Když ten chlápek říkal, že Steve bude zemi sloužit nejlepším možným způsobem, myslela jsem, že bude opravdu v armádě. Pěkně jsem se sekla. Nechal Steva dělat nějakou divnou propagaci pro lidi, aby si kupovali jakési dluhopisy. Měl hlavní roli "Kapitána Ameriky", který je ten borec, co je prodává. Když jsem to jméno poprvé slyšela, vysmála jsem se mu, ale teď nad ním jen protáčím oči. Je to hloupé jméno.

Ale vzhledem k tomu, že jsem Stevova dobrá kamarádka, podpořím ho v čemkoliv. To je důvod, proč sedím v hledišti společně s tím chlápkem, co Stevovi tuhle práci nabídl. Nesnášela jsem ho za to, že to tak zveličoval.

Začala hrát hudba a na pódium vyšly pin-up modelky v modro červených šatech. Protočila jsem nad nimi oči, protože nic se v Americe neobejde bez pěkných holek. Pak vyšel Steve zpoza opony a předstoupil dopředu.

Dívky pak začaly zpívat, což mě trošku rozesmálo, a Steve zarecitoval svůj text, který měl připevněný na svém štítu. Musela jsem svůj smích a rozmrzelost schovat za svou rukou, protože jsem nechtěla, aby si Steve myslel, že je jeden velký vtip, když se mu sama směju.

Jak měsíce plynuly, byla jsem na každém vystoupení, abych podpořila svého přítele. S časem taky show byla čím dál větší a lepší a Steve se stával populárním. Tedy spíše Kapitán Amerika. Ta písnička ale byla jedna z těch, které vám vlezou do hlavy a na nějakou dobu se tam zaseknou. Po prvním dnu mě to štvalo.

Jak show byla čím dál populárnější, s ní i muž posetý hvězdami se super plánem. Nemohla jsem pak už chodit na každou show, protože s ní jezdil po celé Americe. Ale přečetla jsem si pár komiksů, které portrétovaly Steva jako Kapitána Ameriku. Byly to dobré komiksy, ale v tu dobu jsem se Stevem nemluvila už přes pět měsíců. Převážně proto, že byl moc zaneprázdněný s Kapitánem Amerikou, takže neměl moc času na přátelé. Když mluvíme o přátelích, začala jsem dostávat dopisy od Buckyho. Bože, strašně mi chyběl.

Dnes byl ale dobrý den, protože Steve show předváděl před nějakými vojáky v Itálii. Kde jsem zrovna byla přidělená. Což znamená, že ho znova zase uvidím. Stála jsem vedle vojáka jménem Timmy, potkala jsem ho pár týdnů zpátky, abych mohla sledovat Steva. Steve konečně vyšel a já se na něj usmála a lehce mávla. Oplatil mi úsměv a pak začal se svou řečí.

„Potřebuju dobrovolníka," řekl Steve do mikrofonu.

„Já už jsem dobrovolně tady! Jak myslíš, že jsem se sem dostal?" zakřičel voják a všechny tak rozesmál včetně Timmyho. Strčila jsem do něj a on se hned přestal smát.

„Chceme zpátky holky!" vykřikl další a ostatní začali být hluční.

„Pěkné boty, Zvonilko!" zakřičel jiný a zase všechny rozesmál. Začínala jsem být vytočená a naštvaná na tyhle lidi. Vůbec to není pěkné.

„Pánové, jsme přece v jednom týmu," snažil se Steve vyjednávat.

„Hej, Kapitáne! Podepiš tohle!" zahalekal voják, postavil se a ukázal Stevovi zadek. Povzdechla jsem si a rozešla se k Stevovi. Timmy se snažil svůj smích svou rukou, ale nedařilo se mu to. Vojáci pak na Steva začali házet různé věci, což mě ještě víc naštvalo. Steve pak z podia odešel, bylo mi ho líto.

Když jsem pak později měla chvilku volného času, rozhodla jsem se za ním zajít do zákulisí. Našla jsem ho, jak něco kreslí. Nikdy jsem nevěděla, že umí kreslit.

„Nevěděla jsem, že kreslíš," řekla jsem a on zvedl svou hlavu ke mně a slabě se usmál.

„Nemyslel jsem si, že by tě to zajímalo," odpověděl a vrátil ze zpět ke kreslení. Posadila jsem se na krabici a zblízka se na kresbu podívala. Vypadalo to jako opice na jednokolce a na sobě měla oblek jako Steve. Povzdechla jsem si, jelikož jsem věděla, co tím chce Steve vyjádřit.

„Jak bylo?" zeptala jsem se. Pomalu přestal kreslit a otočil se na mě čelem.

„Super. Ty?"

„Bylo i líp. Dlouho jsem tě neviděla." Snažila jsem se ho alespoň donutit, aby mě objal.

„Za to se omlouvám." Znovu jsem se podívala na tu kresbu.

„Nemusíš. Není to tvoje vina." Slabě se na mě usmál, než jsem se rozhodla si sednout k němu na schodek, na kterém doteď seděl. „Očividně jsi "Novou nadějí Ameriky"."

„Prodej dluhopisů se zvýší o 10% v každé zemi, kterou navštívím," řekl Steve s pohledem upřeným do pršícího kempu.

„Neslyším náhodou senátora Branta?" Trošku jsem do něj strčila a snažila se ho povzbudit.

„Alespoň mi dohodil tohle. Phillips by mě uvěznil v laboratoři."

„Takže tohle jsou tvoje jediné dvě možnosti? Laboratorní krysa nebo tančící opice? Jsi schopný a určený k větším věcem, to dobře víš." Vypadal pak zmateně a divně se na mě podíval. „Co je?" zeptala jsem se ho.

„Víš, dlouho dobu jsem snil o tom, abych se dostal za moře, byl v přední linii, sloužil své zemi. Konečně mám všechno, co jsem chtěl a dělám ze sebe šaška," vysvětlil, čímž mě rozesmál. Konečně se pak usmál taky.

Uslyšela jsem za sebou zatroubení auta, oba jsme se se Stevem tím směrem podívali. Byl to zdravotnický vůz, který vezl zraněné nebo padlé vojáky zpátky, aby se jim dostalo ošetření nebo mohli být identifikováni. Každý den doufám, že Bucky na tom seznamu není.

„Vypadají, jako kdyby si prošli peklem," řekl Steve.

„Taky že ano. Schmidt poslal do Azzana jednotku. Šlo proti němu dvě sta mužů a vrátilo se jich méně jak padesát. Tvoje obecenstvo sestavoval zbytek ze sto sedmého pluku," vysvětlila jsem, načež se na mě Steve překvapeně podíval.

„Sto sedmý?" zeptal se lehce zvýšeným hlasem.

„Počkej, sto sedmý je-"

„Buckyho pluk," dořekl za mě Steve a oba jsme hned vyběhli k lékařským stanům. Snad dokážu získat nějaké informace o Buckym a snad budou dobré. Vešli jsme do stanu, kde byl i Colonel Phillips. Předstoupila jsem před něj.

„Colonele Phillipsi," řekla jsem, načež vzhlédl.

„Podívejme se, jestli to není muž posetý hvězdami s plánem," zažertoval s pohledem zapíchnutým na Stevovi.

„Nemáme na tohle čas, Colonele. Vím, že toho asi chci moc, ale potřebuju seznam obětí z Azzana," řekla jsem s překříženýma rukama.

„Máte pravdu, chcete toho moc, Gomezová. Nemůžu vám posloužit," zavrčel Phillips, ale já se nenechala.

„Potřebujeme jenom jedno jméno, seržant James Barnes ze sto sedmého," řekla jsem a donutila tak Colonela, aby si povzdechl. „Prosím, pane, jenom tohle jedno a nechám vás být."

Povzdechl si a ukázal na mě perem. „Vy a já si později musíme vážně promluvit a věřte mi, že to nebude příjemné." Přikývla jsem připravená si od něj vyslechnout cokoliv. Jenom potřebuju vědět, jestli Bucky je nebo není na živu.

„Prosím, řekněte nám, že je naživu, pane. B-A-R..."

„Umím hláskovat," přerušil mě Phillips, než vstal a prohlédl si několik papírů. „Podepsal jsem dneska smutečních dopisů víc, než bych chtěl." S obavami jsem se podívala na Steva a on kolem mě obmotal ruku. Bylo to od něj hezké. „Ale to jméno mi nezní povědomě. Je mi to líto." Snažila jsem se zadržet slzy, ale jedna unikla.

„A co ostatní?" zeptal se Steve, já jsem byla tak smutná, že jsem se na něj ani nemohla podívat. „Plánujete záchrannou misi?"

„Ano, říká se tomu „vyhrát válku"," řekl Phillips a donutil tak Steva se na něj zamračit.

„Když ale víte, kde jsou, proč alespoň nezkusíte..."

„Jsou 30 mil za linií a za nejvíce těžce opevněným územím v Evropě," vysvětlil Phillips a přešel k mapě. „Ztratili bychom víc mužů, než bychom jich zachránili. Nečekám ale, že to pochopíte, když jste jenom zpěváček." To mě donutilo k Phillipsovi zvednout hlavu. Jak se opovažuje něco takového říct!

„Myslím, že jsem to pochopil dostatečně," odvětil Steve s divným výrazem, který mu asi zabraňoval v tom, aby Phillipsovi řekl něco špatného.

„Pokud ano, tak vypadněte," řekl a prošel kolem nás. „Pokud jsem ty plakáty přečet správně, máte někde za třicet minut být." Všimla jsem si pak, jak se Steve dívá na mapu, kde byl pluk lokalizovaný. Povzdechla jsem si, protože jsem věděla, co chce udělat.

„Ano, pane, mám," odpověděl Steve a odešel. Povzdechla jsem si a rychle ho následovala.

„Agentko Gomezová, vraťte se sem!" zaslechla jsem ještě za sebou Phillipsův výkřik, ale ignorovala jsem ho. Už tak mě dost vytáčí. Následovala jsem Steva do stanu, kde bylo všechno oblečení pro dívky společně s rekvizitami. Vypadalo to, že spěchá, aby posbíral všechny věci, co potřebuje.

„Co chceš dělat? Dojít až do Rakouska?" zeptala jsem se, zatímco si balil tašku.

„Pokud budu muset," řekl a vzal svůj štít.

„Slyšel jsi Phillipse. Je mi to líto, Steve, ale nemyslím si, že tam Bucky někde je." Steve se zastavil a podíval se na mě. „Co?"

„Posloucháš se vůbec, Ashley? Jde o našeho nejlepšího kamaráda, neměli bychom to s ním vzdát!" zakřičel na mě, čímž mě zarazil. Nikdy na mě nezakřičel, ani já na něj.

„Já vím, Steve, nevzdávám to. Ale nechci ztratit i tebe," řekla jsem a utřela si slzu z oka. Nemůžu riskovat, že ztratím oba své přítele, nemohla bych se přes to přenést. Steve vypadal smutně, pak mě objal. Zlehka jsem mu brečela do hrudi a on mě hladil po zádech.

„Neztratíš mě." Políbil mě na temeno hlavy, než se vrátil ke schraňování svých věcí. Vzal pak svůj štít a se mnou za zády vyšel ven. Hodil své věci dozadu do auta, ale nenastoupil, místo toho se obrátil na mě.

„Přivedu ho zpátky. Slibuju," vyhrkl, než nastoupil, ale já jsem ho rychle chytla za paži a zastavila ho tak. Byl dost blízko na to, aby mě mohl políbit, ale to jsem nemohla udělat. Ne v téhle situaci.

„Půjdu taky," řekla jsem, protože jsem chtěla vidět Buckyho naživu nebo mrtvého stejně jako Steve.

„Ne, Ashley, to ti nemůžu dovolit," oponoval.

„Pokud ztratím tebe a Buckyho, nepřenesu se přes to. Takhle bych mohla odejít s tebou."

„Nedovolím ti to. Promiň, Ashley, ale tady jsi ve větším bezpečí."

„Nezajímám se o svoje bezpečí, protože popravdě," nadechla jsem se, nevím, co řekne to, co se mu právě chystám sdělit, „u tebe se cítím nejbezpečněji." Snažila jsem se nebrečet a Steve si toho všiml.

„Řeklas, že jsem byl určený k větším věcem. Myslelas to?" zeptal se mě a změnil tak téma.

„Víš, že ano." Slabě jsem se usmála a on taky.

„Pak mě musíš nechat jít," řekl, nastoupil do auta, ale já ho zase zastavila.

„Taky toho hodně dokážu," usmála jsem se. „Můžu ti pomoct se tam dostat," mrkla jsem na něj a donutila ho počkat v autě, než seženu někoho, koho znám a vím, že nám pomůže.

ŤUK ŤUK

Muž se dveřmi zabručel. Usmála jsem se, když se dveře otevřely a odhalily Howarda. „Ashley? Teda, Agentko Gomezová? Co vás sem přivádí?" zeptal se a opřel se o dveře.

„Potřebuju vaši pomoc." Zpříma se postavil a já se na něj slabě usmála.

„Co potřebujete?" zeptal se mě a zavedl mě do jehopokoje. Věděla jsem, že mi Howard pomůže. Nemůže mi odolat.

⭐⭐⭐

Promiňte menší zpoždění. :)

Nějaký komentář by potěšil. ;)

Love ya all xx.

Lie