Po třech hodinách cesty jsme dorazili do Avengers Tower a já celá rozlámaná vystoupila z auta. Sedačka byla sice pohodlná, ale ne tak dlouho.

Společně se Starkem jsem vešla do mrakodrapu a opět obdivovala jeho zařízení. Nastoupili jsme do výtahu a ten nás vyvezl do nějakého patra, ani jsem se nestihla podívat jakého. Tak trochu jsem doufala, že v místnosti uvidím třeba Jamese a nebudu tak jediná nová.

Dveře se otevřely a spolu se Starkem jsem vešla do obrovské místnosti, která by se možná dala nazývat obývákem.

„Tak jsme tu." Zatleskal Stark a všechny pohledy se na nás přesunuly. Seděli zde všichni. Dokonce i Hawkeye, doktor Banner nebo Thor. Jak se zdraví bůh? Lehce jsem si zkousla ret, cítila jsem se zde nepříjemně.

„Dobrý den." Pozdravila jsem nesměle nakonec. Pořád jsem nevěděla proč tu jsem a to mě děsilo. S Clintem jsem se již znala a tak mi pouze s úsměvem kývnul hlavou. Doktor vstal a já k němu přešla. Nabídnul mi ruku a tu jsem ihned přijala.

„Bruce Banner. Těší mě, tykej mi prosím." Řekl a já přikývla. Proč jsou všichni tak milí?

„Lea Moon. Potěšení na mé straně, Bruci." Dodala jsem s úsměvem. A vážně bylo. Mohla jsem se cítit nepohodlně, jak jsem chtěla, ale být v místnosti se všemi Avengers se mi pořád zdál jako sen, velice nereálný.

Přešla jsem k Thorovi a nastavila mu ruku na potřesení. On ji však chytit jinak a nazvedl. Udělala jsem něco špatně? Překvapeně jsem na něj koukala a všem v místnosti to přišlo k smíchu. Ruku mi políbil a až potom mi ji pustil. Asi jiné zvyky. ,

„Thor, těší mě." Představil se.

„Lea." Řekla jsem jenom a příjmení jsem vynechala.

S ostatními jsem se stihla buď již seznámit, nebo jsme se seznámili až nyní. Fury nás jedním okem otráveně sledoval.

„Hotovo?" Optal se poté a já přikývla.

„Takže, agentko Moonová. Víte proč tu jste?" zeptal se mě. Pouze jsem záporně zakroutila hlavou. „dobře to Vám řeknu později." Odbyl mě a já protáhla otráveně obličej.

„Teď vám řeknu, proč jsem vás tak rychle svolal. Pravděpodobně Loki opět ukazuje, že chce ovládnout svět. Zřejmě jiným způsobem než předtím. Jde na to z ústraní. Nedává o sobě vědět. Vlastně ani nevíme kde je a pokud to je on. Proto jste tady, agentko," kývnul hlavou ke mně. „najdete ho a Avengers se o něj potom postarají." Přikývla jsem a snažila se vypadat sebevědomě.

Uvnitř těla mi naopak vybuchla bomba. Jak mám proboha najít někoho, kdo je schopný měnit podobu, s největší pravděpodobností nemá ani mobil a je to bůh? Děkuji Vám Fury za důvěru, ale najednou se mi začala líbit práce v supermarketu. Navíc ani neví, jestli to je opravdu on.

„Tohle není Lokiho styl. Neobviňujte mého bratra z činů, které nevíte, že spáchal." Odpověděl nabroušeně Thor, který byl zřejmě naštvaný buď z toho, že ze všeho obviňují Lokiho nebo z toho, že neví, kde jeho bratr je. Fury se nenechal vyvést z míry.

„Nevíte, kde se váš bratr nachází. Dokud nepotvrdíme, že to on není, největší podezření padá na něj." Řekl Fury tvrdě a já viděla jak se to v Thorovi bouří. Zvedl se a odešel. Na chvíli jsem vydechla a pokusila se uklidnit svůj zvýšený tep.

V hlavě jsem začala střádat plány na to, jak hledat Lokiho. Jak najít někoho, o kom se ani neví, jestli na této planetě opravdu je?

„Takže dokud tady Měsíček Muflona nenajde, tak máme volno?" Optal se s nadějí v hlase Stark. Fury přikývnul.

„Akorát tady Romanovová Moonové pomůže. Ostatní si do té doby jděte po svých. Nebuďte daleko." Podívala jsem se na Black Widow a ona se na mne usmála. Snad jí moc nevadí, že mi musí pomáhat.

Ostatní Avengers se rozešli a já tu zůstala spolu s Natashou a Furym, který se zastavil u výtahu. Ještě se na mě otočil.

„Vítejte u Avengers, alespoň dočasně." S tím nastoupil do výtahu a odjel pryč.

„Děkuju." Řekla jsem omámeně, věděla jsem, že mě nemůže slyšet. Všechno se to zdálo, tak nereálné.

„Začneme hned?" Zeptala se Natasha.

„Jo." Zvedla jsem a přikázala F.R.I.D.A.Y ať zapne holografickou stěnu."

„Dobře," vydechla jsem. Neměla jsem tušení kde začít. „s největší pravděpodobností nemá mobil ani jiné zařízení podle čeho by se dal identifikovat. Taky se neukazuje na veřejnosti..," Přemýšlela jsem nahlas.

„Taky si Fury není jistý, jestli za to všechno může Loki." Doplnila mě Natasha. Zamyšleně jsem přikývla.

„Za co všechno?" Zeptala jsem se jí a ona se vážně otočila k holografické stěně.

„F.R.I.D.A.Y, ukaž mi všechno, co se dává vina Lokimu." Řekla Natasha umělé inteligenci a ihned se na stěně objevilo celkem dost odkazů. Přelétla jsem je očima.

„Atentát v Paříží? To byli teroristi ne?" Zamračila jsem se. Black Widow pokrčila rameny.

„Je to tady. Vím toho asi stejně jako ty," řekla vážně. „ale v jednom má Thor pravdu, tohle není Lokiho styl. Rád se ukazuje a předvádí." Zamračila se a stejně jako já přejížděla pohledem po průhledné, modré tabuli.

„Ukaž mi mapu světa a udělej tečky na místech atentátů." Přikázala jsem F.R.I.D.A.Y a ta příkaz ihned vykonala. Atentáty byly po celém světě. Několik v Evropě, v Africe, Asii, spousta v Americe a méně v Austrálii. Přiblížila jsem si Ameriku. Byly zde všechny útoky na ministry a jiné významné osobnosti.

Celkově mi všechny útoky nedávaly smysl. Snažila jsem si je nějak spojit, najít v tom vzorec. Ani Natasha v tom neviděla žádné vodítko. Útoky byly náhodné. Ani jedna z nás nedokázala říct, je za tím nějaký společný účel, co víc, Loki.

„Nedává to smysl." Řekla jsem po několika hodinách strávených nad koukáním do tabule. Všechny cesty, které jsme s Natashou zkusily, vedly do slepé uličky.

„Máš pravdu," přikývla Natasha a rozešla se k baru. „pojď si odpočinout." Řekla mi a já její nabídku s radostí přijala. V baru jsem si nalila do skleničky sprite a následně si sedla do křesla. Po tolika hodinách bez jediného pokroku jsem měla náladu si nalít alkohol, bohužel ještě tři roky jsem pít nemohla.

Všechno, co jsme s Natashou zkusily, zatím nikam nevedlo a všechno nás navádí na Hydru nebo teroristy. Unaveně jsem si promnula spánky a na chvíli zavřela oči. Cítila jsem jak pomalu usínám, tak jsem s sebou rychle trhla a vstala si uvařit kafe.

„Kafe?" Zeptala jsem se Natashy, která přikývla. Kapsle jsem vložila o stoje a udělala dvakrát iced americano se čtyřmi shoty. Když jsem se vracela zpátky, ozvala se Natasha.

„Co ti vymyslet přezdívku?" Překvapeně jsem se na ní podívala a položila před ní skleničku.

„Cože?" Zeptala jsem se jí a ona přikývla.

„Jestli jsi teď dočasně u Avengers, mohla bys taky nějakou dočasně mít. Všichni máme," pokrčila rameny. „a taky se nudím." Musela jsem se zasmát.

„Co navrhuješ?" Posadila jsem se naproti ní a napila se černého drinku.

„Uhm. Jelikož jsi něco jako špionka. Hledáš někoho... chce to něco s hledáním." Zamyslela se a upila z americana. Znechuceně se na pití podívala a svůj pohled přesunula na mne.

„Kolik jsi tam toho dala?" Musela jsem se začít smát.

„Čtyři shoty. Po chvíli to už není tak hrozný." S tím jsem se sama napila a musela jsem souhlasit s vlastní větou. Už mi pití chutnalo lépe než poprvé. Podívala jsem se na í s povytaženým obočím.

„Co třeba, Google?" Nadhodila jsem ironicky. Nevěděla jsem jestli vymýšlení Avengers jména bylo to nejvhodnější co dělat v tuhle chvíli, ještě když po této misi už k nim zase patřit nebudu, ale vlastně proč ne.

„Na to si sežeň autorský práva." Zašklebila se na mne. Nikdy jsem neměla fantazii na jména, ještě když si mám vymýšlet přezdívku k Avengers.

„Stalker?" Navrhla dál Natasha.

„Není to mužský rod?" Odhradila jsem se. Návrh se mi jinak celkem líbil. Znělo to celkem dobře. Ne vždy byl stalker používán v dobrém slova smyslu, ale i přesto se mi to líbilo.

„Ta Stalker. Možná by to k tomu něco chtělo dodat," Mávla rukou a zamyslela se. „tvoje příjmení je Moon. Měsíc se stříbrný." Trochu jsem tušila, kam tím míří, ale nechala jsem ji dokončit její myšlenku. Opřela si hlavu a opěradlo a zadívala se do stropu.

„Co Silver Stalker?" Navrhla a já ihned přikývla.

„To se mi líbí." Přitkala jsem a usmála se na ní. Natáhla se přes svůj a podala mi ruku.

„Ráda tě poznávám, jsem Black Widow." Musela jsem se zasmát. Její ruku jsem přijala a lehce s ní potřásla.

„Já tebe taky, Silver Stalker." Představila jsem se svým novým jménem. Chvíli jsme jenom tak klábosily a já si vcelku odpočinula. Můj mozek byl konečně zase připraven na další zátěž v podobě přemýšlení nad Lokiho polohou.

Po chvíli jsme zase obě stály nad holografickou zdí a přemýšlely nad tím kde Loki je.

„Prohledala jsi kamerové systémy F.R.I.D.A.Y?" Zeptala jsem se umělé inteligence.

„Po celém světě. Žádná shoda," naštvaně jsem zavrčela. „co když v tom Loki nemá žádné prsty? Co když je za tím vážně Hydra?" Řekla jsem naštvaně a Natasha pokrčila rameny.

„Je to možné, ale s prázdnou za Furym přijít nemůžeme." Řekla a poodešla ode mne.

„Jdu objednat Pizzu, jakou chceš?" Zeptala se mě Natasha.

„Hawai prosím." Odpověděla jsem a podívala se na stěnu v zámince toho, že mě chytí nějaká myšlenka. Po chvíli se vedle mě objevila Natasha a frustrovaně se na obrazovku zadívala. Už mohlo být něco málo po čtvrté ráno, tma se pomalu začala prosvětlovat, připravující se na východ slunce a my pořád neměly jedinou stopu.

Odpoutala jsem pozornost od obrazovky a šla nám oběma připravit další kafe. Zívla jsem a nechala vařit vodu. I Natasha vypadala, že toho má plný zuby a nejradši by s tím praštila.

„On je snad na Antarktidě!" Vykřikla Natasha frustrovaně a to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Nakopnout.

„Zopakuj to!" Křikla jsem na ní rychle. Ona se zatvářila nechápavě.

„Že je na Antarktidě?" Stále mě nechápala a po chvíli překvapeně otevřela pusu a koukala na mě, jak připravuji kafe. „snad si nemyslíš, že by byl vážně tam?" Pobrala jsem obě skleničky s další nezdravou várkou kofeinu a rozeběhla se k ní.

„Loki, princ Asgardu a syn Odina," začala jsem a Natasha nechápavě přikyvovala. Teorie, která mě napadla byla šílená, ale nejvíce logická. „když se ale podíváš na Norskou mytologii-" Než jsem stihla pokračovat, Natasha mě přerušila.

„Jejich mytologie se mýlila v hodně věcech." Namítla. Měla pravdu, ale musela jsem své teorii dát šanci.

„Vím, že je hodně jiná. Ale jde o tohle. Loki je přijat za Áse, ale původem obr," musela jsem se nadechnout. „co když, je tato část pravda. Loki nějakým způsobem pochází z planety obrů? Nevím, vesmír je veliký, určitě něco takového existuje." Něco mi říkalo, že moje teorie je pravdivá. Znělo to šíleně.

„Thor říkal, že Loki je adoptovaný," Řekla po chvíli ticha Natasha zamyšleně. „nikdy se ale nezmiňoval, že by nepocházel z Asgardu."

„Můžeme to alespoň zkusit. Pokud nás to nikam nezavede, nic neztratíme" Myslím, že už jsem byla natolik zoufalá, že jsem tuto možnost chtěla vyzkoušet. Nakonec Natasha přikývla.

„Máš pravdu, nic tím neztratíme."

Přemýšlela jsem kde začít, jak prozkoumat povrch Antarktidy? Natasha však našla řešení za mne.

„F.R.I.D.A.Y? Jsi schopná nabourat se do družic a získat snímky Antarktidy?" Zeptala se Natasha a já uznale zakývala hlavou. Chytrý krok.

„Již jenom čekám, než družice doletí nad Antarktidu. Bude tam přesně za tři minuty." Společně jsme se na sebe s Natashou usmály. Konečně něco, co by možná mohlo mít nějaký úspěch a někam nás dovést.

V tichosti jsme čekaly. Byly to snad ty nejdelší tři minuty, co jsem v životě zažila. Obě jsme netrpělivě čekaly a ani jedna z nás nic neříkala. Nebylo to trapné ticho. Bylo příjemnější nemluvit. Alespoň teď.

Po chvíli se opravdu začaly objevovat nejnovější snímky Antarktidy na obrazovce.

„Vyškrtni výzkumné tábory." Poručila jsem okamžitě. F.R.I.D.A.Y ihned očinila Na Antarktidě nezbylo nic. Žádný dům, všude jenom bílo. V tu chvíli jsem chtěla brečet. Vážně jsem svojí teorii věřila, ať zněla, jakkoliv šíleně. Něco mi říkalo, že jsem měla pravdu.

„Sakra!" Bouchla jsem do stolu. Zůstávaly jsme obě zticha.

„Alespoň jsme to zkusily." Zkusila mě trochu podpořit Natasha, ale moc to nepomáhalo. V hlavě mi pořád běhala otázka, proč tam není? Kdyby byl Loki tak blbý a nechal svůj dům na dohled... Přejížděla jsem pohledem po všech snímcích.

„Co hledáš?" Zeptala se mě frustrovaně Natasha.

„Cokoliv." Řekla jsem a nechala si přiblížit jeden snímek.

„F.R.I.D.A.Y? Co je to tady?" Ukázala jsem na matnou skvrnu, na pevnině.

„Nemám tušení, slečno." Odpověděla mi. Možná tam je nějaké krycí zařízení.

„Ukaž mi snímky tohoto místa," podívala jsem se na nejstarší data atentátů. „dejme půl roku zpátky." Řekla jsem a ihned se mi objevil nový obrázek vedle toho nového.

„Není to stejný." Zamumlala jsem sama pro sebe a Natasha mě zřejmě začala opět chápat.

„Chceš říct, že tam něco je? Nemůže se pevnina Antarktidy měnit?" Zeptala se a já přikývla. Mohla, ale doufala jsem, že to nebylo ono.

„Tohle je to nejlepší, co máme," zamumlala jsem. „dej mi to do černobílé barvy." Ukázala jsem na nový snímek a F.R.I.D.A.Y tak ihned vykonala. Černobílý snímek ukazoval něco, co s neshodovalo se zbytkem povrchu,

„Musíme to prozkoumat." Zamračila jsem se. Natasha přikývla. I kdyby to byla tajná základna Hydry, musely jsme to prověřit. Spokojeně jsem se napila svého kafe.

„F.R.I.D.A.Y, jde nějak ověřit, že tam je Loki?" Zeptala jsem se Starkova vynálezu.

„Nikoliv." Byla jasná odpověď.

„Zavolám Furyho." S tím zvedla mobil a vytočila jeho číslo. Furymu ani v pět ráno nedělalo problém hovor zvednout během pár vteřin.

„Doufám, že máte dobré zprávy." Ozvalo se podrážděně.

„Našly jsme něco, co by mohl být potencionálně Lokiho úkryt." Oznámila. Celou dobu jsem ji bedlivě pozorovala. Chvíli s ním mluvila, než jsem uslyšela své jméno, tedy přezdívku.

„Silver Stalker. Samozřejmě." S tím mi mobil podala. Lehce vyděšeně jsem si mobil do ruky vzala.

„Tak vy už máte i své jméno, agentko," nevěděla jsem, jestli mluví ironicky nebo vážně. Než jsem, ale stihla cokoliv říct, pokračoval. „původně jsem vás s nimi posílat nechtěl, ale možná se jim budete hodit. Ověřte si svou teorii u Thora. Ten bůh s námi o ničem nemluví."

„Ano, pane."

„V tom případě vítejte u Avengers, agentko."