„Zdravím, doktore Bannere." Usmála jsem se, když jsem vešla do laborky. Všechno pozoroval, aby se ujistil, že s tím vším jde pracovat.

„Zdravím. Poslal vás Fury?" Zamračila jsem se.

„Proč by mě Fury posílal?" zeptala jsem se a postavil jsem se před hlavní stůl v místnosti, on stál na druhé straně.

„Jenom jsem si myslel-"

„Tak to nedělejte. Chceme vás, Bruci, ne toho druhého. Vím, že to zvládnete. Nemusíme na vás dohlížet. Nejste monstrum, Bruci, a nikdy nebudete," řekla jsem a on vypadal mými slovy překvapený.

„To mi ještě nikdy nikdo neřekl." Hrál si se svými brýlemi.

„Nebude to naposled, Bruci. Slibuju," řekla jsem a on se na mě slabě usmál.

„Díky, slečno Gomezová."

„Prosím, říkejte mi Ashley, všichni to dělají." Usmála jsem se a on mi to sotva oplatil.

„Tak tedy Ashley." Pozvedla jsem koutek a povzdechla jsem si.

„No, tak to vypadá, že se tu usazujete dobře, tak půjdu zkontrolovat další věci."

„Dobře, uvidíme se tady někde." Tentokrát už se usmál pořádně.

„Jo, to teda jo." Ještě jednou jsem se usmála, než jsem z laborky odešla a vrátila jsem se do kontrolní místnosti. Vešla jsem dovnitř a hned jsem poznala Stevovu košili a Phila v jeho obleku. Povídali si, ale neměla jsem ponětí o čem. Nejspíš o jeho kartičkách.

„Něco máme. Shoda 67%," řekl agent a já jsem k němu došla rychleji, abych se mohla lépe podívat. „Moment. 79%."

„Jaká je jeho lokace?" zeptala jsem se ho.

„Stuttgart, Německo. 28 Konigstrasse," přečetl agent a já jsem se podívala na počítač a viděla jsem jeho obličej a lokaci.

„No zrovna moc se neschovává. Proč to asi tak bude," šeptala jsem si pro sebe.

„Kapitáne, Gomezová. Je to na vás." Podívala jsem se za sebe na Furyho a věděla jsem, co po mně chce udělat. Na tohle jsem se těšila.

„Čas jít do přestrojení, pane?" zeptala jsem se a on přikývl.

„Ano, je." Usmála jsem se pro sebe, za Nickem se objevila Maria.

„Mario, ukažte Kapitánovi jeho oblek. A připravte Ashley společně s agentem Sykesem." Usmála jsem se ještě víc, když jsem věděla, že Tom bude se mnou. Maria ukázala Stevovi, kde najde všechno, co potřebuje a já jsem mu řekla, ať se se mnou sejde před mým pokojem tak za hodinu. Přikývl a políbil mě, než mě Maria zatáhla ke mně. Už jsem několikrát byla v utajení na misi, ale ne takhle. Pro jednou budu moct být oblečená jako důležitá osoba.

„Takže, tvoje jméno je Melinda Kanakaredes. Budeš tam jako politička se svým manželem Robertem. Je to jenom pro případ, kdyby se tě někdo zeptal. Choď kolem a zkus najít Lokiho. Jakmile nám to řekneš přes sluchátko, hned tam budeme. Dobře?" Přikývla jsem a ona mi začala pomáhat přeměnit se do Melindy. Chtělo to paruku a hodně jiných věcí, abych vypadala jinak. Ne moc, ale dost na to, abychom ošidili lidi. Měla jsem na sobě zlaté šaty se spoustou zlatých šperků. Ujistila jsem se, že mám ke stehnu připevněnou zbraň, kdybych ji náhodou potřebovala.

Jakmile jsem byla připravená, měla jsem se venku setkat s Tomem a Stevem, abychom spolu mohli jít k jetu. Jakmile jsem vyšla, Tom a Steve byli beze slov.

„Woah," vydechl Tom a já jsem se zasmála.

„Vypadám jinak, že? Nikdo nepozná, že jsem to já?" zeptala jsem se a oni přikývli.

„Jop," řekl Steve a já jsem se usmála.

„Pořád teda padne." Pokývla jsem k jeho obleku a on na něj shlédl a pak se podíval zpátky na mě.

„Jo, padne. Není ale moc staromódní, že ne?"

„Ne. Je to správné." Usmála jsem se a on taky.

„Dobře, pojďme do toho," řekl Tom, nabídl mi rámě a já jsem propletla svou paži s jeho. Došli jsme k jetu a Maria nám řekla, že na nás pár bloků od místa akce bude čekat auto. Přikývli jsme a ona odešla. Natasha se k nám připojila, protože byla ta, co společně s kopilotem řídila jet. Byl to krátký let, než jsme s Tomem přistáli tam, kde bylo potřeba. Vstali jsme, abychom vystoupili, ale Steve mě zadržel zpátky.

„Buď opatrná," řekla a já jsem se na něj usmála.

„Já jsem vždycky opatrná." Natáhla jsem se a zběžně jsem jej políbila, než mě Tom vzal za ruku a vyvedl mě ven. Čekalo na nás nablýskané auto společně s řidičem. Nastoupili jsme a jet vzlétl, aby se dostal na svou pozici. Auto zastavilo před budovou a řidič nám otevřel dveře. Pokývli jsme na něj ve znamení díku a vešli jsme dovnitř.

„Dívej se všude, Tome. Mohl by být kdekoliv," zašeptala jsem mu a nasadila jsem si na obličej falešný úsměv.

„Poznamenáno." Pak přišel číšník a podal nám každému sklenku vína a my jsme mu poděkovali. Hrál tady malý orchestr, což jsem moc nemusela. Všude byli lidi a já jsem měla strach, že se s námi někdo pokusí mluvit, když my nemáme ani ponětí, co je tohle za akci. „Myslíš, že bude v tom jeho zeleném oblečku?" zeptal se Tom, zatímco jsme stáli a čekali.

„Nemyslím si. Je to moc očividné. Myslím si, že se jako my pokusí splynout s davem," řekla jsem a usrkla jsem si vína. Pak jsem uviděla postavu, která vypadala jako Loki, jít dolů ze schodů. A měl tu hůl. Takže je to on.

„Je tady," šeptla jsem k Tomovi a on se podíval za něj na Lokiho. „Mám oči na Lokim. Zůstaňte na místě," řekla jsem do sluchátka. Pak jsem viděla, jak tou svou holí sundal ostrahu, načež pospíchal k muži, který celou akci pořádal. Hodil ho na sochu a něco vyndal. Tom zůstal v charakteru a schoval mě za sebe. Loki pak zapnul tu věc, co držel, a strčil ji tomu chlapovi do oka. Bylo to, jako by mu ho chtěl vyrvat. Lidi pak začali utíkat pryč.

„Tome, dostaň ty lidi odtud. Já ho pohlídám," řekla jsem Tomovi a on přikývl a ujistil se, že lidi odcházeli, zatímco já jsem se schovala, aby mě Loki neviděl. Chci se za něj přikrást a zbavit se ho. Věděla jsem, že tady bude Clint, už jenom proto, že je tady Loki. Tohle nemůže zvládnout sám. Loki se přeměnil do svého zeleného obleku a helmy s rohy. Vypadal tak debilně. Vyšel ven, čímž mi dal šanci zůstat za ním. Schovala jsem se za obří květináč, když použil svou hůl na policejní auto, které se tak překulilo pryč. Pak vytvořil své klony, aby uvěznil lidi, včetně Toma, tam, kde chtěl.

„Kleknout!" zakřičel Loki a udeřil holí do země. Lidi se mu pomalu poklonili. Teď jsem byla naštvaná. Vytáhla jsem zbraň a ujistila jsem se, že je nabitá. Jestli ho musím zastřelit, udělám to. „Není tohle jednodušší? Není to pro vás přirozenější?" zeptal se jich a šel k nim blíž.

„Nat, budu teď potřebovat krýt záda," zašeptala jsem do sluchátka.

„Toto je pravá povaha lidstva, toužíte po podmanění. Blyštivý přelud svobody vám jen ubírá štěstí a činí ze života zběsilou honbu za mocí, za identitou. Byli jste zrozeni k podmanění. Nakonec, vždy pokleknete." Jenom počkejte, až se mi tenhle maniak dostane do rukou. Starý muž se postavil a já jsem věděla, že máme trable. Vzhlédla jsem na oblohu, ale žádný jet. Do háje, Nat.

„Ne takovým, jako ty," řekl ten muž. Srdce jsem měla v krku. Prosím, nezabíjej ho.

„Není nikdo jako já."

„Vždycky jsou takoví, jako ty." Měl pravdu. Ale může to být to, co ho zabije.

„Pohleďte na své starší. Nechť vám jde příkladem." Pak na něj ukázal svou holí, rychle jsem k němu doběhla se zbraní v ruce.

„Loki!" zakřičela jsem na něj, díky čemuž holi snížil a podíval se na mě. „Pusť to a vzdej se," řekla jsem mu a zamířila jsem na něj zbraní. Jednoduše se nade mnou zasmál.

„Nikdy se nepoučíte, že ne? Agentka Gomezová." Zlomyslně se usmál a střelil mě svou holí, díky čemuž jsem letěla dozadu, až jsem narazila na policejní auto, které tam předtím povalil, a pak jsem narazila do země, tvrdě. Myslím, že jsem se trefila do hlavy víc, než jsem si myslela, že bych mohla. Viděla jsem Lokiho, ale teď trochu rozmazaně. Pak něco červeného, bílého a modrého skočilo před toho starého muže. Poznala jsem, že je to Steve.

„Víte, naposled, když jsem byl v Německu a viděl jsem muže, jak se povyšuje nad ostatními a nedopadlo to dobře," sdělil Steve Lokim. Právě včas, zlato.

„Ten voják. Ztracenec v čase," řekl Loki a postavil se.

„Jediný ztracenec jsi tu ty." Pak jsem viděla přiletět rozmazaný jet. Pokusila jsem se postavit, ale na čele jsem měla tržnou ránu a hlava mě šíleně bolela.

„Loki, odhoďte zbraň a vzdejte se," řekla Nat z jetu. Steve a Loki začali bojovat a já jsem chtěla pomoct, ale zvládla jsem se jen posadit a sledovat, protože ta bolest byla nesnesitelná. Nějaká pomoc by byla pěkná. Zajímá mě, kde je Tom. Pak mi ve sluchátku začalo hrát Shoot To Thrill. To může být jen jedna osoba.

„Agentko Romanovová, chyběl jsem vám?" zeptal se Tony a já jsem se usmála, protože jsem věděla, že je tady. Sletěl dolů, střelil Lokiho a přistál. „Ani se nehni, muflone," řekl a já jsem viděla Steva se postavit vedle něj. Budou spolu vycházet nebo ne? Myslím, že jsem viděla Lokiho, jak zvedl ruce, díky čemuž Tony stáhl všechny zbraně, které měl vytáhlé. Steve ke mně doběhl a klekl si dolů.

„Hej, jsi v pohodě? Můžeš mě slyšet, že?"

„Jo, Steve, slyším tě. Mám na čele něco?" zeptala jsem se.

„Jo."

„Jak je to zlé?"

„Docela dost. Natasha ti to ale spraví. Pojď," řekl a pomohl mi postavit se. Musela jsem se o něj opřít, abych chytila balanc, protože mě bolely i nohy. Bože, čím mě to trefil? „Stark je tady, mimochodem."

„Slyšela jsem," řekla jsem, zatímco mě Steve vedl do jetu, kde čekala Nat, aby se mi o to postarala. Pomalu mě položil dolů a Nat si rychle klekla vedle mě, aby mi zkontrolovala tu ránu. Viděla jsem Lokiho sedět naproti mně a zamračila jsem se na něj. Tom byl teď v sedadle hlavního pilota, aby se o mě Nat mohla postarat.

„To ti udělal muflon?" zeptal se Tony, který měl teď sundanou helmu. Už jsem je všechny viděla víc jasněji.

„Jop," řekla jsem potichu.

„Jsi na dost tenkém ledu. Udělej to ještě jednou a uřežu ti hlavu," varoval Tony Lokiho, ale Loki nevypadal, že by se ho to nějak dotklo.

„Jak to vypadá, madam?" zeptal se Steve, když jet vzlétl.

„Není to zas tak hluboké, ale díky té ráně do hlavy máš lehký otřes mozku. Buď ráda, že máš to sérum, jinak by to bylo horší," řekla a ujistila se, že mi z rány neteče krev. „Na základně ti to zašijeme." Usmála se na mě a vrátila se na sedadlo pilota, ze kterého vykopla Toma.

„Jsi v pohodě?" zeptal se a sedl si vedle mě.

„Jo. Je mi fajn." Usmála jsem se na něj a on mi zpátky podal mou zbraň. Moje šaty byly roztržené a já jsem si sundala paruku, abych uvolnila svoje vlasy.

„Nelíbí se mi to," řekl Steve Tonymu.

„Co, že se ten Kissák tak snadno vzdal?" Oh bože, a tady to máme.

„Nepamatuju si, že by to bylo tak snadné."

„Snadné? Střelil tvoji přítelkyni na auto a ty si myslíš, že to bylo snadné?" Dala jsem si hlavu do dlaní a jenom jsem čekala, až hádání započne. „Ty jsi taky ještě docela čipera, na svůj věk. Co děláš, pilates?" Zasténala jsem do rukou a slyšela jsem, jak si Tom povzdechl. Taky to věděl.

„Cože?"

„Takové cvičení. Asi ti pár věcí ušlo, když jsi tam dělal rampouch." Zatraceně. Tohle bude dlouhá cesta zpátky.

„Fury mi neřekl, že tě povolal," řekl Steve ve snaze zaútočit zpátky, ale my s Tomem jsme oba věděli, že to nezabere.

„Jo, Fury ti toho neříká hodně." Protočila jsem očima a podívala jsem se z okna, kde byly hromy a blesky. Oh bože, ne teď.

„Odkud se to bere?" zeptala se Nat a já a Loki jsme oba ztuhli, protože jsme věděli, co přijde.

„Copak je, bojíš se malého blesku?" zeptal se Steve Lokiho, ale Tony viděl, že jsem z toho taky nesvá.

„Nelíbí se mi, co po nich následuje," řekl Loki a podíval se ke stropu. Pak jsem slyšela, jak něco přistálo na střeše jetu a Loki věděl, kdo to je, stejně tak i já. Byl to ten, se kterým se Phil musel vypořádat v Novém Mexiku. Tony a Steve si oba nasadili helmy, ale já jsem nechtěla, aby s ním bojovali. Nebyl tady ten padouch. Pro nás tedy ne. Tony otevřel poklop a Steve se ujistil, že od něj stojím co nejdál. Skoro jsem Nat seděla na klíně.

A hle, Thor vletěl dovnitř poklopem a odstrčil Tonyho stranou. Pak popadl Lokiho za krk a odletěl s ním pryč. Bratrská láska v pozoru.

„A teď je tady tenhle," postěžoval si pro sebe Tony.

„Další Asgarďan?" zakřičela Nat.

„To si piš," zakřičela jsem zpátky.

„To je spojenec?" zeptal se Steve.

„To je fuk. Pokud Lokiho osvobodí, Tesseract je ztracený," řekl Tony, než došel k okraji.

„Tony, potřebujeme plán útoku," zakřičela jsem na něj.

„Já plán mám. Útok." Pak odletěl, aby dohnal Thora. Steve se vrhl pro padák a já jsem hned věděla, o co mu jde.

„Tohle bych vynechala," zakřičela Nat, která se snažila vyrovnat jet.

„Nevidím důvod proč."

„Tihle chlápci jsou z legend. Jsou to v podstatě bozi," zakřičela jsem na něj, když si padák upevňoval na sebe.

„Je jenom jeden Bůh, Ash. A určitě se neoblíká takhle," řekl, než si vzal svůj štít, políbil mě na rty a vyskočil.

„To platí i pro vás dva. Neobtěžovala bych se. Obzvlášť ty, Ash," zakřičela Nat a Tom chápavě přikývl.

„Já vím," postěžovala jsem si jí, sesunula jsem se na svoje sedadlo a prostě jsem čekala, až se vrátí. Doufám, že je Thor nezabije. Ať se opováží. Nebo já zabiju jeho. 

⭐⭐⭐

Ani nevíte, jak jsem ráda, že mám další kapitolu hotovou!❤️