*Ashley's P.O.V.*

„Takže máme munici?" zeptal se mě Tom Sykes, když jsme společně kontrolovali věci, které jsme přivezli.

„Ano," řekla jsem a posunuli jsme se dál.

„Pistole?"

„Ano."

„Trénovací panáky?"

„Ano," řekla jsem a do jednoho jsem šťouchla.

„A další věci na trénování, které se nemůžu obtěžovat přečíst?" Zasmála jsem se mu a přikývla jsem.

„Ano."

„Dobře. To je všechno, pánové. Jdeme na to," zakřičel na pracovníky, kteří čekali za námi. Přišli a začali všechno nosit pryč, Tom je vedl a ukazoval jim, kam mají jít. Povzdechla jsem si a otočila jsem se, abych mohla jít zpátky dovnitř. Usmála jsem se na agenty, když prošli kolem mě, a musela jsem se zastavit, když ode mě někdo potřeboval něco podepsat. Zkontrolovala jsem, jestli je to v pořádku, což bylo, tak jsem to podepsala. Když jsem si to ještě jednou pročítala, zaslechla jsem konverzaci dvou dalších agentů.

„Slyšels o tom, že našli Kapitána Ameriku živého v ledu po tom, co si mysleli, že už je 70 let mrtvý?" Okamžitě jsem se vším přestala a podívala jsem se na ně.

„No jasně, kámo, to je úžasný, co?"

„Šíleně. Táta ho miloval, když byl dítě. Nemůžu se dočkat, až ho potkám."

„Jo, já taky. Myslíš ale, že to slečna Gomezová ví? Byli přece nejlepší kamarádi." Je načase, abych se do toho vložila. Strčila jsem desky zpátky do rukou muže, co mi je předtím podal, a došla jsem k těm dvěma agentům.

„Ale ví," řekla jsem a oni nadskočili a podívali se na mě. „Kde je?" zeptala jsem se naštvaně.

„Nevím," odpověděl jeden. Nechala jsem vztek, aby mě ovládl, když jsem ho popadla za krk a přitlačila jsem ho na zeď.

„Okamžitě mi řekneš, kde je," pronesla jsem skrze zatnuté zuby.

„Netuším, slečno Gomezová. Zeptejte se ředitele Furyho, to on s ním mluvil hned po probuzení. Je mi líto, ale nemáte důvod na mě být naštvaná." Zpevnila jsem stisk, jeho přístup mě vytočil.

„Ashley!" Slyšela jsem, jak Maria Hill, další z mých přátel, přiběhla za mnou. „Pusť ho, než jej zabiješ." Odtáhla jsem ruku a nechala jsem ho být. Ztěžka jsem dýchala, ovládal mě vztek. „Co to sakra bylo?" zeptala se mě Maria, když ke mně došla.

„Kde je Nick?" zeptala jsem se jí, vřela mi krev.

„Ve své kanceláří, ale-" Nenechala jsem ji domluvit a prošla jsem kolem ní na cestě za Furym. Věděl, že Steve žije a nikdy mi to neřekl. Ví, co se stane s lidmi, kteří ke mně nejsou upřímní. Už nejsou naživu. Viděla jsem ho, jak jde mým směrem, a zatnula jsem ruce v pěst. Snažil se na mě promluvit, ale já jsem mu tu možnost nedala, protože jsem ho praštila přímo do obličeje, kvůli čemuž spadl na zeď. Maria a další agenti se objevili po jeho boku, zatímco Tom přišel ke mně a držel mě zpátky.

„Co to sakra, Ashley?" zakřičela na mě Maria, když se Fury zase postavil, tentokrát s krvácejícím nosem.

„Zasloužil si to," řekla jsem hlasem bez emocí.

„Vysvětlí mi tady někdo, co se děje?" zeptal se Tom. Ve Furyho očích jsem viděla, že ví, proč jsem tak naštvaná.

„Věděl jsi, že je Steve naživu a nikdy jsi mi to neřekl. Proč? Proč jsi mi to nemohl říct?" zeptala jsem se Furyho.

„Tak o to tady jde, pane bože," postěžovala si Maria.

„Hej, buď zticha, Hillová," vyštěkl na ni Tom, já jsem mu dala ruku na paži, aby přestal.

„Všichni zmlkněte. Ashley, promluvme si u mě," řekl Fury, trošku se zakymácel. Pokývla jsem na Toma, čímž jsem mu řekla, aby mě pustil. Postavil se bokem a já jsem následovala Furyho do jeho kanceláře. Zavřela jsem za sebou dveře a překřížila jsem paže, zatímco on si vzal kapesní a utřel si krvavý nos.

„Tak jak dlouho jste to věděl?" zeptala jsem se, vztek mě neopustil ani na sekundu.

„Měsíc." Každou minutou jsem byla naštvanější, ale musela jsem se držet v klidu, jinak bych to tady nejspíš rozmlátila.

„Měsíc a nic jste mi neřekl. Co se stalo s tím vaším „Nikdy vám nebudu lhát, nikdy."?"

„Technicky vzato jsem vám nelhal, jen jsem vám to nikdy neřekl."

„Jo, tak to je hned všechno lepší. Proč jste mi to nemohl říct? To jste mi nemohl věřit?" Přešla jsem blíž k jeho stolu, paže jsem pořád měla založené.

„Samozřejmě, že vám věřím, chtěl jsem vám to oznámit někde v soukromí, ale nikdy jsem nemohl, protože jste měla moc práce se Starkem, takže jste sem ani nepřišla."

„Hej! Nezatahujte do tohohle Tonyho, on za tohle nemůže. A ani moje. Hele, jediné, co jsem po vás chtěla, bylo, abyste mi to řekl. Jak těžké to může být? Víte, co pro mě Steve znamená, a to že jsem se dozvěděla, že je po všech těch letech pořád naživu, od nějakých agentů a ne od vás, mě ranilo."

„Je mi to líto, Ashley, opravdu. Pravdou je, že jsem chtěl počkat na to, až se vzbudí, abych vám to řekl." Přešel ke mně blíž, pro jednou vypadal, že se fakt omlouvá.

„Takže je teď vzhůru?" zeptala jsem se dychtivě.

„Ano, je." Zhluboka jsem se nadechla a zadržela jsem slzy. Steve žije a je teď vzhůru. Žije a dýchá.

„Nechte mě se s ním vidět."

„Ashley, nejsem si jistý, jestli-"

„Oh, nechte těch sraček. Nechte mě vidět muže, kterého miluju a o kterém jsem si myslela, že je víc jak 70 let mrtvý. Jestli mi to nedovolíte, najdu si ho sama. A to vám slibuju," zavrčela jsem. Chtěla jsem ho vidět. A jestli mi Fury neukáže, kde je, najdu si ho sama. Najdu kohokoliv.

„Má byt v New Yorku. Je ráno, takže nejspíš bude v tělocvičně. To většinou boxuje." Přikývla jsem, aby pokračoval. „Můžeme tam jít a podívat se, jestli tam je. Pokud ano, pódium je vaše." Slabě jsem se usmála, nechá mě vidět Steva. Nevím, co udělám nebo co mu řeknu, ale nejspíš i toho budu ošklivě brečet.

„Ví, jestli jsem naživu?" zeptala jsem se.

„Dal jsem mu papírovou verzi vaší složky. Takže ano, ví to. Jen jsem mu řekl, že jste mimo město na misi a že se vrátíte do pár dní. To byl jediný způsob, kterým jsem mu mohl zabránit v tom, aby vás hledal." Usmála jsem se, Steve mě hledal a přestal jenom proto, že mu Fury zalhal. Nejsem nadšená z toho, že to Fury udělal, ale asi to tak bylo nejlepší.

„Můžeme teď jít?" zeptala jsem se a on přikývl.

„Ano, můžeme." Usmála jsem se a on prošel kolem mě ke dveřím.

„Oh a Fury?" zvolala jsem za ním, čímž jsem ho zastavil v otevření dveří. Udělala jsem krok dopředu a objala jsem ho. Furymu objetí nikdy nešla, teď si ale jedno zasloužil. Zvláštně kolem mě omotal paže, po chvilce se ale uvolnil. Objetí od něj bylo jako objetí od Howarda. „Díky, že jste se o něj postaral," řekla jsem a slyšela jsem, jak se zachechtal. Pak mě pustil a společně jsme došli k autu.

„Všechno už v pohodě?" zeptala se Maria, když nás společně s Tomem dohonila.

„Ano, všechno je v pořádku. Teď, když mě omluvíte, musíme s Ashley někoho navštívit." Maria a Tom se zarazili, zatímco my jsme šli dál. Fury mě dovedl k autu a společně jsme odjeli do tělocvičny, kde si Fury myslel, že Steve bude. Podívala jsem se na ni a uvědomila jsem si, že to místo znám. S Tonym jsme tady párkrát pro zábavu zašli.

Jste si jistý, že je tady?" zeptala jsem se, když jsme jenom tak seděli v autě před tím místem.

„Pojďme to zjistit," řekl, než jsme vystoupili. Zhluboka jsem se nadechla a vešli jsme dovnitř. Šla jsem za Furym, to místo vypadalo prázdně. Zahnuli jsme za roh a uviděli jsme muže mlátit do pytle. Byl to on. Steve byl tady. Myslela jsem si, že omdlím, raději jsem se proto opřela o rám dveří. „Ashley, jste v pořádku?" Fury došel k mému boku, ale já jsem ho odehnala pryč.

„Jsem v pořádku. Jenom se potřebuju uklidnit," řekla jsem a on přikývl.

„Půjdu první," řekl a vyšel vpřed. Schovala jsem se za zeď, vykoukla jsem jenom trošku, abych slyšela, co říká.

„Rád vidím, že už házíte rány," ozval se Fury, Steve přestal mlátit a podíval se na Furyho.

„Co jiného mám dělat? Jeho hlas zněl úplně stejně. Po 70 letech vypadal a zněl úplně stejně.

„Máte tady celé město na prozkoumání. Celý svět. Lidi, co musíte potkat." Věděla jsem, že se konverzaci snaží stáhnout na mě, já jsem ale čekala, až budu připravená.

„Co když to dělat nechci? Tady jsem šťastný."

„Opravdu? Protože kdybych já byl mimo tak dlouho a pak mě hodili zpátky do světa, jako vás, vůbec bych nebyl šťastný. Všichni, co jste znal, jsou mrtví nebo staří. Posunuli se dál. Nejste naštvaný z toho, že jste to vše prošvihnul?"

„Nebyla to moje vina, nebo snad ano? Jo, přišel jsem o dost věcí, ale... Něco mě pořád pohání dál." Povzdechl si, než se vrátil k pytli.

„Pokud máte na mysli Ashley, tak ano, i ona mě pohání dál," řekl. Zmateně jsem se zamračila, protože jak já bych ho mohla pohánět dál? Steve přestal mlátit, ale neohlédl se. „Hodně toho dokázala, Kapitáne."

„Kdy ji budu moct vidět?" zeptal se. Srdce mi v hrudi vyloženě mlátilo.

„Záleží na ní," odpověděl Fury. Povzdechla jsem si.

„Teď je na misi, ne?" zeptal se Steve a já jsem zavrtěla hlavou.

„Ne. Není. Lhal jsem. Řekl jsem vám to jenom proto, abyste ji nehledal dřív, než jsem jí o vás řekl. Ale teď to ví, takže jsem ji pro vás asi našel sám." Hádám, že tohle byl můj signál. Zhluboka jsem se nadechla, než jsem vyšla. Viděla jsem, jak Steve zamrzl a sama jsem tak udělala. Oboum nám začaly slzet oči. „Nechám vás o samotě," řekl Fury, usmál se na mě a odešel. Jsem ráda, že tady není nikdo další.

Snažila jsem se nebrečet, ale nemohla jsem si pomoct. Steve je naživu a stojí přímo přede mnou. „Ty žiješ," šeptla jsem a Steve přikývl.

„Jsem," odpověděl a já jsem se usmála.

„Vrátil ses." Setřela jsem si slzu a Steve napodobil mé pohyby. „Vrátil ses," vyjekla jsem, než jsem se rozběhla a objala jsem jej, co nejpevněji jsem mohla, aniž bych ho poranila. To bych nikdy nesnesla. Plakala jsem mu do ramene a sama jsem mohla slyšet jeho vzlyky.

„Vrátil jsem se. Samozřejmě, že jsem se vrátil," zašeptal mi do ucha, zatímco já jsem dál brečela, nechtěla jsem ho pustit. Ale musela jsem. Pomalu jsem se z objetí odtáhla, ale Steve mě pořád držel v náručí. Přiložila jsem mu ruku na tvář a palcem jsem jej hladila.

„Myslela jsem si, že jsi mrtvý," zašeptala jsem a znovu jsem začala plakat.

„Já jsem si myslel, žes zestárla a našla sis někoho jiného. Ale dokázalas opak." Byla jsem tak blízko jeho rtům, že jsem se na něj chtěla vyloženě vrhnout. Ale držela jsem se zpátky pro případ, že by to on nechtěl.

„Asi nemáš v kapse schovaného Buckyho, že?" zeptala jsem se a zhlédla jsem na jeho kapsy, pak jsem se podívala zpátky na něj.

„Ne. Je mi to líto."

„To nic. Alespoň jeden z vás zpátky mi stačí." Usmála jsem se a on mi to oplatil, než mi setřel slzy z obličeje. „Musíme toho hodně dohnat," vydechla jsem a Steve přikývl.

„Jo, to teda máme."

„Pojďme ke mně, tam si můžeme v klidu promluvit." Usmála jsem se na Steva a vzala jsem ho za ruku, abych nás odtud vyvedla ven.

„Počkej," řekl Steve a zatáhl mě zpátky. „Pamatuješ si poslední slova, co jsem ti řekl?" zeptal se najednou. Nikdy jsem na to nezapomněla.

„Jo, řekl jsi Ashley já, a pak jsi vypadl. Cos mi chtěl říct?" Povzdechl si, vzal mě za ruce a podíval se mi přímo do očí. Srdce mi divoce bílo. Co mi chce říct?

„Ashley Gomezová, miluju tě. Ale ne jako nejlepší kamarád. MILUJU tě. Milovala jsem tě od té doby, co jsme se potkali. Chtěl jsem ti to říct, ale očividně bylo už moc pozdě. Bucky mi mockrát řekl, že jsem hloupý, ale tady jsem a říkám ti to. Miluju tě, Ashley. Víc, než cokoliv." Slyšela jsem správně? Steve mě miluje? Nejprve se vrátil zpátky a teď říká slova, která jsem si myslela, že od něj nikdy neuslyším? Usmála jsem se a obemkla jsem mu obličej svými dlaněmi.

„Taky tě miluju, Steve Rogersi. Od toho nerande s Eugenem. Nikdy jsem ti to neřekla, protože jsem si myslela, že o mě smýšlíš jen jako o kamarádce. A po séru jsem si myslela, že budeš obklopený holkama."

„To ano. Ale oči jsem měl jen pro jednu." Usmála jsem se a začervenala jsem se poprvé po spoustě let. „Miluju tě."

„Taky tě miluju." Usmála jsem se a naklonila jsem se k němu blíž a spojila jsem naše rty. Jeho rty byly jemné a měkké a létali mi z nich v břiše motýlci. Chtěla jsem tohoto muže políbit tak dlouho a teď js to konečně udělala. Omotala jsem mu paže kolem krku a on ty své kolem mého pasu a přitáhl si mě k sobě blíž. Náš polibek byl vášnivý a zároveň jemný a měl takový hluboký význam. Jenom díky tomuto polibku jsem věděla, že mě skutečně miluje. Nechtěla jsem se odtáhnout, ale nemůžeme se líbat navždy. Poté, co jsme se odtáhli, jsme opřeli naše čela o sebe a já jsem zavřela oči. Musela jsem tohle všechno nějak zpracovat.

„Znamená, že jsme pár?" zeptal se Steve a já jsem se na něj podívala.

„Jestli chceš."

„Nechtěl bych nic jiného." Usmála jsem se a ještě jednou jsem jej políbila. To, že je Steve zpátky, je nejlepší věc, jaká se mi kdy stala. Poté, co jsem ztratila tolik lidí, co jsem milovala, se ke mně alespoň jeden vrátil. A jsem tak ráda, že se to stalo.

⭐⭐⭐

Konečně se zase setkali, jsem z toho nějak naměkko... 😭😭

Příští kapitola bude ještě taková chillová, Steve a Ashley se budou sbližovat, a pak se to pořádně rozjede. 😈