„Teď jim volám," řekla jsem Philovi, když jsme teď byli na Hellicarrieru. Moje noha byla už skoro zahojená díky séru, ale pořád ji mám pro jistotu ovázanou. Pořád to však bolí, když chodím, ale už jsem přečkala horší.

„Myslíš si, že to bude fungovat?" zeptal se Phil a já jsem se na něj podívala.

„Jsem to já, vždycky to funguje." Sebevědomě jsem se na něj usmála, než jsem vytočila číslo, které mi Phil dal, a čekala jsem na kohokoliv, kdo je na druhém konci, až to zvedne. Zvonění ustálo a někdo na druhé straně mluvil rusky. Nemluvím jí plynně, takže nemám ponětí, co právě řekl.

„Jste na Silenského Plaza 40, třetí patro. Máme F-22 dvanáct kilometrů od vás. Dejte mi tu ženu k telefonu, nebo odpálím celý blok, než se vůbec dostanete do přízemí," řekla jsem a dala jsem mu chvilku na přemýšlení. Slyšela jsem pohyby a poznala jsem, kdy Nat byla u telefonu. „Potřebujeme tě," řekla jsem jednoduše.

„Žertuješ, Ash? Pracuju," hádala se.

„Tohle má přednost."

„Jsem uprostřed výslechu. Ten blbec mi říká všechno." To zní jako mise pro Nat. „Hele, nemůžeš mě odtud teď vytáhnout."

„Natasho..." řekla jsem, než jsem se postavila bokem od Phila, abych jí to mohla říct sama. „Clint zběhl," řekla jsem potichu, ale dost na to, aby mě ona slyšela.

„Vydrž chviličku," řekla a já jsem pokývla hlavou. Věděla jsem, co to znamená. Pak jsem slyšela jen mužské výkřiky, když to s nimi skoncovala. Natiny rány byly jako rytmická hudba. Je to tak dáno. Dala jsem palec vzhůru a naznačila jsem tak Philovi, že je na cestě. „Kde je Barton teď?" zeptala se, když boj ustál.

„Nevíme."

„Ale je naživu?"

„Myslíme si. Všechno ti řeknu, až dorazíš," dodala jsem, zatímco jsem se dívala na video Nat a Clinta z Budapeště. Nikdy o tom ale moc nemluví. „Nejprve ale potřebujeme, abys sehnala našeho vazouna."

„Ashley, víš, že Stark mi věří asi tak moc, jak dokáže dohodit kamenem." To byla pravda. Ale o něm jsem nemluvila.

„Oh, o Starka se postarám já, ty máš na starost toho VĚTŠÍHO vazouna." Zdůraznila jsem slovo většího, protože jsem doufala, že z toho pochopí, o čem mluvím. S tou větou jsem zavěsila a nechala jsem Nat v rozjímání.

„Myslel jsem, že ty si vezmeš Rogerse?" zeptal se Phil, zatímco jsme šli.

„Nah. Fury si myslí, že Tony bude potřebovat trošku víc na přemluvení, tak řekl, ať to udělám já. Tony mi věří, takže s mou pomocí ho sem můžeme zaručeně dostat," řekla jsem a Phil přikývl.

„Vždycky jsi všechny zvládla oslnit," zažertoval Phil, než jsme se rozdělili, abych mohla zamířit k Tonymu. Dorazila jsem blízko k Stark Tower a připravila jsem se na všechny otázky, které může mít. Vytáhla jsem si telefon, abych mu dala vědět, že jsem tady.

„Agentko Gomezová, hádám, že chcete mluvit s panem Starkem?" Jarvisův hlas se mi rozezněl po telefonu.

„Hádáš správně." Chvilku jsem čekala, než Jarvis odpověděl zpátky.

„Říká, že zde není." Protočila jsem očima a došla jsem k výtahu.

„Řekni mu, že na tom trvám," řekla jsem a Jarvis to splnil.

„Říká, že má rande." Odfrkla jsem si a zapřemýšlela jsem se. Pokud mě Jarvis nepustí dovnitř, udělám to sama. Vytáhla jsem si tablet a začala jsem obcházet Jarvise. Jsem chytrá, to zvládnu.

„Mé protokoly byly překonány," řekl Jarvis a já jsem se usmála.

„Tony, musíme si promluvit," řekla jsem, zatímco jsem obcházela protokoly k jejich výtahu a vyjela jsem jím nahoru.

„Mluvíte s robotickým dvojníkem Tonyho Starka. Prosím, zanechte vzkaz," řekl Tony na druhém konci ve snaze být chytrolín.

„Je to naléhavé, Tony," dodala jsem.

„Tak mluv naléhavě." Dveře výtahu se pak otevřely a odhalily Tonyho a Pepper sedící, oba měli v rukou skleničky šampaňského.

„Trhlina v bezpečnosti," řekl Tony a já jsem nad tím protočila očima.

„Ashley!" zaradovala se Pepper a postavila se. „Pojď dál!" Usmála jsem se, protože jsem věděla, že to Tonyho vytočí. Pepper ke mně došla a objala mě.

„Ashley?" zeptal se Tony, zatímco šel k nám.

„Nemůžu zůstat dlouho," sdělila jsem ji.

„Její první jméno je mimochodem Agentka." Protočila jsem nad Tonym očima a stejně tak Pepper.

„Oslavujeme." Pepper se zakřenila a já jsem s úsměvem pokývla hlavou.

„A přesně proto nemůže zůstat," řekl Tony skrze falešný úsměv.

„Potřebujeme, aby ses na tohle co nejdřív podíval," řekla jsem a podala jsem mu tablet, ve kterém byly všechny informace o Iniciativě Avengers. Tony se zatvářil vtipně a já jsem si vzpomněla proč. „A ty nemáš rád, když ti někdo něco dává, takže to dám prostě Pepper." Usmála jsem se na ni a ona mi to usmála.

„To je výborné, já jsem ráda, když mi někdo něco podává, takže si to prohodíme." Dala jsem jí tablet a ona mi dala její skleničku, než tablet předala Tonymu a zároveň vzala jeho skleničku. Chytré, Pepper.

„Konzultační hodiny jsou od osmi do pěti, každý čtvrtek." Už jsem začínala být z Tonyho her otrávená.

„Tohle není konzultace," opáčila jsem.

„Jde o Avengers?" zeptala se Pepper a já jsem se na ni podívala s otazníky v očích. Vsadím se, že jí to Tony všechno vyzvonil. „O čemž nic nevím." Snažila se tvářit nevinně, ale na mě to nefungovala.

„Pokud vím, ten program byl ukončen," poznamenal Tony, zatímco si připravoval tablet, aby ho napojil na svůj počítač. „A ani jste mě nevzali."

„O tom taky nic nevím." To znamená, že ano.

„Jo, prý jsem nestálý, sobecký a nevhodný do týmu."

„Tak o tom už něco vím," zamumlala Pepper a já jsem přikývla. Všechny tyhle věci na něj sedí.

„Tady už nejde o osobní profily," řekla jsem a usrkla jsem si šampaňského. Výborné šampaňské.

„To je jedno. Slečno Pottsová, máte vteřinku?" Pepper zvedla prst, čímž mi naznačila, ať minutku počkám a já jsem jí pokývnutím nechala jít. Rozhlédla jsem se po tomhle místě a bylo to úžasné. Ještě jsem ve Stark Tower nebyla, takže tohle je další položka na seznamu věcí, které se Tonymu povedly. Viděla jsem, že Pepper a Tony o něčem mluví, ale neslyšela jsem se. Tony pak pustil videa z tabletu a na počítači je zvětšil. Videa ze složek všech začala hrát. Včetně mých, Stevových a Natiných. Pepper pak něco zašeptala do Tonyho ucha a podle toho, jak se Tony tvářil, jsem poznala, že jde o nějaké prasečinky. Pak se políbili a Pepper se vrátila ke mně.

„Nějaká šance, že pojedeš kolem LaGuardia?" zeptala se mě.

„Můžu tě hodit." Usmála jsem se a ona mi to oplatila.

„Super." Usmála se, než jsme nastoupily zpátky do výtahu. „Oh, a chci slyšet všechno o tom tvém Stevovi." Zakřenila se, když se dveře zavřely a já jsem se začervenala. „Nestyď se, jsem ráda, že jsi ho našla, Ash. Po všech těch letech."

„Já vím. Nemůžu se dočkat, až ho potkáš."

„Taky se nemůžu dočkat. Myslíš, že si s Tonym sednou?" Dobře, na to jsem nikdy nepomyslela.

„Ale ano. Donutím je," řekla jsem, čímž jsem Pepper rozesmála. Pak jsem ji nechala si zabalit tašku, než jsem ji hodila tam, kde potřebovala, načež jsem se vrátila na Hellicarrier, abych přivítala Nat a Steva. Pokud ho Fury donutil, aby přišel.

Bylo ráno a já jsem chodila po venkovní plošině a čekala jsem, až se ukáže Nat. Řekla, že se potkáme venku. Ale já ji nikde nevidím.

„Podívejme se. Kohopak to tu máme." S úsměvem jsem se otočila za sebe a uviděla jsem Nat se založenými pažemi.

„Ahoj, Nat." Usmála jsem se, došla jsem k ní a objala jsem ji. „Jak je ti potom, však víš?" zeptala jsem se, ale nechtěla jsem přímo zmiňovat Clinta.

„Dobře. Jsem naštvaná, ale mám se dobře. Změňme ale téma, slyšela jsem o tobě a Kápovi." Usmála jsem se pro sebe, dneska to ještě uslyším mockrát.

„Myslím, že to už hodně lidí."

„Je všechno, co jsi kdy chtěla?" Podívala jsem se na ni a zvedla jsem koutek.

„Chtěla jsem, aby byl stejný Steve, jakého jsem před sedmdesáti lety ztratila. A to je." Usmála se na mě, než jsme obě uviděly přibližující se letoun. A to bude Phil a Steve. Snad. Nat do mě strčila, když jsme k nim šly blíž, abychom je pozdravily. Steve vyšel ven, na sobě měl koženou bundu, kalhoty a kostkovanou košili. Je tak roztomilý. Usmála jsem se, když jsem ho uviděla a on udělal totéž.

„Agentka Romanovová, Kapitán Rogers," představil je Phil.

„Madam." Steve na ni pokývl hlavou. Je tak staromódní.

„Zdravím. Potřebují vás na můstku. Začínají s pátráním," řekla Philovi a on přikývl.

„Uvidíme se tam." Pousmál se na nás, než odešel. Pak jsem se podívala na Steva a on se podíval na mě. Bože, tak moc jsem ho chtěla políbit.

„Do toho, nedívám se," postěžovala si Nat, který se dívala před sebe a ne na nás. Protočila jsem očima a objala jsem Steva, co nejvíc jsem mohla.

„Jaký byl let?" zeptala jsem se ho, když jsme se odtáhli, ale pořád jsem ho měla v náručí.

„Byl v pohodě. Bylo by to ale lepší, kdybys tam byla se mnou." Začervenala jsem se a zaslechla jsem, jak si Nat potichu stěžuje. Naklonila jsem se dopředu a něžně jsem ho políbila.

„Dobře, svoji chvilku jste měli. Pojďme," pobídla nás Nat. Pokrčila jsem na Steva rameny, než jsem ho vzala za ruku a šla jsem s Nat. „Způsobil jste tu docela rozruch, když vás našli v tom ledu. Myslela jsem, že to s Coulsonem sekne." Tomu jsem se zachechtala a myslím, že jsem viděla Steva se pousmát. „Už vás požádal, abyste mu podepsal ty jeho kartičky s vámi?" Oh bože, jen ty ne.

„Kartičky?" zeptal se Steve trošku překvapeně a přesunul svůj pohled z Nat na mě.

„Jsou ještě z války, je na ně hrdý," vysvětlila jsem mu a zmáčkla jsem mu ruku. Pak jsem si všimla muže, který bezcílně chodil kolem a vypadal trošku zmateně, jako kdyby nevěděl, proč tu je. Tohle musí být ten VELKÝ vazoun, pro kterého jsem Nat poslala.

„Doktore Bannere," ozvala jsem se a on se na mě pohlédl. Vytáhla jsem ruku ze Stevovy a podala jsem ji Brucovi, abychom si jimi mohli potřást.

„Ano, ahoj. Vy musíte být Agentka Gomezová," řekl a potřásl mi rukou.

„To jsem. Bruci, tohle je Steve Rogers, nebo-li Kapitán Amerika." Bradou jsem kývla ke Stevovi a oni si potřásli rukama.

„Řekli mi, že tu budete." Bruce je roztomilý. To musím přiznat.

„Říká se, že tu věc můžete najít," řekl Steve.

„Je to to jediné, co se o mě říká?"

„Je to to jediné, na čem nám záleží," řekla jsem ve snaze, aby se tu Bruce cítil příjemněji.

„Musí to všechno pro vás být divné," řekl Bruce Stevovi.

„Vlastně, je to docela povědomé," odpověděl Steve. Sdílela jsem jeho pocity.

„Pánové, možná byste chtěli na chvíli jít dovnitř. Za chvíli tu bude trošku nedýchatelno," upozornila je Nat stojící vedle mě. Věděla jsem, co tím myslí, ale nevěděla jsem, jestli oni ano. Pak nastartovaly turbíny a následně motory. To znamená jediné.

„Tohle je ponorka?" zeptal se Steve a oba s Brucem se rozešli ke kraji.

„Opravdu? Chtějí mě v natlakované potopené kovové plechovce?" zeptal se Bruce. Došli ke kraji zrovna ve chvíli, kdy jsme se začali zvedat do vzduchu. Došla jsem k nim, zatahala jsem Steva za paži a řekla jsem mu, aby nás následoval dovnitř. Bruce šel za námi, zatímco jsme je společně s Nat vedli do kontrolní místnosti. Steve vypadal ohromeně a já jsem si nemohla pomoct a usmívala jsem se nad ním. Došla jsem k Furymu a řekla jsem mu, že jsou tady. Přikývl a pak Hellicarrier zneviditelnil, aby nás nikdo neviděl.

„Pánové," přivítal je Fury. Steve pak přišel blíž a dal Furymu deset dolarů. Proč by mu dával deset dolarů? Všimla jsem si, že Steve pak šel dál dopředu, tak jsem se rozhodla jít s ním.

„Úžasné, že?" zeptala jsem se a on se na mě podíval. „Pomohla jsem to navrhnout, jen tak mimochodem." Usmála jsem se a on taky.

„Vypadá to, že jsi navrhla hodně věcí S.H.I.E.L.D.u," řekl a já jsem přikývla.

„Jop. Dokonce S.H.I.E.L.D. samotný," řekla jsem a došla jsem zpátky tam, kde se teď Fury bavil s Brucem.

„Jak na tom jsme?" zeptal se Bruce a Fury na mě pokývl, abych mu to vysvětlila.

„Kontrolujeme všechny bezdrátově přístupné kamery na planetě. Mobily, notebooky, všechno, co má nějaký signál, je pro nás jako oko," vysvětlila jsem mu.

„I tak je nenajdeme včas," řekla Nat, zatímco procházela Clintovu složku.

„Musíte zúžit pole hledání. Ke kolika spektrometrům máte přístup?" zeptal se nás Bruce a sundal si bundu.

„Asi ke všem," řekl Nick a překřížil si paže.

„Obvolejte všechny laboratoře, ať je dají na střechy a nastaví na gama záření. Vytvořím hledací algoritmus pro zmapování koncentrací. Alespoň budeme moct pár míst vyloučit." Usmála jsem se na Bruce, protože zněl úplně jako Howard nebo Tony. „Kde se tu můžu usadit?"

„Agentko Romanovová, zavedete doktora Bannera do jeho laboratoře, prosím?" zeptal se Fury Nat a ona poslechla.

„Bude se vám to líbit, doktore, máte tam všechny hračky," povídala mu, zatímco odcházeli.

„Agentko Gomezová, ukažte Kapitánovi jeho místnost."

„Hned, pane." Usmála jsem se a pokývla jsem na Steva, aby mě následoval. „Přímo tudy." Vedla jsem ho skrze pár koridorů, než jsem našla pokoje, ve kterých teď zůstaneme. Můj pokoj byl naproti jeho. „Tady máš," řekla jsem a on poděkoval. „Nehledě na to, jak moc ráda bych zůstala, musím zkontrolovat doktora Bannera, jestli má všechno," řekla jsem a on chápavě přikývl.

„Jo, jasně." Usmála jsem se a otočila jsem se k odchodu, ale místo toho si mě Steve přitáhl za paži. „Phil mi řekl o tvojí noze. Je v pořádku?" Protočila jsem očima, protože Phil prostě nemohl zůstat zticha, že?

„Je v pořádku. Já jsem v pořádku."

„Dobře," řekl nakonec a políbil mě na rty, než vešel do svého pokoje a zavřel za sebou. Usmála jsem se pro sebe a šla jsem zkontrolovat Bruce.

⭐⭐⭐

Konečně vám můžu přinést další kapitolu, omlouvám se, že to tak trvalo! ❤️