Všichni byli s výbuchem odhozeni na zem. Vzhlédla jsem a snažila jsem se všechny najít. Steve a Tony byli vedle mě, Thor a Fury byli na druhé straně místnosti. Nemohla jsem ale najít Nat a Bruce.

„Vezmi si ten oblek," řekl Steve Tonymu a on přikývl.

„Jo." Steve pak pomohl Tonymu se postavit a pak pomohl mně.

„Jsi v pořádku?" zeptal se mě a já jsem přikývla. Pak mi pomohl z místnosti a k Tonymu. Zkontrolovala jsem je oba a viděla jsem, že jsou v pořádku. Co nebo kdo tohle sakra udělal?

„Někdo musí jít ven a restartovat motor," slyšela jsem říct Mariu do naslouchátka.

„Slyšíš to, Tony?" zeptala jsem se ho, zatímco jsme běželi.

„Jop. Hádám, že to je na mě. Motor tři. Setkáme se tam," sdělil mi Tony, se Stevem jsme přikývli a dál jsme běželi ke třetímu motoru. Pořád jsem byla naštvaná jak na Steve, tak na Tonyho, ale to teď musím nechat bokem.

„Natasho, jsi v pořádku?" zeptala jsem se do sluchátka a doufala jsem, že teď někde není zaseknutá s Brucem. Tahle situace pro něj není nejlepší. To jsme pro něj nechtěli.

„Jo. Bruce je ale jiná pohádka." Povzdechla jsem si a pročísla jsem si vlasy rukou.

„Snaž se ho udržet v klidu. Pokud můžeš." Poslední větu jsem si pro sebe jen zamumlala, protože si nemyslím, že by Nat mohla udržet Bruce po tomhle všem v klidu. Promění se v Hulka a já s tím nemůžu nic udělat. Pak jsem zaslechla, jak se jeho řev rozléhal po chodbách. Oh bože, už se to stalo.

Se Stevem jsme se konečně dostali ke třetímu motoru a Steve mi otevřel dveře. Pár agentů tam mělo problém, tak jsem jim pomohla, aby se dostali ven, a dohonila jsem Steva.

„Starku!" zakřičel Steve přes vítr. Teď, když jsem tu byla, mohla jsem vidět všechny škody. Třetí motor byl kompletně pryč. Prostě super.

„Tony, jsme tady!" zakřičela jsem a rozhlédla jsem se kolem ve snaze ho najít.

„Dobře. Podíváme se, co tady máme." Tony přiletěl a začal kontrolovat škody. „Potřebuju, aby ses dostal k tomu kontrolnímu panelu a řekl mi, které relé se rozpojily," řekl Tony Stevovi a on přikývl, vyskočil a zhoupl se k panelu.

„Jak to tam vypadá?" zeptal se Tony.

„Vypadá to, že je to poháněné elektřinou." Protočila jsem očima a lehce jsem se usmála, protože Steve je roztomilý, když nemá o některých věcech ani páru.

„No, to je fakt." Usmála jsem se nad Tonyho sarkasmem, než jsem se rozhlédla kolem, abych zjistila, jestli nemůžu něco udělat.

„Dobře, všechny relé jsou v pořádku. Co dál?" zakřičel Steve.

„I když ten rotor uvolním, sám se znovu nenastartuje. Budu tam muset jít a roztlačit ho," řekl Tony a já jsem vytřeštila oči.

„Roztlačit? Tony, myslíš si, že je to moudré? Pokud ta věc zrychlí, rozdrtí tě to," zakřičela jsem a doufala jsem, že mě slyšel. Nejspíš ano.

„Řídící jednotka statoru umí obrátit polaritu tak, aby se vypnul maglev, což mi..."

„Mluv normálně!" zakřičel Steve a já jsem protočila očima, věděla jsem, o čem Tony mluví. Stačí zatáhnout tam za tu červenou páku a to to zpomalí dost na to, aby se dostal ven.

„Vidíš tu červenou páku: Zpomalí to rotory na dost dlouho, abych se dostal ven. Stůj u toho. Čekej na můj signál. Ashley?"

„Jdu na to," křikla jsem a olízla jsem si rty. Dostala jsem se k páce a Steve se ke mně připojil, zatímco jsme čekali na Tonyho signál.

„Ashley, dávejte si pozor. Máme tu narušení perimetru. Mají vybavení S.H.I.E.L.D.u a Thor a Hulk jsou na čtvrté palubě," řekla mi Maria bez dechu. Sledovala jsem dveře a posunula jsem se k nim blíž.

„Rozumím," odpověděla jsem a připravila jsem se na nepřátele blížící se k nám. „Buď u té páky, Steve!" zakřičela jsem na něj. Viděla jsem pak, jak nepřátelé vběhli dovnitř, tak jsem seskočila dolů a na jednoho z nich. Zakroutila jsem mu rukou, ve které držel zbraň, dala jsem mu kolenem do obličeje a otočila jsem se, abych vykopla zbraň z ruky i tomu druhému a druha nohou jsem ho skopla dolů. Steve zvládl odkopnout granát a hodit ostatní přes okraj.

Steve pak začal ze shora střílet, čímž mi dal čas na to, abych vzala zbraň dalšího muže, vykroutila mu ji z ruky, kopla ho kolenem do příslušných míst a shodila ho z okraje stejně jako jeho malé kamarádíčky. Náhle jsem ucítila, jak se Hellicarrier lehce naklonil, opřela jsem se o rám dveří, abych chytla balanc.

„Fury?" zeptala jsem se.

„Motor jedna selhal. Je to Barton. Míří do vězeňské sekce. Slyší mě někdo?" Cítila jsem, že musím jít a pomoct dostat Clinta, ale taky jsem cítila, že musím zůstat tady se Stevem a Tonym. Pro případ, že se zase začnou hádat.

„Tady agentka Romanovová. Rozumím." Slyšela jsem Nat promluvit do sluchátka a zněla nějak otřeseně. Takovou jsem ji ještě neslyšela. Další chlápek se přiřítil a párkrát střelil na Steva. Bylo to dost na to, aby ztratil rovnováhu a přepadl přes kraj, zbyl mu jen drát, kterého se mohl držet. To mě naštvalo. Chlápek mě uviděl a dál střílel. Rozhodla jsem se udělat hvězdu a vykopnout mu zbraň z ruky, než jsem ho vzala za hlavu, vrazila jsem jí do svého kolene a hodila jsem ho blízko k okraji. Zamávala jsem mu na rozloučenou, než jsem do něj kopla dost silně na to, aby spadl. Rychle jsem se dostala ke Stevovi, abych se ujistila, že je v pořádku. Naštěstí byl, díky bohu.

Cítila jsem, že padáme a věděla jsem, že Tony je v motoru a tlačí. Viděla jsem Steva, jak leze po drátu nahoru a úlevně jsem vydechla.

„Kapitáne, ta páka," řekl Tony. Chtěla jsem jít k páce, ale přišel další chlápek a střílel po mně. Oni se nikdy nevzdají. Skočila jsem na něj, zkroutila jsem mu ruku a kopla jsem ho do holeně, přičemž jsem mu zkroutila ruku zase na druhou stranu, díky čemuž zbraň pustil. „Ashley, ta páka, teď!"

„Mám tady moc práce, Tony!" zakřičela jsem a kopla jsem toho chlápka kolenem do obličeje a ujistila jsem se, že šel stejným směrem jako jeho kamarádíčci. Myslím, že Steve zvládl zatáhnout za tu páku, protože Tony vyletěl a sundal dalšího muže, který mě chtěl zastřelit. Opřela jsem se o zeď a ztěžka jsem dýchala po tom, co se právě stalo. Zvládla jsem se postavit a dojít ke Stevovi, klekla jsem si k němu a obala jsem ho. Taky mě pevně objal a já jsem si schovala hlavu k jeho krku. Odtáhla jsem se a on mi podržel hlavu v dlaních, zkoumal můj obličej.

„Jsi v pořádku?" zeptal se a já jsem přikývla, pořád jsem byla bez dechu. Přikývl, políbil mě na čelo a znovu mě objal.

„Jsem v pohodě, díky, že se ptáte." řekl Tony sarkasticky se sundanou maskou. Povzdechla jsem si, vstala jsem od Steva, došla jsem k Tonymu a taky jsem ho objala. „Jsi v pohodě?" zeptal se Tony, když jsme se odtáhli a já jsem přikývla.

„Nic, co se nedá spravit." Usmála jsem se a Tony mi to oplatil.

„Agent Coulson to dostal," slyšela jsem říct Furyho. Srdce mi přestalo bít a úsměv mi poklesl.

„Dostal? Tak sežeňte mediky," řekla jsem a snažila jsem se držet pohromadě.

„Jsou tady. Je mi líto, Ashley, ale prohlásili ho za mrtvého." V očích se mi začaly tvořit slzy a začal mě ovládat vztek. Nemůže být mrtvý. Je to Phil, nemůže být mrtvý.

„Doufám, že tohle není další lež," řekla jsem a po tváři mi stekla slza.

„Je mi to líto, Ashley." To bylo všechno, co Fury řekl. Víc stejně ani nebylo potřeba. Zavřela jsem oči a nechala jsem pár slz spadnout.

„Ashley..." zašeptal Tony a snažil se mě chytnout za paži, ale já jsem jí ucukla dřív, než mohl. Sledovala jsem Phila růst jako člověka a jako agenta. Jistým způsobem byl pro mě jako bratr. Prošli jsme si spolu tolika věcmi.

„Kdo to udělal?" zeptala jsem se, vztek převládl nad smutkem.

„Loki." Zhluboka jsem se nadechla, vytrhla jsem si sluchátko z ucha a hodila jsem jím o zeď, přičemž jsem zakřičela, jak nejhlasitěji jsem mohla, zatímco mi z očí tekly slzy. Tony mě rychle chytil a vzal mě do náruče, než jsem mohla rozbít něco dalšího. Brečela jsem do jeho železné hrudi a on mě hladil po zádech. Cítila jsem Steva vedle sebe a Tony mě mu předal. Držela jsem se Steva, jako bójky. Cítila jsem, jak mě hladí po zádech, zatímco jsem brečela. Pokládal mi nespočet polibků na hlavu, než mě dovedl do mého pokoje.

Jakmile jsme byli u mě, jenom jsem stála a brečela jsem do Stevovy hrudi, jako kdyby byla polštář. Chvilku mi to trvalo, ale konečně jsem se uklidnila. Myslím, že mi s tím pomohl hlavně Steve.

„Tvůj kamarád je zpátky s agentkou Romanovovou na ošetřovně, jestli ho chceš vidět," řekl mi Steve a odstrčil mi pár pramenů vlasů z obličeje. Přikývla jsem, nebyla jsem úplně připravená mluvit. „Jo? Dobře. Mám jít s tebou?" Zavrtěla jsem hlavou a on přikývl. „Dobře. Jsem tady pro tebe, ano? Můžu být tvoje rameno na plakání nebo tvůj boxovací pytel. Cokoliv chceš." Slabě jsem se na něj usmála a on se sklonil a přitiskl své rty na mé. Poté, co jsem se odtáhla, jsem se vydala z pokoje na ošetřovnu, abych našla Clinta. Viděla jsem Nat stát před místností, ve které Clinta ošetřovali.

Slabě se na mě usmála, než si mě stáhla do objetí. Oplatila jsem jí to a takhle jsme chvilku zůstaly. Já, ona a Phil máme dlouhou historii. Byl tady, když jsem ji trénovala. Všechno o ní věděl.

„Phila je mi líto." Slabě se na mě usmála a já jsem udělala totéž.

„Bude Clint v pořádku?" zeptala jsem se ochraptělým hlasem.

„Bude v pohodě. Jenom rána do hlavy. To stačilo." Přikývla jsem, pořád jsem byla mimo z novinek o Philovi. „Bude to v pohodě. Budeme bojovat v jeho jméně. A ujistíme se, že Lokimu pěkně řekneš, co si myslíš," ujistila mě. Dobře. Nemůžu se dočkat, až ho budu mít na dosah.

Odfrkla jsem si. „Tak to se mu nebude líbit."

„Dobře." Ještě jednou jsem Nat objala, než jsem šla do kontrolní místnosti. Nik chtěl mluvit se mnou, Stevem a očividně i Tonym. Nechtěla jsem tam jít, ale musela jsem. Vešla jsem do místnosti a uviděla jsem Steva a Tonyho u stolu. Sedla jsem si na židli mezi ně a opřela jsem se o stůl. Tony se na mě chabě usmál a já jsem se stejně usmála na něj, dokud nepřišel Nick, který něco držel.

„Tohle měl agent Coulson v saku. Škoda, že jste mu je nestihl podepsat." Nick hodil Philovy kartičky ke Stevovi, která jednu zvedl a podíval se na ni. Měla na sobě trošku krve, z čehož se mi chtělo zase brečet. „O všechno jsme přišli. O komunikaci, zaměření té krychle, o Bannera, Thora..." Nerada jsem slyšela o tom, co Bruce udělal Thorovi. Nebo o tom, co udělal Thor Bruceovi. Nechtěla jsem na to myslet. „Nemáme nic. Jako bych přišel o své druhé oko. Možná za to můžu sám." Nick se na mě podíval, ale já jsem nechala svůj pohled sklopený na své ruce. Nechtěla jsem, aby viděl, jak mě položila jedna smrt. To už se stalo.

„Ano, chtěli jsme ten Tesseract využít na výrobu zbraní. Ale to nikdy nebylo moje hlavní heslo, protože jsem měl ještě riskantnější plán. Byl to plán, Stark a Gomezová o něm ví, zvaný Iniciativa Avengers." Cítila jsem na sobě Stevovy oči, ale já jsem se pořád dívala na své ruce. Potřebuju si zapilovat nehty. „Jeho cílem bylo dát dohromady skupinu výjimečných lidí a zkusit z nich udělat něco víc. Zkusit, jestli by se dokázali semknout a pomoct nám vyhrát bitvy, na které sami nemáme. Když Phil Coulson umíral, stále v ten plán věřil." Slyšet slova jako „Phil Coulson umíral" bylo, jako kdyby mi někdo vrazil dýku do srdce a dokola s ní točil. „Věřil na hrdiny." Tony se postavil a odešel. Rozhodla jsem se ho následovat, protože pravděpodobně ho taky trápí Philova smrt. Nehledě na všechno to žertování, Phil byl další Tonyho přítel, který snesl jeho sarkasmus. To hodně lidí nezvládne.

Následovala jsem Tonyho tam, kde drželi Lokiho a kde Phil zemřel. Nechtěla jsem bát ani nablízku téhle místnosti, ale kvůli Tonymu jsem to překonala. Někoho potřeboval a tím jsem byla já. Došla jsem k němu a on mi prostě dal paži kolem pasu a ze strany mě objal. Teď jsme jeden druhého potřebovali.

„Byl to dobrý muž, Toby. Vlastně ten nejlepší," řekla jsem Tonymu, který jen zíral na místo, kde bývala skleněná klec. Prý se tak Thor dostal pryč. Loki ho přelstil a Thor se zasekl. To jsme teď nepotřebovali. „Byl se mnou jedenáctého září. Vlastně se pro mě vrátil, i když mu řekli, že se nemůže vrátit. Kdyby to neudělal, nejspíš bych nepřežila. To, že se vrátil, mě zachránilo. Jenom si přeju, abych mohla to samé udělat pro něj." Setřela jsem si z líčka slzu a Tony mě přitiskl na sebe.

„Není to tvoje vina, dobře? Nemohla jsi mu pomoct." Přikývla jsem a opřela jsem si hlavu o Tonyho rameno. Phil si tohle vůbec nezasloužil.

„Měl někoho?" Viděla jsem Steva stát opřeného o zábradlí s překříženými pažemi.

„Ne. Myslím, že měl nějakou cellistku," odpověděl Tony.

„Je mi to líto. Vypadal jako dobrý muž."

„Byl to blbec," řekl Tony a já jsem do něj strčila. Takhle se to nedělá, Tony.

„Proč? Protože věřil?" zeptal se Steve.

„Protože šel na Lokiho sám." Tony ze mě sundal paži a začal chodit kolem.

„Dělal svou práci."

Tony si odfrkl. „Neměl šanci. Měl počkat. Měl..."

„Vždy nejde ze všeho vykličkovat, Tony." Usmála jsem se, protože pro jednou Steve oslovil Tonyho jeho jménem.

„Jo. To už jsem slyšel," řekl Tony a prošel kolem Steva.

„Je to poprvé, co jsi ztratil vojáka?" zeptal se Steve a já jsem věděla, že narazí na nerv. Tony nesnášel, když jeho nebo mě někdo nazval vojákem.

„My nejsme vojáci. Nepochoduju ve Furyho jméně."

„To ani já ne. Má na rukou krev stejně jako Loki. Ale teď to musíme hodit za hlavu a poprat se s tím. Teď Loki potřebuje zdroj energie. Kdybychom spolu mohli dát dohromady seznam..."

„Je to osobní," přerušil ho Tony.

„O to nejde."

„Ale jde. O to Lokimu jde. Zasáhl naše city, proč?"

„Chce nás rozeštvat," řekla jsem a sešla jsem k nim dolů.

„Přesně tak. Rozděl a panuj, ale nechce nás jen tak zničit, chce nás dostat na kolena, že?" Vím, kam tím Tony míří. „To přesně chce. Chce nás porazit a chce, aby ho při tom každý viděl. Chce obecenstvo," řekl Tony a já jsem přikývla a prošla jsem kolem něj a Steva.

„Jako jeho představení ve Stuttgaru," řekla jsem a Tony se mnou souhlasil.

„Jo, to byla jen předehra. Dneska je premiéra. A Loki je pořádná diva, že? Chce květiny, parádu. Chce monument vybudovaný až do nebe s jeho jménem na..." V tu chvíli nám všem došlo, jaký je Lokiho plán.

„Ale no tak," zamumlala jsem si pro sebe, protože jsem věděla, kde tohle všechno chce provést.

„Ten hajzl," vydechl Tony, když mu to samotnému došlo. Použije Stark Tower. Který je uprostřed New Yorku. Sakra.

⭐⭐⭐

Na mém profilu najdete ukázku z nového příběhu jménem Artemis a navíc včera vyšla první kapitola nového příběhu s Chrisem, budu ráda, když se na obojí podíváte! ❤️

A ještě jednou vám moc děkuju za 10k přečtení! ❤️