Po spoustě přemlouvání z mé strany Howard souhlasil, že mně a Stevovi pomůže. Jakým způsobem se ptáte? No, asi to, že právě sedíme v letadle směr Rakousku, aniž by o tom Colonel Phillips věděl, by vám mělo stačit.

Po chvilce, co jsme byli ve vzduchu, jsem vytáhla mapu, kterou jsem vzala (shh, neříkejte to Phillipsovi), abych Stevovi mohla říct jakoukoliv informaci, která by mu mohla pomoct lokalizovat Buckyho. Stále jsem věřila, že Bucky tam někde je, ale pomalu ta víra ze mě mizela. Vím, že bych měla být víc optimistická, protože je to můj nejlepší kamarád, ale pobyt v armádě vám dá pěkný náhled do reality ohledně těchhle věcí.

„Tábor Hydry je v Krausbergu," vysvětlila jsem a ukázala Stevovi, který byl v plně ozbrojený, kde to je. Musím říct, že jeho lícní kosti s nasazenou helmou vypadají úžasně. Teď na to není čas, Ashley! „Leží mezi hřebeny těchhle hor. Je to nějaký druh továrny."

„Měli bychom být schopni vás vyhodit přímo před jejich dveřmi," zakřičel Howard ze sedadla pilota. Samozřejmě, že to má na starost.

„Jenom mě dostaňte, co nejblíž to jde," zakřičel na něj Steve zpátky a pak se podíval na mě. „Víš, že vy dva budete mít z tohohle šílené problémy, až přistanete," řekl, zatímco si na sobě cosi utahoval.

„Je mi to jedno," odpověděla jsem, protože mi opravdu bylo jedno, co mi Phillips udělá. Kdyby mě vyhodil, už vůbec by mě to nezajímalo, záleží jen na tom, jestli je Bucky naživu. „A ty ne?"

„Tam, kam jdu, můžu zastřelit každého, kdo na mě zvýší hlas."

„Budou střelbu opětovat, víš o tom? Není to jen jednostranné," poukázala jsem na zřejmý fakt.

„No, tak doufejme, že tohle je alespoň k něčemu," odvětil Steve s pohledem na svém štítu. Opravdu potřebuje lepší, ale tohle bude muset prozatím stačit.

„Agentko Gomezová?" zaslechla jsem Howardův výkřik. „Pokud nikam nespěcháte, mohli bychom si skočit do Lucerne nebo na půlnoční fondue." Protočila jsem očima, Stark na mě doráží od té doby, co jsme se potkali, samozřejmě že po něm nepůjdu, když mám Steva.

„Stark je nejlepší civilní pilot, jakého jsem viděla," řekla jsem a změnila tak téma. „Je potrhlý dost na to, aby tohle podnikl. Máme štěstí, že ho máme."

„Takže, vy dva... Vy..." Oh Bože, on se na to zeptá, že jo? „Fondue?" Tady to máme lidi.

„Víš, že taková nejsem, Steve," vyhrkla jsem a donutila ho tak omluvně kývnout. Povzdechla jsem si a zvedla Stevův transpondér. „Tohle je tvůj transpondér. Aktivuj ho, až budeš připravený, signál nás zavede přímo za tebou," vysvětlila jsem a on si přístroj ode mě převzal a prohlédl si ho.

„Jste si jistý, že to funguje?" zeptal se Steve Howarda.

„Bylo to testované víckrát jak ty, kamaráde!" odpověděl Howard. Letadlo se pak zatřáslo, když venku zaznělo pár explozí. Steve vystřelil ke dveřím se svým štítem v ruce.

„Vrať se! Vezmeme tě až tam!" zakřičela jsem přes exploze a zatáhla Steva zpátky.

„Hned, jak budu pryč, otočte tuhle zatracenou věc a zatraceně rychle odtud vypadněte!" zaječel Steve.

„Nemůžeš mi dávat rozkazy, Steve!" zakřičela jsem zpátky.

„Jasně, že můžu! Jsem přece Kapitán." Ozářil mě úsměvem, než si nasadil své ochranné brýle a vyskočil z letadla. Rychle jsem se podívala dolů a sledovala, jak padá. Jeho padák se pak otevřel a já si povzdechla a konečně se trochu uvolnila. Na letadlo se ale pořád střílí, takže se odtud musíme dostat. Zavřela jsem dveře a sedla si zpátky.

„Co budeme dělat, Agentko Gomezová?" zakřičel Howard, zatímco letadlem manévroval zleva doprava.

„Udělejte, jak říkal. Hned odtud zatraceně rychle vypadněte." Nechtěla jsem tu Steva takhle nechat, ale jsme v nebezpečí, můžou nás sestřelit, takže teď nemáme na výběr.

„Víte, že z tohohle budeme mít potíže?" zakřičel Howard a zamířil na základnu.

„Nezajímá mě to a vás by nemělo taky!" odpověděla jsem, než jsme oba ztichli.

„Takže... Chcete jít na to fondue?"

„Nope," odpověděla jsem rychle.

„Jasně."

*

Hned, jak jsme přistáli, nás vojáci odvedli ke Colonelu Phillipsovi, který pořád byl ve stanu. Když nás strčili dovnitř, Colonel se na nás naštvaně podíval.

„Řekli jsme vám už někdy, jak jste úžasný, Colonele?" zeptala jsem se, když zamířil k nám. Snažím se si ho naklonit, jasné? Dělám to hodně.

„Co jste u všehovšudy dělali v tom letadle?" zeptal se nás a já jsem strčila do Howarda, aby mu odpověděl, ale on mi jen postrčení oplatil. „Poslouchejte, pokud jste pomáhali Rogersovi, tak raději utečte." S Howardem jsme se na sebe podívali, pak na Phillipse.

„Pardon?" usmála jsem se, ale Phillips se na mě jen zamračil.

„Vy," řekl a ukázal na mě, „a vy!" ukázal na Howarda. „Máte štěstí, že jste jedni z nejlepších, jinak bych vás poslal pryč. Pokud ještě uděláte něco takového, už na to myslet nebudu. Kapišto?"

„Ano, pane," vykřikli jsme s Howardem, než Phillips přikývl.

„Teď mi vypadněte z očí!" vyštěkl, otočil se pryč od nás, načež nás dva vojáci popadli a odtáhli ven.

„No, to šlo líp, než jsem čekal," komentoval Howard, čímž mě přinutil protočit oči a vrátit se do své kabiny. Zůstala jsem tam celé dva dny, protože jsem nikoho nechtěla vidět. Byly to už dva dny, co Steve odešel a nevrátil se. Doufám, že je v pořádku. Nemůžu je oba ztratit najednou, nemůžu.

Vyrušil mě Timmy, který stál před mým oknem a mával na mě, tak jsem vstala a vyšla za ním ven. Vím, že bych se neměla přátelit s vojákem jako je Timmy, ale připomíná mi Steva před proměnou, jelikož je o něco hubenější, i tak ale dost silný.

„Slyšel jsem, že ty a Howard jste zlobili. Ukrást letadlo, to je zlé, Ash," řekl s překříženýma rukama.

„Vím, ale jenom jsem pomáhala Stevovi. Pamatuješ, jak jsem ti vyprávěla o Buckym?"

„To je tvůj nejlepší kamarád, že?" ujistil se, i když jsem mu o Buckym vyprávěla už mockrát.

„Přesně. Steve si myslí, že tam s ostatními vojáky někde je, tak jsme mu pomohli se tam dostat a snad se vrátí i s Buckym," vysvětlila jsem a taky si překřížila paže.

„No, když to řekneš takhle, zas tak hrozně to nezní."

„Já vím. Nicméně, je Phillips u sebe? Měla bych se mu asi řádně omluvit."

„Jo, je. Půjdu s tebou." Usmál se a doprovodil mě k stanu. Když jsme vešli dovnitř, vypadalo to, že Phillips zrovna něco předčítá druhému muži, který seděl za psacím strojem.

„Vážený senátore, musím vám bohužel oznámit, že kapitán Steven G. Rogers zmizel na nepřátelském území a je nezvěstný. Letecké pátrání bylo bezúspěšné, z těchto důvodů musím považovat kapitána Rogerse za padlého. Tečka." Tohle nemůže být pravda. Nemohla jsem je oba ztratit v průběhu tří dnů.

„Ashley," zašeptal Timmy a vytrhl mě tak z transu, až tehdy jsem si uvědomila, že pláču.

„Agentko Gomezová? Jste v pořádku?" zeptal se mě Phillips. Podívala jsem se na něj.

„Lžete," řekla jsem bezvýrazně.

„Prosím?" ohradil se zmateně.

„Steve nemůže být mrtvý. Nemůže." Ignorovala jsem slzy valící se po mé tváři a přešla jsem k němu blíž.

„Je mi to líto, Agentko Gomezová," odpověděl obyčejně, ale já věděla, že to doopravdy nemyslel.

„Timmy, prosím, řekni mi, že je naživu." Na pokraji zhroucení jsem se otočila na Timmyho. „Timmy, prosím," šeptla jsem.

„Nemůžu. Je mi to líto, Ashley," zašeptal. Tahle slova stačila na to, aby mě dohnaly k slzám. Tohle je konec. Bála jsem se tohohle tak dlouho, cítím se, jako kdyby mě někdo střelil. Cítila jsem, jak se kolem mě obmotaly paže, ale kvůli slzám jsem neviděla, kdo to je. Nejspíš Timmy.

„Nemůžu jít dál, ne bez něj," vyhrkla jsem a Timmy mě utišil.

„Já vím, ale musíš. Je mi to líto, Ashley. Přál bych si, abych s tím mohl něco udělat," řekl Timmy a utřel mi slzy. Všimla jsem si pak vojáků, kteří běželi ke vchodu do táboru. To všechny zmátlo.

„Kam ksakru jdou?" zavrčel Phillips, než jsem si utřela slzy a společně s Timmym jej následovala. Viděla jsem pak skupinku mužů, kteří přicházeli a byli vedeni mužem, jež na sobě měl helmu, jakou měl Steve. Moment, není to Steve? Oh můj bože, on je naživu. A není támhleto Bucky?! Oh bože, oba jsou naživu.

„Pane Bože," hlesla jsem, po tváři mi stekla slza.

„To si ze mě děláte srandu!" vyhrkl Timmy, když se Steve a Bucky přiblížili. Zdá se, že nejen zachránil Buckyho, ale i všechny ostatní, kteří byli hlášení jako zmizelí. Ostatní vojáci jim pak zatleskali, jakmile se ještě víc přiblížili. Všimla jsem si, jak si Steve a Bucky vyměnili úsměvy, byla jsem tak ráda, že je vidím.

Steve zasalutoval na Colonela Phillipse a postavil se před něj. „Někteří z nich potřebují lékařskou pomoc," sdělil mu. Chci je oba obejmout a umačkat k smrti. Ne doslova. „Jsem připravený k disciplinárnímu řízení." Povzdechla jsem si a usmála se. Steve se nikdy nezmění.

„To nebude potřeba," odvětil Phillips, nad čímž jsem se usmála.

„Ano, pane." Steve se usmál, načež Phillips odešel. Podívala jsem se pak na Buckyho a on mi věnoval úsměv.

„Nazdar, Ashere," pozdravil mě drze. Dotkla jsem se jeho tváře. Je skutečný, že ano? „Je v pohodě?" zeptal se Bucky Steva a rozesmál ho tak.

„Dej jí chvilku," poradil mu. Usmála jsem se a objala Bucky tak pevně, že asi ani nemohl dýchat.

„Okay, Ash, to je trochu moc," zachraptěl mi do ucha.

„Je mi to jedno," zašeptala jsem nazpátek, než jsem se od něj odtáhla a praštila ho do hlavy.

„Au! Za co?" postěžoval si.

„Za to, žes mě tak vystrašil. A ty," řekla jsem a ukázala na Steva, „tys mi málem způsobil infarkt."

„Promiň." Hodil po mně slabým úsměvem, načež jsem ho taky pevně objala.

„Jsem tak ráda, že jsi v pořádku," zašeptala jsem, než jsme se odtáhli. „Jak jsi to udělal?" zeptala jsem se a ukázala na všechny vojáky.

„Povím ti to později," mrkl na mě. Usmála jsem se.

„Stejně máš zpoždění," řekla jsem s překříženýma rukama. Sklopil pohled a ukázal mi jeho zničený transpondér.

„Nemohl jsem si zavolat odvoz." Se smíchem jsem zavrtěla hlavou, zadívala jsem se mu pak do očí. Klidně bych ho teď políbila, ale hodně lidí se na nás dívalo. Včetně Buckyho.

„Hej, všichni! Potlesk pro Kapitána Ameriku!" zakřičel Bucky. Všichni Stevovi zatleskali. Taky jsem se k nim přidala, ale nespustila jsem ze Steva oči. Steve se na mě podíval a oba jsme se zasmáli, než jsme se znovu objali, zatáhli jsme mezi sebe i Buckyho. Znovu jsem se setkala s mými nejlepšími kamarády, když jsem se doslechla, že oba zahynuli. Nevím, jestli bych to bez nich zvládla. Miluju je až za hrob.

⭐⭐⭐ 

Lepší pozdě, než nikdy... ¯\_(ツ)_/¯

Love ya all xx.

Lie