Po chvilce, co jsem jenom tak stála, jsem si z tváře odstranila pár pramenů vlasů a vešla zpátky do obchodu a zpátky do tajné místnosti. Podívala jsem se z vrchu na lékaře, kteří odnášeli doktora Erskina pryč. Slza se mi svezla po tváři, věděla jsem, jak moc ho Steve obdivoval za to, co pro něj udělal. Taky jsem ho obdivovala. Ztratili jsme dobrého muže.

„Pane Bože, Ashley," zaslechla jsem zleva. Podívala jsem se na Peggy, která ke mně přiběhla a objala mě. Zaskočila mě, ale objala jsem ji nazpátek. „Jsi v pořádku?" zeptala se, odtáhla se a já přikývla. Pokývala hlavou. „Kde je Steve?"

„Běžel za tím chlápkem," řekla jsem tiše, když jsem si dole všimla Howarda, jak se to všechno snaží vstřebat. Omluvila jsem se Peggy a šla jsem se podívat, jestli je v pohodě. „Jste v pořádku, Howarde?" zeptala jsem se a on ke mně vzhlédl.

„Ano, jsem. Proč bych nebyl?" řekl, přičemž se snažil vypadat nezranitelně. Ale já jsem viděla přímo skrze něj, tak jsem ho objala. Byl překvapený, ale i tak mi to oplatil. Odtáhla jsem se a usmála se na něj. „Za co to bylo?"

„Vypadal jste, že to potřebujete," usmála jsem se a on taky.

„Agentko Gomezová!" zvolal Colonel Phillips za mnou, čímž mě donutil se na něj otočit. „Chci, abyste toho zjistila co nejvíc o tom idiotovi, co tohle udělal. Jméno, věk, odkud je, ale hlavně pro koho pracuje."

Přikývla jsem. „Ano, pane." Kývl, než odešel. Povzdechla jsem si a s překříženýma rukama se opřela o pult za mnou.

„Mimochodem, je mi líto Erskina," řekl Howard stojící vedle mě. „Byl to dobrý muž," řekl, zatímco si hrál s přepínačem, nad čímž jsem si zhluboka povzdechla.

„Hodně dobrý muž," zašeptala jsem a Howard odešel někam pryč.

„Ashley," vzhlédla jsem a viděla Peggy. „Steve je na ošetřovně." Postavila jsem se zpříma a pokynula jí, aby mě vedla. Došly jsme až do bílé chodby s bílýma dveřma. „Tady," šeptla a dveře mi otevřela. Vešla jsem do nich a všimla si Steva sedícího na lavičce se smutným výrazem. Uviděl mě a já jsem vběhla k němu do objetí. Pevně mě držel a já se ho nechtěla pustit.

„Jsi v pořádku?" zamumlala jsem mu do ramene.

„Jasně, Jenom pár stehů," řekl a já jsem přikývla, načež dovnitř vešel agent. Následovaly ho dvě sestry, které nesly zkumavky a jehly. Zmateně jsem se na Steva podívala. Koukla jsem se znovu a uvědomila si, o co tu jde.

„Budou ti brát krev?" zeptala jsem se ho, když ho sestra požádala, ať se posadí, aby mu mohla udělat odběry.

„Sérum je v mé krvi. Možná ho můžeme zduplikovat," vysvětlil, načež mu sestra začala brát krev.

„Steve, nemyslím si, že to tak funguje," řekla jsem, ale on mě neposlouchal. Po chvilce mu sestra vzala už dost krve a Peggy se k nám připojila.

„Stačí to?" zeptal se Steve.

„Naděje na reprodukování séra je uzamčená v tvém DNA," přečetla Peggy ze složky.

„Ale bez Erskina to bude trvat roky," podotkla jsem. Erskin byl génius, takže kdokoliv se o tohle bude pokoušet, bude mít spoustu práce.

„Zasloužil si víc, než tohle," vydechl Steve a stáhl si v zrcadle rukávy.

„I kdyby to mělo fungovat jen jednou, byl by pyšný na to, že jsi to byl ty," řekla jsem, zatímco Peggy zkoumala složku. Steve se na mě podíval úplně bez emocí, tak jsem se usmála. Neusmál se zpátky.

Vyhlédla jsem pak z okna, kde jsem si všimla ponorky, kterou chtěl ten muž utéct a kterou právě Howard a někteří vědci zkoumali. Steve se na ni podíval, jako kdyby zpochybňoval, co udělal.

„Udělal jsi správnou věc, Steve," ujistila jsem ho a dala jsem mu ruku na paži. Slabě se usmál, než nás Peggy vyvedla ze dveří.

„Hydra je nacistický vědecký útvar. Vede ji Johann Schmidt," vysvětlila muži, který si sundal klobouk. „Ale má mnohem větší ambice."

„Hydra je prakticky kult. Uznávají Schmidta. Myslí si, že je neporazitelný," pokračoval Colonel Phillips.

„Což je blbost," zamumlala jsem si pro sebe.

„Agentko Gomezová," varoval mě Phillips.

„Odpusťte, pane."

„Takže, co s tím budete dělat?" zeptal se ten muž a vrátil se tak zpět k tématu.

„Dnes ráno jsem mluvil s prezidentem. Ode dneška je SSR pověřena novým úkolem," řekl Phillips a přešel ke mně a Peggy.

„Jakým?" zeptala se Peggy.

„Jdeme vyřídit Hydru, Sbalte se, Agentko Carterová a Gomezová. Vy taky Starku. Dnes večer letíme do Londýna." Chtěla jsem říct, co si myslím, ale když jsem si to promyslela, raději jsem mlčela.

„Pane?" Steve zarazil Colonela Phillipse. Co to dělá? „Pokud jdete po Schmidtovi, chci jít taky." Uvnitř jsem zasténala, protože jsem věděla, že přesně tohle řekne.

„Jsi jen experiment. Jedeš do Alamogordo."

„Sérum fungovalo," nedal se Steve.

„Chtěl jsem armádu a mám jen tebe. Sám na to nestačíš." Jasně, to je ono. Mám už toho dost.

„Nestačí?" zeptala jsem se a zarazila jsem tak Colonela Phillipse. Všechny oči byly na mě, ale mně to bylo jedno. Postavila jsem se za svého nejlepšího přítele a muže, kterého miluju.

Vysmívala jsem se mu. „Děláte si ze mě srandu."

„Pokud chcete něco říct, Agentko Gomezová, řekněte to," vybídl mě Phillips a přiblížil se ke mně.

„Ano, vlastně chci. Steve není a nikdy nebude na nic nestačit. Vždycky bude stačit," hádala jsem se, dokud mě Steve nevzal za paži.

„Ashley, prosím," zašeptal, ale já jsem ho utišila.

„S ním máte velkou šanci, že Schmidta najdete a sundáte. To vy přece potřebujete, že jo?"

„Radím vám, abyste sklapla, Agentko Gomezová, než vám nařídím, abyste si sbalila a odešla," varoval mě Phillips. Musím držet se Stevem, ale nechci taky ztratit svou práci. Je to zatím ta nejlepší, jako jsem kdy měla. „Oceňuju, že se zastáváte tohohle experimentu, ale nejste jeho matka ani součást vedení, takže co řeknu, platí. Rozumíte?" řekl naštvaně. Překřížila jsem si ruce na hrudníku.

„Ano, pane," odpověděla jsem, přičemž jsem si poťukávala nohou. Phillips přikývl a odešel.

„Tos nemusela, Ash," zašeptal mi Steve.

„Ale ano, musela," usmála jsem se na něj. Ten chlap, co tu byl s námi, před nás předstoupil.

„Se vším respektem ke Colonelovi si myslím, že Gomezová má pravdu. Nedochází nám pointa. Viděl jsem vás v akci, Steve. Ještě líp, státy to viděly. Noviny." Muž ukázal na jiného, který mu podal noviny. Nadpis byl "Nacisti v New Yorku. Záhadný Muž zachránil dítě".

„Jakmile se vaše fotka dostala do novin, lidi stojí fronty až na konec bloku. Nemůžete vzít vojáka, takový symbol, a schovat ho do laboratoře. Synu, chceš sloužit své zemi?" zeptal se Steva a začal ho od nás vést bokem, i tak jsme ho pořád mohli slyšet. „Na nejdůležitějším bitevním poli v téhle válce?"

„Pane, to je všechno, co chci," odpověděl Steve pyšně.

„Potom vám gratuluju. Právě jste byl povýšen." Se Stevem si potřásli rukama.

Povýšen, ale na co?

⭐⭐⭐

Omlouvám se, že kapitola nebyla už včera, ale bylo mi špatně a zvládla jsem maximálně tak ležet, natož ještě být u počítače, ale dneska to rychle všechno dohoním. :)

No, my asi víme, jak byl Steve povýšen, že? ;)

Love ya all xx.

Lie