V jídelně se objevil Nick Fury a majestátně se tyčil ve dveřích. Šlehl po mně a Jamesovi svým okem. Šel z něj opravdu respekt.

„O'key a Moonová se mnou do kanceláře." Řekl a zmizel. Rychle jsem se zvedla a podívala se na Steva, Clinta a Natashu. Pouze mi kývli hlavou a já se s Jamesem rychle rozešla za Furym.

Oba jsme šli za Furym. Nemluvili jsme, ale oba jsme byli zvědaví, jakou misi pro nás má. Fury se posadil do křesla a jedním okem nás sledoval.

„Agente O'keyi, připraven jít do akce?" Byla to spíše řečnická otázka, ale James přikývnul.

„Mám pro vás malou misi v Los Angeles. Jeden chlápek se nám dostal do základny a odcizil z ní jisté informace. Musíte je získat zpátky a toho chlapa zneškodnit. Je zřejmě člen Hydry." Objasnil mu Fury situaci a podal mu celkem tlustou složku informací. „Vyrážíte za hodinu, tak se připravte." Řekl mu. James rychle přikývnul, vzal si složku a odešel pryč. Fuyho pohled poté padnul na mne.

„Pro Vás mám složitější úkol. Prý máte dobré špionážní schopnosti," bylo to spíš oznámení než otázka. „chci po vás, abyste našla chlápka jménem Herold Sheep. Dlouholetý člen Hydry, co zorganizoval několik útoků na naše základny. Také sám zavraždil několik významných lidí Americké politiky. Nyní je jeho poloha neznámá. Chci ho živého!" Zdůraznil poslední větu. Potom se naklonil nad telefon a zmáčknul tlačítko.

„Rogersi! Ihned ke mně přijďte." Promluvil do telefonu a pokud měl Steve naslouchátko, musely mu rupnout bubínky. Potom ihned zvedl svůj pohled ke mně.

„Váš parťák pro tuhle misi bude Kapitán Rogers. Sheep je nebezpečný a nejsem si jistý, kdyby došlo na osobní střet, jestli byste ho zvládla." Řekl upřímně a já se zamračila. V celku mě podceňuje. I Jamese poslal do akce samotného a já dostanu chůvu v podobě prvního Avengera?

Do místnosti vešel Steve.

„Tak jak jsem Vám říkal před jejich příjezdem. Pojedete tady s agentkou Moonovou na její misi." Zeptal se ho a on přikývnul. Takže to bylo naplánované dopředu? Já nechci chůvu! Nemohla jsem však nijak odporovat rozkazům.

„Všechno, co potřebujete vědět naleznete v této složce." Podal mi složku, která byla o dost tenčí než ta, kterou dával Jamesovi. Už jsem chtěla odejít, když mě zadržel.

„Ještě něco. Tady máte kreditku. Najděte ho dřív, než zabije někoho dalšího." Podal mi do ruky kreditku.

„Rogers Vám dá novou uniformu. Tuhle školní můžete vyhodit do koše." Přikývla jsem.

„Jsem rád, že jste Zkoušky zvládla." Řekl a já se musela pousmát.

„Děkuji." Poděkovala jsem a i s Rogersem zmizela z Furyho kanceláře. Ihned co se zavřeli dveře od kanceláře jsem na na něj otočila.

„Ty jsi o tom věděl?" Zeptala jsem se ho lehce podrážděně.

„O čem?" Nechápal.

„Že mě budeš hlídat na první misi? I James jede sám!" Zavrčela jsem otráveně. Neměla bych se tak chovat, vím. Pořád je nadřízený. Kapitán se lehce uchechtl.

„Neřekl bych, že ti budu dělat chůvu. Možná se ti budu hodit. Navíc jsem se přihlásil dobrovolně, že s tebou pojedu," pokrčil rameny. „už mě nudí tady stále vysedávat."

„Mimozemská invaze se neděje každý den, chápu. Musí to být nuda." Předstírala jsem, že ho chápu. Kdo by se dobrovolně přihlásil na misi s nováčkem.

Bydlí tady, má volno, může si dělat, co chce a on se dobrovolně přihlásí do akce? Blázen. I když v tuhle chvíli bych taky brala všechny akce, co by se mi naskytnuly.

„Dobře," řekla jsem po chvíli. „teď se půjdu převlíknout do něčeho jiného, než je zpocená školní uniforma a potom se sejdeme..." nahlédla jsem do složky. „v laborce? Budu potřebovat nějaký výkonný počítač." Řekla jsem a Steve přikyvoval.

„Tak za deset minut." Řekl a já zahnula do uličky, která vede k pokojům. Steve šel naopak stále rovně, asi již do laborky.

Chodbou jsem se poté rozeběhla. Jak je ta chodba sakra dlouhá? Jsem teprve u pokoje 86. Po dvou minutách běhu jsem konečně doběhla ke svému pokoji a ihned odemkla dveře. U postele ležely moje kufry a jí si uvědomila, že je nestihnu vybalit. Nevadí. Přišla jsem k tomu většímu a otevřela ho. Vyndala jsem z něj černé džíny a bílé tílko. Poté jsem ještě vzala červenou košili. Sundala jsem si ze sebe již nepotřebnou uniformu a oblékla si to co jsem si připravila.

Osm minut. Asi nedojdu včas. Nad tím jsem se zasmála a obula si boty. Vyšla jsem z pokoje a opět se rozeběhla chodbou. Když jsem se dostala na „křižovatku" zpomalila jsem a již klidnou chůzí jsem pokračovala k laborce. Vešla jsem dovnitř a Steve tam již čekal.

Seděl před jedním z počítačů a vypadal ztraceně.

„Ach ta moderní technologie, že?" Dobrala jsem si Avengera a on zvednul pohled od počítače.

„Pořád jsem se s tím nenaučil fungovat," Pokrčil rameny a zmáčknul několik tlačítek na klávesnici. „F.R.I.D.A.Y je jednodušší na ovládání." Zamumlal. Přišla jsem k jinému počítači a zapnula ho.

Chvíli jsem počítači dávala všelijaké úkoly, se kterými jsem chtěla pomoct. Počítač mi nijak neodpovídal a po promarněné půl hodině jsem naštvaně praštila do stolu.

„Co se děje?" Zeptal se nechápavě Steve, který celou dobu ochotně seděl vedle mne a sledoval monitor.

„Potřebuju něco modernějšího. Jediné, co mi to vyhledalo, byla pizzerie na druhé straně ulice. Vážně, nemá mít S.H.I.E.L.D nejmodernější technologii." Zavrčela jsem otráveně a Steve se na chvíli zamyslel.

„Stark svoje hračky nikomu nepůjčuje, ale můžu se ho zeptat, jestli nám nepůjčí něco od něj." Řekl a z kapsy si vytáhnul mobil. „Jenom mu to řeknu." Nechal vyzvánět telefon.

„Starku? Potřebuju si půjčit F.R.I.D.A.Y...Ano koupím si modernější telefon...za chvíli tam jsme...Agentka Moonová...Ne, spolupracuju s ní na misi..." Odpovídal otráveně do telefonu. S každou další větou, vypadal víc, že lituje toho, že mu vůbec volal. Jakmile položil hovor, kývl hlavou k východu.

„F.R.I.D.A.Y?" Podivila jsem se. Věděla jsem, že už jednou se o F.R.I.D.A.Y zmiňoval, ale až teď mi došlo, že nevím, co to je. Steve se na mne nechápavě podíval.

„Jste se neučili o Starkově umělé technologii?"

„V prváku se zmínili. Ale tam nám říkali, že se jmenuje J.A.R.V.I.S." Obhájila jsem se a on se zasmál.

„Možná byste něco měli brát víckrát. Teď má místo J.A.R.V.I.S.E F.R.I.D.A.Y a myslím, že se mu ženský hlas líbí víc." Zašklebil se.

„A Vám?" Optala jsem se se pobaveně.

„Mě to je tak nějak jedno." Pokrčil rameny. Ani jsem si neuvědomila, že jsme již v garážích. Dívala jsem se po různých autech a říkala si, kterým pojedeme. Všechny vypadaly moderně a hezky. Nakonec se Steve zastavil u motorky a nasedl na ní. Vyjeveně jsem na něj koukala a stála jako opařená. Uměla jsem jezdit na motorce, samozřejmě. Na akademii nás připravují na vše. Ale motorky nemám v oblibě.

„Na motorce nikam nejedu." Vyjekla jsem tiše a on se zasmál.

„Dělejte. Auto řídit neumím." Pokrčil rameny a nasedl na motorku.

„Já jo." Zamumlala jsem potichu. Už jsem si pomalu začínala vybírat auto i když mi bylo jasné, že jsou soukromá.

„A kde je vaše auto?" Zašklebil se pobaveně a nasadil vítězný výraz. Poklepal si na sedátko za ním a já si neochotně nasedla za něj.

Steve zezadu chytil moje ruce a omotal si je kolem jeho pasu. Přes jeho tričko jsem cítila jeho svaly a nebudu nic zapírat, bylo to příjemný.

„Hlavně mě nezabijte, prosím." Opřela jsem si hlavu a jeho záda a pevně sevřela oči.

Steve sešlápl plyn a my se rozjeli z garáže. Dá se říct, že jsem se bála. Motorky nemám dvakrát v lásce, hlavně po jedné z nehod co se stala na akademii. Radši projdu laserovým polem než jezdit pravidelně na motorce.

Vyjeli jsme na ulici a já zesílila stisk okolo jeho pasu.

„Chcete mě rozmačkat?" Zasmál se zepředu a já jenom nesouhlasně zahučela.

„Už tam budeme?" odpověděla jsem otázkou a na chvíli otevřela oči. Sledovala jsem procházející lidi, co na nás občas zavadili pohledem. Občas nějaké dívky po mně házeli nepříjemné pohledy, ale já bych raději byla na jejich místě, tedy na pevné zemi.

„Agentka S.H.I.E.L.D a bojí se jezdit na motorkách. To vidím prvně." Zasmál se. Nebyla jsem si jistá, co přesně řekl, přes hluk motorky a ostatních aut na silnici.

„Kdy tam budeme?" Křikla jsem.

„Kdybyste nebyla na mně tak nalepená a koukala dopředu, viděla byste už Avengers Tower." Zasmál se a já se přestala tolik lepit na jeho záda. Zvedla jsem hlavu a přes jeho rameno vážně uviděla mrakodrap s velkým A.

Po chvíli jsme se dostali do garáží, kde jsem seskočila ihned, jak to bylo možné.

„Už nikdy na tom nechci jet." Ukázala jsem na motorku a pohodově jsem vydechla, když jsem stála pevně na obou nohách. Děkovala jsem i Poseidonovi, že jsem tuhle jízdu přežila. Steve se zasmál a vyšel ven z garáží. Šla jsem vedle něj a cestou obdivovala moderní zařízení Avengers Tower.

„Je o tu úžasný." Řekla jsem ihned co jsem vešla dovnitř.

„Hlavně to neříkejte před Starkem, nebo se mu to ego zvedne ještě víc." Zašklebil se Steve a já pokrčila rameny. Ani jsem se na něj nekoukla a jenom obdivovala interiér okolo sebe.

„Tohle si zaslouží uznání a neříkejte, že ne." Řekla jsem mu, on na to již nereagoval. Nastoupili jsme do výtahu, kde část cesty probíhala v tichosti.

„Samozřejmě můžete odmítnout, ale co takhle si tykat?" Zeptal se mě z nenadání. Lehce jsem se usmála a přikývla.

„Steve." Podal mi ruku a já ji přijala. „

Lea." Potřásli jsme si a tak se podruhé seznámili. Chvíli mi určitě bude trvat, než si zvyknu na to mu nevykat. Přece jenom je o pár let starší než já. No o dost. Pokud počítám i ty léta strávená v ledu. Na kolik let se asi cítí? Dvacet? Třicet?

„Vítám vás v Avengers Tower, pane Rogersi a slečno Moonová." Ozvalo se z nenadání odněkud a já vylekaně uskočila. F.R.I.D.A.Y měla příjemný hlas. I mně se zamlouval. Zajímalo by mě, jaký hlas měl asi J.A.R.V.I.S? Steve na F.R.I.D.A.Y nijak nereagoval, ale já ano

„F.R.I.D.A.Y?" Zeptala jsem se do vzduchu.

„Ano slečno? Jak Vám mohu pomoci?" Optala se ihned. Vešli jsme spolu se Stevem do jedné z místností. Byl tu jeden pracovní stůl a několik dalších věcí, o kterých jsem ještě úplně nevěděla k čemu slouží.

„Najdi mi vše, co najdeš o Heroldu Sheepovi." Začala jsem. Na holografickém projektoru se začalo objevovat několik složek, až nakonec zůstalo několik okýnek.

„Páni." řekla jsem a Steve vypadal stejně překvapeně. „to nám toho Fury moc nedal." Zašklebila jsem se a klikla na jeho fotku se základními informacemi. Bylo mu 42 let, ale vzhledově vypadal na 50. Narodil se v Německu, ale v pěti letech se přestěhoval i s rodiči do Ameriky. I jeho rodiče byli členové Hydry.

„Pět atentátů na politické hvězdy. Všechny úspěšné a dobře zatajené. Ten chlap je dobrej. Dokáže po sobě uklízet tak dobře jako uklízečky na základně." Pronesl Steve do ticha.

„F.R.I.D.A.Y? Má Sheep mobil? Dokázala bys ho zaměřit?" Zeptala jsem se.

„Nedokážu zaměřit." Samozřejmě, že ne. Někdo jako Sheep se nenechá lehce najít. Už jenom to, že F.R.I.D.A.Y našla souvislost v atentátech byl úspěch. Musela jsem na to jít jinak.

„Dobře. Ukaž mi mapu a na nich barevně označ místa, kde se staly atentáty. Ještě je očísluj podle pořadí." Přikázala jsem a F.R.I.D.A.Y ihned splnila můj rozkaz. Steve mé kroky nechápavě pozoroval.

„K čemu ti to bude?" Zeptal se mě Steve a já ho odpálkovala rukou. Sledovala jsem mapu očima.

„Spoj ty místa čarou," Přikázala jsem opět, ale čára, kterou F.R.I.D.A.Y udělala nedávala žádný smysl. Takže tudy cesta nepovede. „odstaň ji." V tom jsem se na ty místa ještě jednou podívala.

„Moment," zarazila jsem se. „k těm číslům mi dej jména zavražděných." Jména odpovídala ministrům. Šlo to od méně známých ministrů po nejdůležitější. „Jaké ministerstvo je po školství?" Zeptala jsem se F.R.I.D.A.Y když jsem uviděla jméno již mrtvého ministra.

„Zahraničí, slečno." Odpověděla pohotově F.R.I.D.A.Y.

„Leo, můžeš mi říct, kam tím míříš?" Ani teď se Steve nechytal. Nic jsem mu neřekla a on tak celou dobu jenom koukal.

„Ten člověk jde postupně. Vidíš to první jméno? Do funkce nastoupil nedávno a jeho ministerstvo nemá moc pravomocí," ukázala jsem na jedničku. „po ty nejdůležitější." Ukázala jsem na pětku. „Je to systém." Řekla jsem a Steve zřejmě konečně pochopil.

„Kde se nachází současný ministr zahraničí nyní?" Zeptal se Steve F.R.I.D.A.Y.

„Pan Abernatty se v současné době nachází v Egyptě. Přesněji na pobřeží Rudého moře v hotelu Dive In." Na obrazovce se zobrazily souřadnice a se Stevem jsme se na sebe překvapeně podívali.

„F.R.I.D.A.Y? Dokážeš nám zařídit pokoj v tom hotelu?" Zeptala jsem se umělé inteligence.

„Hned to bude." Odpověděla a já ji nechala pracovat.

„Zdá se, že si uděláme výlet do Egypta."