Opět si nasadíme naše převleky a dojdeme zpátky k autu. Vyjeli jsme a Tony si zavolal na svůj telefon, který byl u Harleyho s Jarvisem. Harvey se líbil. Byl to dobrý kluk.

„Harley, řekni mi, co se děje. Podej mi celé hlášení," řekl Tony.

„Jo, pořád jím ty sladkosti. Mám je jíst dál?" zeptal se Harvey a já jsem čekala na to, co mu Tony odpoví.

„Kolik jsi jich měl?"

„Dvě nebo tři misky."

„Vidíš pořád rovně?" zeptal se Tony a já jsem zavrtěla hlavou.

„Tak nějak."

„To znamená, že jsi v pořádku. Dej mi Jarvise." Prsty jsem si projela vlasy a povzdechla jsem si. „Jarvisi, jakpak se máme?"

„Je mi skvěle, pane. Už pracuji téměř bezchybně, jen občas na konci věty řeknu špatné brůsnice." Usmála jsem se nad Jarvisem a poslouchala jsem, co dalšího nám řekne. „Pane, když jsem analyzoval satelitní komunikaci AIM, podařilo se mi přesně určit místo, odkud Mandarin vysílá."

„To je super, tak nám ho řekni," řekla jsem rychle.

„To je slečna Gomezová?" zeptal se Jarvis a já jsem si povzdechla.

„Jo, tak nějak mě našla. Nicméně, o čem se tu bavíme? Odkud to je, z dálného východu, severní Afriky, Íránu, Pákistánu, Sýrie? Odkud?" Tony vyjmenoval všechna pravděpodobná místa, kde by mohl být.

„Vysílá z Miami." Podívala jsem se na Tonyho, který se podíval zase na mě se zmateným pohledem.

„Miami?" zeptala jsem se sama sebe. Proč by byl v Miami?

„Dobře, kluku, budu ti muset ukázat, jak rebootovat Jarvisův hlasový systém, ale ne teď," vydechl Tony.

„Harley, kde je doopravdy?" zeptala jsem se ho.

„Prostě se podívej na obrazovku a přečti to," vysvětlil mu Tony.

„Um, je tu napsané Miami, Florida." Proč ale Miami?

„Něco tady nesedí, Tony. Cítím to," řekla jsem Tonymu a on na souhlas přikývl.

„Dobře, nejprve potřebuju oblek. Jak jsme na tom s tímhle?" zeptal se Tony.

„Uh, nenabíjí se," řekl Harley, kvůli čemuž Tony šlápl na brzdy a auto se se zapištěním zastavilo na kraji silnice. Viděla jsem, že Tony měl potíže s dýcháním, tak jsem ho rychle chytila za ruku.

„Dobře, Tony, dýchej, dobře? Dýchej." Ze všech sil jsem se ho snažila uklidnit.

„Vlastně, pane, nabíjí se, ale zdroj energie je pochybný," řekl Jarvis a Tonymu se hned dýchalo o něco lépe. „Možná neuspěje ve znovuoživení Marku 42."

„Co je pochybného na elektřině? Dobře? Je to můj oblek a já nemůžu... Já nebudu... Já nechci..." Viděla jsem, že má další záchvat paniky, tak jsem se odpásala a sedla jsem si k němu blíž, abych ho mohla uklidnit.

„Tony poslouchej mě, musíš dýchat," řekla jsem a hladila jsem ho po pažích ve snaze ho uklidnit.

„Děje se to znovu, Ash," řekl, než vylezl z auta a já jsem ho následovala.

„Tony? Máš další záchvat? Ani jsem nezmínil New York," řekl Harley, což mě trošku vytočilo.

„Jasně, a pak to řekneš, přičemž popřeš, že jsi to řekl," řekl Tony naštvaně a sjel po dveřích auta, aby si sedl na zem.

„Kluku. Jenom na chvilku nemluv, dobře? Zvládnu to," požádala jsem ho a on zůstal zticha. Pak jsem došla okolo k Tonymu, abych mu mohla pomoct, jak nejlépe dokážu. Klekla jsem si vedle něj a vzala jsem mu obličej do dlaní, aby se na mě musel dívat.

„Podívej se na mě, Tony, prostě se na mě podívej. Musíš dýchat, Tony. Pokud nebudeš dýchat, zhorší se to, takže dýchej. To je jediné, co musíš dělat, uklidni se a dýchej, dobře?" Palci jsem ho hladila po tvářích a on se pomalu zklidnil do jeho normálního dýchání.

„Jsi mechanik, že?" zeptal se Harley z ničeho nic. Pravděpodobně to bylo mířeno na Tonyho.

„Jasně," odpověděl Tony.

„Řekl jsi to."

„Jo, řekl."

„Proč prostě něco nepostavíš? Přece máš s sebou nejlepší agentku světa. Založila S.H.I.E.L.D., určitě ti může pomoct víc, než kdokoliv jiný." Usmála jsem se nad slovy Harleyho a Tony udělal to samé.

„Jo, může," řekl Tony a postavil se, přičemž mě vzal s sebou. „Díky, kluku," řekl Tony, teď už dýchal normálně. „Nasaď si své nejlepší přestrojení, jdeme nakupovat," řekl mi Tony, když jsme vlezli zpátky do auta. Usmála jsem se a zezadu jsem si vzala svou tašku a vytáhla jsem mikinu, paruku a nějaké brýle. Jakmile jsme byli připraveni, zaparkovali jsme před železářstvím, každý jsme si vzali vozík a začali jsme se rozhlížet kolem. Brali jsme všechno, co bychom nějak mohli použít. Jakmile jsme byli hotoví, šli jsme k pokladně a pronajali jsme si hotelový pokoj, ve kterém jsme mohli přes noc zůstat a něco postavit.

Musím přiznat, že Tony odvedl všechnu práci, zatímco já jsem jen pomáhala, kde bylo potřeba. Jakmile přišlo ráno, dostali jsme se na místo, ze kterého podle Jarvise vycházel signál, a čekali jsme na úder. Pod džíny a bundou jsem měla svůj bílý oblek, protože se mi v něm lépe pohybovalo kolem. Tony se podíval na vchod skrze dalekohled a pak mi ho podal, abych se taky mohla podívat.

„Půjdeme tam a budeme co nejtišší. Jasné?" zeptala jsem se Tonyho a on přikývl.

„I když vím, že to není tvůj styl." Usmála jsem se na Tonyho a vrátila jsem mu dalekohled.

„Můžu z toho svůj styl udělat," řekla jsem, než jsem potichu přeběhla ke zdi a s Tonym za zády ji přeskočila. Pak jsme se potichu vydali nahoru po schodech a uviděli jsme, že na jejich vrcholu stojí strážný. Tony vzal elastickou šňůru a zatočil s ní, než ji hodil k nohám strážného a omotal mu ji kolem nohy, aby ho stáhl dolů. Pak jsem já vstala a dalšího strážného jsem zasáhla trankvilizérem a kopla jsem ho kolenem, abych se ujistila, že jsem ho opravdu sejmula. Tony zasáhl strážného s paralyzérem a taky se ujistil, že je mimo.

Pak jsme šli dál. Tony hodil kouli a ta se skutálela blízko dvěma strážcům stojících u fontány. Jeden z nich ji zvedl a ona mu vybuchla přímo do obličeje, čímž jsem dostala čas, abych doběhla k tomu druhému, než mohl vytáhnout zbraň, a uvěznila jsem mu hlavu mezi svými stehny a přetočila jsem ho tak, že obličejem napřed dopadl do té fontány. Tony pak hodil další kouli do fontány a ona tam explodovala.

„Jop, pořád to v sobě mám," řekla jsem, odhrnula jsem si vlasy z obličeje a vyšla jsem vpřed. Pomalu jsme šli dovnitř a já jsem v kalhotách měla připravenou zbraň. Pomalu jsem ji vytáhla, protože v první místnosti byla holka, která v bezvědomí ležela na stole, jako kdyby tady včera večer byla party nebo něco. Pak jsme ze shora uslyšeli hlasy. Tony si připravil svou elektrickou rukavici a přiložil ruku na strážcovu hlavu, čímž ho okamžitě zasáhl elektrickým šokem. Byl out. Tony pomalu vzal ze stolu zbraň a ta holka se na mě směšně podívala. Pak ze svých rukou udělala pistoli a usmála se, jako kdyby něčím byla sjetá.

Nechali jsme ji tam a došli jsme do velké místnosti, kde to vypadalo jako to místo, ze kterého Mandarin vždycky vysílal. Pak jsme uviděli posteli, tak jsem zvedla svou zbraň a pomalu jsem k ní došla. Tony stáhl pokrývku a odhalil dvě holky v jejich spodním prádle. Pak spláchl záchod a já jsem Tonyho zatáhla za čelo postele.

„No. Dvacet minut bych tam teď nechodil," řekl ten muž. Vypadal přesně jako Mandarin, ale měl britský akcent. Dobře, tohle nedává smysl. „Tak, která z vás je Vanessa?"

„To jsem já," řekla jedna z těch holek.

„Ah! Nessie," řekl a hodil po ní sušenku štěstí. „Víte, že sušenky štěstí ani nejsou z Číny?" Zmateně jsem se podívala na Tonyho a on se na mě podíval úplně stejně.

„Jsou za námi dva lidi," řekla druhá holka, ale Mandarin, nebo kdo to je, si nevšiml.

„Vyrábí je Američani podle japonského receptu." Protočila jsem očima, už jsem toho měla dost. Vyšla jsem vpřed a zvedla jsem hlaveň zbraně na kohokoliv, kdo tenhle muž byl.

„Hej!" zakřičela jsem a upoutala jsem tak jeho pozornost. Uviděl zbraň a okamžitě zvedl ruce.

„Do pekel. Do pekel," koktal. Je velmi britský, abych řekla.

„Nehýbej se," řekl Tony za mnou. „Hni se a sejme tě, to je slib."

„Nehýbu se. Chcete něco? Vemte si to. I když všechny ty zbraně tady jsou falešné, ti hajzli by mi se skutečnými nevěřili," řekl ten muž a já jsem byla čím dál zmatenější.

„Cože?" zeptala jsem se.

„Hej, nechcete jednu z nich?" Myslel tím ty holky na posteli.

„Už jsem slyšel dost. Ty nejsi on. Mandarin, ten skutečný," řekl Tony a já jsem se ujistila, že mám nabito.

„Kde je?" zeptala jsem se naštvaně. „Kde je Mandarin?" zakřičela jsem a následovala jsem ho, zatímco on couval, dokud nedosedl do židle.

„Woah, woah, woah. Je tady. Je tady, ale není tady. Je tady, ale není tady," řekl nám.

„Co to má vůbec znamenat?" zeptal se Tony.

„Je to komplikované. Hej, je to komplikované," koktal ten muž a já jsem se k němu se zbraní v ruce přiblížila.

„Tak to udělej míň komplikované," řekla jsem a on vypadal celkem ustaraně.

„Dámy, běžte, hned," řekl Tony těm holkám a ony odešly. „Do koupelny, běžte." Tony se pohnul, aby je dostal pryč, a já jsem couvala vzad pořád se zbraní v ruce, abych mu pomohla se dveřmi. Jakmile jsem otočila hlavu zpátky, viděla jsem, že se pohnul, tak jsem střelila na místo vedle něj, kvůli čemuž ty holky vykřikly a on zpanikařil a sedl si zpátky na své místo.

„Jak se jmenuješ," řekla jsem a došla jsem zpátky před něj.

„Jmenuju se Trevor. Trevor Slattery," odpověděl Trevor.

„Co jsi?" zeptal se Tony. „Jsi návnada? Dvojník?"

„Co, myslíš jako dublér? Ne, rozhodně ne," řekl Trevor a Tony na něj zvedl svou zbraň. „Ne do obličeje! Jsem herec."

„Máš šedesát sekund na život, radši bys je měl zaplnit užitečnými slov," řekla jsem a doufala jsem, že tak z něho něco dostanu.

„Je to jen role. Mandarin, víte, není to skutečné."

„Tak jak ses sem dostal, Trevore?" zeptal se Tony, zatímco chodil kolem něj. Nemyslela jsem si, že je tenhle muž nějak velkou hrozbou, ale byla jsem ve střehu.

„No, já, um, jsem měl menší problém s, um, látkami. A udělal jsem na ulici věci, které by muž dělat neměl," vysvětlil Trevor a já jsem pomalu sklonila svou zbraň. Tony tu svou pořád držel, ale dle mého tenhle muž pro nás nebyl žádnou hrozbou.

„Dál," popohnal ho Tony.

„Pak mi nabídli tu roli a věděli o těch drogách."

„Co ti řekli? Slíbili ti, že tě z nich dostanou?" zeptala jsem se klidněji než předtím.

„Líbí se mi. Kde jsi ji sehnal?" zeptal se Trevor Tonyho a ukázal na mě. Uviděl můj obličej bez emoví a pokračoval. „Vlastně mi nabídli, že mi jich dají víc. Dali mi věci. Dali mi tenhle palác. Zařídili mi plastickou operaci. Tolik mi toho dali." Pak z ničeho nic začal chrápat. Už ho mám dost.

„On právě usnul?" zeptal se Tony a já jsem ho kopla do nohou a on se vzbudil.

„Ne, a úžasný motorový člun. A na oplátku potřeboval, aby si někdo vzal na triko případné exploze." Trevor předstíral výbuch a já jsem si protřela spánky. Jsem z tohohle týpka ve stresu.

„Killian?" zeptal se Tony.

„Killian," přitakal Trevor.

„Stvořil tě?"

„Stvořil mě."

„Na zakázku vyrobená výhružka terorem," řekl Tony, sklonil svou zbraň a přešel ke mně.

„Jo, jo. Vymysleli to v jeho institutu," řekl Trevor, když vstal, aby si něco vzal na pití. „Patologie sériového vraha. Manipulace západní ikonografie. Připraveni na další lekci?" Poslední kousek řekl s americkým přízvukem. „Bla, bla, bla." Trevor nabídl Tonymu pivo, ale on odmítl. Mně se neobtěžoval nějaké nabídnout. „Samozřejmě, je to vystoupení. Přivedlo to Mandarina k životu."

„Tvé vystoupení?" zeptal se Tony, už nebyl tak napjatý, jako byl před chvilkou. Musel si všimnout, že tenhle člověk pro nás není žádnou hrozbou. „Kde zemřeli lidi?"

„Ne, nezemřeli. Rozhlídni se kolem sebe. Kostýmy, zelené plátno. Upřímně, u většiny jsem ani nebyl přítomný. A když jsem byl, byla to filmová magie, drahoušku."

„Promiň, ale náš nejlepší kamarád je v kómatu a už se možná neprobudí. A je to i tvá vina." Okamžitě jsem se cítila špatně při zmínce Happyho. Musí být v pořádku. Už jenom kvůli Tonymu. „Takže si to zodpovíš, jasné?" Pak jsem za sebou ucítila něčí přítomnost, tak jsem se otočila, abych se o něj postarala, ale on mě popadl za paži a vrazil mi do krku jehlu. Vytáhla jsem ji a byl v ní nějaký oblbovák. Byl to ten chlápek z vodní věže, ten co držel Harleyho.

„A kurva," řekla jsem, než jsem upadla do bezvědomí.

⭐⭐⭐

Už skoro 13k přečtení a 1k hvězdiček, moc děkuju! ❤️