„Takže tohle je můj byt. Ta dá!" zazpívala jsem, když jsem Stevovi ukázala svůj byt. Povedlo se mi ho tady dostat, ale museli jsme jít zvlášť, protože lidem by přišlo podezřelé, že Agentka Gomezová se drží za ruce s mužem. A pak se budou všemožně snažit zjistit jeho jméno a všechno ostatní. A to nemůžu riskovat.

„Dobře, tak tenhle je mnohem větší, než můj. S tím nejsem v pohodě," zažertoval Steve, když jsem ho zatáhla k sobě do pokoje.

„A tohle je můj pokoj. Mám tady dost osobních věcí a myslím, že se ti bude líbit to, že mám tajnou místnost za šatníkem, která je udělaná speciálně pro mě, abych si tam mohla schovávat zbraně a všechno možné." Přesunula jsem se ke svému šatníku a přesunula jsem oblečení a zadek šatníku a odhalila jsem tak regál zbraní a složek. „Dobré, co?" zeptala jsem se s úsměvem, jenže on vypadal nepohodlně. „Steve, jsi v pořádku?" zeptala jsem se ho a šatník jsem zavřela.

„Jo, já jenom... Nemůžu uvěřit tomu, že jsi byla taková, jaká jsi, celých 70 let. Chci říct, četl jsem o tom séru a o tom, jak nestárneš, a zajímá mě, proč sis to sérum vzala?" Povzdechla jsem si, vzala jsem ho za ruce a dovedla jsem ho k posteli, abychom si mohli sednout na její okraj.

„Slíbila jsem tobě a Buckymu, že na mě budete pyšní. Tak jsem to udělala. Alespoň myslím. Vzala jsem si ho, protože poté, co jsem si myslela, žes zemřel, mi nic nezbylo. Jo, měla jsem Howarda, ale sblížili jsme se až po transformaci. Udělala jsem to, abys na mě s Buckym byl pyšný. Neudělala jsem to pro sebe, udělala jsem to pro tebe." Usmála jsem se a propletla jsem naše prsty, zatímco on mě palcem hladil po hřbetu ruky.

„Bolelo to? Transformace?" zeptal se.

„Lhala bych, kdybych řekla ne. Samozřejmě, že to bolelo, ale snažila jsem se nevyděsit Peggy, tak jako jsi vyděsil ty mě, když jsi zakřičel," řekla jsem. „Tak moc jsem se bála, že to nezvládneš. Ale zvládls. A jsem moc moc ráda, že ano." Usmála jsem se na něj a on mi zmáčkl ruku.

„Nikam už neodejdu. Jednou jsem tě už opustil a dávám ti povolení mě zabít, kdybych to ještě někdy udělal." Slabě jsem pozvedla koutek a lehce jsem se začervenala, čehož si všiml, a proto mě políbil na líčko. „Takže, co všechno jsem zmeškal?" zeptal se a já jsem se hned nadchla, protože to znamená, že se s ním budu moct znovu podívat na spoustu filmů a seriálů a povyprávím mu o všem, o co přišel.

„No, vyšlo dost filmů, které prostě MUSÍŠ vidět, žádné výmluvy." Ukázala jsem na něj prstem a on přikývl. „A taky seriály a pár lekcí z historie, které možná budeš potřebovat, abys všechno dohnal. Víš, že Howard má syna, že jo?" zeptala jsem se ho a on přikývl.

„Jo. Dostal jsem jeho složku společně se složkou tebe, Peggy a Howarda. Vypadá to, že si jste blízcí."

„Jo, jsme. Nejlepší kamarádi. Občas se chová jako debil, ale přilne k tobě. O to se postarám." Usmála jsem se, ale Steve na mě jenom zíral. „Co? Mám něco na obličeji?" zeptala jsem se a Steve zavrtěl hlavou.

„Ne, jenom, jsi tak krásná," řekl a já jsem se celá začervenala. „Jsem tak rád, že sis mě vybrala." Usmál se a já jsem mu rukama obklopila obličej a donutila jsem ho, aby se na mě podíval.

„Vždycky to budeš ty, Steve," řekla jsem, než jsem opět spojila naše rty. Jeho ruka se přesunula na můj týl, zatímco ty mé stále držely jeho obličej. Odtáhla jsem se a jenom jsem obdivovala jeho obličej. Chybělo mi, se na tenhle obličej dívat každý den.

„Ve složce Peggy stojí, že žije v Anglii. Můžeme za ní jet?" zeptal se Steve a já jsem se nad tím zamyslela.

„Možná. Záleží na tom, co budu muset dělat a podle toho, co pro nás má Fury připravené. Můžeme jet za pár dní, jestli chceš. Ale musím tě varovat, že je už stará a možná dostane infarkt, až tě tam uvidí," řekla jsem a Steve se zachechtal.

„Budu opatrný."

„Tak kdy by ses za ní chtěl jet podívat?" zeptala jsem se, byla jsem nadšená, že Peggy zase uvidím.

„Netuším. V několika následujících dnech."

„Podívám se, jestli najdu nějaký let." Líbla jsem ho na rty a on se usmál. „Ale mezitím," začala jsem, vstala jsem a došla jsem ke stojanu s DVD. „Pojďme se dívat na nějaké filmy." Usmála jsem se a zvedla jsem trilogii Zpátky do budoucnosti. Steve přimhouřil oči, aby se mu lépe četl název filmu.

„Zpátky do budoucnosti? O čem to je?" zeptal se, když jsem ho vzala za ruku a dotáhla jsem ho k televizi.

„Je to o chlápkovi jménem Marty McFly, který se vrátí v čase a nechtěně donutí svou vlastní mámu, aby se do něj zamilovala, což ho skoro vymaže z jeho času. Bude lepší, když se na to prostě podíváš," řekla jsem, pokývla jsem k sedačce a on se posadil. Zapnula jsem první film a přitulila jsem se ke Stevovi. Byl přilepený k obrazovce a ani sebou nehnul. To mi dalo šanci, abych Bohovi poděkovala, že mi ho přivedl zpátky. A že jsem s ním dostala druhou šanci. Jsem jedna šťastná holka.

„Wow. Ten film byl úžasný," řekl Steve, když začaly titulky.

„Tak to se radši připrav, protože tady jsou další dva filmy," řekla jsem, vytáhla jsem disk a dala jsem tam druhý film.

„Další dva? Myslím, že další už nezvládnu," zanaříkal a prohrábl si rukou vlasy.

„Ale, budeš v pořádku," pronesla jsem a plácla jsem sebou vedle něj, jeho paže se hned vrátila na má ramena a já jsem si opřela hlavu o jeho rameno. Zmáčkla jsem play a čekala jsem na Stevovy myšlenky na konci.

„To si ze mě děláš srandu?" vyjekl Steve jednoduše, což mě rozesmálo.

„Třetí film je na cestě," zazpívala jsem a zapnula jsem poslední disk.

„Víš, začínám mít docela hlad. Nemůžeme si dát něco na jídlo?" požádal Steve a já jsem se na něj podívala. Musím uznat, že jsem taky hlasová.

„Jo, dobře. Můžeme si objednat donášku a najíst se, zatímco se budeme dál dívat," navrhla jsem, vstala jsem, došla jsem si pro počítač a donesla jsem ho zpátky. Položila jsem ho na konferenční stolek a sedla jsem si před něj.

„Donášku?" zeptal se Steve.

„No jo. Donáška je, když si objednáš, co chceš a oni ti to donesou. Je to fakt super, když jsi jako já šíleně líný, když dojde na jídlo," vysvětlila jsem, zatímco jsem psala.

„Sedmdesát let a jsi pořád stejná," pronesl a políbil mě na vršek hlavy. Společně jsme to objednali a on se nabídl, že za to zaplatí, ale já jsem mu řekla, že to není třeba. Zeptal se proč, ale já jsem jen odvětila, že uvidí. Zatímco jsme čekali, já jsem mu povyprávěla více o tom, o co přišel. Řekla jsem mu o Howardově smrti, což vypadalo, že ho rozesmutnilo. Neřekla jsem mu o svých ‚pocitech' k Howardovi, protože mi to přišlo irelevantní a nemusí o tom vědět. Pak jsem mu ukázala, co se stalo jedenáctého září. Vzpomínky na ten den mám pořád v hlavě.

„Takže unesli ty letadla a vletěli s nimi do věží?" zeptal se a já jsem smutně přikývla.

„O tom únosu jsme se dozvěděli, až když už bylo moc pozdě. Letadla už byly ve vzduchu a nebylo moc, co bychom mohli udělat, abychom je zastavili. Řekla jsem jednomu agentovi, aby nechal všechna letadla na zemi, ale opět bylo moc pozdě. Jediná věc, kterou jsem mohla udělat, bylo někoho zachránit, kohokoliv. Tak jsem vběhla do Severní věže a zachránila jsem jednu ženu. Tisíce lidí en den zemřelo. Ale jsem ráda, že alespoň ona se k nim nepřidala," vysvětlila jsem, z oka mi vytekla slza. Setřela jsem ji, zatímco Steve kolem mě dal paži a políbil mě na vršek hlavy. Hladil mě po zádech, zatímco já jsem si schovala tvář do jeho krku. Steve byl tak uklidňující a to se ani nemusel snažit.

„Udělalas, cos mohla. Bylas statečná a zachránila jsi lidský život. A i to se počítá," řekl a já jsem se narovnala, abych se na něj mohla podívat. Někdo pak zaklepal, jídlo je tady.

„Hned budu zpátky," řekla jsem a došla jsem ke dveřím. Otevřela jsem je a viděla jsem tam poslíčka, Lucase, stát s naší objednávkou. Vždycky přijde Lucas, když si objednám jídlo, je to moc hodný kluk.

„Ahoj, Ashley." Usmál se a vytáhl pizzu z termotašky.

„Ahoj, Lucasi."

„Tohle by mělo být ono. Jedna velká Margarita s hranolky a dietní colou," vyjmenoval, zatímco ty věci postupně vytahoval z tašky.

„To je správně." Přikývla jsem, věci jsem si od něj převzala a podala jsem je Stevovi. „Takže, kolik to bude?" zeptala jsem se, i když už jsem dávno znala odpověď.

„Jako vždycky, Ash, je to na podnik." Usmál se a já jsem mu to oplatila.

„Musíš na mě přestat být tak hodný."

„Děláš si ze mě srandu? Ne potom, cos udělala pro tenhle svět. Zasloužíš si mít všechno zdarma." Zasmál se a já jsem mávla rukou.

„Jak myslíš, Lucasi. Měj pěkný večer." Pokýval hlavou, zamával a otočil se k výtahu. S úsměvem jsem zavřela dveře a všimla jsem si, že Steve už vzal talířky a skleničky na colu.

„Chceme talířky, že?" zeptal se a já jsem ho s přikývnutím líbla na líčko. Usmál se a všechno položil na stůl, zatímco já jsem zapnula poslední film. Vzala jsem si talířek, kousek pizzy a sedla jsem si vedle Steva, který už jedl. Paži měl opět kolem mě, když jsem se usadila. Cítila jsem, jak mě prsty hladil krouživými pohyby, díky čemuž jsem cítila... Vlastně ani nevím, co jsem cítila, ale bylo to zatraceně dobré.

Závěrečné titulky konečně přišly a já jsem byla tak plná pizzy, že jsem se nemohla posadit. „Připomeň mi, abych už během filmu nikdy nejedla pizzu," pronesla jsem a rozesmála tak Steva.

„Poznamenáno," řekl a postavil svou skleničku na stolek.

„Takže, co si myslíš?" Usmála jsem se a omotala jsem mu ruce kolem paže.

„Myslím si, že je načase, abych se vrátil domů." Zamračila jsem se.

„A proč bys nemohl zůstat tady? Mám tu dost místa," řekla jsem. Nemusí bydlet sám. Může tady být se mnou.

„Já vím, ale Fury chce, abych prozatím měl vlastní byt. Navíc si myslím, že bychom měli ještě chvilku počkat, než se k sobě nastěhujeme. Usmál se a políbil mě. Já jsem ale nechtěla, aby odešel, tak jsem mu dala paže kolem krku a přidržela jsem si ho u sebe. Naše rty se o sebe otřely nespočetněkrát, málem jsem až zapomněla, kde vlastně jsme. Věci se začaly trošku přiostřovat, což mi nevadilo, ale Stevovi asi ano, protože se odtáhl. „Omlouvám se, Ashley, ale na takové věci já ještě nejsem připravený. Musím jít." Usmál se na mě tím svým úžasným úsměvem, ze kterého mi bylo slabo a ještě jednou mě políbil. „Zítra ti zavolám, dobře?" Přikývla jsem a vyprovodila jsem ho. Než ale úplně odešel, přitáhla jsem si ho k sobě a narazila jsem své rty na jeho. Paže jsem mu omotala kolem krku a prsty jsem si hrála s jeho vlasy. Pak jsem se odtáhla a usmála jsem se. „Promiň, síla zvyku," řekla jsem a on propletl naše prsty.

„To nic. Uvidíme se zítra. Miluju tě."

„Taky tě miluju." Usmála jsem se a naposled jsem jej políbila, než odešel. Opřela jsem se o rám dveří a kousla jsem se do rtu. Je muž mých snů a já jsem přešťastná, že je konečně můj. Zajímá mě, co řekne Indy, že její ship vyplul. Usmála jsem se pro sebe a vrátila jsem se do bytu.

⭐⭐⭐

Konečně je tady další kapitola!

Mám pro vás dvě oznámení - 
1. Další kapitola bude jistým způsobem speciální 👀
2. Touto kapitolou jsme v polovině příběhu!!