„Pokud to ještě nevíte, což je mimochodem celkem nemožné, Agentka Ashley Gomezová se přestěhovala do Washingotnu DC se záhadným mužem. Ano, sama Agentka Gomezová se již před pár dny přestěhovala do Washingtonu DC, aby mohla být blíž S.H.I.E.L.D.u, který je teď lokalizovaný ve Washingtonu." Povzdechla jsem si a přepnula jsem kanál.

„Washington tento víkend vítá nejlepší agentku světa tím, že starosta Washingtonu pro slečnu Gomezovou připravil na tuto sobotu uvítací večírek. Říká se, že sám prezident tam bude, aby přivítal nejlepší agentku světa nejen ve Washingtonu, ale i v kruhu svých přátel." Lehce jsem se zasmála, než jsem to zase přepnula.

„To je od nás vše, přátelé!" zaradoval se Jimmy Fallon a já jsem se usmála. Milovala jsem Jimmyho Fallona. „Připojte se k nám příští týden, kdy tady bude herec Benedict Cumberbatch, úžasná Betty White a naprosto senzační Jennifer Lawrence. Uvidíme se příští týden, Ameriko!" Zamával a začaly titulky. Zvedla jsem se z místa a vzala jsem si hrnek, abych ho v kuchyni umyla.

Bydlení ve Washingtonu bylo zatím v pohodě. Jenom je otravné, že si znovu musím procházet celým tím ‚oh můj bože, to je Ashley Gomezová' se většinou lidí tady. Ráda potkávám fanoušky, ale dokáže to být otravné, když si chcete jenom nakoupit.

Ten ‚záhadný muž', jak mu říkají, je samozřejmě Steve. Ale oni neví, kdo on je. Což, si myslím, že je úspěch sám o sobě. Viděli mě s ním už tolikrát, ale neobtěžovali se zjišťovat, kdo doopravdy je. Což je divné, ale nestěžuju si.

Zvykáme si na Washington celkem dobře a už to tady miluju. Lidi tu jsou hodní a je tu krásně. Lhala bych ale, kdybych řekla, že mi New York nechybí. Když už mluvíme o Stevovi, ten si šel právě zaběhat, většinou chodíme každé ráno. Musíme se udržovat, kdyby náhodou někdo zase chtěl ovládnout svět. Ale dneska ráno jsem si pospala a Steve mě očividně nechtěl budit. Tak jsem si udělala jen šálek čaje a sedla jsem si k televizi. Chvilku nám trvalo, než jsme všechno vybalili z krabic a umístili po bytě, ale vedli jsme si dobře.

Pak se na dveře ozvalo zaklepání, tak jsem dala hrnek do dřezu a šla jsem je otevřít. Za nimi byla naše sousedka Kate. Tedy, to je její krycí jméno, její skutečné jméno je Sharon Carterová. Agentka S.H.I.E.L.D.u a taky neteř Peggy. Ani jsem nevěděla, že má neteř, dokud jsem se nezeptala Freda. Teď jenom já a Nick skutečně víme, kým doopravdy je. Steve si myslí, že je jen naše sousedka. Což je celkem pravda.

„Ahoj, Kate." Usmála jsem se a ona pozvedla balíček.

„Přišel mi zase tvůj balíček," řekla a já jsem se zasmála, když mi ho podala. Pravděpodobně je od Tonyho.

„Musí s tím přestat," řekla jsem jí a ona přikývla.

„Jak se má Steve?"

„Dobře. Opravdu dobře." Usmála jsem se.

„Super. Um, měla bych jít." Ukázala na dveře svého bytu a já jsem přikývla.

„Jasně. Díky za předání." Zamávala jsem balíčkem a ona pokývala hlavou.

„Bez problému." Pak se otočila a vešla do svého bytu. Povzdechla jsem si a vrátila jsem se dovnitř, načež jsem za sebou zavřela dveře. Pak jsem si sedla na gauč a balíček jsem otevřela. Vypadl z něj papírek, tak jsem ho zvedla a přečetla jsem si, co na něm bylo.

Drahá Ashley,

ty ze všech lidí bys měla vědět, že jsem ve psaní dopisů strašný, ale přesto to dělám. Jenom ti píšu, abych ti řekl, že v New Yorku je všechno fajn a že všem chybíš. Indy chvilku trvalo, než se vrátila zase ke svému normálnímu já poté, co jsi odjela, ale už je v pohodě. Nicméně, já jsem v háji. Ne jenom, že ses odstěhovala, ale teď jsi ode mě na druhé straně země. Vím, že se za tebou můžu přiletět podívat, ale nechci všude tahat fanoušky, když za tebou přijdu. Chybí mi, že stačilo jen zavolat a tys byla hned tu, i když ta situace byla jakkoliv hloupá. Oh, Pepper a Rhodey oba pozdravují a doufají, že tě brzy uvidí. Chybíš jim stejně jako mně. Happymu taky. A Bruceovi taky. Jak můžu zapomenout na svého nového parťáka?

Taky si asi říkáš, co to je za balíček. No, můžu ti říct, že je to fotka, která jsem si myslel, že by se ti hodila v novém domově. Říkej tomu dárek pro štěstí. Tu fotku jsme pořídili nedávno na mé Halloweenské party. Vím, že tam není Indy, ale tehdy jsem ji neznal. Vybral jsem tuhle fotku, protože je asi jediná, kde jme všichni a kde se nešklebím, nebo nezvracím všude nebo ani nejsem při vědomí. Sám mám kopii, tak jsem si myslel, že ty bys ji taky měla mít. Snad se ti líbí.

Chybíš nám, Ash, brzy se vrať.

S láskou Tony, Pepper, Rhodey, Bruce, Indy, Happy a Jarvis ;) xx

P.S Řekni Stevovi, aby přestal ignorovat moje hovory. Snažím se s ním vycházet.

Na druhé straně papíru byl další vzkaz. A rukopis tohoto člověka byl mnohem víc ženský. Vím, kdo to je.

Drahá Ashley,

být bez mé nejlepší kamarádky, je nesmírně těžké. Někdo už se tu nastěhoval a už ti můžu říct, že se mi nelíbí. Snaží se se mnou trávit čas a něco se o tobě dozvědět. Samozřejmě, jako dobrá kamarádka jsem jim nic neřekla. Poděkovat mi můžeš poděkovat.

Až na to je ale všechno v pohodě. S Ethanem spolu chodíme a zároveň ne. Pozval mě ven, ale vlastně ne. Příští týden jdeme spolu do kina, ale nevím na co. Vybírá to on. Z Tonyho a Pepper se mi jako vždy chce blít, ale je pěkné vidět Pepper tak happy. Když už mluvíme o Happym, jemu, jak Tony pravděpodobně řekl předtím, chybíš. Chybí mu to, jak jsi mu vždycky nakopala zadek v ringu. Mně taky, bylo to celkem vtipné. Rhodeymu taky chybíš a všichni se nemůžeme dočkat, až vás oba se Stevem uvidíme.

Doufám, že dorito se má fajn a chová se k tobě dobře. Pokud ne, řekni a já přijedu.

Moc mi chybíš, Asher Basher,

Indy x

Usmála jsem se, vzkaz jsem položila a místo toho jsem zvedla fotku, abych se na ni podívala. Byla v pěkném bílém rámečku s halloweenskou tématikou. Na fotce jsem byla já Tony, Rhodey, Pepper a Happy v kostýmech. Tony šel jako Sherlock Holmes, Pepper jako princezna Leia ze Star Wars, Rhodey jako zombie, Happy jako Gandalf z Pána Prstenu a já jako pirát. Všichni jsme pózovali tak, jak by to udělaly naše charaktery. Rhodey vypadal mrtvý, Tony kouřil ze své dýmky, Pepper salutovala kameře, Happy stál rovně a důležitě se svou holí a já jsem měla svůj meč namířený na objektiv. Usmála jsem se na tu fotku, postavila jsem se a dala jsem ji na stůl v ložnici, abych ji viděla každý den.

Samozřejmě jsem tam měla i jiné fotky mě a Tonyho a ostatních, ale žádnou mě a Steva. Měla bych mu říct, že si musíme udělat selfie a použít to. Mohlo by to stačit.

Pak jsem uslyšela, jak se otevřely a zavřely dveře, věděla jsem, že je to Steve.

„Zlato, jsem doma," zažertoval a já jsem se smála, zatímco jsem k němu šla. Chtěla jsem ho obejmout, ale byl celý zpocený.

„Jo, to se nestane, chlapáku," řekla jsem, než jsem ho líbla na rty a prošla jsem kolem něj. Ale jeho paže se kolem mě omotaly a přitáhly si mě na jeho hruď, čímž mě zastavil. Pevně mě zmáčkl a všude po mně rozetřel svůj pot. „Jdi do háje, Steve," řekla jsem a vyvlékla jsem se z jeho stisku. Zasmál se a šel se osprchovat. Podívala jsem se na hodiny a viděla jsem, že už musím jít. Potřebuju se setkat s lidmi ze Smithsonianského muzea, protože chtěli udělat speciální podlaží věnované jen Kapitánu Amerikovi a chtěli, abych jim dala nějaká fakta a abych se podívala, jestli to, co už mají, jsou správné informace.

Já už své podlaží mám, navštívila jsem ho jeden den, když jsem se vracela ze základny domů. Steve bude milovat, že bude mít podlaží věnované jemu. Uzemnilo mě to, když to udělali pro mě a všechna fakta měli správně, od mého narození až po teď.

Rychle jsem si vzala telefon, klíče od auta a šla jsem do koupelny říct Stevovi, že už jdu. „Steve, já jdu. Vrátím se za pár hodin," řekla jsem mu, myslí si, že jedu řešit něco do S.H.I.E.L.D.u.

„Jasně. Miluju tě," řekl mi zpátky přes tekoucí vodu.

„Taky tě miluju." Na zamlženém zrcadle jsem mu nakreslila srdíčko, které uvidí hned, jak vyleze, a odešla jsem.

*O týden později*

Potichu jsem se proplížila do ložnice a potichu jsem za sebou zavřela dveře. Pomalu jsem došla k posteli a klekla jsem si nad Steva, načež jsem ho pomalu a sladce políbila. Brzy zamručel, políbil mě zpátky a stáhl si mě na sebe. Zasmála jsem se do našeho polibku a bouchla jsem ho do hrudi, než on své polibky přesunul na mé tváře, čelist a krk.

„Steve, přestaň!" zašeptala jsem, když se naše rty znovu spojily.

„Dobré ráno, má princezno," zamumlal Steve oproti mým rtům a já jsem nakrčila nos.

„Tak už mi nikdy neříkej," řekla jsem a oba jsme se tomu zasmáli.

„Co mělo být to probuzení polibkem? Ne, že by se mi to nelíbilo, ale takhle jsi mě ještě nevzbudila," zeptal se Steve a já jsem ho pohladila po čelisti.

„Copak mocný Kapitán Amerika zapomněl na své vlastní narozeniny?" zeptala jsem se hodně jako nějaká holka z filmu a se zalapáním po dechu jsem si dala ruku na pusu. Steve se usmál a políbil mě na hlavu.

„Tak tedy děkuju. A ne, nezapomněl jsem na své narozeniny," řekl a posadil se, přičemž mě vzal s sebou.

„Jasně. Tak se obleč a já ti udělám palačinky, dobře?" řekla jsem s obličejem blízko jeho a on se ušklíbl.

„Tak moc tě miluju," řekl a já jsem se začervenala. Pořád jsem si nezvykla, že mi to říká.

„Taky se miluju," zažertovala jsem, vyskočila jsem z postele a šla jsem připravit palačinky.

Zatímco jsem je dělala, ucítila jsem, jak se mi paže omotala kolem pasu a polibek vtisknutý na rameno. Usmála jsem se, protože jsem věděla, že je to Steve, ale nepřestala jsem vařit.

„Tony ti mimochodem poslal pár věcí," řekla jsem mu a Steve se podíval na sedačku, kde bylo pár dárků.

„Jak pěkné od něj," řekl Steve a políbil mě na líčko, než k nim došel a podíval se na ně. Jakmile jsem měla palačinky hotové, dala jsem je na talířek, polila jsem je sirupem, vzala jsem příbor a všechno jsem to donesla Stevovi.

„Tady máš," řekla jsem a podržela jsem talířek před ním, aby si všiml.

„Vypadají lahodně, Díky." Usmál se a já jsem se sklonila a líbla jsem ho na rty, než jsem šla uklidit kuchyni. Mohla jsem slyšet Stevovy vzdechy potěšení nad palačinkami. Se mnou takhle nikdy nevzdychá. „Jsou úžasné, Ash," zakřičel s plnou pusou.

„Nebuď moc nadšený. Ještě jsi neviděl dárky ode mě," řekla jsem mu, došla jsem zpátky a sedla jsem si vedle něj.

„Nech mě hádat; večeře zdarma s Tonym?" zeptal se Steve a já jsem se zasmála.

„To si můžeš jen přát. Ne, je to lepší než to." Steve se zmateně zamračil a já jsem ho políbila na líčko, než jsem šla do sprchy. Steve se ke mně brzy připojil a museli jsme se tam celou dobu líbat. Pak jsme vylezli a připravili jsme se na den. „Vezmi si čepku, Kapitáne. Budeš ji potřebovat," řekla jsem Stevovi, vzala jsem si telefon a strčila jsem si ho do kapsy. Steve si ji váhavě vzal a nasadil si ji.

„Na co?" zeptal se.

„Uvidíš." Mrkla jsem, vzala jsem ho za ruku a vytáhla jsem ho z bytu a do ulic Washingtonu.

„Řekneš mi, na co tohle potřebuju?" zeptal se Steve, zatímco jsme šli, a ukázal na svou kšiltovku.

„Za chvilku to zjistíš." Chvilku jsme šli, než jsme za rohem došli do Smithsonianského muzea. Zastavila jsem před ním, abych dala Stevovi šanci to vstřebat.

„Nechápu to," řekl a já jsem se zasmála.

„Následuj mě." Usmála jsem se a šla jsem dál se Stevem za sebou. Jakmile jsme vešli dovnitř, lidé mi začali mávat a já jsem se na ně usmála. Pak jsme došli k eskalátorům. Zastavila jsem se ale, než jsme nastoupili, aby se Steve mohl podívat na prapory s Kapitánem Amerikou, které visely ze stropu. „Pořád jsi zmatený?" zeptala jsem se ho a on vypadal, jako že mu došla slova. Zatáhla jsem ho za ruku, aby mě následoval na eskalátory, na kterých jelo hodně lidí nahoru. Bylo 4. července, nebo-li taky Den nezávislosti, takže to, že je tady hodně lidí, mě nepřekvapilo.

Jakmile jsme se dostali tam, kam jsme chtěli, nechala jsem Steva jít přede mnou. Skrze repráky muž vysvětlovat život Kapitána Ameriky, tedy život Steva, ale ne všichni věděli, že je to přímo ten člověk, co stojí vedle mě.

„Všechno nejlepší," řekla jsem s rukama za zády. Steve se na mě otočil a usmál se.

„Tos udělala ty?" zeptal se a já jsem přikývla.

„Technicky vzato ano, ale jen jsem pomohla. Všechno udělalo muzeum." Usmála jsem se a Steve mi to oplatil, než jsem ho tu provedla. Bylo tu vysvětleno, kde to všechno začalo a co se stalo, když zastavil Hydru. Pak jsme došli k mé nejoblíbenější části. Buckyho části. Samozřejmě, že jsme ho tu museli zakomponovat. Taky ho tam nahoře mám. Viděla jsem, jak se Steve ztěžka povzdechl, tak jsem ho tajně vzala za ruku ale tak, aby to nikdo neviděl.

„Díky," řekl a shlédl na mě.

„To nic nebylo," zašeptala jsem, zatímco jsem si prohlížela fotku Buckyho. Bolest z jeho ztráty a z toho, že tu se mnou a Steve už není, je pořád tady, schovaná a připravená kdykoliv zasáhnout a vystrašit mě. Nesnáším žít život bez něj. Nesnášela jsem to už předtím, ale teď, když mám Steva, to nesnáším ještě víc, sice Steva šíleně miluju, ale přeju si, aby se Bucky taky vrátil. Potom bychom zase byli ti tři nejlepší přátelé. Ale takhle to asi nefunguje, že?

Steve mi pevně zmáčkl ruku, než jsem si povzdechla a vyvlekla jsem se z jeho stisku, abych mu to tu mohla dál ukázat.

„Jak jsi tohle všechno udělala, aniž bych o tom nevěděl?" zeptal se Steve, když jsme došli k místu, kde byly vystaveny obleky jednotky Howling Commandos a stejně tak Stevův starý oblek.

„Pamatuješ, jak jsem párkrát řekla, že si musím jít o něčem promluvit s Nickem?"

„Jo..." řekl Steve, když jsme se zastavili, abychom si oblečení prohlédli.

„Lhala jsem. Místo toho jsem byla tady," řekla jsem mu a on si povzdechl a zasmál se sám nad sebou.

„Takže jsi tady byla i v ten den, kdy jsem ti udělal večeři, ale tys řekla, že nemůžeš zůstat?" zeptal se Steve.

„Oh, ne, o tom jsem ti nikdy nelhala. Opravdu jsem musela jít. Ještě jednou se omlouvám, že jsem ti pokazila plán," řekla jsem mu, chtělo to hodně vůle, abych ho nechytla za ruku.

„To je v pořádku. Musíš pracovat. Občas," zažertoval a já jsem do něj lehce strčila.

„Slečno Gomezová?" uslyšela jsem za sebou, tak jsem se otočila. Byl to manažer mé a Stevovy výstavy, Neil.

„Oh, ahoj, Neile, je všechno v pořádku?" zeptala jsem se ho, protože vypadal ustaraně.

„Možná. Vlastně, ne. Někdo říká, že zpátky u vstupu máme nějaký fakt špatně. Nevadilo by vám, kdybyste mu to vyvrátila, že ne?" Pyšně jsem přikývla, protože ráda lidem dokazuju, že se pletou.

„Rozhodně," odpověděla jsem Neilovi a on se usmál. Pak jsem se otočila zpátky na Steva. „Jenom si to rychle zařídím, dobře? Potkáme se nahoře? V dalším patře, dobře?" Steve vypadal zmateně, z čehož jsem měla radost.

„Proč, co je v dalším patře?" zeptal se.

„Uvidíš." Mrkla jsem na něj, než jsem následovala Neila tam, kde ta osoba byla.

„Je to tady ten kousek." Neil mě dovedl k části o Stevově transformaci. „Říká, že to datum je celé špatně." Protočila jsem očima a podívala jsem se na muže, o kterém Neil mluvil. Byl vysoký a vypadal hodně snobsky. Jako všeználek.

„Myslíte si, že je to špatně?" zeptala jsem se toho muže s překříženými pažemi a on vypadal překvapený tím, že jsem tady.

„No, takhle úplně jsem to neřekl." Ten muž se okamžitě začal zakoktávat.

„Ale řekl jste, že je to špatně. Tu část si pamatuju hodně dobře," řekl Neil, já jsem nadále držela zrak na tom muži. Vypadal divně ostýchavě.

„Řekl jsem ‚možná', to je klíčové slovo." Znovu jsem protočila očima a podívala jsem se na datum, které si on myslel, že je špatně. Přečetla jsem si to a bylo to samozřejmě správně. On se pletl a já jsem měla pravdu.

„Dle mého to vypadá v pořádku," konstatovala jsem a podívala jsem se zpátky na toho muže.

„No tak tady to máte. Tak jsem se spletl. Whoops," odpověděl, než se podíval na své hodinky. „Oh, musím jít, jaká to škoda. Nashle," řekl rychle, než uspěchaně odešel pryč.

„Jaký to idiot," řekl Neil a dal si ruce v bok.

„V tom se teda nepleteš. Nicméně, musím jít, Neile." Usmála jsem se na něj a on si upravil své brýle.

„Ah ani, promiňte, promiňte, mohl bych mluvit pořád, běžte za svým kamarádem. Hádám, že neví o vašem patře?" zeptal se Neil a já jsem přikývla.

„Hádáte správně."

„Tak to bude v šoku, to teda jo," řekl Neil a došel ke dveřím.

„To můžete říct znovu," zakřičela jsem na něj, než jsem zabočila za roh a vyšla jsem po schodech nahoru.

„Ou a Ashley?" zakřičel Neil a já jsem se na něj otočila zpátky. „Díky." Usmál se a já jsem mu to oplatila, než jsem se otočila zpátky a vyšla jsem nahoru.

Hodně lidí šlo se mnou, což nebylo vůbec překvapivé. Bylo to jako obvykle. Hodně lidí, co se přišli podívat na Stevovu část pak šli i na tu mou. Je to jenom o patro výš, tak proč ne?

Jakmile jsem došla nahoru, se všemi jsem šla ke své části. Byla trošku větší než Stevova kvůli tomu, co všechno jsem zažila a taky tady bylo mnohem víc lidí.

„Ashley Gomezová je shledávána tou nejvlivnější ženou současné doby. A hrdinkou všech. Po dlouhých 70 let byla naším ochráncem a ani jednou neukázala žádnou slabinu. Od atentátu na Johna F. Kennedyho po atentáty 9/11, Ashley Gomezová tu vždy byla, aby se starala o americký lid. Slovy prezidenta Bushe „Ashley Gomezová je tou nejúžasnější ženou, jakou jsem v životě potkal. Ta starost, kterou ukazuje pro svou zemi, lidi a pro celý svět jen ukazuje, jak úžasná je."." Usmála jsem se nad vypravěčem a prošla jsem se kolem. Byly tady mé fotky za všechna ta léta a nějaké staré věci, které jsem používala ve starém S.H.I.E.L.D.u.

Všimla jsem si dětí, které na mě ukazovaly a usmívaly se, zatímco jsem chodila kolem. Usmála jsem se na ně zpátky a dokázala jsem najít Steva, který byl u části s Buckym.

„Vypadá to, že jsi měla hodně práce," řekl Steve, když si všiml, že jsem zpátky vedle něj.

„Popravdě, nic jsem o tomhle nevěděla, dokud mi o tom neřekli. Všechno udělali správně," vyprávěla jsem mu, zatímco jsem se dívala na fotku Buckyho.

„Nejlepší přátelé už z mládí, James Barnes, Steven Rogers a Ashley Gomezová byli neoddělitelní jak na školním hřišti, tak na bitevním poli. Barnes je jediný z jednotky Howling Commandos, který zemřel v boji." Z té věty jsem opět byla smutná. Jediný, který přišel takhle o život. Steve už se nepočítá.

„Musela jsem ho dát i k tobě. Byl nejlepším přítelem pro nás oba, všechno si to zaslouží," řekla jsem potichu ve snaze nebrečet. Steve pak kolem mě dal ruku a políbil mě na vršek hlavy, vůbec ho nezajímalo, že by nás mohli vidět lidi. Odkašlala jsem si a srovnala jsem se. „Dobře, teď už jsi viděl všechno, pojďme zpátky, ať si můžeš otevřít všechny ty dárky." Usmála jsem se na Steva a on mi to oplatil, než jsme se naposledy podívali na Buckyho fotku a otočili jsme se k odchodu.

Jakmile jsme se dostali domů, Steve hodil svou kšiltovku na gauč a já jsem vytáhla ostatní dárky, které jsem pro něj měla, a dárky od ostatních, aby si je mohl rozbalit. Se Stevem jsme si sedli na pohovku, zatímco si je rozbaloval.

„Oh, super." Usmál se a otevřel dárek od Indy. Její, Pepper, Rhodeyho, Happyho a Bruceův byly všechny s Tonyho. Steve zvedl panenku, která vypadala jako já a já jsem se zašklebila a překryla jsem si rukou oči. „Vždycky jsem jednu takovou chtěl," řekl Steve a já jsem se ji od něj snažila vzít, ale on se zaklonil, aby mi v tom zabránil.

„To není pěkné," stěžovala jsem si, zatímco jsem se od něj pořád snažila získat tu panenku. Byla jsem neúspěšná, tak jsem se ho rozhodla lehce praštit.

„Au, dobře, dobře, přestaň, přestaň," zakňučel, než hodil tu panenku na zem a já jsem rychle vstala a strčila jsem ji pod polštář. „Omlouvám se, dobře? Nevěděl jsem, že je nemáš tak moc ráda."

„No, tak teď už to víš," řekla jsem a sedla jsem si zpátky na své místo. Steve mě opatrně sledoval, než se rozhodl rozbalit další dárek.

„Pro Steva, dobře je využij, s láskou Tony," přečetl Steve a já jsem pozorně sledovala, co mu Tony koupil. „Oh wow." Steve rozbalil ten dárek, byly to boxerky, na kterých bylo vepředu napsané Star Spangled Man With a Small Plan. Smála jsem se tak moc, že jsem málem spadla ze svého místa. „Můžeš se už přestat smát?" zeptal se vytočený Steve.

„Dej mi minutku," řekla jsem, zhluboka jsem se nadechla a setřela jsem si slzy smíchu. Viděla jsem, že chce jít ke koši, tak jsem rychle vstala a vytrhla jsem mu boxerky z ruky. „Ne! Nemůžeš je vyhodit. Jsou vtipné," řekla jsem a podržel jsem je před sebou.

„Pro tebe možná," řekl Steve a pokusil se je ode mě vzít, ale stejně jako on jsem se pohybovala dřív, než to mohl udělat. „Ale no tak, Ashley, já jsem ti dal tu panenku."

„Jo, ale tohle je o dost lepší." Znovu jsem se zasmála, než mě Steve začal honit po bytě. Konečně mě chytil, donesl mě do ložnice a hodil mě na postel. Smála jsem se tak moc, že jsem se možná i trošku počůrala.

Steve pak skočil na postel vedle mě a já jsem se přetočila a smála jsem se mu do hrudi. Pak jsem se konečně uklidnila a vzhlédla jsem na muže, kterého jsem myslela, že už nikdy neuvidím.

Steve si všiml a usmál se na mě. Oplatila jsem mu to, než jsem se naklonila, abych ho políbila. Naše rty se spojily v jedno a moje ruka se objevila na jeho tváři. Jeho ruka se přesunula na má záda a pomalu zajela pod mé tričko. Trošku jsem nadskočila nad jeho studeným dotekem a on se usmál do polibku, než nás přetočil tak, že on teď byl ten nahoře. Jeho rty se přesunuly na můj krk a pak zpátky na mé rty. Mé ruce se přesunuly k jeho pásku a na chvíli jsme se od sebe odtáhli, aby mi mohl stáhnout tričko. Jeho rty pak byly zase na mých, než se zase oddělily, abych mu já mohla sundat jeho tričko. Pak jsem ho zvládla přetočit, takže jsem byla nahoře. A opět jsme zapomněli na všechno ostatní na světě, kromě na toho druhého.

Steve víc posadil, ale držel si mě blíž tím, že mi dal paže na záda. Já jsem mu dala ruce na krk a přitahovala jsem si ho ještě blíž. Pokud to ještě vůbec šlo, protože jsme na sebe byli úplně nalepení. Znovu mě něžně položil, jezdil mi polibky po celém těle, než mi sundal džíny.

„Jenom abys věděl, na těch boxerkách je to špatně," řekla jsem Stevovi a on se na mě vtipně podíval. „Je to spíš Star Spangled Man with a Big Plan," vysvětlila jsem mu a on se zasmál, než znovu spojil naše rty.

Víc vám už neřeknu, protože je to pro vás, omladinu, moc grafické.

Se Stevem jsme jen společně leželi v posteli, nazí a bez dechu. Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a on kolem mě dal paži a palcem mi jezdil po zádech. Zavřela jsem oči a jenom jsem myslela na to, jaké mám štěstí, že Steve přežil.

„Na co myslíš?" zeptal se mě Steve a já jsem otevřela oči a vzhlédla jsem na něj.

„Jenom na to, jaké mám štěstí, že jsi přežil," řekla jsem a obemkla jsem mu dlaní líčko. Jeho ruka překryla mou a já jsem se na něj usmála. Všechno, co chci dělat, chci dělat se Stevem. Nevím, jak bych to zvládla, kdybych ho znovu ztratila, ale musím, jenže zatím ještě ne.

„Myslím, že taky mám štěstí," řekl a usmál se na mě.

„Proč myslíš?" zeptala jsem se, i když jsem asi znala odpověď, ale chtěla jsem ho slyšet, jak to řekne.

„Mám štěstím, protože mám internet. Všechny ty věci, co tam můžeš najít," zažertoval a rukou naznačil gesto, že mu z toho vybuchuje hlava, než si všiml, jak jsem uražená. Žertovně, samozřejmě. „Dělám si legraci. Mám štěstí, protože jsi tady. Nemyslel jsem si, že bys byla. Ale jsi. Děkuju ti, že jsi tak statečná a že sis vzala to sérum. Nevím, co bych dělal, kdybys do toho nešla." Usmála jsem se na něj a políbila jsem ho na rty.

„Naboural a shořel, pravděpodobně," řekla jsem žertovně a on souhlasně přikývl.

„Pravděpodobně," řekl Steve, než si mě znovu stáhl do polibku. Tenhle muž je mé světlo na konci tunelu, mé rameno, do kterého si můžu bouchnout nebo si na něm pobrečet. Je mé všechno a zabiju se, jestli ho někdy znovu ztratím. Nedovolím, aby se to stalo.