Je to pár dní od toho, co jsme zastavili Hammera, a musím říct, že tu noc, když jsme šli na tu večeři, spolu Tony a Indy vycházeli jako hořící dům. Byla jsem uvnitř šťastná z toho, že spolu můj nejlepší kamarádka a sousedka přes chodbu vychází. Navíc na ni Tony ani jednou noc nezkusil. Nejspíš proto, že Pepper seděla přímo vedle něj.

Fakt, že spolu ti dva chodí je vlastně docela divný, protože jsem si nikdy nemyslela, že se Tony usadí na jedné ženě, ALE jako jeho otec mi dokázal právy opak a našel si úžasnou ženu, které věřím a respektuju ji. I když na mě občas křičí, jako kdyby byla moje matka. To je ale Pepper.

„Takže, dostala jsem práci," řekla Indy, když jsme jedli v restauraci dole v naší ulici, tak jako vždy. Tony tu je taky, Pepper mu totiž řekla, aby to chvíli bral zlehka. V podstatě ho teď pár dní hlídám. Jaká to zábava...

„Ooo, kde?" zeptal se Tony a usrkl si kávy.

„V tom obchodu s hudbou pár bloků odsud. Jsou tam dobré peníze a je to zábava, tak jsem si řekla, proč ne?" Usmála se a my jsme jí to s Tonym oplatili. Byli jsme rádi, že si tady konečně našla práci. Dokonce o jednu požádala Tonyho, on ale řekl, že ji nechce zatahovat do toho šílenství, jaké v životě máme. Navíc pro ni nebyla žádná práce, kterou by pro Tonyho mohla dělat.

Tonyho telefon na stole zavibroval a on ho zvedl. Rozhodl se hovor zvednout venku, což znamenalo, že to bylo důležité.

„Tak jak to jde v S.H.I.E.L.D.u?" zeptala se Indy a ukousla si svého sendviče.

„V pohodě. Nemám toho teď moc, ale myslím, že do pár dní se to zase nahromadí," řekla jsem a ona se usmála. Tony se vrátil a sedl si vedle mě.

„Budu muset jít. Jarvis si myslí, že našel něco zajímavého. Nevím co, ale říká, že je to urgentní, takže povinnost volá." Tony si dal telefon do kapsy a lokl si kávy.

„Dobře. Hodně štěstí." Usmála jsem se a on udělal to samé, než se postavil.

„Díky. Později, Woody." Zasalutoval Indy, čímž ji rozesmál, a odešel. Rád jí říká jako Woodymu z Příběhu hráček. Neptejte se mě proč, prostě to dělá.

„Zajímá mě, co bylo tak důležité," řekla Indy, čímž mě taky donutila přemýšlet nad tím, co bylo tak důležité. A co vůbec Jarvis hledal?

„Taky. Pohneš si, ať můžeme jít nakupovat nebo si v tom ještě budeš máchat obličej?" zažertovala jsem a vytáhla jsem peníze na zaplacení. Chtěla jsem si jít koupit nové věci do bytu a pro sebe.

„Jsem hotová," řekla a odstrčila od sebe talíř.

„Dobře." Usmála jsem se a společně jsme vstaly. „Nech si drobné, Lui," zakřičela jsem na Luiho, chlápka, co to tady vlastní, a hodila jsem na stůl čtyřicet babek.

„Jasně, Ash." Zamával nám, když jsme odcházely.

Několik hodin jsme nakupovaly, než si Indy začala stěžovat, že je unavená, tím pádem jsme skončily zpátky u mě.

„Phew. Mám nákupů dost." Indy hodila tašky, co nesla, na zem a rozvalila se na můj gauč. Udělala jsem to samé a hodila jsem sebou vedle ní.

„Já asi taky. Dáme si něco na pití a podíváme se na film?" zeptala jsem se a jí se rozzářily oči.

„Jo. Jaký film?" zeptala se a já jsem přemýšlela – mezitím jsem pro nás vytáhla dvě coly.

„Zpátky do budoucnosti?"

„Dávej to tam!" řekla a ukázala na mou televizi. Zasmála jsem se, položila jsem coly na stůl a šla jsem pro ten film. Obě ten film milujeme, já si myslím, že je to jeden z nejlepších filmů, jaké jsem kdy viděla. Nikdy nezestárl. Když jsem se s ním vrátila, zazvonil mi telefon a Indy to zvedla.

„Volá Tony." Natáhla ke mně ruku s telefonem a já jsem si ho s ní prohodila s filmem.

„Co chceš?" zeptala jsem se a sedla jsem si na opěrku pohovky.

„Potřebuju, abys ke mně přišla. Jakože hned," řekl rychle.

„Proč?"

„Prostě s tebou jenom něco potřebuju prodiskutovat, Je to důležité." Podívala jsem se na Indy, která klečela před televizí a snažila se zprovoznit dvd přehrávač. Povzdechla jsem si a vstala jsem, odkud jsem seděla.

„Hned tam budu. Tohle je ale naposledy, Tony," varovala jsem ho.

„Naposledy, jasně." Pak zavěsil, povzdechla jsem si a telefon jsem schovala.

„Na něco tě potřebuje, co?" zeptala se Indy a ohlédla se na mě,

„Jo. Bude to ale jenom rychlovka, snad," řekla jsem a popadla jsem svou koženou bundu a při odchodu jsem si ji oblékla. Zajímá mě, co Tony zase potřebuje.

Dorazila jsem nedlouho na to a vydala jsem se dovnitř. Věděla jsem, že je v suterénu, protože tam je vždycky. Viděla jsem ho, jak se dívá na něco na počítači. V pravém horním rohu obrazovky byla moje fotografie. Bože, co jsem provedla?

„Jsem tady? Co chceš?" zeptala jsem se a došla jsem k němu, načež se na mě otočil.

„Ah ha. Ashley. Um, pojď sem jenom na vteřinku." Protočila jsem očima, když vstal ze své židle, a došla jsem k němu. „Nemáš se čeho bát, ALE myslím si, že bys to chtěla vědět," řekla a vytáhl můj profil, načež ho přetvořil na hologram, abychom ho lépe viděli.

„Vědět co?" zeptala jsem se s překříženýma pažemi a on začal přejíždět po obrazovce. Zastavil se na fotce mladého Howarda se slovy 'Ashley gomezová, hlášení o transformaci' vedle jeho jména.

„Pamatuješ na ten kufr, co mi dal Fury, plný věcí od otce?" zeptal se Tony a já jsem přikývla. „No tak ve speciální složce bylo tohle." Ukázal na tu složku, na kterou předtím najel. „Ani jsem nevěděl, že o tom něco sepsal, ale vypadá to, že ano. A jak asi vidíš, říká mi to všechno. Taky mi to řeklo, že kvůli séru by bylo těhotenství rizikové ne jen pro dítě, ale i pro tebe, ale kvůli tomu tady nejsme. Co mě nejvíce zaujalo, bylo, jak řekl, že zamrazil stárnutí tvého metabolismu, abys po roce nemohla stárnout." Přikývla jsem, protože to už jsem přece věděla.

„Takže?"

„Takže jsem četl něco víc a vypadá to, že můj otec byl absolutní génius a schoval kousek papíru do té složky a na něm byly napsány ingredience na vakcínu, která by to mohla zvrátit, kdybys chtěla. Pročetl jsem si to a dal jsem to zkontrolovat Jarvisovi a můžeme sehnat všechny ty ingredience a rozmrazit stárnutí tvého metabolismu, díky čemuž bys zase stárla. Takže, co si myslíš?" Nevěděla jsem co si myslet. Vždycky jsem byla v háji z toho, že nestárnu, bylo to ale něco, co mi dávalo výhodu?

„Myslím si, že tvůj táta měl štěstí, že ten kousek papírku nikdo nenašel a neukradl ho," řekla jsem a Tony se zachechtal. „Taky si ale myslím, že pokud to uděláme, bude to nejlepší. Stalo se to sice mou součástí, ale vždycky jsem chtěla stárnout jako normální člověk."

„Tak jestli si tím nejsi jistá, můžu ti dát pár dní na rozmyšlenou a jestli to budeš chtít udělat, budu potřebovat vzorek tvé krve, abych otestoval sérum a abych zjistil, jestli to bude fungovat." Tony se usmál a já taky. „Vím, že je to pro tebe velká věc, kterou si musíš promyslet, takže budu chápat, když do toho nebudeš chtít jít."

„Není to tak, že bych to nechtěla udělat, jenom přemýšlím nad tím, jestli to bude dobré. Protože jestli budu stárnout a nezabijí mě na misi, zemřu věkem a nebudu tady moct být, abych zachránila svět nebo se starala o S.H.I.E.L.D. potom, co umře Nick. Promyslím to a zavolám ti, až budu připravená," řekla jsem a Tony přikývl, načež hologram nechal zmizet.

„Vem si všechen čas, co potřebuješ." Usmál se a já jsem ho políbila na líčko.

„Díky, Tony. No, musím jít, chtěla jsem se dívat na Zpátky do budoucnosti, než jsi mě tak nedbale vyrušil." Píchla jsem ho do paže, než jsem se otočila k odchodu.

„Tak za to se omlouvám. Užij si to." Zamával mi a já jsem mu to oplatila, než jsem odešla úplně.

Snažím se zvážit všechna pro a proti, ale asi se na to budu muset vyspat, abych si to mohla pořádně promyslet.

---------------------------------------

Bylo to divné. Mohl jsem cítit vítr a slyšet rádio. To už jsem dlouho neslyšel. Pomalu jsem otevřel oči, ležel jsem v posteli. Sedl jsem si a rozhlédl jsem se kolem. Byl jsem v bílé místnosti s otevřenými okny a hrajícím rádiem. Pohnul jsem se, takže teď jsem seděl na straně postele. Poslouchal jsem hru, kterou komentovali v rádiu, a něčeho jsem si všiml. Na té hře jsem byl. Pak se otevřely dveře a dovnitř vešla žena se zrzavými vlasy.

„Dobré ráno." Usmála se a zavřela dveře. „Nebo spíše odpoledne," řekla, když se podívala na hodinky.

„Kde to jsem?" zeptal jsem se jí. Nebyl jsem tam, kde jsem si myslel, protože ta hra v rádiu byla přesně ta, na které jsem byl. Tak jak bych mohl být na dvou místech zároveň?

„Jste v zotavovací místnosti v New York City." Vyhlédl jsem z okna a pak zpátky na ni.

„Kde jsem doopravdy?" tlačil jsem na ni.

„Nerozumím vám," řekla ta žena.

„Ta hra. Jez května 1941, vím to, protože jsem tam byl." Viděl jsem, jak ztuhla, tak jsem se postavil. „Takže se vás zeptám znovu, kde to jsem?" Přešel jsem blíž k ní.

„Kapitáne Rogersi-"

„Kdo jste?" zeptal jsem se teď už naštvaně. Pak dovnitř vešli dva muži v uniformě, nejspíš kvůli mně. Šli po mně, ale tvrdě jsem jimi hodil o zeď, čímž jsem ji rozbil. Když jsem vystoupil ven, zjistil jsem, že ten pokoj není skutečný. Výhled byl falešný a teď jsem byl v mnohem větší místnosti. Rozhodl jsem se odtud dostat co nejdál možno.

„Kapitáne Rogersi, počkejte!" křičela za mnou ta žena, ale já jsem ji ignoroval. Lhali mi a drželi mě někde, nevím kde, kdo ví jak dlouho. Potřebuju odpovědi.

Viděl jsem muže, kteří si všimli, že jsem utekl, tak jsem jednoho přetlačil a vyběhl jsem ven. Vběhl jsem na silnici a všiml jsem si automobilů, které byly jiné. Stejně tak všechno kolem mě. Hodil jsem to stranou a běžel jsem po silnici. Vběhl jsem pak do místa s obrovskými obrazovkami s reklamami, všude byli lidi. Tohle není New York, který znám.

Přiřítila se velká černá auta a uvěznila mě.

„Pohov, vojáku," řekl muž za mnou. Otočil jsem se na muže celého v černém s černou páskou přes oko. Došel ke mně blíž. Možná pro mě bude mít nějaké odpovědi. „Hele, omlouvám se za to menší představení. Chtěli jsme na to jít pomalu."

„Na co?" zeptal jsem se, zatímco jsem se snažil popadnout dech z toho běhu.

„Spal jste, Kapitáne, skoro 70 let." 70 let? Spal jsem 70 let? Co se mi sakra stalo? Podíval jsem se na obří reklamu na zdi, kde bylo napsáno velkými písmeny jméno Ashley. Pane Bože, Ashley. A Bucky" Bucky je mrtvý už 70 let, ale Ashley? Bože, musel jsem jí říct, že ji miluju, ale už bylo pozdě. To si pamatuju. Vsadím se, že se přes to přenesla tak, jak jsem jí řekl a má děti, které taky mají děti. Lámalo se mi srdce při vědomí, že jsem jí nikdy neřekl, jak se cítím a že ona to nejspíš teď cítí k jinému muži, ale bylo to to, co chtěla.

„Všechno v pořádku, Kapitáne?" zeptal se mě ten muž, když jsem se ohlédl na místo, odkud jsem přišel.

„Jo, jenom. Jenom jsem někomu potřeboval říct něco důležitého."

⭐⭐⭐

Máme tady zvraty jako vrata. 👀

Ashley má možnost zase stárnout a Steve se konečně probudil!! 😭