Uběhl den od celého debaklu s Tonym. Několikrát se mi pokusil dovolat, ale já jsem ho ignorovala. Pepper zavolala, aby se ujistila, že jsme s Indy v pořádku a ulevilo se jí, když jsem jí řekla, že ano. Ještě jsem o tom všem s Indy nemluvila, ale vím, že na Tonyho teď má úplně jiný pohled. Musel se prostě zachovat jako debil a všechno to posrat.

Seděla jsem a četla jsem si email od Phila týkající se něčeho v Novém Mexiku, co chtěl Fury zkontrolovat. Nebyla jsem ještě připravená se vrátit na mise, tak jsem mu dala volnou ruku. Řekl, že se mnou chce mluvit osobně, což respektuju. Nejspíš se staví někdy zítra.

Dneska ráno jsem se vzbudila pozdě, na nic jsem neměla náladu. Dokonce jsem odmítla i Indy, když se stavila. Byla smutná, ale pochopila mou situaci. Právě jsem sledovala nějaký náhodný pořad, který jsem se neobtěžovala přepnout. Někdo zaklepal na mé dveře, tak jsem pomalu vstala a došla ke dveřím. Otevřela jsem je a uviděla jsem tam stát Furyho.

„Co teď?" zeptala jsem se a dala jsem si ruku v bok.

„Potřebujeme, abyste došla pro pana Starka. Řekneme mu o Natashe." Povzdechla jsem si a přikývla.

„Dobře. Převleču se." Přikývl a já jsem se rychle převlékla do džegín, bot na vysokém podpatku, bílého topu a mé oblíbené kožené bundy. Vzala jsem si telefon, vyšla jsem z bytu a zamkla jsem dveře. Následovala jsem Furyho do jeho černého auta a Natasha, překvapivě, seděla vzadu. Ohlédla jsem se na ni, než jsem se zaměřila na cestu.

„Kde si myslíte, že bude?" zeptala se Natasha.

„Bude v koblihárně. Chodí tam vždycky, když je smutný nebo naštvaný. A myslím, že teď je obojí, tak se podíváme tam." Podívala jsem se na Furyho a on přikývl a zahnul doleva. Brzy jsme dorazili do koblihárny a já jsem mohla vidět Tonyho, jak leží uvnitř obřího donutu na střeše, zatímco jeden sám jedl. Pořád byl v obleku. Fury řekl Nat, aby přišla trošku později a ona pokývala hlavou. S Furym jsme vylezli z auta a došli jsme blíž.

„Chcete to udělat nebo mám já?" zeptal se Fury, zatímco jsme vzhlíželi na Tonyho. Koukla jsem se na Furyho, než jsem pohled zase upřela na Tonym. Myslím, že věděl, kdo na něj zakřičí.

„Tony!" zakřičela jsem a upoutala tak jeho pozornost. „Slez odtamtud a běž dovnitř. HNED!" Jakmile jsem to dořekla, ani nezaváhal a slezl. Povzdechla jsem si a následovala jsem Tonyho dovnitř. S Furym jsme si sedli naproti jemu. Tony měl na sobě sluneční brýle, což znamenalo, že má opici.

„Říkal jsem vám, že se nechci účastnit vašeho super tajného boy bandu," řekl Tony a opřel si loket o stůl. Nad tím se Fury zachechtal, ale já jsem tam jen tak seděla.

„Ne, ne, ne. Vím, že všechno děláte sám. Jak vám to vychází?" zeptal se Fury a upil si kávy, kterou si objednal. Mám pocit, že se Tony co nejvíc snaží, aby mě po včerejšku ignoroval. Nemůžu mu to mít za vinu. Nejspíš jsem na něj byla až moc tvrdá. Zase.

„Je to... Je to... Je to... Omluvte mě. Nechci s vámi vykročit špatnou nohou. Mám se dívat do pásky nebo do oka?" Lehce jsem se pousmála a Fury taky. „Promiňte, mám celkem kocovinu. Nejsem si jistý, jestli jste skutečný nebo mám..."

„Jsme dost skuteční, Tony," řekla jsem a Fury si poposedl dopředu.

„Jsme ti nejvíc skuteční lidé, jaké kdy potkáte," pronesl Fury a přiblížil se k Tonyho obličeji.

„Moje štěstí. Kde je tady obsluha?" zeptal se Tony, než se mu Fury zadíval na krk přesně na místo, na které dříve Rhodey poukázal.

„To nevypadá dobře," řekl Fury, když se na to pořádně zblízka zadíval. Viděla jsem, jak Natasha prošla dveřmi, nad čímž jsem pozvedla koutek. Tonyho čeká překvapení.

„Už mi bylo hůř."

„Zajistili jsme perimetr, ale dlouho bychom se tu už zdržovat neměli," konstatovala Nat, když se zastavila u našeho stolu. Viděla jsem Tonyho obličej, což mě i Furyho rozesmálo.

„Máte padáka," řekl Tony.

„To není na vás," zaprotestovala Nat, než si sedla vedle mě. Už moc místo nezbývalo, ale zvládli jsme to.

„Tony, seznam se s mou dobrou kamarádkou, agentkou Romanoff," představila jsem ji a Tony se na mě pobaveně podíval.

„Takže tys ji znala," řekl překvapeně a já jsem přikývla. „Jak dlouho?"

„Několik let. Pokusila se mě zabít, ale povedlo se mi ji dostat na naši stranu," vysvětlila jsem a Tony se na mě podíval změkčilým pohledem.

„Patřím k S.H.I.E.L.D.u. Jakmile jsme se dozvěděli, že jste nemocný, ředitel Fury mě k vám přiřadil." Zamračila jsem se nad tím, co Natasha řekla a Tony se trošku napnul a sjel na sedadle níž.

„Co myslíš tím nemocný?" zeptala jsem se a Fury si povzdechl.

„Vy jste jí to neřekl, že ne?" zajímal se Fury a Tony pomalu zavrtěl hlavou.

„Neřekl mi co?" Podívala jsem se na Tonyho, který si povzdechl a sedl si normálně.

„Ta věc, která mě udržuje naživu. Tohle," ukázal na obloukový reaktor na své hrudi, „mě zároveň zabíjí. Nechtěl jsem ti to říct, protože jsem věděl, že o mě budeš mít strach."

„Tony, mám o tebe strach každý den. Obzvlášť teď. Jsem vytočená, protože jsi mi to neřekl. Ale taky chápu, proč jsi mi to neřekl." Slabě jsem se na něj usmála a on se trošku rozzářil.

„Takže odpuštěno?"

„Za to umírání? Jo. Za včerejšek? Ne." Překřížila jsem si paže a naklonila jsem se přes stůl, zatímco Tony sklopil hlavu. Vím, že včerejšku lituje, ale ještě se mi pořádně neomluvil. Tedy zatím.

„Kromě toho jste udělal dost práce," začal Fury. „Z vaší holky jste udělal ředitelku, všude rozdáváte svoje věci. Nechal jste kamaráda, aby vám uletěl s oblekem. Kdybych neznal lepší..."

„Taky že neznáte. Nedal jsem mu ho. Vzal si ho." To byla pravda.

„Woah, woah, woah. Vzal si ho? Jste Iron Man a on si to jenom tak vzal?" Fury teď byl jak naštvaný tak vytočený. „Malý bráška přišel, nakopal vám prdel a vzal vám oblek? Je to možné?" zeptal se a podíval se na Natashu.¨

„Podle bezpečnostních opatření databáze pana Starka..." začala Natasha.

„Jsou tam nadbytečná opatření, aby se zabránilo neautorizovanému používání. Řekl jsi mi to hned druhý den, co jsme se viděli," dořekla jsem za Nat s pohledem upřeným na Tonym.

„Co ode mě chcete?" zeptal se Tony, než Natasha vyklouzla někam pryč.

„Co od vás chci? Nene. Co chcete ode mě? Stal jste se problémem, problémem, který s Ashley musíme vyřešit. I když si to myslíte, tak nejste středem našich vesmírů a všechno se netočí podle vás. Mám mnohem větší problémy než vy na jihozápadě, které musím vyřešit. Do něj." Natasha pak píchla Tonymu něco do krku, což mě polekalo. Co to právě udělali?

„O bože, chcete mi ukrást ledvinu?" postěžoval si Tony, když Natasha naklonila jeho hlavu, abychom dobře viděli na jeho krk a vypadalo to, že ať už mu píchla cokoliv, přestaly mu modrat žíly. „Můžete se vším přestat alespoň na pět sekund? Co mi to právě udělala?" zeptal se Tony a Nat si sedla vedle něj.

„Co jsme vám udělali? To byl dioxid lithný. Pomůže vám to. Musíte se vrátit do práce."

„Dejte mi toho pár krabic. Budu hned jako rybička."

„Není to lék, jenom to zmírní příznaky," vysvětlila Natasha.

„Vypadá to, že se to tak snadno nezpraví."

„Věřte mi. Vím to. Tyhle věci mi jdou. Hledal jsem vhodnou náhražku paládia. Zkusil jsem každou kombinaci, každou permutaci každého elementu."

„A já jsem vám přišel říct, že jste je všechny ještě nezkusil," řekl Fury a Tony si povzdechl. „Měli bychom si víc promluvit u vás." Fury domluvil a postavili jsme se, Tony následoval.

„Co? Teď?" otázal se Tony.

„Ano, teď. Je to tam bezpečnější," řekl Fury a otevřel mi dveře, já jsem je pak podržela pro Tonyho.

„Můžu si na chvíli promluvit s Ashley?" požádal Tony, což mě zarazilo a otočila jsem se na něj. „Prosím?" Podívala jsem se na Furyho, který přikývl, tak jsem se vrátila do boxu, kde jsme seděli, a sedla jsem si přímo naproti Tonymu.

„Chtěl jsi mě?" zeptala jsem se, překřížila jsem paže a opřela jsem si je o stůl.

„Jo, chtěl. A ne, nebudeš mě přerušovat." Přikývla jsem a nechala jsem jej pokračovat. „Ashley, omlouvám se. Omlouvám se za včerejší noc. Vymklo se mi to z rukou a zachoval jsem se jako totální idiot. S Rhodeym máte pravdu, nezasloužím si ten oblek. Teď rozhodně ne. Ale udělám všechno, abych to napravil." Tony si pak povzdechl a já jsem vzala jeho ruku do své. „Nezasloužím si ten oblek. A hlavně si nezasloužím tebe. Děláš pro mě všechno možné a vypořádáváš se se mnou, když jsem takový, jako včera večer. A promiň, že jsem tě nazval sexy, to bylo úplně přes čáru a..."

„To nic, Tony. Pokračuj."

„Jasně. Nechci tě ztratit, jsi moje nejlepší přítelkyně. Zapomeň na Rhodeyho, protože ty jsi v mém životě byla skrze to všechno a stála jsi při mně, i když jsme se dlouhou dobu neviděli. Ale podívej se na nás. Vtipkujeme kolem, hodně jsi mi pomohla a já jsem si uvědomil, že si zasloužíš jen to nejlepší na světě. Prosím, odpusť mi." Celou dobu, co mluvil, jsem se mu dívala do očí a věděla jsem, že každé slovo, které řekl, myslel vážně. Usmála jsem se na něj a palcem jsem mu přejela po hřbetu ruky.

„Odpouštím ti," řekla jsem a Tony se usmál. „Slib mi ale, že se omluvíš i Pepper, Rhodeymu a Indy."

„Slibuju. Moment, kdo je Indy?" S úsměvem jsem protočila očima, než jsem vstala a vlezla jsem k Furymu do auta. Během jízdy k Tonymu mi zavolal Phil s tím, že mě potřebují v S.H.I.E.L.D.u. Tak mě Fury hodil domů, abych tam mohla dojet. Jakmile jsem tam měla hotovo, jela jsem k Tonymu. Už byl večer, takže jsem v agentuře musela být celkem dlouho.

Zaparkovala jsem před Tonyho domem a vešla jsem dovnitř. Jarvis mi řekl, že je Tony u sebe, tak jsem šla dolů. Viděla jsem, jak třídí nějaké věci, na sobě měl župan s leopardím potiskem. Usmála jsem se pro sebe a naklikala jsem kód, aby se dveře otevřely.

„Ou, ahoj, Ashley." Tony se otočil a usmál se na mě, než se vrátil zpátky ke třízení.

„Co je tohle všechno?" zeptala jsem se ho a sedla jsem si vedle něj na pohovku.

„Nevím. Fury mi to dal, vepředu to má tátovo jméno," řekl a zvedl víko kufru, kde bylo napsané 'Vlastnictví H.Starka'. Zamračila jsem se, zatímco Tony nadále procházel věci. Zvedl papír, jehož název měl co dočinění se sovětským vědcem Vankem. To jméno znělo povědomě. Howard s ním musel pracovat, než zemřel. Tony papír položil a pak vytáhl film na pásce a s tím malou krabičku. Zamračila jsem se, stejně tak Tony. „Čas na film," zažertoval Tony, než připravil malou plochu, na které jsme se mohli dívat. Sundal si župan a podal mi pár věcí, které jsem mohla prohlížet, zatímco film hrál v pozadí.

„Všechno je dosažitelné díky technologii." Zamrzla jsem, když jsem poznala ten hlas. Vzhlédla jsem a viděla jsem Howarda. Usmála jsem se a věnovala jsem plnou pozornost filmu. „Lepší život, zdraví a poprvé v lidské historii, celosvětový mír." Usmívala jsem se, protože když jsem ho takhle viděla, přinášelo to zpátky spoustu vzpomínek. „Jsem Howard Stark a všechno, co potřebujete do budoucnosti, naleznete tady. Město Budoucnosti? Město Zítřka? Město..." Zasmála jsem se nad tím, jak tam pochodoval a nejspíš zapomněl, co má říct. Celý Howard. Zopakoval poslední větu a já jsem si všimla malého chlapce v pozadí, jak zvedá malý model za Howardem. Usmála jsem se, protože to byl malý Tony. Je těžko uvěřitelné, že ten chlapec vyrostl do muže vedle mě.

„Tony, co to tam děláš? Co je to?" To upoutalo Tonyho pozornost. Usmála jsem se na něj a podívala jsem se zpátky na film. „Vrať to zpátky. Vrať to tam, kde jsi to vzal." Malý Tony tak udělal, zatímco Howard volal na Mariu. Oh, Maria. Chybí mi. Tak moc mi chybí. Nový záběr ukázal Howarda, jak pije whiskey, zatímco ostatní na něj čekali. Pak další záběr, kde Howard povídal něco o Stark Industries, než řekl, že by nám všem osobně chtěl ukázat prdel. Tomu jsem se zasmála, protože přesně to byl ve zkratce jeho humor. Z oka mi vytekla slza, když jsem ho tam viděla živého a jak mluví, chybí mi kvůli tomu ještě víc. Udělala bych cokoliv, abych ho mohla přivést zpátky.

„Jsi v pohodě, Ash?" zeptal se Tony a já jsem si slzu rychle setřela.

„Jo, je mi fajn." Slabě jsem se na něj usmála a on pomalu přikývl, než se znovu zadíval na film. Pak začal listovat knížkou, která patřila Howardovi, zatímco já jsem sledovala, jak ze sebe Howard dělá šaška.

Tony si povzdechl, hodil knížku na zem a upil si svého ledového čaje. Nikdy mi ledový čaj nechutnal. Nebo Dr Pepper. Další film se ukázal, teď to byl jen Howard v jeho bílé košili a kravatě, stál před svým modelem.

„Tony?" Tony otočil hlavu k filmu a já jsem si poposedla blíž. „Teď jsi moc mladý na to, abys to pochopil, tak jsem si řekl, že ti to nafilmuju." Podívala jsem se na Tonyho, který byl zamrznutý a beze slov. To já ostatně taky. Nikdy jsem nevěděla, že to Howard natočil. „Tohle jsem postavil pro tebe. A jednou si uvědomíš, že to reprezentuje mnohem víc, než jen lidské vynálezy. Reprezentuje to mou celoživotní práci. Tohle je klíč k budoucnosti. Jsem limitován technologií své doby, ty to ale jednoho dne vyřešíš. A když se tak stane, změníš celý svět." Usmála jsem se nad slovy, co Howard řekl, cítila jsem více slz. „Mým největším úspěchem, ze všech úspěchů, jsi ty." Usmála jsem se a setřela jsem si další slzu z tváře. Tony si všiml a objal mě. Objetí jsem mu oplatila a tiše jsem mu plakala do ramene. Hladil mě po zádech a líbal mě do vlasů.

„Ashley?" Zaslechla jsem Howarda říct. Odstrčila jsem Tonyho a přešla jsem blíž k projekci. Mluvil na mě. „Co můžu říct? V tuhle dobu jsi pro tuhle zemi udělala už tak moc. Udělala jsi tak moc pro S.H.I.E.L.D. Tak moc pro mě. A jsem si jistý, že to do budoucna bude jen pokračovat. Cokoliv, co uděláš, budu na tebe pyšný." Slz mi tekly po obličeji, nemohla jsem je zastavit. Tohle pro mě byla nová slova, nikdy jsem je od Howarda neslyšela.

„Dej za mě pozor na Tonyho. Vím, že to uděláš." Pak shlédl a ztěžka polkl. „Miluju tě, Ashley. Jsi ta nejlepší kamarádka, jakou jsem kdy měl, Je mi líto, že ti to musím říct takhle, ale znáš mě, zbabělec. V angličtině se mi to rýmuje se jménem. Díky za to, že ses nikdy nezměnila." Film pak skončil a já jsem tiše brečela. Kolem pasu jsem ucítila paži, věděla jsem, že je to Tony.

„Chybíš mi, Howarde. Tak moc mi chybíš." Vzlykala jsem do svých dlaní, zatímco Tony si mě stáhl do objetí. Nikdy jsem si neuvědomila, jak moc mi chyběl, až doteď. A jediné, co asi zbývá říct, je, že jsem ho taky milovala. Steva jsem ale milovala, a stále miluju, víc.

⭐⭐⭐

Nebudu lhát, málem jsem se u toho tady rozbrečela... xd

Ale zdá se, že Ashley a Tony mají všechno vyříkané, tak snad už to bude dobrý. 💪

Teď už jenom zbývá Tonymu zachránit život, nakopat Vankovi prdel, probudit Steva a Avengers se nám můžou dát dohromady. 😏

Na příští kapitolu budete muset možná zase trošku čekat, protože teď jedu na dovolenou a pak jsem celý týden v práci, tak to bude takové složitější. 🙈