, když se dostala přede mě a Howarda. Jenom tak jsme tam stáli a nemluvili jsme. Vypadala unaveně a její vlasy byly rozházené. Její uniforma ale vypadala upraveně. „Co?" utrhla se.

„Nic. Jenom jsme překvapení, že tě tu vidíme," vysvětlil Howard. „Po tom, však víš, co se stalo." Strčila jsem do něj, aby sklapl, protože to bylo pro Ashley citlivé téma. Poznala jsem to, když jí hlava poklesla. „Oh, Ashley, omlouvám se, já jen-"

„To je v pořádku, Howarde. Musím si zvyknout na to, že o tom lidi mluví. Je mi fajn. Opravdu, všechno je fajn." Howard přikývl a Ashley mu věnovala slabý úsměv. To je poprvé od té nehody, co jsem ji viděla se usmát.

„Kde jsi byla?" zeptala jsem se, ale hned jsem toho litovala.

„Však to znáš. Byla jsem doma, nic jsem nejedla a oplakávala jsem ztrátu svých dvou nejlepších přátel. Ale kromě toho absolutně nic." Její obličej teď vypadal nešťastně a pohled měla sklopený na své dlaně.

„Chceš se teď najíst?" zajímal se Howard.

„Ne. Jenom, jenom mě něčím zaměstnejte." Howard se na mě podíval a já jsem mu pokynula hlavou, aby odešel. Tak taky udělal. Usmála jsem se na Ashley, než jsem ji dovedla ke stolu plnému papírů. Podívaly jsme se na tu práci, teda spíše ona se dívala, já jsem převážně pozorovala ji, abych se ujistila, že je v pořádku. „Přestaneš na mě tak koukat, je to strašidelné." Vzhlédla na mě od nějakého papíru, který četla. Přikývla jsem a vrátila jsem se ke své složce. Hned jsem ji ale položila na stůl a povzdechla jsem si.

„Jsi si jistá, že jsi v pohodě, Ashley?" zeptala jsem se, čímž jsem si od Ashley zasloužila otrávené zavrčení. „Jenom mám o tebe strach."

„Tak neměj, jasně? Ne, jako někdo, tady stojím a jsem naživu. Jsem v pohodě." Povzdechla si a vrátila se k práci.

„Říkala jsi, že jsi nejedla. Dala by sis něco teď?" zeptala jsem se, čímž jsem se snažila změnit téma.

„Ne. Jsem v pohodě."

„Jsi si jistá, protože Howard by mohl-"

„Jaké části na „Jsem v pohodě." jsi nerozuměla?" utrhla se hrubě. Špitla jsem tiché promiň a začala jsem pracovat. Pak jsem od Ashley zaslechla povzdechnutí. „Peggy, omlouvám se. Neměla jsem tak vyletět."

„Ne. To nevadí. Možná nerozumím té bolesti, ale vždycky tady budu, abych ti ji pomohla překonat. I kdybys na mě měla pořád řvát." Usmála se na mě, než ke mně přešla a objala mě. Pevně jsem ji sevřela, protože jsem věděla, že přesně tohle potřebovala.

„Děkuju ti, Peggy. Ne jenom za tohle, ale za všechno, co jsi pro mě udělala. Nemůžu ti dostatečně poděkovat." Usmála jsem se a odstrčila jsem jí pár pramínků vlasů z obličeje.

„Nemáš zač," Obě jsme se pak ještě jednou usmály, než jsme se skutečně vrátily k práci. Všechny papíry byly víceméně o Hydře a nějaké informace o Hitlerovi.

„Ahoj, holky," zaslechla jsem Howarda, když vešel mezi nás.

„Ahoj." Ashley se usmála, z čehož se mi chtělo smát taky.

„Takže, Ashley," začal Howard a Ashley se na něj otočila. „Já a Phillips jsme našli něco, co by se ti mohlo líbit," řekl a ona se ho kývnutím snažila popohnat. „Našli jsme to v Rogersově skříňce, ale-"

„Co je to?" zeptala se a on zůstal zticha. „Co jste našli, Howarde?" Howard si povzdechl a něco vytáhl z kapsy. Vypadalo to jako psí známky. Podržel je tak, abychom si je mohly pořádně prohlédnout.

„Jsou to-"

„Stevovy známky?" dořekla za mě Ashley a Howard souhlasil.

„Yep. Našli jsme je během vyklízení. Phillips se jich chtěl zbavit, ale mě napadlo lepší místo, kde by mohly být." Usmál se a podržel je Ahley před obličejem, aby si je vzala.

„Ty chceš, abych je měla já?" divila se.

Howard pokýval hlavou. „Už máš Barnesovy. Zasloužíš si mít i ty Stevovy." Usmál se, než si je Ashley pomalu převzala a přejela po jméně. Pousmála se a pak vzhlédla na Howarda, než jej políbila na líčko. Zasmála jsem se, když se šíleně začervenal.

„Děkuju, Howarde."

„Nemáš zač, Gomezová." Mrkl na ni, za což ho žertovně bouchla do paže. Tohle je ta Ashley, kterou známe a máme rádi.

„Agentko Carterová," zakřičel za mnou Phillips, tak jsem se na něj ostře otočila. „Pojďte se mnou." Otočila jsem se na Ashley, která mi hned pusou naznačila, ať jdu, tak jsem se usmála a následovala jsem Phillipse.

*Ashley's P.O.V.*

Abych řekla pravdu, byl to dobrý pocit mít Stevovy známky stejně jako Buckyho. Usmála jsem se a dala jsem si je kolem krku, hned vedle Buckyho. Společně jsem je podržela v ruce a z oka mi utekla slza. Nikdy na ty dva nezapomenu.

Po chvilce Howard odešel a nechal mě tu jen s papíry. Kousla jsem se do rtu a rozhodla jsem si nějaké vzít ke svému stolu a tam je roztřídit. Strčila jsem si známky pod uniformu a vzala jsem hromádku složek a papírů. Když jsem se ale otočila, strčila jsem do někoho, takže se papíry rozlétly do všech stran.

„Oh můj bože, strašně se omlouvám," vyjekla jsem a rychle jsem papíry začala sbírat.

„Nic se neděje," řekl chraplavý hlas přede mnou. Zastavila jsem se a vzhlédla jsem na černého muže s pěkným obličejem a černým kabátem. Usmála jsem se na něj, než jsem se postavila a on mi vrátil nějaké stránky.

„Děkuju."

„Nemáte zač, slečno Gomezová." Usmál se, než prošel kolem mě. Zúžila jsem oči a otočila jsem se, abych mohla sledovat, jak odchází. Z nějakého důvodu jsem z tohohle týpka měla divný pocit.

„Hej, Ashley." Otočila jsem se zpátky na Howarda, který šel ke mně. „Kdo to byl?" zeptal se a ukázal za mě.

„Oh, já ne-" zastavila jsem se uprostřed věty, protože když jsem se otočila, ten muž byl pryč. Hmm, divné. „nevím," dořekla jsem svojí větu, než jsem se zase podívala na Howarda.

„Oh, okay. No, Phillips tě chtěl vidět, pokud ti to nevadí."

„Jo, je to v pohodě." Položila jsem všechny věci na můj stůl, než jsme se oba šli podívat na to, co Phillips chtěl.

⭐⭐⭐  

Do koho to mohla Ashley tak vrazit?

A co myslíte, že chce Phillips?

Zajímaly by mě vaše pocity a myšlenky. :)

Love ya all xx.

Lie