*O 12 měsíců později*

Od mé transformace už uběhlo dvanáct měsíců, za tu dobu se mi kompletně změnil život. S Howardem a Andrewem jsme založili organizaci, které teď říkáme S.H.I.E.L.D. To znamená Strategicko-humanitární intervenční elitní logistická divize. Wow, nemůžu uvěřit tomu, že jsem si to zapamatovala, většinou se ani ne v půlce zaseknu. Určitě vám došlo, že s názvem přišel Howard a já jsem to zkrátila.

Základna S.H.I.E.L.D.u je na okraji New Yorku v budově, kterou postavil Howard. Tedy, on ji nepostavil, jen ji navrhl a najmul lidi, kteří ji postavili. Tu budovu jsme zařídili hlavně z toho důvodu, že se celá organizace za poslední rok enormně rozrostla a čím dál více lidí přicházelo, aby toho všeho byli součástí. Hodně z nich musíme odmítnout, protože neprojdou mými testy.

Zpráva o tom, že jsem první žena, která je super vojákem, se rychle rozšířila a všichni mě teď znají jako Agentku Gomezovou. Jenom Andrew a Howard mi říkají jménem. Asi si na to budu muset zvyknout. Prý jsem ta, které by se všichni měli bát, když provedou něco, co se nemá. Ve skutečnosti nejsem ale tak děsivá. Hodně jsem avšak trénovala, abych doladila své akrobatické schopnosti. Nikdy jsem netušila, kolik toho můžu dosáhnout, když se na to pořádně zaměřím.

Asi vás taky zajímá, kde je Peggy, když jsem ji ještě nezmínila. Víte, chtěla jsem, aby se přidala k S.H.I.E.L.D.u, ale věděla jsem, jak moc je spokojená se svou pozicí v armádě, takže jsem se neobtěžovala tu otázku vůbec vytahovat. Ale ten plán šel do kytek, protože mi Howard řekl, že je teď v kanceláři, pořád ale u armády. Akorát je tam jako jediná žena.

S Howardem jsme se mezi tím snažili lokalizovat Tesseract, který spadl do oceánu společně se Stevem a letounem. Trvalo to, ale vypadá to, že Howard má jisté podezření. Říkal, že půjde a vyloví ho hned, jak bude vědět, kde je.

Steve mi chybí pořád stejně jako před rokem. Pořád nosím jeho a Buckyho psí známky a rozhodně je neplánuju někdy sundat. Jsou teď mou součástí a Howards s Andrewem to chápou. Vždy mám jejich fotku na svém stole, abych je mohla vidět každý den. Brečení jsem si užila už dostatek, teď se nad jejich vzpomínkou jen usmívám.

„Agentko Gomezová," zahromoval agent, který přilítl do mé kanceláře. Byl to agent Bourne, křestním James. Byl to jeden z prvních agentů, kterého jsme přijali, a dokonce spolu docela dobře vycházíme. Jak jde asi vidět, věřím, že si s lidmi, se kterými pracuju, musím vybudovat nějaký přátelský vztah. Tím pádem se nám bude lépe spolupracovat.

„Klepej," varovala jsem ho. Zasténal, vrátil se, zaklepal a znovu vstoupil.

„Omlouvám se, pan Fury vás chce vidět." Vstala jsem od stolu a nechala jsem Jamese, aby mě dovedl do Furyho kanceláře. Andrew byl teď ředitelem S.H.I.E.L.D.u a měl na povel všechno, co se tady dělo. Dokonce měl na povel mě. James za mě zaklepal a nechal mě vstoupit, než za mnou zavřel.

„Posaď se, Ashley." Předstoupila jsem a sedla jsem si před jeho stůl. „Potřebuju, abys mi došla pro agenta."

„Došla pro agenta?" zeptala jsem se. Vzácně někoho přímo žádáme, aby se připojil k S.H.I.E.L.D.u

„Znáš ji. A to velmi dobře." Naklonila jsem hlavu dopředu a naznačila mu tak, aby pokračoval. „Jmenuje se Margaret Peggy Carterová. Včera večer si poradila s celou skupinou lidí, na které by jinak bylo potřeba alespoň pět agentů. Tohle je místo, kde pracuje." Natáhl se pro kousek papíru a podal mi ho. Byl tam název toho místa a jeho adresa. Takže tady se schovává. „Mise přijata?"

„Mise přijata?" Usmála jsem se a poděkovala jsem mu, než jsem vstala a odešla jsem z jeho kanceláře. Ten kousek papíru jsem si pečlivě schovala a vybrala jsem si dva agenty, kteří půjdou se mnou.

Vyšli jsme ven a nasedli jsme do dvou aut. Jedno pro mě a jedno pro Peggy, pokud teda bude chtít jít s námi. Bez zaváhání jsme vyrazili na danou adresu.

Netrvalo dlouho a zastavili jsme před kancelářskou budovou. Vypadala jako jedna, kterou noviny mají pro novináře. Vystoupila jsem z auta a agenti mě následovali nahoru. Prošli jsme přímo kolem recepční, která nejspíš věděla, kdo jsem. Jakmile jsme vystoupali po schodech, dorazili jsme tam, kde Peggy pracuje. Rozhlédla jsem se kolem a uviděla jsem stoly, u kterých seděli muži. Pak jsem si všimla Peggy, která se postavila a mluvila nejspíš s jejím šéfem. Zamrzla hned, jak si mě všimla a její šéf se na mě otočil.

„Agentko Gomezová. Jaké to příjemné překvapení," řekl a natáhl ke mně ruku na potřesení, ale já jsem ho odmítla. Raději si s nikým už rukou netřesu. Pokud tedy nejde o prezidenta.

„Potřebuji mluvit s agentkou Carterovou," řekla jsem a usmála jsem se na Peggy. Úsměv mi okamžitě oplatila.

„Pokud jde o včerejšek, slečno Gomezová, tak se hluboce omlouváme-" Rukou jsem jej zarazila ve mluvení. Moc, kterou teď mám, je fascinující.

„Ano, jde o včerejší večer." Předstoupila jsem dopředu, takže jsem teď byla vedle Peggy. „Jménem Howarda Starka, Andrewa Furyho a mě, Ashley Gomezové, bychom vám rádi nabídli místo v S.H.I.E.L.D.u." Usmála jsem se na ni a ona se nejprve podívala na svého šéfa a pak na mě. „Pokud samozřejmě přijmete."

„Samozřejmě, že to přijmu." Usmála se, než si posbírala pár věcí ze stolu.

„Výborně. Venku na vás čeká auto, pokud mě budete následovat." Natáhla jsem paži, abych ji dovedla k agentům, kteří přijeli se mnou.

„Chcete, aby někdo vzal vaše věci, slečno Carterová?" zeptal se její teď už bývalý šéf.

„Netřeba," řekla, než mi strčila její věci do rukou. Ou, takže teď jsem její oslík já? Pak se otočila na podpatku a pyšně se dala na odchod.

„Jo, to je v pohodě. Šak mi to tu všechno nech," křičela jsem za ní, zatímco šla po schodech. Pak jsem si ale uvědomila, že mě lidi nadále pozorují, narovnala jsem se a pyšně jsem vyšla i s jejíma věcma. Jeden z agentů si ode mě Peggyiny věci převzal a odnesl je do auta.

Jakmile jsem vyšla ven, uviděla jsem tam stát Peggy s překříženýma pažemi. Až teď jsem si všimla, že má delší vlasy a moc jí to sluší. „Co?" zeptala jsem se. Ona pak ke mně udělala pár kroků a objala mě. Trošku mě to zaskočilo, ale i tak jsem jí objetí oplatila. „Za co objetí?" zeptala jsem se, když jsme se odtahovaly. Náhle mě ale silně bouchla do paže. „Au, to bolelo."

„Jeden rok." A tady to máme. „Jeden rok a tys ani nemohla zavolat."

„Měla jsem moc práce," vysvětlila jsem jí. Taky to byla pravda. Byla jsem zaneprázdněná S.H.I.E.L.D.em a trénováním agentů, takže jsem opravdu nikdy neměla čas zavolat. „Navíc sis změnila číslo, aniž bys mi o tom řekla, takže jsem to stejně nemohla udělat."

„Poslala jsem ti ho přes Jamese." Zamyslela jsem se a vzpomněla jsem si, že mi dával nějaký papír s takovou informací. Ale zachytil mě zrovna v nesprávný čas, takže jsem ho jen odložila na stůl, až nakonec skončil v koši.

„Ou, tak to mělo být tohle," zamumlala jsem si pro sebe, na což Peggy protočila očima. „Fajn, omlouvám se Peggy. Opravdu ano. Ale když teď budeš součástí organizace, budeme spolu moct trávit víc času. Co na to říkáš?" Zakřenila jsem se na ni a šťouchla jsem ji do paže. Přiznám se, že od té doby, co trávím víc času s Howardem, jsem otravnější, než předtím.

„Máš štěstí, že to byl jen rok. Ještě chvíli a odmítla bych," odpověděla a otočila se k autu. Když jsme u toho, ve skutečnosti by nám stačilo jen jedno, ale Andrew někdy rád přehání.

„Je tedy dobře, že jsme na nic nečekali," opáčila jsem, nastoupila do auta a odjeli jsme.

Zpátky na základně Peggy uvítali s otevřenou náručí. Někteří agenti jí byli úplně ohromení, protože ode mě o ní slyšeli jen to nejlepší. No což, zaslouží si to.

„Vítej v S.H.I.E.L.D.u, Peggy." Howard se uškrnul a objal ji.

„Díky, Howarde. Tak, jaká je má první mise." Panečku, ta je teda hladová.

„No, já-"

„A Ashley," přeruším ho. Vždycky mě „zapomene" zmínit, když spolupracujeme na nějakém projektu.

„Já a Ashley se snažíme najít Tesseract, věříme, že je v oceánu někde tady." Přešel k mapě a ukázal Peggy, co má na mysli. „Takže pokud si jsme alespoň na 90% jisti, že tam opravdu je, můžeme sehnat náčiní a jít to vylovit." Na konci svého projevu se usmál jako nadšené dítě.

„A ty si myslíš, že ho můžete jen tak vylovit?" zeptala se Peggy.

„No, ne. Potřebujeme opravdu dobré zařízení, kterým ho vytáhneme a taky nějaké místo, kde ho uskladníme."

„A sledoval jsi tu kostku, nebo alespoň vymyslel, kam ji dáme?" Překřížila jsem si paže stejně jako Peggy.

„Monitoroval jsem to, ale ještě jsem nějak neměl čas-"

„Takže ještě ani nevíš, kam to dáš, ale už bys to chtěl jít vylovit," utahovala si z něj Peggy.

„Víceméně," zamumlal Howard doufajíc, že jsme ho neslyšely, ale bohužel ano.

„Bože, jsi beznadějný," řekla Peggy, než se otočila a odešla. Howard se podíval na mě, ale já jsem se mu jen vysmála.

„Miluju ji." Ukázala jsem na Peggy a doběhla jsem ji,abychom si mohly popovídat. Mít ji tady bude ještě zábava.

⭐⭐⭐    

Omlouvám se za menší prodlevy. 🙈 Vysvětlejí a kdy by mohla být další kapitola, najdete na mém Instagramu (@lie_castillo_). ❤️ 

V příští kapitole další time jump a možná smutná událost. 🥴

Mimochodem, viděli jste Agent Carter? 

Já když jsem se na to chtěla podívat (víc jak dva roky zpátky), tak se mi to na té stránce, na které jsem si to našla, strašně sekalo, tak jsem to vzdala, a od té doby jsem se k tomu ještě nějak nedostala. 😅 Tak snad brzy. 😊

Love ya all xx.

Lie