Uběhl již měsíc a nic se nedělo. Skoro to vypadalo jako ticho před bouří. Loki pouze seděl ve své cele a četl knihy. Thor ho často navštěvoval a vedli dlouhé konverzace. Jak Avengers, tak jiní agenti se snažili přijít na jeho plán a jeho možné další kroky. Nikam to však nevedlo.

Mezitím jsem si začala hledat nějaký menší byt v New Yorku, abych nemusela celou dobu bydlet na základně. Pokoj na základně byl krásný, ale chtěla jsem něco vlastního.

Zrovna jsem projížděla na internetu různé nabídky, když se mi rozezněl v kapse mobil. Lehce jsem se zamračila, když jsem zjistila, že to je Ellie. Ani nevím, proč mě přepadl pocit, že je v průšvihu. Přejela jsem přes zelené tlačítko a zvedla jí to. Ani jsem nestihla nic říct, když na mě Ellie spustila.

„Leo? Pojď mi otevřít! Nějaký dva bodyguardi mě nechtějí pustit dovnitř. Prý, že dovnitř můžou pustit jenom agenty minimálně první úrovně. Co to je?"

„Kde proboha jsi?" Vyjekla jsem rychle a už byla na nohou.

„Ehm. V New Yorku. Dlouho jsi se neozývala. Tak jsem za tebou jela. No a jsem..." chvíli tam jenom něco říkala. „u jižního vchodu." Řekla a já se rozešla ven z pokoje.

„Hned tam budu." Řekla jsem lehce otráveně. Nelíbilo se mi, že mi Ell neřekla o své plánované návštěvě. I když se už měsíc nic nedělo, měli jsme na základně boha a nikdo nevěděl, kdy se něco stane.

Sešla jsem dvě patra dolů a přešla ke dveřím, u kterých vážně stála Ellie a dva chlapi, které jsem ještě nikdy neviděla. Stáli jí v cestě a ona se tvářila dost nerudně. Povzdechla jsem si a vešla k nim.

„To je v pořádku. Je tu se mnou." Řekla jsem a oni se zamračili.

„Není agentka." Řekl mi naštvaně jeden z nich.

„Je studentka operační akademie a já ji pozvala. Tak ji nechte projít. Beru za ní zodpovědnost." Zavrčela jsem výhružně a oni ustoupili Ellie z cesty, která s úsměvem vkročila dovnitř.

„Zbláznila jsi se?" Zamračila jsem se na ní, ihned co jsme byli z doslechu hlídačů.

„Myslela jsem, že mě ráda uvidíš!" Obořila se na mě a já začala stoupat o schodech.

„Samozřejmě, že tě ráda vidím, ale mohla jsi mi dát vědět. Pak bych nemusela řešit tohle." Kývla jsem hlavou za sebe a ona se zamračila.

„No tak promiň." Protočila oči a já si povzdechla.

„Mohlo ti dojít, že tě jenom tak nepustí dovnitř," dodala jsem a vešla do svého pokoje. „navíc jsem mohla být přeřazená na jinou základnu." Zamračila jsem se na ní a Ellie zřejmě konečně došlo, že to nebyla nejchytřejší věc, co udělala.

„Jo, asi máš pravdu," přikývla a sedla si na postel. Rozhlédla se kolem. „máš to tu hezké." Usmála se na mě a já přikývla.

„Děkuju, ale už si hledám něco nového. Svého." Zatvářila se překvapeně.

„Tobě se to tu nelíbí? Vezmu si to místo tebe!" Rozhodila rukama a já se musela zasmát. Nakonec jsem vešla do své malé kuchyňky, ve které bylo pouze několik surovin a otočila se na Ellie.

„Dáš si kafe?" Zeptala jsem se jí a ona přikývla. Začala jsem do dvou hrnků připravovat poměrně slabé kafe, které jsem nám potom přinesla na stolek.

„Někdy je lepší jíst doma, když nechceš vidět nechápavé pohledy od těch, co nechápou, jak může být agentka prvního stupně členka Avengers." Protočila jsem lehce očima a foukla do hrnku.

„Já to taky nechápu. Možná bych tomu věřila u Daniela nebo Lilliany, ale u tebe? Vždyť žádnou schopnost nemáš." Zašklebila se pobaveně.

„I Tony nemá žádnou superschopnost. Bez svého obleku je stejně zranitelný jako já nebo ty." Obhájila jsem se pobaveně.

„Ale má ten oblek a peníze. Ty nemáš ani jedno." Pokrčila rameny a já se napila se ze svého hrnku.

Ještě nějakou dobu jsme povídaly, když se mi rozezněl mobil. Protočila jsem oči a podívala jsem se na volaného. Přejela jsem přes zelené tlačítko a přiložila si mobil k uchu.

„Moon." Představila jsem se.

„Agentka Moon? Přijďte prosím do řídícího centra." S tím agentka Hillová zavěsila. Nebyla již tolik milá jako den, kdy mě přivezla na základnu. Zamračila jsem se.

„Děje se něco?" Zeptala se mě Ell.

„Ne. Mám jít do řídícího centra. Problém je, že tam můžou agenti druhé úrovně a já jsem první." Zamračila jsem se a vstala.

„Takže s tebou nemůžu?" Zatvářila se smutně.

„Promiň," vzala jsem ze stolu visačku s mým jménem a dala jí ho kolem krku. „můžeš se tu projít. Ale neotvírej žádné dveře, u kterých musíš mít kartu nebo otisk prstů, ano?" Podala jsem jí krátké varování a ona pouze přikývla. Já si na sebe hodila pouze kabát ze své uniformy a vyšla ven.

„Až půjdu pryč, zavolám ti." Řekla jsem jí a nechala jí ve svém pokoji samotnou. Vyšla jsem směrem ke schodišti a vyšla dvě patra nahoru. Přešla jsem po chodbě a jakmile jsem se dostala k velkým kouřovým dveřím, zatajil se mi dech. Na dveřích byl otisk prstů a já věděla, že pustí dovnitř pouze agenty druhé úrovně, což jsem nebyla.

Zatajila jsem dech a nakonec přiložila palec na čtečku. Chvíli se nic nedělo.

„Agentka Moonová, druhá úroveň. Přístup povolen."

Bylo napsané na displeji a mně spadl kámen ze srdce. Dále se ve mně rozprostřela ohromná radost, díky tomu, že jsem se nějakým způsobem dostala do druhé úrovně. Dveře se otevřely a já vešla dovnitř. Ihned jsem uviděla velkou místnost, plnou technologických zázraků, kteří by mohli slušně konkurovat F.R.I.D.A.Y. Vešla jsem dovnitř a ihned se mě ujala Hillová, která ke mně přišla.

„Vítám vás ve druhé úrovni, agentko." Pouze jsem přikývla, protože jsem vůbec netušila, čím jsem si to zasloužila.

„Teď, kvůli čemu tady jste. Potřebujeme, abyste nám pomohla najít co nejvíce tajných zakladen Hydry." Řekla jednoduše a já nazvedla obočí. A jak to mám udělat? I najít Lokiho mi nyní připadalo jednodušší. Nechtěla jsem však odporovat rozkazu.

Na akademii nás učili poslouchat rozkazy v jakékoliv situaci. Pouze jsem přikývla a nechala se dovést ke svému pracovnímu místu. Sedla jsem si za holografický stůl a zapnula ho. Na klávesnici jsem si naťukala mapu světa a Hillová mě opustila. Dobře, kde začít?

Vyhledala jsem si mapu světa a ihned vyřadila základny S.H.I.E.L.D a spojenecké budovy. Mimo tohle, mohla mít Hydra tajné základny všude. Rychlým pohybem jsem si svázala vlasy do culíku a nechala si přiblížit mapu severní Ameriky.

Chvíli jsem postupně vyřazovala budovy, které jsem pomocí S.H.I.E.L.D umělé inteligence vyřadila. I přesto, že jsem již měla vyřazeno přes půlku Ameriky, stále mi zbýval celý svět a já tu seděla již dlouho. Rychleji to však nešlo.

Promnula jsem si oči a vstala od stolu. Chtěla jsem odejít, ale jakýsi agent mě zastavil.

ŮKam jdete, agentko?" Zeptal se mě monotónně a já se zamračila.

„Pro kafe?" Nazvedla jsem obočí a on zakroutil hlavou.

„Tady jste v druhé úrovni. Kafé Vám donese obsluha." Ukázal na stroj, kde se zřejmě naklikávalo co kdo chce.

Odevzdaně jsem se odebrala k přístroji a přiložila svou kartičku. Nakonec jsem si naklikala, že chci obyčejné americano a šla si opět sednout ke svému stolu. Prokřupala jsem si prsty a zase začala se svou nudnou práci. Co asi dělala Ellie? Uběhlo opět několik minut, když jsem narazila na první podezřelou budovu v Kentucky.

Ihned jsem si souřadnice zapsala na papír a dala se do zkoumání budovy, Byla to obyčejná kavárna na kraji města, vlastně byla jako každá jiná, i kolaudační plány byly v pořádku. Až na jednu velmi krátkou chodbu, která nedávala smysl. Vedla z kuchyně, přesněji z místa, kde by měl být mrazák. Alespoň podle plánů, které zde byly nakreslené.

Vlastně jsem nemohla mít jistotu, jestli to je náhoda nebo vážně tajná základna Hydry nebo S.H.I.E.L.D. K tajným základnám S.H.I.E.L.D jsem neměla povolení, a tak jsem se musela držet pouze svým instinktem a informacemi mně povolené.

Už jsem chtěla tuto základnu napsat na elektronický list, když se místností ozval alarm.

„Zrovna teď?! Když konečně něco najdu?" Zavrčela jsem sama pro sebe a urychleně uložila a vypnula svůj průzkum. Vyběhla jsem již nechráněným východem a utíkala do zbrojnice, která byla o patro níž. Při běhu jsem rychle vytáhla mobil a vytočila Ellino číslo. Ihned mi to zvedla.

„Ell! Kde jsi?" Vykřikla jsem do telefonu, mezitím co jsem sbíhala schody.

„Zrovna tady kecám v jídelně. Co se to děje?" Zněla poměrně klidně.

„Není to cvičení! Okamžitě se seber a jdi ke mně do pokoje!" Křikla jsem na ní a mohla si živě představit její naštvaný a odmítavý výraz.

„Ani náhodou! Řekni mi, kde je zbrojnice. Jsem z operační! Můžu pomoct! A ne, neberu jako odpověď!" Vykřikla na mě a já otevřela dveře od zbrojnice.

„Třetí patro." Vydechla jsem a zavěsila. Věděla jsem, že to nemá cenu, Ellie je tvrdohlavá a měla pravdu. Byla na stejné úrovni jako já, mohla pomoct. Přiběhla jsem k jednomu stojanu a rychle si ovázala pásy kolem pasu a jeden na stehno. Zasunula jsem do nich dvě zbraně a jednu vzala do ruky. Dva zásobníky si hodila do kapsy od džínů a vyběhla ven. V sluchátku se mi ozval hlas nadřízeného.

„Moonová! Západní vchod! Dva agenti hydry vnikli dovnitř." Nereagovala jsem na to a rozběhla se ke schodišti, ze kterého jsem skočila o patro níž. Další patro jsem seběhla a vyrazila k západnímu vchodu. Do druhé ruky jsem chytila zbraň ze stehenního pásu a sprintovala.

Ze dveří na mě vyskočila Ellie a shodila mě do postranní uličky.

„Co děláš?" Vyjekla jsem na ní a ona na mě podívala.

„Je tam minimálně deset lidí. Sama to nezvládneš." Řekla mi a zvedla se. Sama v ruce držela jednu zbraň. Z dvou se stalo deset? Nebo tam byli celou dobu a můj nadřízený nebyl nadřízený koho jsem slyšela?

„Drž se za mnou." Řekla jsem jí nekompromisním hlasem.

„Já mám vestu!" Ukázala na neprůstřelnou vestu, kterou kdesi vzala.

„A já jsem tvoje nadřízená! To je rozkaz!" Zavrčela jsem na ní a vystrčila hlavu z úkrytu. Jednu zbraň jsem vrátila do pouzdra. Budu lépe mířit.

V chodbě bylo čisto. „

„Kryj mi mě." Řekla jsem jí a vyskočila z úkrytu. Začala jsem probíhat chodbou. Jakmile jsme se dostali do zatáčky. Uviděla jsem agenty, kteří rozhodně nebyli od S.H.I.E.L.D. Temné kombinézy, brýle a chrániče přes obličej. Na ramenou a zádech znak Hydry. Okamžitě jsem zamířila na volná čela agentů, které chránila pouze kapuce.

Vystřelila jsem a první odpadl, zamířila jsem na toho druhého, ale ten padl k zemi dřív, než jsem stihla vystřelit. Zastřelila ho Ellie. Pouze jsem přikývla a ona se vrátila na své místo, po mých zádech.

Vyběhla jsem chodbou dál a dostávala se k východu. Uslyšela jsem rány od svých zad a rychle se otočila směrem k Ellie. Zamířila jsem na dalšího agenta a rychle vystřelila. Trefila jsem jeho neprůstřelné brýle a tak ho to pouze zpomalilo. Pro něj smrtelnou ránu, mu zasadila Ellie.

Kývla jsem na ní a vyrazila opět dál. Už jsem viděla tmavé pevné dveře, které byly otevřené, což nikdy nebývají. Do místnosti vtrhla další banda agentů a první čeho jsem si všimla, byly samopaly. Polkla jsem a rychlým pohybem vytáhla z pasu druhou zbraň. Ihned jsem vystřelila a položila první lidi k zemi.

Couvala jsem a střílela snad přesné rány, jelikož těch, kdo padali k zemi, bylo dost. Přibližně pět. Jednomu z nich jsem vystřelila zbraň z ruky, nakopla jsem ho do boku a začal boj zblízka. Vykopl po mě nohou a já ji zachytila. Vykopla jsem svou nohou a shodila agenta k zemi.

K mojí smůle mi podkopnul nohy a já spadla k zemi. Ellie jsem sledovala pouze po oku.

Agent, se kterým jsem bojovala, odkud si vyndal nůž a ohnal se s ní. Pro mou smůlu mě řízl do ramene a já vykřikla. Chytila jsem si rameno a agent kolem mě rychle prošel. Ještě jsem se otočila a viděla, že je agent dívka. Z pod kombinézy jí koukaly blonďaté vlasy v culíku. Agentka vytáhla zbraň, naslepo s ní namířila a vystřelila.

Ani jsem nestihla zaregistrovat, kam míří a ona vystřelila. Najednou vše probíhalo jako ve zpomaleném filmu. Sice jsem nestačila vidět kulku, ale dost dobře jsem slyšela zvuk kulky zasahující svůj cíl. Prudce jsem otočila hlavu po zvuku a uviděla Ellie, jak s dírou v hlavě padá k zemi.

„Ellie!" Vykřikla jsem vyděšeně a najednou jsem žádnou bolest v rameni necítila. Nechala jsem agenty agenty. Stejně jediný, kdo prošel, byla ta blonďatá. Klekla jsem si k ní a zatřásla s ní. Z očí se mi spustily slzy.

„Ne! Nemůžeš být mrtvá!" Vykřikla jsem a obejmula její mrtvé tělo.

Plakala jsem mrtvé Ellie do ramene a krev z její hlavy mi stékala do vlasů a po těle dolů, bylo mi to jedno. Najednou mi bylo jedno, že existuje nějaká Hydra, která nám vnikla do základny. Že jsem se dostala dnes do druhé úrovně. Vše mi bylo jedno.

Sebrala jsem ze země její zbraň, která ležela kousek od ní a vystřílela celý zásobník do místa, kde zmizel její vrah. Byla jsem jako v afektu a bylo mi to jedno.