Jak jsme se vrátili z Monaka, s Tonym jsme se okamžitě snažili zjistit, kdo to byl. Hledala jsem v kriminálních záznamech S.H.I.E.L.D.u a Tony ho hledal pomocí Jarvise. Nic jsem nenašla, tak jsem to šla říct Tonymu. Zaparkovala jsem před jeho domem, přišla jsem ve stejnou chvíli jako Rhodey.

„Ahoj, Rhodey." Usmála jsem se na něj, jakmile jsem vylezla z auta.

„Ahoj, Ashley. Je Tony doma? Nezvedá mi telefon." Zmateně jsem se zamračila, proč by Tony nebral hovory? To dělá vzácně.

„Um, jo je. Je všechno v pořádku?" zeptala jsem se, když jsme se rozešli k předním dveřím. Až v tu chvíli jsem si všimla, že má na sobě svou uniformu. Rhodey si povzdechl a otevřel mi dveře.

„Ne," řekl, než jsem vstoupila dovnitř a rozhlédla jsem se kolem.

„Jarvisi, kde je Tony?" zeptala jsem se.

„Je v suterénu, slečno Gomezová." Povzdechla jsem si a podívala jsem se na Rhodeyho, který mi rukou pokynul, abych šla první. Přikývla jsem a vydala jsem se po schodech dolů. Jakmile jsme došli k Tonyho zašívárně, Rhodey předstoupil a naťukal kód, aby se dveře otevřely. Všimla jsem si, že Tony sedí v jednom ze svých aut, zatímco Jarvis mu ukazoval novinové záznamy o tom muži ze včerejška a ještě o někom dalším.

„Tony, musíš odtud vylézt a postavit se téhle situaci," varoval Rhodey Tonyho. Věděla jsem, že nás poslouchá, ale nevzhlédl na nás. „Poslouchej. Celý den jsem telefonoval s Národní Gardou a snažil jsem se jim vymluvit, aby sem neposlali tanky."

„Oni sem chtějí poslat tanky?" zeptala jsem se překvapeně, zatímco jsme oba šli blíž k Tonymu.

„Jo. A chtějí ti vyrazit dveře a tohle všechno ti vzít," vysvětlil Rhodey a ukázal na obleky. Chtějí mu je vzít? Od kdy? „Vezmou ti je, Tony, už měli všech her dost." Překřížila jsem si paže, zpola jsem poslouchala Rhodeyho a zpola jsem sledovala Tonyho.

„Tony, řekl jsi, že tuhle technologii nikdo nebude mít dalších 20 let," rozhodla jsem se říct měkce. „Někdo ji měl už včera," dodala jsem a přiblížila jsem se k němu, abych zjistila, jestli vůbec ví, že jsem tady.

„Už to není žádná teorie," řekl Rhodey a postavil se vedle mě a vedle Tonyho auta. „Posloucháš mě vůbec?" zeptal se a dal mu ruku na rameno. Tony se na nás konečně otočil a já jsem na něm poznala, že není v pohodě. Měl do toho hodně daleko. „Jsi v pořádku?" zeptal se Rhodey, i když jsme věděli, že není.

„Pojďme." Tony přikývl a pohnul se, aby mohl vylézt z auta na druhé straně. Rhodey auto obešel, aby na něj viděl, ale jak Tony vylézal, málem se zhroutil na zem. Chytil se auta, aby se vybalancoval. S Rhodeym jsme k němu přispěchali.

„Tony, jsi v pořádku?" zeptala jsem se a pomohla jsem mu se opřít o auto.

„Jo. Musím se dostat ke stolu." Přikývla jsem a pomohla jsem mu tam dojít. Vypadal unaveně, jakože opravdu unaveně, taky ztěžka dýchal. Něco je špatně. „Vidíš tu krabičku na doutníky?" zeptal se mě, když jsem mu pomohla si sednout.

„Jo." S Rhodeym jsme oba přikývli.

„Je to paládium." Rhodey přispěchal k té krabičce a vytáhl z ní něco, co vypadalo jako měkký disk, Tony vytáhl obloukový reaktor ze své hrudi a otočil ho. Byl v něm další podobný disk a kouřilo se z něj.

„Má se z toho kouřit?" zeptala jsem se a ukázala jsem na to.

„Pokud to musíš vědět, je to neutronové poškození. Je to ze stěny reaktoru," vysvětlil Tony, načež Rhodey mu vzal obloukový reaktor z ruky a podíval se na tu věc, ze které se kouřilo. Pak to vytáhl a já jsem se mu naklonila přes rameno, abych to viděla zblízka. Šokovaně jsem se zamračila, bylo to spálené na uhel. Tohle měl ve svém těle?

„Tohle jsi měl v sobě?" zeptal se Rhodey, zatímco já jsem se snažila porozumět tomu, proč se to tak spálilo. „A co ta high tech křížovka, co máš na krku?" Zamračila jsem se ještě víc a otočila jsem Tonymu krk, abych pořádně viděla. Byly na něm čáry. A vypadalo to, jako kdyby to bylo v jeho žilách. Zalapala jsem po dechu, když Tony odtáhl svou hlavu ode mě.

„To je jenom odřené od cesty," konstatoval Tony nejistě. Něco je rozhodně špatně. Vzal si zpátky obloukový reaktor s novým kouskem paládia a vsadil si ho zpátky do hrudníku. „Díky," zamumlal, než do něj několikrát praštil, aby se rozsvítil. Natáhl se pro svoje pití a trošku se napil. S Rhodeym jsme měli založené paže a podívali jsme se na Tonyho zátylek. Oba jsme o něj měli strach a já jsem se bála, co je ta věc na jeho krku, protože to rozhodně není odřené od cesty. Tony se podíval na nás, pak zpátky na své pití.

„Na co se tak díváte?" zeptal se a zase se napil.

„Díváme se na tebe. Chceš se s tímhle vším potýkat sám a je to zbytečné. Nemusíš na to být sám," vyjel na něj Rhodey a já jsem přikývnutím souhlasila.

„Víš, přeju si, abych tomu mohl věřit. Opravdu. Ale musíš mi věřit. Podle populární víry přesně vím, co dělám," odpověděl Tony a otočil se na židli na nás-

„Fajn," vzdal se Rhodey a s rukama vzhůru udělal několik kroků dozadu. „Budu na tebe čekat nahoře." Usmál se na mě, než odešel nahoru. Já jsem ještě zůstala, protože jsem od Tonyho potřebovala nějaké odpovědi.

„Budeš tady stát navždycky? Protože mám něco na práci a ty určitě taky," zabručel Tony, postavil se a chtěl odejít, ale já jsem ho chytnutím za paži zastavila.

„Tony, co se děje?" zašeptala jsem k němu, vypadal nejistě.

„Nic."

„Tony," řekla jsem skrze zatnuté zuby. Začínala jsem být naštvaná, protože jsem věděla, že přede mnou něco tají a lže mi. Nesnáším, když mi lidi lžou. „Něco se špatně a oba to víme. Můžeš mi věřit, Tony. Jenom mi řekni, co je špatně." Sklopil oči na svoje nohy a pak se zase podíval na mě.

„Nic není špatně," zašeptal, ale já jsem mu na očích viděla, že mi lže. Ale přikývla jsem a pustila jsem ho. Povzdechl si a políbil mě na čelo, než odešel. Tony ví, že nesnáším, když mi lidi lžou. Tak co je tak strašného, že to přede mnou musí tajit? Povzdechla jsem si a rozhodla jsem se jít domů, nechám Tonyho a Rhodeyho, ať si dělají, co chtějí. Ještě jsem dneska doma nebyla, tak jsem se chtěla vrátit a trošku se osvěžit.

Jakmile jsem strčila klíč do zámku, dveře Indy se otevřely a ona z nich vyběhla. Skočila na mě a objala mě, přičemž mě málem porazila. „Dobře, Indy. Je načase se odtáhnout," varovala jsem ji a ona se rychle odtáhla.

„Ou, omlouvám se. Viděla jsem, co se tobě a Tonymu stalo na těch závodech. Jsi v pořádku?" Vytočená nad tím, že o tom věděla, jsem si povzdechla. Doufala jsem, že se o tom nedozví.

„Jo, jsem v pohodě." Přikývla, i když věděla, že nejsem v pohodě. Ne úplně. Nikdy jsem se takhle o Tonyho ještě nebála. Nikdy.

„Nechceš si zajít na kafe? Můžeme jít do té restauračky dole v ulici, jestli chceš." Usmála jsem se na ni a ona mi to opětovala.

„Ráda bych. Nejprve se ale potřebuju osvěžit."

„Jasně. Přijď pro mě, až budeš připravená." Přikývla jsem a vešla jsem do svého bytu. Jakmile jsem se osprchovala a převlékla jsem se, zaklepala jsem na její dveře a ona rychle vyšla. „Pojďme." Usmála jsem se, načež ona zamkla své dveře a společně jsme vyšly z budovy. Ulice byla celkem přeplněná, ale to mi nevadilo. V tichu jsme sešly dolů po schodech a došly jsme do restaurace.

Vešly jsme dovnitř a sedly jsme si do boxu. Servírka, Chloe, si vzala naše objednávky a došla nám pro to.

„Jsi si jistá, že jsi po včerejšku v pořádku?" zeptala se a já jsem přikývla. „Úplně jistá?"

„Ano, jsem. Jenom jsem si rozrazila čelo, jinak jsem v pohodě."

„Kdo to vůbec byl? Vypadal docela děsivě," utrousila Indy, než se Chloe vrátila s naším pitím a my jsme jí poděkovaly.

„Ani nevím. Myslím si, že Tony to zjistil, ale něco mi tají a já se bojím toho, co to je." Jenom abyste věděli, tak Indy ví všechno o mě a o Tonym a jaká je naše historie. Tak nějak si o tom přečetla, jako všechno ostatní, co o mně ví.

„Myslíš, že to má co dělat s tou věcí, co má v hrudi?" zeptala se a usrkla své kávy.

„Možná. Nevím. Přijde mi, jako kdybych narušovala jeho soukromí, když se moc ptám, ale jenom mám o něj strach, víš," vysvětlila jsem a Indy přikývla.

„Měla by ses ho zeptat. Znáte se už od jeho narození a myslím se, že pokud ti něco tají, je to pěkně vážné. Tony by před tebou nic neskrýval, to všichni vědí. Není nějaká šance, že by sis s ním, já nevím, třeba dneska nebo zítra mohla promluvit?" Napila jsem se a s povzdechem jsem se zamyslela.

„No, dneska pořádá party, ale já jsem tam nechtěla jít. Možná bych se tam mohla stavit."

„Tak běž. Prostě tam přijď a nepřijmi ne jako odpověď." Usmála jsem se na ni a ona na mě. Jsem tak ráda, že jsem Indy mohla poznat trošku blíž.

„Pojď se mnou," vyhrkla jsem bez přemýšlení.

„Chceš, abych šla na party Tonyho Starka?" zeptala se a já jsem přikývla. „Okay. Mám na to ty správné šaty a boty."

„Cool. Potkáme se před mým bytem v 7 a já nás tam odvezu," řekla jsem a usrkla jsem si kávy.

„Coolio. Nemůžu uvěřit tomu, že potkám TOHO Tonyho Starka. Tvého nejlepšího kamaráda." Zeširoka se zakřenila a já jsem se zasmála. „Tohle je šílené."

„Ty jsi šílená," řekla jsem a ona se zasmála.

„Já vím, že?" Obě jsme se začaly smát, pak jsme si povídaly o všem možném. Vyprávěla mi o své rodině a já jsem se jí pomalu otevřela o svých psích známkách. Chápala, proč je mám a prý mě a Steva shipuje. Skoro vůbec tomu nerozumím, ale jenom jsem se nad tím zasmála. Jakmile jsme dopily, odešly jsme a začaly jsme se chystat na party. Varovala jsem Tonyho, že s Indy přijdu a slíbil mi, že s ní nebude flirtovat.

Vzala jsem si na sebe červené šaty podobné těm, ve kterých jsem tančila se Stevem ve Stork Clubu. Nikdy jsem na tu noc nezapomněla. Někde mám přímo ty šaty schované. Nikdy jsem se jich nezbavila, protože je na nich dotek Steva. Divný důvod, proč si je nechat, ale to už jsem já. Natočila jsem si vlasy a sepla jsem si je do strany, na nohy jsem si nazula červené podpatky. Našla jsem malou kabelku na svůj telefon a vyšla jsem z bytu. Zamkla jsem dveře a zaklepala jsem na Indy. Slyšela jsem klapot podpatků přibližující se ke dveřím, které se následně otevřely a odhalily Indy v černých šatech a botách na podpatku. Vypadala nádherně.

„Wow. Vypadáš úžasně," vydechla a zamkla za sebou své dveře.

„Ty taky. Tak pojďme. Čeká na nás." Zasmála se a propletla si se mnou paži, načež jsme nastoupily do výtahu a sjely jsme dolů na parkoviště, kde stálo moje auto. Nastartovala jsem motor a vyjely jsme.

Brzy jsme dorazily k Tonymu, nějaký muž mi pomohl vylézt z auta a řek, že ho za mě zaparkuje. Nebyla jsem si tím jistá, ale dala jsem mu klíče. Poděkovala jsem mu a otočila jsem se na Indy, která byla vším ohromená.

„Půjdeme dovnitř?" zeptala jsem se a ona rychle přikývla. Zasmála jsem se jí a vešla jsem dovnitř. Bylo tu hodně lidí, hudba byla velmi hlasitá. Rozhlédla jsem se a viděla jsem Tonyho, jak se snaží tančit vedle DJe. Moc mu to ale nešlo, protože byl tak trošku opilý.

„Oi, podívejte se, všichni, kdo to je," pronesl Tony opile do mikrofonu. „Je to Ashley Gomezová, přišla zachránit den!" zaradoval se a všichni ostatní taky. Usmála jsem se na lidi a podívala jsem se zpátky na Tonyho. Usmál se a zase se začal pokoušet tančit.

„Ahoj, Ashley." Zaslechla jsem za sebou, rozhlédla jsem se kolem a viděla jsem Rhodeyho, jak se ke mně přibližuje.

„Ahoj, Rhodey." Usmála jsem se na něj.

„Kdo je tohle?" zeptal se a ukázal na Indy.

„Ou, Rhodey, tohle je Indusha, bydlí naproti mně. Indy, tohle je James, nebo taky jenom Rhodey, Tonyho druhý nejlepší kamarád hned po mně" Uculila jsem se a Rhodey se zasmál.

„Ráda tě poznávám," řekla Indy a potřásla mu rukou.

„Taky tě rád poznávám." Usmál se, než se podíval na místo, kde byl Tony, a úsměv mu rychle zmizel. „To si ze mě děláte srandu." Sledovala jsem jeho pohled a viděla jsem Tonyho přepadnout v obleku Iron Mana. „A dost, udělám-"

„Ne, ne, ne. Nikomu nevolej," řekla jsem a zastavila jsem ho, když se snažil odejít.

„Tohle je směšné. Nasazuju pro něj krk," hádal se Rhodey, byl naštvaný.

„Já vím. Rhodey, já vím. Taky to pro něj dělám. Promluvím si s ním. Zvládnu to. Vždycky mě poslechne."

„Tak běž. Postarej se o to, než zasáhnu já." Přikývla jsem a řekla jsem Indy, aby zůstala s Rhodeym, jen pokývala hlavou. Pozvedla jsem koutek a vydala jsem e k Tonymu.

„Víte, na jakou otázku se mě ptají nejčastěji? Tony, jak v tom obleku chodíš na záchod?" Tony pak na chvilku zmlkl, vypadal velmi soustředěně, určitě čůrá do toho obleku. Dobře, tohle musí skončit. „Přesně takhle." Dav zavýskal a on se začal smát, v tu chvíli jsem vylezla na pódium vedle něj. Viděla jsem, že se Pepper přidala k Indy a Rhodeymu a všichni pozorně sledovali, jak tohle zvládnu. Ještě nikdy jsem Tonyho neviděla takhle opilého.

Snažila jsem se co nejlépe falešně zasmát a vzala jsem mikrofon od Tonyho. „Tenhle chlápek fakt ví, jak udělat pořádnou party, co?" Dav se zaradoval a Tony jim zasalutoval. Hodil mi paži kolem ramen a naklonil se k mikrofonu.

„Miluju tě," řekl.

„Aw. Neuvěřitelné, děkuju. Tony, všichni ti děkujeme za tak úžasnou noc a teď se rozloučíme, děkujeme všichni, že jste přišli," pronesla jsem, což se davu nelíbilo.

„Ne, ne, ne, ne, nemůžeme... Moment... Musíme si dát dort. Nesfoukli jsme svíčky." Tony zamrčel a postavil se přede mě. Byl ve stejné výšce jako já.

„Nemáš žádnou kontrolu, okay? V tomhle mi věř, dobře?"

„Ty nemáš kontrolu."

„Je načase jít do postele. Je čas," poručila jsem a on zasténal.

„No ták, Ashley, pro jednou v životě se bavím."

„Právě sis načůral do obleku, Tony. Máš dost zábavy bez tohohle všeho. Není to sexy."

„Vím, že to není sexy, protože to jsi ty. Oops, řekl jsem to nahlas?" Protočila jsem očima a on se zaksichtil.

„Prostě všechny pošli domů, jo? Je už načase..."

„Když to říkáš." Děkovně jsem se na něj usmála, podala jsem mu mikrofon a na oplátku jsem si od něj vzala víno.

„Ashley Gomezová," řekl a trošku se zakymácel, ozval se malý potlesk pro mě. „Má pravdu. Party skončila. Jenže pro mě skončila už před hodinou, takže after party začíná za 15 minut." Dav zavýskal a já jsem si povzdechla. Byla jsem s nervy na hraně. „A pokud se to někomu, Ashley, nelíbí, tam jsou dveře." Chtěl rukou ukázat na dveře, místo toho ale roztříštil sklo vedle schodů. Dav ho povzbudil a Tony zavyl, měla jsem blízko k tomu, abych ho zastavila sama. Nějaká holka hodila flašku do vzduchu a Tony do ni střelil. Mám dost. Překročil hranici. Viděla jsem, že Rhodey odešel, ta holka hodila další flašku do vzduchu a Tony vystřelil.

„Tony, musíš toho nechat," varovala jsem ho a on se na mě otočil.

„Co děláte, Agentko Gomezová? Zastavíte mě? Neuděláte to, protože na to se až moc zajímáte."

„To mě nezastaví."

„Dokaž to," zavrčel a střelil do melounu, který se rozprskl všude kolem.

„Řeknu to jen jednou." Podívala jsem se, odkud ten hlas přicházel, a viděla jsem Rhodeyho ve stříbrném obleku. „Vypadněte." Maska se zavřela a všichni vyběhli ven. Došla jsem k Indy a ujistila jsem se, že se odsud taky dostala. „Nezasloužíš si ho mít na sobě. Sundej si ho!" řekl Rhodeyho robotický hlas, rozešel se směrem k Tonymu.

„Goldsteine," zahalekal Tony a DJ se postavil.

„Ano, pane Starku?"

„Dej mi pořádný beat, ať mu můžu nakopat prdel." Zhluboka jsem se nadechla a popohnala jsem Indy do auta. Řekla jsem jí, ať zůstane tam, zatímco jsem si z bočku brala zbraň. Měla jsem takový pocit, že to budu potřebovat.

„Nebudeš to používat, že ne?" zeptala se Indy, když ji nabila.

„Možná budu muset. Překročil všechny hranice a nechce mě poslouchat." Shlédla jsem na zbraň, styděla jsem se za to, k čemu mě Tony donutil. Slyšela jsem zevnitř rozbíjení skla, už začli. Vrátila jsem se dovnitř a našla jsem Nat. Vydala jsem se k ní, ale pak jsem si všimla Pepper.

„Natalie," zakřičela Pepper. Ou, byla naštvaná.

„Slečno Pottsová?"

„Žádné 'Slečno Pottsová'! Můžete za to vy. Od té doby, co jste tady..." Pepper přerušilo, když se podlomila střecha, za ní byl hned Tony a Rhodey. Připravila jsem si pistoli a Nat se narovnala, připravená k boji. Pak přišel Happy, aby se ujistil, že je Pepper v bezpečí, když se do sebe zase pustili. Happy mě bezdůvodně zatáhl s sebou. Tony a Rhodey všude rozdávali rány, Tony přitlačil Rhodeyho na zem a otočil se na nás. Zakřičel a všichni vyběhli ven. Chtěla jsem zůstat pro případ, že bych je musela zastavit, ale Pepper mě pevně držela za ruku, zatímco jsme všichni běželi ven. Doběhla jsem k Indy, abych ji zkontrolovala – byla v pořádku. Z domu vyblesklo světlo, minutu na to Rhodey vyletěl do vzduchu. Povzdechla jsem si a rozhodla jsem se jít zkontrolovat Tonyho.

Když jsem vešla dovnitř, rozhlížel se po zničeném domě. Otočil se na mě, vypadal smutně. „Ashley, já-"

„Radši to ani neříkej," odřízla jsem ho, naštvanější jsem ještě nikdy nebyla. „Na co jsi myslel? Podívej se kolem. Podívej se na to, co jsi vyvedl. Bereš ten oblek s lehkou váhou. Myslíš si, že si v něm můžeš dělat, co chceš, ale ve skutečnosti můžeš udělat hodně málo, než ztratíš všechen respekt. Pozvala jsem tady svou kamarádku, aby tě mohla potkat a poznat. Místo toho je z tebe vystrašená. To jsem nechtěla."

„Ashley-"

„Ne. Rhodey měl pravdu. Nezasloužíš si to. Už ne. Tvůj otec by byl z tebe zklamaný a já jsem taky. Už tě vůbec neznám." Zavrtěla jsem hlavou a odešla jsem se zbraní v ruce. Ignorovala jsem jeho volání, skončila jsem s ním. Dělala jsem kvůli němu všemožné úskoky a on jde a udělá tohle. Rychle jsem došla do auta s Indy a hodila jsem zbraň zpátky. Pevně jsem chytila volat a odjela jsem. To je naposled, co pro Tonyho něco udělám.

⭐⭐⭐

Tak tohle Tony docela dost posral, co říkáte?

Myslíte, že mu to Ashley někdy odpustí? No, uvidíme...

Už jenom čtyři kapitoly a máme tu Steva! 😉