Sheep připlaval za námi do baru a zaujal místo vedle mne. Mile jsem se na něj usmála a v duchu střádala plány, jak z něj nenápadně dostat nějaké užitečné informace. Mezitím se Harold zatvářil hraně vyděšeně a rukou si překryl pusu.

„Ani jsem se vám nepředstavil! To jsem nezdvořilý," zasmál se Sheep nakonec a nabídl mi ruku. „Harry Sheep a vy jste?" Potřásla jsem mu rukou a usmála se. Falešné jméno. Chce to opět nasadit trochu toho hereckého umění.

„Jsem Lea Wats... Moonová. Ještě jsem si nezvykla na nové příjmení." Zasmála jsem se, mávla nedbale rukou a podívala se na Steva, který mě vyjeveně pozoroval.

„Steve Moon." Také si se Sheepem podal ruce.

„Kdy jste měli svatbu, že si Vaše žena ještě nepomatuje příjmení, Steve?" Zeptal se zřejmě schválně Steva a já se na Steva otočila se zvědavým výrazem. Jakou lež Steve vymyslí?

„Předevčírem. Brali jsme se v New Yorku, že lásko?" Řekl vcelku v klidu, což mě překvapilo. Párkrát jsem zamrkala a poté abych tomu dodala na důvěryhodnosti, vzala jsem Stevovu ruku a propletla s ním prsty.

„Tak to chápu," Usmál se Sheep. „máte štěstí, takovou krásnou dívku nepotkáte každý den."

„To opravdu ne." Potvrdil Steve se smíchem.

„Co Vás táhne do Egypta?" Změnila jsem téma a čekala na Sheepovu reakci.

„Vždy jsem objevoval krásy světa. Hlavně Egypta. Pokolikáté tu jsem?" položil sám sobě otázku a začal na prstech počítat. „pokud si dobře pamatuji tak již po čtvrté. Většinou jsem byl vždy v okolí Káhiry a Luxoru, jezdil po památkách a učil se této nádherné historii. Až teď, na stará kolena, jsem si dovolil jet k moři." Řekl tak přesvědčivě, že jsem mu to skoro uvěřila.

„Na stará kolena? Prosimvás, kolik Vám může být? Třicet?" Polichotila jsem lží. Vypadal otřesně, že kdybych nevěděla i jeho den narození, myslela bych si, že je už dávno v důchodu.

„Zase nepřehánějte, Leo. Ale je milé to od Vás slyšet." Usmál se na přejel po nás pohledem.

„Co sem táhne vás? Líbánky hádám." Zasmál se vlastnímu.. vtipu? A já nemohla dělat nic jiného než se nesměle zasmát taky. Stiskla jsem Stevovu ruku a ten se jako na povel začal smát taky. Nakonec jsem přikývla a rychle vymýšlela lež.

„Ano líbánky. Mně se sem vůbec nechtělo," mávla jsem rukou a protočila očima. „přece jenom. Z New Yorku je to dálka, ale Steve mě přesvědčil a vůbec toho nelituji. Je tu nádherně." Řekla jsem se smíchem a tentokrát bez vyzvání se Steve ozval. Asi se stačil sžít se svojí novou rolí novomanžela.

„Věděl jsem, že se jí tu bude líbit. Taky jsem tu již párkrát byl a věděl jsem, že to tu je na líbánky jako stvořené." Řekl s úsměvem.

„Kde vůbec pracujete?" Pokusila jsem se opět přitlačit na pilu sladkým tónem. Přes brýle jsem studovala jeho reakci a k mému potěšení se na chvíli zadrhl. Ne však na dlouho, věděl, co dělá.

„Pracuji jako účetní a finanční poradce." Odpověděl nakonec. Účetní, nic lepšího si vymyslet nemohl? Každý třetí dělá účetního.

„To musí být záživná práce. Musíte narážet na zajímavé lidi." Pronesla jsem hloupě. Musela jsem vypadat přirozeně, ale uvnitř mě jsem už budovala plány na odstranění Sheepa ze hry.

„To máte pravdu. Nedávno jsem dělal poradce i bývalému ministrovi školství," pronesl pyšně, ale za tím ihned sklopil pohled a zakroutil hlavou. „chudák chlap, byl fajn. Hrůza, co ho potkalo," Neskutečný, jak dokázal hrát zármutek nad smrtí někoho, koho sám zabil. Nebo minimálně byl součástí jeho vraždy. „byla ho škoda. Byl to správnej chlap. Doufám, že policie toho bastarda brzy chytí." Řekl nakonec. Chtěla jsem mu hlavu omlátit o dlaždičkový bar před námi, ale nakonec jsem jenom chápavě přikývla.

„To já taky. Člověk se necítí ve státech bezpečně." Odpověděla jsem lehce vystrašeně.

„Jak vůbec pracujete vy?" Optal se nás a já doufala, že Steve vymyslí svou lež stejně rychle jako já.

„Jsem servírka v jedné restauraci." Usmála jsem se.

„Pracuju jako elektrikář." Odpověděl Steve a já málem dostala záchvat smíchu. Steve, který ani nedokáže zapnout počítač a vymyslí si elektrikáře.

Naštěstí na Steva nereagoval, nevím, jak by dokázal popsat větší detaily ke své "práci".

„Servírka? Přijdete mi mladá? Myslel jsem, že ještě studujete." Podivil se. Měl pravdu. Předevčírem jsem ještě studovala.

„Vlastně studuji, jsem ve třetím ročníku na univerzitě. Servírku mám spíše jako brigádu." Zdokonalila jsem moji lež.

„Pracuje tvrdě. Už se těším na její promoci." Řekl hrdě Steve a usmál se na mně. Přičemž se ke mně naklonil a věnoval mi polibek na tvář. Nečekala jsem to. Musela jsem zrudnout jako rajče.

„Hodně štěstí tedy." Usmál se Sheep. Ještě asi půl hodinu jsme si povídali a bylo vidět, že s každou minutou rozhovoru je nervóznější a nervóznější. Stále jsem mu pokládala zvědavé otázky ohledně jeho práce, rodiny, zájmů. Vlastně jsem si hrála na takovou vlezlou kamarádku. Steve občas také prohodil nějaké to slovo a bylo na něm vidět, že se s rolí ztotožnil a nedělá mu žádné problémy lhát. Oba jsme si pamatovali detaily, které jsme dříve v konverzaci oba řekli a perfektně spolupracovali.

„Moc krásně se mi s vámi povídalo. Doufám, že se ještě uvidíme. Teď se půjdu do moře podívat na korály." Řekl nám a odplaval pryč. Pustila jsem Stevovu ruku a spokojeně vydechla. Byla jsem ráda, že tohle mám již za sebou. Nejdřív jsem neměla v plánu se s ním vůbec seznamovat, ale krásně mi to zapadalo do plánu. Nebo možná ne?

Slezla jsem z barové židličky a ponořila se do vody. Musela jsem potopit i hlavu, aby se mi trochu zchladila. Po vynoření jsem těsně přes sebou uviděla Steva jak se na mě šklebí.

„Co je?" Zeptala jsem se ho s nazvednutým obočím. Trochu jsem se od něj vzdálila, abych nebyla tak blízko u... něj. Bylo to znervózňující.

„Pozoruje nás," řekl jenom. Pouze jsem se na něj podívala. Hlavně jsem se nekoukla směrem, kde se nacházel nyní Sheep. Nechtěli jsme být nápadní. „má podezření," řekl potichu a opět se přiblížil blíž ke mně. Tentokrát jsem ho nechala. „pokud dovolíš." Dodal a ihned poté položil ruce na mé boky a opřel své čelo o mé. Jak romantické.

Hra pokračuje i když je Sheep dál.

„Jak může mít podezření? Hrála jsem.. Zahráli jsme to dokonale." Šeptla jsem a položila ruce na Stevova ramena.

„Je to agent Hydry. Není tak hloupý jako ostatní lidi. Má výcvik tak jako ty nebo já. Instinkt mi prostě říká, že on něco tuší." Měl pravdu. Možná to setkání nebyl tak dobrý nápad, jak zněl.

„Už tam nestojí." Zašeptal Steve po chvíli a já pomalu se od něj odtáhla. Bylo vidět, že se Stevovi značně ulevilo, když už nemusel být v mé přehnané blízkosti. Nad tím jsem se musela pousmát. I po tolika letech je stále nervózní ze žen. Začala jsem plavat ke kraji bazénu a potom vylezla.

„Co teď plánuješ?" Optal se mě Steve, který se z nenadání objevil vedle mě.

„Zrovna teď? Na lehátku oschnout a pak se vrátit na pokoj." Mikla jsem rameny a lehla si na volné lehátko. Kolem nás byla pouze jedna rodinka s dvěma dětmi. Jedno asi šestileté a druhé v pubertálním věku. Menší byl kluk, starší byla holka.

Steve ulehl vedle mne, na druhé lehátko.

„Budeme dnes ještě něco podnikat?" Zeptal se mě a já zakroutila hlavou v nesouhlasu.

„Ne. Dnes útok určitě nebude. Sheep byl klidný. Kdyby něco plánoval, určitě by se na to již plně připravoval. Pokud tahle vražda bude stejná jako ostatní, bude ji plánovat v nějakém prostoru plném lidí. Buď někde tady v hotelu nebo na nějaké konferenci." Řekla jsem svoji verzi mezitím, co jsem si opalovala tělo. Steve na to nic neřekl.

„Kapitán Amerika!" Vykřiklo to malé dítě a přiběhlo ke Stevovi. Vyplašeně jsem se podívala kolem, jestli nikde není Sheep, ale zdá se, že vážně šel šnorchlovat.

„Ehm. Já nejsem kapitán Amerika. To jsi si mě musel splést." Zasmál se nervózně Steve a kouknul pohledem na mě. Musela jsem se začít smát. Nemělo cenu to zapírat. To dítě mělo určitě i penál do první třídy s jeho obrázkem.

„Ne, jste to vy!" Potvrdilo dítě a rodiče toho dítěte se zřejmě neobtěžovali ho odvést pryč. Vlastně mu nevěnovali minimální pozornost a dále hráli karty.

Steve pouze pokýval hlavou na souhlas a dítě začalo pištět. Rychle jsem se podívala okolo sebe, jestli se Sheep nenachází blízko.

„Shhh" Přiložil si Steve ukazovák na rty a umlčil dítě. S lehkým úsměvem na něj mrknul. Dítě poté přesunulo svou pozornost na mne.

„To je Vaše přítelkyně?" Optalo se dítko zvědavě a já musela protočit oči.

„Kolegyně." Odpověděl Steve a na dítko se usmál. Podívala jsem se na jeho sestru a ta se tvářila nanejvýš znuděně. Pouze pozorovala svého bratra, jak otravuje super hrdinu.

„Podepíšete se mi?" Vyhrklo nakonec dítko a bůh ví odkud vážně vytáhlo penál s jeho fotkou a fixu.

„Kluci ve škole mi budou závidět." Dodal a Steve po něm hodil pohled.

„Závist není dobrá." Lehce ho pokáral a načmáral na jeho penál svůj podpis.

„Ano, Kapitáne!" S tím odběhnul zase za rodinkou. Steve se na mě podíval a já se musela začít smát.

„Něco vtipného?" zeptal se, ale i jemu cukaly koutky.

„Vůbec ne, jenom to s dětmi fakt umíš." Zašklebila jsem se na něj a vstala.

„Pojď, práce čeká." Řekla jsem už tišeji a nabídla mu ruku, abych mu pomohla vstát z lehátka. Chvíli pozoroval mou nabídnutou dlaň než se zasmál a zakroutil hlavou.

„Nemělo by to být obráceně?" Ušklíbnul se a vstal sám. Obléknul si na sebe triko a já kraťasy s tílkem.

„Detaily" Pokrčila jsem rameny a společně se Stevem se rozešla k pokoji.

Steve odemknul pokoj a my vešli dovnitř.

„Dobré odpoledne pane Rogersi a slečno Moon." Pozdravila nás F.R.I.D.A.Y a já si jí lekla. Lehce jsem vykřikla.

„Váš srdeční tep se zvýšil, slečno." Oznámila mi F.R.I.D.A.Y.

„Ne vážně." Protočila jsem očima a pozorovala Steva, jak sebou praštil o postel. Zasmála jsem se nad tím.

„Dobře," protáhla jsem si prsty a zasedla na židli, naproti počítači, ve kterém byla nainstalovaná F.R.I.D.A.Y. „ukaž mi mapu rezortu, prosím." Ihned na obrazovce naskočila mapa rezortu. „

„Kde se průměrně nachází nejvíce lidí v rezortu?" Zeptala jsem se.

„V restauraci, na večeřích, kolem osmé hodiny." Odpověděla mi ihned.

„Má teď ministr nějaké schůzky, na kterých bude více než třicet lidí?" Řekla jsem ihned.

„Žádné. Pouze za týden má sezení s Egyptským prezidentem. Pouze pan Abernatty, prezident a jeden novinář." Odpověděla mi F.R.I.D.A.Y a já zakroutila hlavou. Tohle to nebude. Bude to v rezortu, ale kdy?

Jak můžu Sheepa dostat do Ameriky živého, bez nějakého většího boje? Chce to nějaký nenápadný způsob, o kterém nebude nic tušit.

„Steve?" Žádná odpověď nepřišla. Otočila jsem se a uviděla klidně oddechujícího Kapitána na posteli. Ušklíbla jsem se nad ním. „to já bych tu měla být ta unavená." Řekla jsem uraženě. V tu chvíli jsem si na stole všimla prášků na spaní. Tabulka byla plná, takže si Steve žádný nevzal, ale mě se v hlavě zrodil plán.

Nakopla jsem si na nohy pantofle a vzala do ruky kreditku od Furyho. Vyběhla jsem ven z pokoje a dveře jsem nechala pouze přivřené, abych se dostala do pokoje zpátky. Běžela jsem směrem k recepci, kde jsem zatočila do jedné chodby, kde byl obchod. Vešla jsem již v klidu dovnitř a začala se rozhlížet. Chodila jsem kolem hrnečků, magnetů a dalších nepotřebných věcí, které jsem nepotřebovala. I když až tady skončíme, mohla bych si nějaký koupit, na památku.

Už jsem chtěla jít do jiného obchodu, když jsem uviděla to, co jsem hledala. Vzala jsem to a šla k pokladně. V rychlosti jsem zaplatila a šla na recepci. Chvíli jsem přemýšlela, jestli je zahrnou do svého plánu, ale nakonec jsem se otočila a šla zpět na pokoj. To, co se dělo zvládnu i bez jejich svolení.

S velkou taškou v ruce jsem odcházela zpět do pokoje. Na tváři mi hrál úsměv a cestou jsem zdravila každého pracovníka hotelu, co jsem potkala. Nálada se mi zvedla a já se již těšila na uskutečnění plánu. V dálce jsem uviděla Sheepa a jako pravá dovolenková kamarádka mu s úsměvem zamávala.

Zítra hra skončí.