Zatímco Tony řídil, řekl mi všechno o tom muži v té složce a co zjistil.

„Chad Davis, kolega z armády. Ale podle Harleyho se jednoho dne zbláznil a udělal bombu. Odpálil se a s sebou zabil pět dalších lidí," vysvětlil Tony.

„Wow," komentovala jsem, zatímco jsem si pročítala složku.

„Ale dívej, když mi Harley ukázal to místo, bylo tam jenom pět stínů." Podívala jsem se na Tonyho, protože jsem z toho byla zmatená.

„Pět? Ale právě jsi řekl, že zemřelo šest lidí."

„Přesně. Harley říká, že ty stíny jsou od lidí, kteří jdou do nebe a ten jeden stín, který chyběl, je Chadův, protože šel do pekla."

„A co si myslíš ty?"

„Udělal jsem další průzkum na Happym a opět jsem nenašel žádné obaly od bomb. Takže si myslím, že tihle lidé, jako ta šílená ženská tam zpátky, jsou těmi bombami. Nevím jak, ale myslím si, že jsou," vysvětlil Tony a já jsem přikývla.

„Vysvětlovalo by to, proč jsme nenašli žádné pozůstatky po té bombě nebo nějaké důkazy, které by normálně na místě činu zůstaly," řekla jsem a Tony přikývl.

„Přesně." Povzdechla jsem si a pořádně jsem si Tonyho prohlédla. Vypadal velmi unaveně a já jsem o něj měla strach. Myslím, že si všiml, že si jej prohlížím. „Jsi v pohodě?" zeptal se mě.

„Jo, já jo. Jak dlouho už máš ty noční můry?" zeptala jsem se a Tony se podíval na cestu a pak zpátky na mě.

„Co jsem o tomhle tématu řekl?" zeptal se Tony, což mě vytočilo. Když mě má tak moc rád, proč mi neříká o svých problémech. Ví, že bych mu mohla pomoct.

„Měl jsi záchvat paniky, Tony, a nespíš. Ráda bych věděla, proč tomu tak je." Tonyho stiskl na volantu se zpevnil a povzdechl si. „Někomu to musíš říct, Tony. Vím, jaké to je, prošla jsem si tím. Jenom se ode mě, prosím, neodvracej." Tony se zhluboka nadechl a zastavil auto na kraji silnice.

„Jde o ten portál, co byl v New Yorku. Když jsem byl tam nahoře..." Viděla jsem, že zase začíná panikařit, tak jsem ho vzala za ruku a začala jsem jej po ní hladit palcem. Zhluboka se nadechl a podíval se na mě. „Co je se mnou špatně, Ash? Nikdy jsem takový nebyl."

„Já vím, Tony. Já taky ne. Ale pak vidíš věci, které si myslíš, že bys nikdy nemohl vidět. Otiskne se to na tobě a udělá ti to ze života peklo. Ale můžeš to porazit, Tony. Já vím, že můžeš." Usmála jsem se na něj a on mi to slabě oplatil.

„Můžu se zeptat, a omlouvám se, pokud na něco narazím, ale co se stalo, že na tom jsi stejně jako já?" Můj úsměv se vytratil a já jsem vydechla. „Nemusíš mi to říkat."

„9/11," řekla jsem z ničeho nic a vzhlédla jsem na Tonyho, který měl na obličeji lítostivý výraz. „Po tom dni jsem měsíce nemohla spát. Alespoň ne pořádně. Vždycky se mi zdálo o budově, na kterou mířilo letadlo. A já jsem tam jen stála a sledovala to. Nikdy jenom tak nestojím a dívám se a myslím si, že s tím nic nemůžu udělat. 9/11 byl pro mě příšerným dnem. Ublížilo mi to fyzicky a psychicky. Docela dlouho mi trvalo, než jsem se vrátila k tomu, co lidi vnímali jako mé 'normální já'. Nezůstává to navždy, Tony. Ale jenom tak to nezmizí. Dlouho mi trvalo, abych nepanikařila při letu letadlem a když oznamují úmrtí člověka. Chvilku ti to bude trvat, Tony. Jenom musíš věřit, že se to zlepší." Slabě jsem se na Tonyho usmála a on mě přitáhl k sobě a zabalil mě do objetí. Rukama mi přejížděl po zádech a já jsem mu pevný stisk oplatila. Jakmile jsme se rozdělili, usmál se na mě.

„Jsi obdivuhodná žena. Nevím, co bych bez tebe dělal," řekl mi Tony a já jsem ho pohladila po tváři.

Usmáli jsme se na sebe a já jsem se naklonila dopředu a políbila jsem Tonyho na tvář. Pak se podíval na kousek papírku, který jsem držela v ruce, a vzal mi ho. „Co je to?" zeptala jsem se. Otočil ho a našel něco zajímavého.

„AIM," zamumlal a já jsem se podívala na ten papírek a skutečně tam bylo fixem nahoře napsané AIM.

„AIM?" zeptala jsem se.

„Můžu se hacknout do AIM a podívat se, jestli o tomhle nemají víc informací." Dal mi papírek do klína a rozjel zase auto. „Počkej vteřinku, musím někomu zavolat," řekl a naťukal do systému v autě telefonní číslo.

„Můžu se zeptat komu?" zeptala jsem se.

„Našemu dobrému známému." Věděla jsem, koho tím myslí.

„Rhodey." Přikývla jsem a Tony tak učinil zároveň se mnou, zatímco telefon vyzváněl.

„Haló?" odpověděl Rhodey radostným hlasem.

„Zažils někdy, že bys laškoval s nějakou holkou a ona se pří tom najednou rozpálila do oranžova?" zeptal se Tony sarkasticky.

„Jo, to jsem zažil. Kdo volá?" zeptal se Rhodey a já jsem se usmála.

„Já, kámo. To už jsi na mě za tu chvíli, co jsem byl pohřešovaný, zapomněl? Ashley rozhodně nezapomněla, co děláš?" zeptal se Tony a já jsem schovala rukou svůj smích.

„Ashley tě našla?" zeptal se Rhodey.

„Jo, ukázalo se, že S.H.I.E.L.D. dost pomáhá, když potřebuju někoho najít. Ale nemyslím si, že Steve je moc nadšený, že jsem ho jen tak nechala doma," promluvila jsem.

„To zní jako ty, Ash," řekl Rhodey a Tony si povzdechl.

„Dobře, dost blábolení, prostě mi odpověz na mou otázku," řekl Tony a já jsem protočila očima, zatímco jsem si prohlížela znovu tu složku.

„Jsem na návštěvě v Pákistánu. Co děláš ty?" zeptal se Rhodey.

„To přelakování a všechno, to vymyslel AIM, že?" zeptal se Tony a ignoroval Rhodeyho otázku.

„Jo," odpověděl Rhodey a Tony mi vzal ten papír z ruky, skrčil ho a hodil ho na zem.

„Potřebuju tvůj přístup k sítí, jaký máš login?" zeptal se Tony a já jsem si opřela loket o okénko.

„Je stejné jako vždycky, WarMachine68."

„A heslo, prosím?" požádal Tony.

„Hele, Tony, musím ho změnit pokaždé, když se sem hackneš, Tony," poznamenal Rhodey a mě to ani nepřekvapilo.

„Tohle nejsou osmdesátky, nikdo už neříká hacknout," řekl Tony a já jsem se na něj podívala.

„Počkej, právě jsi to řekl-"

„Buď zticha, Ashley," zapěl Tony a já jsem nad ním protočila očima. „Dej mi ty údaje, kámo."

Rhodey si povzdechl. „WARMACHINEVEDE, bez mezer, všechno velkým." U tohohle jsem nedokázala zadržet svůj smích. „Jo, jasně, Ash, není to až tak vtipné."

„Ale je," řekla jsem a musela jsem se pořádně nadechnout a vydechnout.

„To je mnohem lepší než Iron Patriot," řekl Tony a já jsem se rozesmála ještě víc, než Tony otočil auto a rozjel se zpátky tam, odkud jsme přijeli. Všimla jsem si vánoční přehlídky a uvědomila jsem si, kam jdeme. „Máš přestrojení?" zeptal se mě Tony.

„V tašce." Ukázala jsem na tašku, kterou jsem měla vzadu. Vzala jsem ji a vytáhla jsem z nich čepku a falešné brýle. Zbraň jsem si dala za kalhoty pro případ, že bych ji potřebovala. Tony si nasadil svůj kovbojský klobouk a vylezli jsme z auta a šli jsme k televizní dodávce vzadu. Jakmile bylo čisto, vlezli jsme dozadu a zavřeli jsme dveře. Sundala jsem si brýle a čepku a položila jsem je vedle laptopu, ke kterému jsme měli přístup.

Tony přerušil zvuk vysílání a začal zapojovat a přemisťovat věci kolem. Pak začal do počítače něco ťukat a navýšil rychlost připojení. Bylo celkem pomalé.

„To nebude stačit," řekl Tony a já jsem zavrtěla hlavou. Pak jsem uslyšela, jak se otevřely dveře a zamrzla jsem na místě. Někdo sem šel, chytí nás.

„Promiňte, vy dva, nevím, kdo..." Tony ho přerušil tím, že se otočil a ukázal mu, aby byl zticha. Ten chlápek se podíval na Tonyho a pak na mě. Trapně jsem m zamávala a on vypadal, že brzy začne křičet. „Mami, zavolám ti zpátky. Něco magického se právě stalo," zapěl a já jsem se poškrábala na čele, připravovala jsem se na bombardování dalšího fanouška. „Tony Stark a Ashley Gomezová jsou v mém autě. O můj bože-"

„Ssh. Buď potichu," řekl mu Tony.

„Iron Man a nejlepší agentka světa jsou v mém autě." Vypadal velmi nadšeně. No super...

„Ne, nejsme."

„Věděl jsem, že jste pořád naživu. Věděl jsem, že ho najdete, jste až moc úžasná na to, abyste to neudělala." Usmála jsem se na něj a mávla jsem na něj, aby šel dovnitř a zavřel za sebou dveře. Měl s tím potíže, ale udělal tak, jak jsem od něj potřebovala. Vypadal, že každou chvílí omdlí.

„Oh, wow. Můžu jen říct, pane..."

„Jop."

„Jsem váš největší fanoušek. A slečno Gomezová, vy záříte, šíleně." Usmála jsem se na něj a děkovně jsem na něj pokývla. „Nemůžu uvěřit, že jste tady."

„Dobře. Zaprvé, je tahle dodávka tvoje? Přijde sem ještě někdo?" zeptal se Tony.

„Ne, ne, jenom my," řekl, když se trošku uklidnil.

„Super. Jak se jmenuješ?" zeptal se Tony a postavil se a já jsem se víc opřela do své židle.

„Gary," sdělil nám Gary, než mu Tony potřásl rukou. Gary vypadal nadšený z toho, že Tonymu může potřást rukou.

„Tohle zažíváme často, neboj se," vysvětlil Tony a já jsem přikývla.

„Oh, dobře. Můžu jen něco říct?"

„Co chceš? Jo."

„Nevím, jestli to vidíte, ale mám..." Gary si sundal kšiltovku a ukázal nám své vlasy. „Ale nechal jsem si vlasy sestřihat stejně jako vy."

„Jo, teď vás vůbec nedokážu rozeznat," zažertovala jsem a Tony mi za zády ukázal prostředníček. Gary se pak podíval na mě a já jsem se hned bála, co si nechal udělat podle mě.

„Nechci, aby to pro vás bylo trapné, slečno Gomezová, ale musím vám to ukázat... Boom!" Vyhrnul si rukáv a odhalil tetování, které, jsem hádala, mělo asi vyobrazovat mě.

„Wow, Gary, to je něco," řekla jsem a postavila jsem se, abych se na to mohla líp podívat. Vypadalo to jako já, ale zároveň to vůbec nevypadalo jako já. Bylo to divné.

„Já vím, že. Nechal jsem si to udělat podle figurky, kterou jsem udělal, takže to není podle fotky," vysvětlil Gary a ta věta s figurkou byla pro mě hraniční. Ale nechtěla jsem mu to říkat.

„Dobře, Gary. Nechci ti přistřihávat křidélka. Jsme z toho všeho nadšení. Ale máme problém. Chytám tady zloduchy. A musím vytáhnout data z děsně zašifrovaných souborů, ale nám tady dost rychlé připojení. Chci, abys skočil na střechu... Jo? Rekalibrovat ISDN. A vytáhl to o čtyřicet procent," vysvětlil Tony Garymu a Gary přikývl.

„Rozumím."

„Dobře? Je to mise. Tony a Ashley potřebují Garryho."

„A Gary potřebuje Ashley a Tonyho," řekl Gary Tonymu nazpátek.

„Nikomu o tom neříkej. Běž."

„Jo." Gary přikývl a nechal nás, aby šel udělat to, co mu Tony řekl. Ztěžka jsem si povzdechla a padla jsem zpátky na svoji židli.

„Bylo to pěkné tetování," řekl Tony, když se zase posadil.

„Nikomu o tom nebudeme říkat, dobře?" požádala jsem Tonyho a on se trošku zasmál, než se zase dal dohromady.

„Jasně." Přikývl a já jsem protočila očima, než jsme se vrátili k laptopu. Gary bouchl do strany dodávky, čímž nám řekl, že má hotovo a Tony bouchl zpátky, aby mu dal vědět, že jsme ho slyšeli. Tony pak začal psát a vyskočilo na něj přihlášení do NSC. Přihlásil se na Rhodeyho účet. Chvilku ještě něco psal, než nám byl umožněn úplný přístup. Pak našel video Chada Davise.

„Co považujete za nejdůležitější okamžik svého života?" zeptal se někdo Chada.

„Myslím, že je to den, kdy jsem se rozhodl, že mě mé zranění nestáhne k zemi." Nad tím jsem se usmála a Tony opět začal psát a na nás vyskočilo video s ženou s jednou paží.

„Uvedete pro záznam své jméno, prosím?" zeptali se jí.

„Ellen Brandtová." Víc jsem si ji prohlédla a vypadala přesně jako ta žena, která na nás zaútočila zpátky ve městě.

„Dobře, takže ty injekce aplikujeme v pravidelných intervalech." Kamera se pak otočila na muže, který se ptal na ty otázky a já jsem ho poznala. Tony ukázal na obrazovku a řekl mi, že ho taky zná.

„Znáš ho?" zeptala jsem se Tonyho.

„Jo. Potkal jsem ho na jedné z oslav nového roku. Než jsme se znovu spřátelili." Přikývla jsem. „Ty ho znáš?"

„Jo. Jednou přišel do S.H.I.E.L.D.u a něco mi navrhl a nechtěl odejít, dokud to na mě nevyzkouší. Já jsem mu řekla, že jeho nápad nebude fungovat a on začal mrmlat, jak S.H.I.E.L.D. všem lže a že nejsme to, co říkáme, že jsme. Vykopli ho a já už jsem ho nikdy neviděla," vysvětlila jsem a Tony vypadal, že je rád, že ho znám taky.

Tony pak ještě něco naťukal a vyskočilo na nás video, kde testovali injekce. Ty lidi dali do věcí, které je držely, a něco divného jim píchli, Ellen díky tomu zase narostla paže. Ten žár uvnitř jejich těl byl moc velký, až jeden z nich vybuchl a přerušil tak záznam z kamery.

„Co jsem řekl o tom, že lidi jsou těmi bombami? Pro jednou jsem měl pravdu," řekl Tony a já jsem si povzdechla. „Vidíš, prodal to Mandarinovi a ten to teď používá. Máme práci, Ashley."

„Jsem připravená, pokud ty jsi."